5 C 368/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 768 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje co do částky 2 768 Kč a částky 150 Kč.

III. Žaloba se, co do úroku z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši 8,5% od 7. 4. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 644,6 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 587,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 26. 8. 2022 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 18 768 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 13. 9. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na internetových stránkách [webová adresa], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s příslušenstvím do 13. 10. 2021. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, na základě čehož mu vznikla povinnost uhradit také smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den z prodlení (částky 2 768 Kč) a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním (ve výši 150 Kč). Žalobkyně se dále domáhá náhrady za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a zákonného úroku. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni.

2. Soud žalobkyni vyzval, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a současně, aby tato svá tvrzení osvědčila listinnými důkazy. Žalobkyně v reakci na tuto výzvu vzala svým podáním ze dne 2. 1. 2023 žalobu částečně zpět co do částky 2 768 Kč představující smluvní pokutu a částky 150 Kč představující paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním a sdělila soudu, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 13. 9. 2021 smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru [číslo] ze dne 13. 9. 2021, obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově), na základě které poskytla žalovanému částku 16 000 Kč (výpis z účtu ze dne 13. 9. 2021) a žalovaný se tu samou částku zavázal vrátit do 13. 10. 2021. Úrok za poskytnutí peněžních prostředků nebyl sjednán. Žalobkyně po žalovaném v rámci prokázání jeho totožnosti požadovala verifikační platbu (výpis z účtu ze dne 13. 9. 2021 s verifikační platbou).

7. Žalovaný danou částku nevrátil, ačkoliv byl několikrát upomínán (výzva k úhradě ze dne 27. 10. 2021, výzva k úhradě ze dne 5. 11. 2021).

8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 11. 2021, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 21. 4. 2022), o čemž byl žalovaný informován (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2022, druhé oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 4. 2022, podací arch ze dne 13. 4. 2022).

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného opakovaně k uhrazení dluhu (předžalobní výzva ze dne 13. 11. 2021, předžalobní výzva ze dne 17. 5. 2022, výzva před podáním žaloby ze dne 4. 8. 2022, podací arch ze dne 5. 8. 2022), žalovaný však dosud dluh neuhradil.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

22. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 13. 9. 2021 smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvám o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když soudu ve svém podání ze dne 2. 1. 2023 oznámila, že důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr nedisponuje.

23. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

24. Opomenout nelze ani rozhodnutí Soudního dvoru EU ve věci C - 679/18 OPR-Finance, ve kterém Soudní Dvůr EU uvedl, že:„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 (pozn. transponované do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

25. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, a proto byl žalovaný povinen je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně co do částky 2 768 Kč a 150 Kč zpět, soud dle § 96 a násl. o. s. ř. řízení v této části zastavil. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žalovaných účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě § 146 odst. 2, podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady a dále dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 587,66 Kč, přičemž tato částka představuje 70,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 768 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.