5 C 471/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 1. 2013 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že v době kdy spolu s žalovaným žili jako partneři, měl žalovaný od společnosti právnická osoba pronajaty nebytové prostory za nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný postrádal v důsledku finančních problémů prostředky na jeho hrazení, a proto si od svého kamaráda jméno příjmení zapůjčil částku 30 000 Kč. K samotné zápůjčce žalobkyně uvedla, že ta proběhla dne 1. 3. 2012, kdy se s jméno příjmení vydala na pobočku společnosti právnická osoba na Praze 10, kde jméno příjmení ze svého účtu vybral předmětnou částku 30 000 Kč a následně ji vložil na účet společnosti právnická osoba s názvem příjmení jméno. Poté se společně vydali za žalovaným, u kterého jméno příjmení sepsal doklad prokazující skutečnost, že žalovanému zapůjčil částku 30 000 Kč a pro případ, že by mu žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil, označil žalobkyni, která doklad také podepsala, jako žalovaného ručitelku. Dne 28. 6. 2012 pod nátlakem jméno příjmení podepsala žalobkyně další doklad, o kterém se mylně domnívala, že se jedná o stvrzení jejího ručení za dluh žalovaného. Jak však později vyšlo najevo, jednalo se o doklad obsahující nepravdivou informaci, že si sama žalobkyně od jméno příjmení zapůjčila částku 30 000 Kč, když na jeho základě vydal dne 22. 7. 2016 Okresní soud Plzeň-sever rozsudek č. j. 308 C 119/2015-35, kterým uložil žalobkyni povinnost zaplatit jméno příjmení částku ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že jí byla uložena tato povinnost, ačkoliv se jednalo o dluh žalovaného u jméno příjmení, za který žalobkyně pouze ručila, podala o úhradu této částky žalobu proti žalovanému, neboť je přesvědčena, že se stala namísto jméno příjmení věřitelem žalovaného a má právo po žalovaném zaplacení této částky požadovat.

2. Žalovaný nárok vůči němu žalobou uplatněný neuznal. Na svoji obranu uvedl, že to byla právě sama žalobkyně, která měla po dobu jejich partnerského soužití finanční problémy, pročež ji také nechal u sebe pobývat a hradil většinu společných výloh. Od jméno příjmení si nikdy žádné finanční prostředky nezapůjčil, o čemž mj. svědčí i skutečnost, že jméno příjmení ho o úhradu jakékoliv částky nikdy ani neupomínal. Co se týče událostí dne 1. 3. 2012, je žalovaný přesvědčen, že šlo o iniciativu samotné žalobkyně, která si od jméno příjmení zapůjčila částku 30 000 Kč, neboť mu tak později i oba sdělili s tím, že se žalobkyně nezmínila, na co si finanční prostředky zapůjčila. Nad to žalobkyně nikdy žalovaného k vrácení jakékoliv částky nevyzývala, ať už v době, kdy spolu žili nebo později, kdy se odstěhovala do Velké Británie. Uvedl také, že má v povědomí existenci rozsudku Okresního soud v Plzni, kterým byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit jméno příjmení částku 30 000 Kč. Žalobkyně svoji povinnost nesplnila a jméno příjmení se zaplacení této částky po žalobkyni nikdy nepodařilo vymoci. Žalovaný uzavřel, že s ohledem na nečinnost žalobkyně po celou dobu od údajného vzniku zápůjčky, kdy se po žalovaném ničeho nedomáhala, má také za to, že i její případné nároky by byly ke dni podání žaloby promlčeny.

3. Soud žalobkyni na jednání u soudu dne 15. 2. 2022 pod poučením podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ OSŘ“) mj. vyzval, aby doplnila svá tvrzení a k těmto označila důkazy o tom, na základě jakých právních skutečností je žalovaný povinen uhradit jí částku 30 000 Kč, a pokud má žalobou uplatněný nárok regresní povahu, nechť tvrdí a označí důkazy k prokázání skutečnosti, že částku 30 000 Kč na základě rozsudku Okresního soudu v Plzni, č. j. 308 C 119/2015-35 ze dne 22. 7. 2016 jméno příjmení uhradila. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že jméno příjmení na jeho pohledávku ničeho neuhradila a opětovně uvedla, že se nejednalo o její dluh u jméno příjmení, ale o dluh žalovaného, za jehož splnění jméno příjmení pouze ručila.

4. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever, č. j. 308 C 119/2015-35 ze dne 22. 7. 2016 soud zjistil, že se jméno příjmení žalobou podanou u tamního soudu domáhal na žalobkyni zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že si v březnu roku 2012 od něj žalobkyně tyto finanční prostředky zapůjčila na úhradu nájemného. Ačkoliv svůj dluh ke dni 28. 6. 2012 písemně uznala a zavázala se jej splatit nejpozději do 31. 12. 2012, neučinila tak a přestala být kontaktní. Dále soud zjistil, že Okresní soud Plzeň-sever ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, neboť se žalobkyně nedostavila k jednání nařízenému na den 22. 7. 2016 a uložil jí povinnost zaplatit jméno příjmení částku ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení.

5. O pravosti a pravdivosti shora uvedeného provedeného důkazu soud neměl důvod pochybovat, když se jedná o veřejnou listinu, kterou nad to ani jeden z účastníků nerozporoval. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Další důkazní návrhy účastníků soud zamítl pro nadbytečnost, neboť by nemohly změnit ničeho na konečném rozhodnutí soudu, i kdyby byly provedeny.

6. Podle § 2018 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“), kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat (odst. 1). Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu (odst. 2).

7. Podle § 2021 OZ, věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní (odst. 1). Bylo-li ručení ujednáno na určitou dobu, je právo věřitele zachováno i v případě, že věřitel v této době ručitele k plnění vyzval (odst. 2). Podle 1937 OZ, souhlasu dlužníka není třeba, pokud třetí osoba plní věřiteli jeho dluh proto, že za dluh ručí nebo závazek jinak zajišťuje (odst. 1). Splněním dluhu vstupuje tato osoba do práv věřitele a má právo, aby jí dlužník vyrovnal, co za něho plnila. Pohledávka věřitele na ni přechází včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s pohledávkou spojených. Věřitel vydá tomu, kdo za dlužníka plnil, potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí (odst. 2).

8. S ohledem na právní úpravu vymezenou shora, je zřejmé, že žalobkyně nemůže být se svojí žalobou úspěšná, když ani k výzvě soudu, které se jí dostalo na jednání u soudu dne 15. 2. 2022, nedoplnila svá tvrzení a neoznačila důkazy prokazující skutečnost, že částku 30 000 Kč na základě rozsudku Okresního soudu v Plzni ze dne 22. 7. 2016, č. j. 308 C 119/2015-35 jméno příjmení uhradila. Jinak řečeno, že splnila dluh žalovaného. Splnění dluhu ručitelem je přitom zásadní podmínkou pro vstup ručitele do pozice věřitele dlužníka, neboť jen tak nabyde předmětnou pohledávku za dlužníkem, kterou může následně sám vymáhat. Zjednodušeně řečeno, pohledávku za dlužníkem si koupí. K uvedenému nutno dodat, že žalobkyně podáním ze dne 2. 5. 2022 sama uvedla, že jméno příjmení ničeho na jeho pohledávce neuhradila.

9. Za dané situace by tak na rozhodnutí soudu nemohlo nic změnit ani provedení důkazů navržených žalobkyní, neboť i v případě, že by jimi byla prokázána existence ručitelského závazku žalobkyně za dluh žalovaného u jméno příjmení, nemohlo by dojít k aktivaci nároku žalobkyně vůči žalovanému z titulu ručitelského regresu, když sama dluh nesplnila. Podaná žaloba je tak z tohoto důvodu minimálně předčasná.

10. Závěrem soud pouze doplňuje, že žalobkyně k výzvě soudu s poučením podle § 118a odst. 1 a 3 OSŘ, kterého se jí dostalo na jednání u soudu dne 15. 2. 2022, nedoplnila ani žádná jiná tvrzení a neoznačila důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč na základě jiných právních skutečností, než na základě tvrzeného ručitelského regresu.

11. S ohledem na vše shora uvedené tak soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení podle § 151 odst. 3 OSŘ za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 OSŘ a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon podle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě).

13. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.