5 C 53/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Bc. Nikol Salákové a přísedících Petry Nýčové a Martiny Markové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 10 000 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2023 do 27. 2. 2023, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 12. 2022 do 31. 12. 2022, zamítá.

IV. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost předat veškeré dokumenty o evidenci odpracované doby žalobce za období říjen a listopad 2022 [právnická osoba] a.s. k výpočtu dlužné mzdy, náležející žalobci za toto období, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 10. 2. 2023 domáhal po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím a předání dokumentů o evidenci jeho odpracované doby za období říjen až listopad 2022 [právnická osoba], a. s . Dle žalobních tvrzení žalobce s žalovanou dne 8. 8. 2022 uzavřel dohodu o provedení práce a dne 1. 11. 2022 pracovní smlouvu. Pracovní poměr vzniklý na základě pracovní smlouvy žalobce ke dni 22. 11. 2022 během zkušební doby ukončil. Dne 1. 10. 2022 uzavřel žalobce dohodu o provedení práce se [právnická osoba] a. s . Mzda z této dohody měla být žalobci vyplacena na základě evidence pracovní doby, kterou měla [právnická osoba] a. s . předat žalovaná. To však žalovaná neučinila. Za období od 1. 11. 2022 do 22. 11. 2022 obdržel žalobce výplatu od žalované ve výši 360 Kč. Dle evidenčního listu důchodového pojištění však měla jeho čistá mzda činit částku 10 360 Kč. Žalobce se snažil kontaktovat žalovanou ohledně zbylé mzdy a evidenci odpracovaných hodin, avšak bezvýsledně. Na základě výše uvedeného se žalobce domáhal doplacení zbylé části mzdy ve výši 10 000 Kč a předání evidence odpracovaných hodin za období říjen a listopad roku 2022 společnosti x [právnická osoba]

2. Žalovaná ve svém vyjádření došlém soudu dne 23. 2. 2023 učinila nesporným, že žalobce byl u ní zaměstnán, nejprve v měsíci říjnu 2022 na základě dohody o provedení práce a následně od 1. 11. 2022 do 22. 11. 2022 na základě pracovní smlouvy. Dále uznala nárok žalobce na zaplacení částky ve výši 10 000 Kč a k tomu dodala, že dne 19. 10. 2022 byla žalobci jednatelem žalované ([jméno] [anonymizováno]) zapůjčena částka ve výši 10 000 Kč. Žalobce a pan [příjmení] spolu ústně ujednali, že tato částka bude vrácena ze mzdy žalobce. Jelikož žalobce ukončil pracovní poměr ve zkušební době, byla žalobci vyplacena mzda ve výši 360 Kč místo 10 360 Kč. Až po podání žaloby a poradě s právníkem žalovaná zjistila, že tento postup není možný, jelikož by žalobci nezůstalo nezabavitelné minimum. Z tohoto důvodu žalovaná částku ve výši 10 000 Kč zaslala žalobci složenkou. K vydání evidence pracovní doby žalovaná uvedla, že vždy předala žalobci výplatní pásky, kde je počet odpracovaných hodin uveden, a že pracovněprávní vztah mezi žalobcem a [právnická osoba], a. s. nesouvisí s evidencí pracovní doby vykonané pro žalovanou. Ve vyjádření ze dne 5. 4. 2023 žalovaná doplnila, že soupis žalobcem odpracovaných hodin byl již zaslán přímo žalobci.

3. Žalobce podáním doručeným soudu dne 10. 3. 2023 soudu sdělil, že požaduje po žalované už jen zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to od 12. 12. 2022 do 27. 2. 2023 (datum úhrady dlužné mzdy) a předání výkazu odpracovaných hodin [právnická osoba] a. s .

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Z dohody o provedení práce ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobce se touto dohodou zavázal provést pro žalovanou práci, a to výpomoc ve skladě izolací.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2022 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy měl žalobce v rámci pracovního poměru pro žalovanou od 1. 11. 2022 pracovat jako skladník s hrubou mzdou 18 000 Kč za měsíc.

7. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 10. 2022 bylo zjištěno, že žalobce a [právnická osoba], a. s. spolu uzavřeli tuto dohodu, na základě které se žalobce zavázal pro [právnická osoba], a. s. vykonávat práci skladníka s odměnou ve výši 150 Kč za hodinu na základě výkazu odpracovaných hodin.

8. Z evidenčního listu důchodového pojištění za období od 1. 11. 2022 do 22. 11. 2022 bylo zjištěno, že vyměřovací základ za toto období dosahoval výše 14 000 Kč.

9. Z výpisu z bankovního účtu žalobce za období září až prosinec 2022 bylo zjištěno, že žalovaná zaslala žalobci za listopad mzdu ve výši 360 Kč.

10. Z výzvy ze dne 14. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné mzdy za měsíc listopad a předání podkladů o evidenci pracovní doby. Tento dopis byl odeslán téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku s podacím číslem RR399585887CZ.

11. Z e-mailové zprávy ze dne 5. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná zaslala žalobci přílohu s názvem„ Počet_odpracovaných_hodin_listopad_ 2022“.

12. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2022 bylo zjištěno, že žalobce pro žalovanou za tento měsíc odpracoval 128 hodin.

13. Ze složenky ze dne 23. 2. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná odeslala tohoto dne žalobci částku ve výši 10 000 Kč na jeho adresu uvedenou v žalobě.

14. O pravosti a pravdivosti shora uvedených provedených důkazů soud neměl důvod pochybovat, když ty si vzájemně neodporují a dohromady vytvářejí propojený celek událostí. Další navržené důkazy (potvrzení o zdanitelných příjmech za období od srpna do listopadu 2022, potvrzení o zaměstnání za období od srpna do října 2022, potvrzení o zaměstnání od 1. 11. 2022 do 22. 11. 2022, oskenovaná nedoručená zásilka) soud pro nadbytečnost neprovedl, když ty by nijak nemohly zvrátit jím zjištěný skutkový stav z důkazů již provedených.

15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

16. Žalobce byl zaměstnancem žalované na základě pracovní smlouvy od 1. 11. 2022 do 22. 11. 2022, kdy svůj pracovní poměr ukončil ve zkušební době. V tomto období mu vznikl vůči žalobkyni nárok na hrubou mzdu ve výši 14 000 Kč, tedy čistou mzdu ve výši 10 360 Kč. Žalovanou mu byla vyplacena pouze částka ve výši 360 Kč. Žalovaná odeslala dne 23. 2. 2023 žalobci složenkou částku ve výši 10 000 Kč. Žalobci byla e-mailovou zprávou ze dne 5. 4. 2023 poskytnuta výplatní páska, ze které vyplývá počet jeho odpracovaných hodin u žalované za měsíc listopad 2022.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela (odst. 1). Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí (odst. 2). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení (odst. 3). Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (odst. 4).

19. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu co do částky 10 000 Kč svým podáním ze dne 10. 3. 2023 zpět, postupoval soud v souladu s § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. a řízení v tomto rozsahu ve výroku pod bodem I. zastavil.

20. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

21. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 141 odst. 1 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

23. Jelikož žalovaná ve svém podání ze dne 23. 2. 2023 nárok žalobce uznala a částku 10 000 Kč mu zaplatila, považoval soud tento nárok za prokázaný a přiznal žalobci z této částky ve výroku pod bodem II. zákonný úrok z prodlení, na který mu vznikl nárok v souladu s § 1970 o. z., když žalovaná se dle § 1968 o. z. dostala s plněním svého dluhu do prodlení. K prodlení žalované však došlo až dnem 1. 1. 2023 a ne dnem 12. 12. 2022, jak tvrdil žalobce. Žalobce a žalovaná si datum splatnosti mzdy v pracovní smlouvě nesjednali, a proto se použije ustanovení upravující splatnost mzdy v zákoníku práce. Na základě ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce je mzda splatná nejpozději v kalendářním měsíci po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Žalobci vzniklo právo na mzdu v listopadu, když jeho pracovní poměr trval od 1. 11. 2022 do 22. 11. 2022 a žalovaná měla povinnost mzdu za toto období žalobci vyplatit do konce prosince roku 2022. K prodlení proto došlo až od 1. 1. 2023, a k tomuto datu soud také žalobci zákonný úrok přiznal. Ve zbytku požadovaný zákonný úrok zamítl výrokem pod bodem III.

24. Dle § 96 odst. 2 zákoníku práce na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.

25. I když v souladu s § 96 odst. 2 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do evidence pracovní doby a pořizovat si z něj výpisy, popř, stejnopisy, žádné zákonné ustanovení neukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout tento výpis třetí osobě. Žalobce byl přípisem ze dne 27. 2. 2023, č. j. 5 C 53/2023-9, poučen, že evidence může být vydána pouze zaměstnanci, popř. bývalému zaměstnanci a dále byl vyzván ke sdělení, zda stále trvá na vydání této evidence třetí osobě, [právnická osoba] a. s . Žalovaný svým podáním ze dne 10. 3. 2023 soudu sdělil, že na požadavku vydání evidence [právnická osoba], a. s ., tak, jak ho vyjádřil v žalobním petitu, stále trvá. Na to byl žalobce usnesením ze dne 28. 3. 2023, č. j. 5 C 53/2023-16, vyzván, aby označil důkazy dokládající existenci dohody, dle které by žalovaná byla povinna vydat evidenci odpracovaných hodin [právnická osoba], a. s . Na toto usnesení žalovaný nereagoval. Nad právě uvedené soud doplňuje, že žalovaný se této evidence domáhal z důvodu potřeby dokladu o počtu odpracovaných hodin pro svého nového zaměstnavatele, [právnická osoba], a. s ., a ze spisu vyplývá, že žalovaná žalobci poskytla výplatní pásky za předmětné období, kde jsou odpracované hodiny žalobce evidovány. Jelikož povinnost žalované vydat evidenci pracovní doby třetí osobě nevyplývá z žádného zákonného ustanovení ani ze smluvního ujednání stran, soud žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl ve výroku pod bodem IV.

26. Ohledně nákladů řízení soud postupoval dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný ohledně peněžité části žaloby ve výši 10 000 Kč, když dle § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. byl-li pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). V tomto případě má soud za prokázané, že návrh byl podán důvodně, když žalovaná v průběhu řízení tento uznala a žalobci částku ve výši 10 000 Kč uhradila. Ohledně nepeněžité části nároku (vydání evidence pracovní doby) byla však úspěšná žalovaná, když v této části byla žaloba zamítnuta. Na základě § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Úspěch, resp. neúspěch obou účastníků v této věci byl tedy poměrově stejný a soud na základě toho rozhodl výrokem pod bodem V. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.