5 C 672/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr Jarmilou Senešiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému advokátem titul . jméno příjmení se sídlem adresa , obec a číslo o 288.000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 288 000 Kč s požadovaným úrokem z prodlení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 4.10.2017, která byla podána u soudu dne 14.12.2017, se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu na náhradu škody částku 288 000 Kč s příslušenstvím (specifikovaným v žalobním návrhu) s tvrzením, že žalovaný jako jeho právní zástupce - advokát nepodal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.12.2014, č.j. 4 Ad 9/2013 -28 a zavinil tak, že žalobci nebyl přiznán invalidní důchod ve výši 12 000 Kč měsíčně. Újmu v jím předpokládané výši 12 000 Kč měsíčně požadoval žalobce za 2 roky od okamžiku, kdy marně uplynula lhůta k podání kasační stížnosti tj. od 1.2.2015 do 31.1.2017. Žalobce tvrdil, že bylo povinností žalovaného – advokáta splnit pokyn žalobce a podat včas kasační stížnost a výslovně jej upozornit na možnost neúspěchu ve věci, což se nestalo. Žalobce tvrdil, že žalovaný nevěnoval věci řádnou pozornost a je tedy plně odpovědný za vznik škody, neboť žalobce je přesvědčen, že kasační stížnost by byla úspěšná.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu. Potvrdil, že podal nedopatřením kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.12.2014, č.j. 4 Ad 9/2013 -28 po lhůtě, tvrdil však, že i včas podaná kasační stížnost by na výsledek sporu neměla žádný vliv, neboť žalobce s ohledem na předložené doklady neprokázal nárok na požadovaný invalidní důchod. Žalobce tedy svojí vinou, nikoli vinou žalovaného, neunesl důkazní břemeno a v důsledku toho mu nebyl přiznán nárok na invalidní důchod. Žalovaný tvrdil, že žalobce poučil o tom, že je třeba opatřit další důkazy včetně výpovědí alespoň dvou svědků, kteří by dosvědčili, že žalobce byl v období od r. 1994 do r. 2004 zaměstnán u firmy [jméno] [příjmení], která za něj zřejmě neodváděla důchodové pojištění, neboť osobní mzdové listy za uvedené roky byly vyhotoveny zpětně a byly vyhodnoceny jako nevěrohodné. Žalobce opakovaně uváděl, že žádné další důkazy nemá a že žádné svědky nezná, respektive že si nevzpomíná na jejich jména a že neví, kde bydlí. Žalovaný tvrdil, že rozhodnou skutečností, která byla žalobci známa, bylo to, že v řízení neprokázal, že by mu svědčil nárok na přiznání invalidního důchodu, přičemž následné kroky, provedené žalovaným (resp. jeho substitutem) byly co do jejich úspěšnosti závislé především na tom, zda žalobce zajistí sám důkazy o skutečnostech tvrzených v námitkách a následně pak v žalobě na přezkum rozhodnutí ČSSZ Městským soudem v Praze, o čemž byl žalobce opakovaně poučen. Žalovaný namítl, že jakkoli je odpovědný za to, že kasační stížnost byla podána opožděně, není tato skutečnost pro posouzení věci rozhodná, a není současně škodním titulem pro náhradu škody v podobě příjmu žalobce na ušlém důchodu. Zdůraznil, ze za daných okolností je (z hlediska naděje žalobce na úspěch ve věci přezkumu rozhodnutí ČSSZ a následně přezkumu Městským soudem v Praze) zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti zcela irelevantní, neboť k zamítavému rozhodnutí (jehož skutkové a právní důvody se do té doby nijak nezměnily) došlo již zamítnutím námitek proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.4.2012 a lze presumovat, že ani řízení o kasační stížnosti řádně a včas podané by (za daného skutkového stavu) neskončilo jinak, než rozhodnutím podle § 110 odst.1, věta poslední soudního řádu správního (s.ř.s.).

3. Usnesením ze dne 9.10.2018, č.j. 5C 672/2017-29, které nabylo právní moci dne 30.10.2018, byl žalobce osvobozen od soudních poplatků. Ze zprávy ČSSZ ze dne 25.5.2018 bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá od ČSSZ žádný důchod, jeho jediným příjmem je příspěvek v hmotné nouzi ve výši 3 400 Kč.

4. Po provedeném dokazování (§ 120 odst.3 a § 132 o.s.ř.) má soud za zjištěný tento skutkový stav: Dne 6.4.2011 byla sepsána žádost žalobce o invalidní důchod (viz prohlášení ze dne 6.4.2011 Pražské správy sociálního zabezpečení [číslo jednací] [číslo]). Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) zamítla svým rozhodnutím ze dne 26.4.2012, [číslo jednací] [číslo] žádost žalobce o invalidní důchod, neboť žalobce nesplnil podmínku získání potřebné doby pojištění v rozhodném období před vznikem invalidity (viz rozhodnutí ČSSZ [číslo jednací] [číslo], vyjádření ČSSZ ze dne 21.2.2013). Proti tomu podal žalobce námitky, požadoval zápočet doby zaměstnání v letech 1994 až 2004, kdy byl zaměstnán u firmy [jméno] [jméno] ([IČO]) a předložil osobní a mzdové listy za roky 1994 až 2004, vyhotovené dodatečně v roce 2006 Česká správa sociálního zabezpečení zamítla námitky žalobce rozhodnutím ze dne 26.11.2012 s tím, že zhodnotila veškerou dobu zaměstnání žalobce podle dokladů založených v její evidenci. Žalobci byla započtena doba pojištění v rozhodném období od 24.3.2001 do 23.3.2011 v rozsahu 2 roky a 42 dnů, v rozhodném období od 24.3. 1991 do 23.3.2011 pak v rozsahu 4 roky a 25 dnů. Podle dokladů předložených žalobcem nelze dobu zaměstnání v letech 1995 až 2004 pro účely důchodového pojištění hodnotit. Dalším šetřením se ČSSZ nepodařilo získat věrohodné doklady o zaměstnání žalobce a on sám žádné další doklady (důkazy) o svém zaměstnání nepředložil. Nebylo tak prokázáno, že žalobce splnil podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na invalidní důchod (viz námitky žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 22.5.2012, Rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.11.2012, [číslo jednací] [číslo]). Po tomto zamítavém rozhodnutí převzal žalovaný zastupování žalobce (viz plná moc ze dne 4.2.2013). Žalovaný advokát podal dne 4.2.2019 k Městskému soudu v Praze žalobu o zrušení rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.11.2012, [číslo jednací] [číslo] (viz spis Městského soudu v Praze sp.zn. 4Ad9 /2013). Při jednání, které se konalo dne 16.12.2014 sdělil žalobce soudu, že pracoval ve firmě M [jméno] od r. 1995 2004 jako [povolání] [anonymizováno] společně s dalšími spolupracovníky, na jejichž jména si již nevzpomíná (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně č.j. 4Ad 9/2013-25). Rozsudkem ze dne 16.12.2014, č.j. 4Ad 9/2013-28 zamítl Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 26.11.2012, [číslo jednací] [číslo] s odůvodněním, že s ohledem na nevěrohodnost zatím předložených dokladů, t.j. osobních a mzdových listů dodatečně vyhotovených žalobcovým zaměstnavatelem, nemohla být doba zaměstnání žalobce v době od r. 1994 do r. 2004 žalobci uznána. Žalobce nedoložil dobu zaměstnání ani čestným prohlášením spolupracovníků, na jejichž jména si již nevzpomíná. Soud uzavřel, že pokud žalobce získá od svého zaměstnavatele dodatečně potvrzení o zaměstnání, popř. evidenční listy důchodového pojištění, může se kdykoli v budoucnu s těmito doklady znovu obrátit na ČSSZ a požádat o jejich zhodnocení při výpočtu invalidního důchodu. Soud v postupu žalované ČSSZ neshledal pochybení a rozpor se zákonem a proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s .. Rozsudek nabyl právní moci dne 16.1.2015 (viz rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 4Ad 9/2013-28). Městskému soudu v Praze byla dne 2.2.2015, ke sp.zn. 4Ad 9/2013, doručena do datové schránky kasační stížnost žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.12.2014, č.j. 4Ad9/2013 ze dne 16.12.2014, adresovaná Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, s datem 4.2.2013, podaná za žalobce [celé jméno žalobce] [titul] [celé jméno žalovaného], advokátem, zastoupeným [titul]. [jméno] [příjmení] (viz kasační stížnost a záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Městského soudu v Praze). Kasační stížnost proti výroku rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta byla podána z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí (viz kasační stížnost). Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 11.3.2015, č.j. 1 Ads 34/2015-15, byla kasační stížnost žalobce odmítnuta s odůvodněním, že napadený rozsudek byl stěžovateli doručen v pátek 16.1.2015, posledním dnem lhůty k podání kasační stížnosti byl tedy pátek 30.1.2015 (§ 40 odst. 2 a 4, §106 odst.2 a 4 s ..). Stěžovatel kasační stížnost odeslal nepříslušnému Městskému soudu v Praze, který ji zaslal Nejvyššímu správnímu soudu až dne 2.2.2015, tedy 3 dny po uplynutí lhůty, jejíž zmeškání nelze s ohledem na ust. § 106 odst. 2 s .. prominout. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 46 odst.1 písm b) s .., aplikovaného na základě §120 s ., pro opožděnost odmítl (viz usnesení č.j. 1 Ads 34/2015-15). Poté, co rozhodnutí o kasační stížnosti nabylo právní moci a právní zastoupení žalobce žalovaným bylo ukončeno, zveřejnil žalobce (na návrh žalovaného, aby pátral po svědcích) inzerát, na který se mu přihlásili tři svědci schopní prokázat jeho zaměstnání u firmy [jméno] [jméno]. Ačkoli žalobce, dle svého tvrzení, získal nové důkazy (svědky) o svém zaměstnání u firmy [jméno] [jméno] v rozhodné době, neobrátil se dosud na ČSSZ znovu s žádostí o přiznání invalidního důchodu, ačkoli o této možnosti, získá-li nové důkazy, byl poučen jak soudem (viz odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.12.2014, č.j. 4Ad 9/2013-28), tak žalovaným.

5. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii). Advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena (§ 24 zákona o advokacii).

6. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení (§103 odst.1 s.ř.s.). Dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení, pokud ve věci sám nerozhodl způsobem podle § 110 odst. 2; jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem zamítne (§ 110 odst.1 s.ř.s).

7. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný pochybil, když dle pokynů žalobce nepodal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu řádně a včas, nicméně dle názoru soudu tímto pochybením nebyla žalobci žalovaným způsobena žádná škoda. Soud se zabýval otázkou, zda by řádně a včas podaná kasační stížnost byla schopna zvrátit rozhodnutí ČSSZ a Městského soudu v Praze ze dne 16.12.2014, č.j. 4 Ad 9/2013-28, který v postupu ČSSZ neshledal pochybení a rozpor se zákonem. Soud neshledal kasační stížnost důvodnou a nemá pochybnosti o tom, že s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení, by tato kasační stížnost byla zamítnuta. Soud má provedeným dokazováním za prokázané, že žalobce teprve poté, co Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro opožděnost odmítl, začal pátrat po spolupracovnících, kteří mu mohou dosvědčit, že byl v rozhodné době zaměstnán u firmy [jméno] [jméno]. Tři z těchto spolupracovníků, jak tvrdí žalobce, se mu následně, na základě zveřejněného inzerátu, přihlásili. Nárok na invalidní důchod v důsledku pozdě podané kasační stížnosti žalobci nezanikl. Chybějící dobu zaměstnání (pojištění) lze prokázat náhradními doklady, které prokazují výdělečnou činnost žadatele o důchod (např. dodatečným potvrzením zaměstnavatele, pracovní smlouvou) nebo svědeckým prohlášením nejméně dvou svědků. Má-li žalobce nové důkazy (svědky) nic mu nebrání, aby se znovu obrátil na ČSSZ s žádostí o přiznání invalidního důchodu. Přes opakovaná poučení tak žalobce dosud neučinil. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalovaného, aby doplnil dokazování svědeckou výpovědí [titul]. [jméno] [jméno], neboť měl pro své rozhodnutí dostatek jiných důkazů, ze kterých učinil shora uvedené závěry (viz odst. 4 tohoto odůvodnění). Žalobce tvrdil, že podal u Městského soudu v Praze žalobu na obnovu řízení vedeného pod sp.zn. 4Ad 9/2013 a návrh s datem 3.2.2017 soudu předložil. Ve spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 4 Ad 9/2013 však žádná žaloba na obnovu řízení založena není a žalobce neprokázal, že tuto žalobu Městskému soudu doručil.

9. Soud o nákladech řízení mezi účastníky navzájem rozhodl podle § 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zřetele, nebo odmítne-li účastník řízení bez vážného důvodu zúčastnit se prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat. Při posouzení okolností hodných zvláštního zřetele je třeba přihlédnout zejména k osobním, majetkovým, výdělkovým a jiným poměrům všech účastníků řízení, ale též k okolnostem, zejména těm, které vedly k uplatnění nároku v občanském soudním řízení a k postoji účastníků řízení v něm. Ačkoli byl žalovaný v řízení zcela úspěšný, přihlédl soud zejména k osobním a majetkovým poměrům žalobce a také ke skutečnosti, že jako advokát při zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti pochybil, což si žalovaný uvědomuje a náklady řízení nepožaduje.