5 C 77/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 170 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 170 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 880 Kč: -) s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 854,31 Kč, -) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 062 Kč, -) s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019, -) s úrokem z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z částky 8 880 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 17 050 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou dne 23. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se je zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a spolu s nimi jí zaplatit i částku 8 880 Kč (představující úroky, odměnu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč od 30. 10. 2017 do 3. 12. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a poslední splátku uhradila dne 16. 10. 2018 Celkem žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 3 830 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná byla výzvou ze dne 3. 9. 2020 žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se kromě vrácení této jistiny zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i částku ve výši 8 880 Kč. Celkově tak měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 20 880 Kč, a to formou 58 měsíčních splátek po 360 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 10. 2017).

6. Žalovaná uvedla v zákaznické kartě, že má hlavní pracovní poměr na pozici prodavač- pokladní u zaměstnavatele LIDL a její celkové měsíční příjmy činí 20 534 Kč, skládající se z čistého příjmu ve výši 10 000 Kč, dalších příjmů ve výši 8 000 Kč a státní podpory ve výši 2 534 Kč. Jako celkové měsíční výdaje žalovaná uvedla částku 11 500 Kč skládající se z výdajů na bydlení ve výši 3 500 Kč a osobních výdajů ve výši 8 000 Kč Tyto údaje dle zákaznické karty doložila žalovaná pracovní smlouvou a složenkou. Tyto dokumenty soudu předloženy nebyly. Jako druh bydlení zaškrtla žalovaná„ nájemník“, což měla dle zákaznické karty doložit nájemní smlouvou a platebním dokladem SIPO. Tyto dokumenty rovněž soudu předloženy nebyly. Žalovaná uvedla 1 nezaopatřené dítě. (Zákaznická karta ze dne 23. 10. 2017).

7. Pohledávka za žalovanou byla postoupeny na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a příloha k ní), o čemž byla žalovaná informována (Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019). Tento dopis jí byl zaslán dne 13. 12. 2019 (Podací lístek ze dne 13. 12. 2019 s podacím číslem RR2578577950F).

8. Žalovaná byla prostřednictvím žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne 3. 9. 2020). Tato výzva jí byla zaslána dne 4. 9. 2020 (Podací lístek ze dne 4. 9. 2020 s podacím číslem RR2595950209F).

9. Žalovaná byla zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba] od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2022 ([právnická osoba] ze dne 23. 5. 2022, mzdový list žalované za rok 2018, 2019, 2020, 2021 a 2022).

10. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

16. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

26. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 23. 10. 2017 smlouva o úvěru [číslo] ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně tvrdila, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované byly ověřovány z pracovní smlouvy, složenky a nájemní smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně soudu přes výzvu ze dne 18. 5. 2022 nepředložila, a proto nelze její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalované považovat za prokázaná. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala a nijak neověřovala žalovanou tvrzené„ další příjmy“ a„ státní podporu“ a nezkoumala ani výdaje žalované kromě nájmu. Nadto ze zákaznické karty vyplývají jisté nesrovnalosti, když žalovaná uvádí pracovní poměr u zaměstnavatele Lidl od roku 2016, který měl být dle této zákaznické karty ověřen telefonicky. Z vyjádření společnosti [právnická osoba] a poskytnutých mzdových pásek však pracovní poměr s žalovanou v době uzavření smlouvy nevyplývá. Z takto zjištěných údajů nelze dojít k závěru, zda žalovaná byla schopen poskytnutý úvěr splácet a soud nepovažuje způsob zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně za řádný a provedený s náležitou odbornou péčí. Nad to je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní.

27. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smluv o zápůjčkách, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

28. Opomenout nelze ani rozhodnutí Soudního dvoru EU ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém Soudní Dvůr EU uvedl, že:„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 (pozn. transponované do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

29. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč, a proto byla žalovaná povinna je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřených smluv, jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila částku ve výši 3 830 Kč a zbývá jí tedy uhradit 8 170 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl žalobu co do zbylé částky a co do smluvního úroku.

30. K uplatněnému nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 11. 12. 2018 do 29. 11. 2019 v kapitalizované výši a dále od 30. 11. 2019 do zaplacení, soud uvádí následující. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaná tedy byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 29. 11. 2019, který byl odeslán dne 13. 12. 2019. Na základě § 573 o. z. se má za to, že tato zásilka došla dne 18. 12. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně žádá v tomto oznámení o uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu, tedy do 30. 12. 2019 a žalovaná se tak dostala do prodlení dne 31. 12. 2019 a od tohoto dne soud přiznal zákonný úrok z prodlení, neboť žalobkyni na něj vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a to tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalované, která byla ve věci částečně úspěšná v rozsahu 52,08%, žádné náklady řízení nevznikly.