6 C 11/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 66 648,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 681,37 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 681,37 Kč od 17. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 33 967,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 33 967,36 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 32 681,37 Kč od 1. 7. 2025 do 16. 10. 2025, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podaným návrhem ze dne 6. 11. 2025 domáhala zaplacení částky 66 648 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne 2. 8. 2024 revolvingový spotřebitelský úvěr č. , hodnota, s možností čerpat úvěr až do výše 33 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a údajů, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, zjistila počet členů domácnosti žijící, případně jejich příjem, příjem žalované a její měsíční výdaje. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, ISIR, evidence neplatných dokladů a nahlédla do registrů jako NRKI, BRKI, registru politicky aktivních osob, výpis katastrálního rejstříku a zkoumala interní údaje. Rovněž vycházela z AISP, poskytovatele služby informování o platebním účtu. Po vyplnění žádosti a před poskytnutím úvěru žalobkyně informace vyhodnotila a uzavřela, že žalovaná je schopna své závazky splácet. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila 22 228 Kč. Žalovaná následně potvrdila správnost svých identifikačních údajů a identifikovala se. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Tam odsouhlasila nejprve předsmluvní informace o úvěru, následně návrh smlouvy, který odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Smlouva byla následně zaslána žalované na e-mailovou adresu. Žalované bylo vyplaceno celkem 34 225 Kč. Uplatněný nárok je následně tvořen pohledávkou sestávající z nesplaceného úvěru ve výši 32 681,37 Kč, poplatku za vyplacení tranší ve výši 437,46 Kč, poplatku za „Presto“ ve výši 674,73 Kč a smluvního úroku ve výši 32 855,17 Kč. Žalovaná na celkově vyčerpanou částku ve výši 34 225 Kč uhradila pouze částku 1 543,63 Kč. Žalobkyně úvěr v důsledku prodlení žalované ke dni 30. 6. 2025 vypověděla, o čemž žalovanou téhož dne i informovala. Žalovaná ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byla vyzvána prostřednictvím zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Soud dospěl ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 2. 8. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku až do výše 33 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku 5 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná se zavázala v článku VII. hradit základní poplatky, jednak Ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0.883 % denně z dlužné částky (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky). Denní splátky byly uvedeny v Předpisu denních splátek (Předpis denních splátek). Ověření totožnosti proběhlo přes přímý náhled na bankovní účet (Autorizace ověření totožnosti AISP ze dne 2. 8. 2024 a BankID výpis). Žalovaná načerpala dne 1. 10. 2024 částku 3 100 Kč, dne 21.10. 2024 částku 576 Kč, dne 22. 9. 2024 částku 3 500 Kč, dne 2. 8. 2024 částku 10 400 Kč, dne 10. 9. 2024 částku 1 500 Kč, dne 2. 8. 2024 částku 10 000 Kč, dne 25. 9. 2024 částku 2 500 Kč a dne 5. 9. 2024 částku 2 649 Kč (viz. přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli- automatizovaný výpis z interního systému).

6. Při prověření úvěruschopnosti žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem je ve výši 50 000 Kč, za ověřený považovala žalobkyně 22 228 Kč. Příjem měl být žalobkyní doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy měly být žalovanou doloženy jiným, blíže neuvedeným způsobem. Dále žalovaná uvedla výdaje na bydlení 18 000 Kč, výši výdajů na pravidelné měsíční půjčky 3 000 Kč, další nezbytné výdaje ani ostatní zbytné výdaje nebyly žalovanou uvedeny. Regionální koeficient počítala žalobkyně ve výši 1,5, rezervu pro výdaje ve výši 1 050 Kč, vypočítané minimální výdaje byly ve výši 13 305 Kč, disponibilní příjem 8 900 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné (Výpis o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy).

7. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne 30. 6. 2025 (e-mailová zpráva ze dne 30. 6. 2025 z , e-mail, na , e-mail, ).

8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

17. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“18. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

19. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovanou s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalobkyně však soudu žádné důkazy, ze kterých by bylo zkoumání úvěruschopnosti žalované patrno, nepředložila, a to ani na výzvu. Žalovaná je při sjednávání smlouvy v pozici slabší strany, zájmem žalované bylo uzavřít smlouvu, a proto nemusel tvrdit pravdivé údaje. Žalobkyně jako profesionálka v daném oboru si od žalované měla vyžádat podklady, které výši jejích příjmů a výdajů dokládají, což neučinila. Žalobkyně nijak nevysvětlila, o jaké konkrétní údaje stran příjmů svůj odhad opřela, nepředložila ani výpis z účtu žalované. V případě přiloženého výpisu plateb se jedná pouze o sjetinu z jejího systému, nadto pouze v rozsahu poskytnutých prostředků ve prospěch žalované, nikoliv jejích příjmů. Úplně bez jakéhokoliv informace pak zůstává, jak žalobkyně ověřila konkrétní výdaje žalované, přičemž pro účely jejich určení nezle v daném případě bez dalšího spoléhat na obecné ekonomické modely.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 34 225 Kč. Žalovaná zaplatila pouze 1 543,63 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 32 681,37 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek, smluvní pokutu nebo smluvní úrok, soud žalobu ze shora uvedených, jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal pouze z jistiny ve výši 32 681,37 Kč ode dne následujícího po výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 4. 10. 2025 (doručována dne 16. 10. 2025), v zákonné výši dle § 1970 o. z. Co se týká vrácení dlužné částky v době přiměřené možnostem žalované, ohledně té neměl soud žádné informace z důvodu neaktivity žalované, proto rozhodl o vrácení v zákonné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ty by náležely převážné úspěšné žalované. Nicméně v průběhu řízení mu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.