6 C 114/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 18 210,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem AK , adresa, .

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu se , jméno FO, , narozená , datum, , trvale bytem , adresa, (dále jen ,,původní žalobkyně“) domáhala zaplacení částky 15 000,- Kč z titulu náhrady škody za ušlé nájemné. Uvedla, že původní žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastnicemi domu č. p. , Anonymizováno, na adrese , adresa, , každá se spoluvlastnickým podílem o velikosti id. ½, přičemž v tomto se nachází i bytová jednotka č. , hodnota, (,,předmětný byt“), která je neobsazená, neboť poslední nájemník ukončil nájem ke dni 1. 3. 2025. Na základě této skutečnosti původní žalobkyně usilovala o zajištění nového pronájmu uvedené jednotky a kontaktovala žalovanou s tím, že nalezla zájemce ochotného uzavřít nájemní smlouvu za měsíční nájemné ve výši 28 000 Kč za byt a 2 000 Kč za parkovací místo, tedy celkem za 30 000 Kč měsíčně, bez započtení nákladů na služby. Žalovaná však s uzavřením takové smlouvy nesouhlasila s odůvodněním, že předmětný byt bude pronajat jejímu synovi, a to za stejných podmínek, jaké měl předchozí nájemce. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby předmětný byt nebyl pronajat, původní žalobkyně dovozuje, že tímto nevyužitím došlo ke vzniku škody ve výši jednoho měsíčního nájemného, tedy 30 000 Kč, přičemž polovina této částky, odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu, ve výši 15 000 Kč tvoří předmět žalobního nároku.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok zcela neuznala. Uvedla, že tvrzená škoda nevznikla, a i v případě, že by soud dospěl k závěru opačnému, nebyly podle jejího názoru naplněny podmínky odpovědnosti žalované za její vznik. Argumentovala především tím, že původní žalobkyně byla s dostatečným časovým předstihem informována o jejím záměru pronajmout předmětný byt svému synovi. Podle žalované byl tento byt po ukončení předchozího nájmu volný od 1. 3. 2025, avšak původní žalobkyně jí v tomto termínu byt nepředala a klíče obdržela žalovaná až dne 18. 3. 2025. Současně s tím původní žalobkyně odmítla sepsat předávací protokol. Žalovaná dále uvedla, že v mezidobí mezi ukončením nájmu a převzetím bytu ze strany žalované původní žalobkyně fakticky blokovala možnost dalšího pronájmu předmětného bytu, a to i navzdory tomu, že se v uvedené době objevili zájemci ochotní o nájmu jednat, což má žalovaná doloženo e-mailovou komunikací. Současně žalovaná namítla, že mezi spoluvlastnicemi nedošlo k dohodě o dalším nakládání s bytovou jednotkou, přičemž původní žalobkyně podle ní jednala jednostranně, bez jejího souhlasu, a žádným způsobem neusilovala o řešení nastalé situace ve vzájemné shodě.

3. V replice k vyjádření žalované původní žalobkyně setrvala na svém původním tvrzení a doplnila, že se podle jejího názoru jedná o situaci, kdy žalovaná zneužila svého postavení podílové spoluvlastnice ke své výhradnímu prospěchu a k její újmě. Žalovaná měla podle původní žalobkyně upřednostnit zájmy svého syna tím, že mu umožnila pronajmout předmětný byt za nájemné pod úrovní obvyklé tržní ceny, čímž došlo k vědomému zmaření možnosti uzavřít nájemní smlouvu s osobou nabízející vyšší nájemné. Tímto jednáním měla žalovaná podle původní žalobkyně porušit obecnou právní zásadu neminem laedere, tedy povinnost nikomu neškodit, která se vztahuje i na výkon spoluvlastnických práv.

4. Na návrh původní žalobkyně soud připustil, aby do řízení na její místo vstoupila do řízení , právnická osoba, , IČO , IČO žalobkyně, , se sídlem , Adresa žalobkyně, , které byla žalovaná pohledávka postoupena, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 8. 2025. O nástupnictví bylo soudem pravomocně rozhodnuto usnesením č.j. 6 C 114/2025-47 ze dne 20. 11. 2025.

5. Žalovaná následně doplnila své vyjádření s odkazem na tvrzení, že původní žalobkyně poprvé sdělila požadavek na úhradu nájemného ve výši, kterou měli dle jejího tvrzení nabízet zájemci o pronájem, až dne 18. 3. 2025. Teprve tímto krokem podle žalované došlo k faktickému zmaření plánovaného uzavření nájemní smlouvy s jejím synem, který nebyl ochoten hradit nájemné v takové výši. V důsledku toho zůstal předmětný byt neobsazený. Žalovaná dále uvedla, že klíče od předmětného bytu obdržela od původní žalobkyně rovněž až dne 18. 3. 2025, a to při osobním předání u , adresa, . Podle žalované tak nelze hovořit o svévolném upřednostnění osoby blízké za neúměrně nízké nájemné, neboť navrhované nájemné odpovídalo částce, kterou dlouhodobě hradil předchozí nájemce, a kterou původní žalobkyně dle tvrzení žalované akceptovala i do budoucna, až do roku 2029. Za daných okolností žalovaná odmítla, že by jejím jednáním došlo k porušení zásady dobrých mravů či zásady neminem laedere. Setrvala na tom, že nešlo o bezdůvodné blokování pronájmu původní žalobkyní uváděným zájemcům, ale o realizaci předem oznámeného záměru pronajmout byt svému synovi, který žalovaná původní žalobkyni sdělovala opakovaně a po dobu nejméně dvou let.

6. Z níže provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti:

7. Ze smlouvy o nájmu předmětného bytu soud zjistil, že tato byla dne 18. 9. 2013 uzavřena na jedné straně s původní žalobkyní a žalovanou, jakožto pronajímateli a na straně druhé s , jméno FO, a , jméno FO, , jakožto nájemci. V rámci této smlouvy se strany dohodly, že nájemné za užívání předmětného bytu činí 12 000,- Kč měsíčně spolu se zálohami ve výši 1 000,- Kč za měsíc. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 1. 10. 2013 do 30. 9. 2014.

8. Z protokolu o předání a převzetí bytové jednotky do nájmu ze dne 26. 9. 2013 soud zjistil, že předmětný byt byl předán k užívání dne 26. 9. 2023, a to na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 18. 9. 2013.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 28. 6. 2024, LV č., hodnota, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , soud zjistil, že žalobkyni a žalované svědčí vlastnické právo, každé o podílu ideální ½, k pozemku č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bytového domu č. p. , Anonymizováno, , , adresa, .

10. Z emailové komunikace ze dne 21. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaná kontaktovala původní žalobkyni, s tím, že se dozvěděla o tom, že pan , jméno FO, bude předávat předmětný byt 2. nebo 3. 3. a obeznámil jí s následným postupem ohledně převodu energií. Dále z této listiny soud zjistil, že žalovaná v rámci této komunikace sdělila původní žalobkyni, že již dlouhodobě deklarovala, že byt bude po uvolnění pronajat jejímu synovi, a to za stejných finančních podmínek, jaké platily doposud. Z obsahu komunikace soud rovněž zjistil, že žalovaná výslovně odmítla jakékoli jiné změny nájemních podmínek, opakovaně upozorňovala na nutnost dodržení stanoveného postupu při předávání bytu, včetně předložení předávacího protokolu a údajů o novém nájemci a jeho spolubydlících.

11. Z emailové komunikace předložené žalující stranou ze dne 22. 2. 2025 soud zjistil, že původní žalobkyně zaslala email na emailovou adresu , e-mail, ve znění: .. omlouvám se, ale spolumajitelka nesouhlasí s pronájmem bytu, tudíž Vám ho bez souhlasu spolumajitelky nemohu pronajmout.“12. Ze smlouvy o nájmu předmětného bytu soud zjistil, že tato byla dne 21. 5. 2025 uzavřena na jedné straně s původní žalobkyní a žalovanou, jakožto pronajímateli a na straně druhé s , jméno FO, , jakožto nájemcem. V rámci této smlouvy se strany dohodly, že nájemné za užívání předmětného bytu činí 25 000,- Kč měsíčně spolu se zálohami ve výši 1 500,- Kč měsíčně, přičemž platby nájemného a záloh za služby jsou zasílány v ½ polovině původní žalobkyni a v ½ žalované. Tato smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 21. 5. 2025 do 20. 5. 2026.

13. Z vysvětlení časového průběhu pronájmu předmětného bytu a samotného časového přehledu soud zjistil, že dne 9. 7. 2023 původní žalobkyně souhlasila se zvýšením nájmu pro pana , jméno FO, z částky 12 000 Kč na 16 500 Kč. Dne 27. 10. 2023 pan , jméno FO, toto zvýšení odmítl. Ke dni 11. 2. 2024 nedošlo k žádné reakci ze strany pana , jméno FO, ohledně nového nájemného. Dne 28. 5. 2024 došlo k nesouhlasu s navýšením nájemného panu , jméno FO, panem , jméno FO, a oznámení o prodeji podílu původní žalobkyně a o jednání s novými zájemci o pronájem. Dne 15. 6. 2024 byla podána žádost žalované o uvolnění předmětného bytu, neboť byl určen pro jejího syna, , jméno FO, . O této skutečnosti byla informována i původní žalobkyně. Dne 5. 8. 2024 pan , jméno FO, upozornil na neodstranění závady na poškozeném stropu původní žalobkyni. Dne 8. 8. 2024 pan , jméno FO, oznámil, že nesouhlasí s uvolněním bytu panem , jméno FO, . Dne 20. 2. 2025 původní žalobkyně informovala žalovanou, že má zájemce o pronájem předmětného bytu s nabídkou nájemného mezi 27 000 až 28 000 Kč. V rámci vysvětlení soud zjistil, že žalovaná konstatuje, že tento způsob informace se opakuje již u třetího bytu s tím, že vždy po 24 hodinách přichází zpráva…,, vy jste nesouhlasila, zájemce již nemá zájem…“. Dne 21. 2. 2025 žalovaná opět navrhla pronájem předmětného bytu svému synovi , jméno FO, . Dne 3. 3. 2025 původní žalobkyně převzala předmětný byt od pana , jméno FO, . Dne 18. 3. 2025 původní žalobkyně předala klíče od předmětného bytu žalované a sdělila ústně požadavek na nájemné ve výši 28 000 Kč. Žalovaná nabídku za tuto částku okamžitě odmítla. Dne 8. 4. 2025 původní žalobkyně opět vysvětlila, proč odmítá pronajmout předmětný byt synovi žalované. V období od 18. 3. do 6. 5. 2025 původní žalobkyně odmítla odstranit závady v původním bytě, a ani se jej sama nepokusila pronajmout. Dne 16. 4. 2025 žalovaná spolu s makléřkou paní , jméno FO, provedla obhlídku jiného vybydleného bytu (uvedeno č. , hodnota, , avšak dle přílohy by mělo jít o předmětný byt č. , hodnota, ) a makléřka uvedla, že v tomto stavu je byt za požadovanou částku 28. 000,- Kč nepronajímatelný. Dne 1. 5. 2025 žalovaná předložila cenovou nabídku na odstranění vad v předmětném bytě. Dne 6. 5. 2025 původní žalobkyně s touto nabídkou souhlasila. Dne 12. 5. 2025 makléřka paní , jméno FO, sdělila původní žalobkyni (panu , jméno FO, ), že byt č. , hodnota, je i nadále nepronajímatelný za částku 28 000 Kč. Dne 21. 5. 2025 byla s pomocí makléřky paní , jméno FO, uzavřena nájemní smlouva s novým nájemníkem.

14. Z faktury č. , Anonymizováno, ze dne 10. 5. 2025 soud zjistil, že za malířské práce od dodavatele , jméno FO, bylo původní žalobkyni a žalované fakturována částka ve výši 18 781,- Kč.

15. Z fotografií zachycujících poškození bytu s ručním popisem škody ze strany žalované soud zjistil stav poškození předmětného bytu.

16. Z emailové korespondence ze dne 8. 4. 2025 soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo ke komunikaci ohledně pronájmu předmětného bytu, kdy žalovaná se dotazovala na stav zajišťování pronájmu tohoto bytu, přičemž původní žalobkyně jí sdělila, že počítá s tím, že od 1. 3. 2025 má být předmětný byt pronajat synovi žalované, a to za nájemné žalovanou odmítnutého zájemce. Dále soud z této komunikace zjistil, že žalovaná sdělila původní žalobkyni, že již při setkání u , adresa, avizovala, že její syn předpokládal hradit nájemné ve stejné výši jako původní nájemník, neboť si nemůže dovolit hradit požadovanou výši nájemného.

17. Z dohody o ukončení nájmu s panem , jméno FO, ze dne 3. 3. 2025 soud zjistil, že tato byla na straně jedné uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, jakožto pronajímateli a na straně druhé s panem , jméno FO, a , jméno FO, , jakožto nájemci. Jejím obsahem je dohoda o ukončení nájemní smlouvy, a to ke dni 28. 2. 2025. Smluvní strany se dále dohodly, že předmětný byt bude nájemcem předán pronajímateli k tomuto dni a na základě této dohody.

18. Z emailové korespondence ze dne 6. 5. 2025 soud zjistil, že se původní žalobkyně a žalovaná dohodly na odstranění závad v předmětném bytě a bylo dohodnuto, že náklady na toto odstranění budou hrazeny každou z jedné poloviny.

19. Z dalších provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci nezjistil, přičemž další navrhované důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl, případně je z téhož důvodu zamítnul.

20. Na základě shora provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Původní žalobkyně a žalovaná jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitosti nacházející se na adrese , adresa, , každá s ideálním podílem ve výši jedné poloviny, přičemž součástí této nemovitosti je i bytová jednotka č. , hodnota, . Předmětný byt byl do 28. 2. 2025 užíván na základě nájemní smlouvy nájemci , jméno FO, a , jméno FO, . Po ukončení nájemního vztahu dohodou ze dne 3. 3. 2025 byl byt fakticky vyklizen a dne 18. 3. 2025 byly žalovanou převzaty klíče od původní žalobkyně. Žalovaná opakovaně deklarovala úmysl pronajmout bytovou jednotku svému synovi, a to za nájemné odpovídající předchozímu nájemnímu vztahu. Dne 20. 2. 2025 původní žalobkyně informovala žalovanou, že má zájemce o pronájem ochotného hradit celkové nájemné ve výši 30 000 Kč (za byt a parkovací stání). Tento pronájem však nebyl realizován, přičemž z provedených důkazů nevyplynulo, že by k tomu došlo na základě výslovného nesouhlasu žalované; původní žalobkyně sama v komunikaci s potenciálním zájemcem uvedla, že „spolumajitelka nesouhlasí“, aniž by pro tento závěr existoval přímý podklad. Následně, dne 18. 3. 2025, původní žalobkyně žalované ústně sdělila požadavek na nájemné ve výši 28 000 Kč, který žalovaná bezprostředně odmítla s tím, že její syn není schopen takovou částku hradit. Po tomto datu již žalovaná dále neusilovala o pronájem bytu svému synovi, po provedených nezbytných opravách předmětného bytu byl tento dne 21. 5. 2025 pronajat novému zájemci (třetí osobě). V mezidobí, tj. od 1. 3. do 21. 5. 2025, byl předmětný byt neobsazený. V tomto období současně mezi účastnicemi probíhala komunikace ohledně stavu bytu a nutnosti odstranění závad, které podle tvrzení makléřky zajišťující nový pronájem bránily tomu, aby byl byt nabídnut za původní žalobkyní požadované nájemné. Tyto závady byly odstraněny až v květnu 2025 na základě společné dohody účastnic.

21. Po právní stránce soud věc hodnotil zejména z hlediska následujících ustanovení.

22. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako o. z.), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

23. Podle § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

24. Podle § 1123 o. z. může spoluvlastník se svým podílem nakládat podle své vůle. Takové nakládání však nesmí být na újmu právům ostatních spoluvlastníků bez zřetele k tomu, z čeho vyplývají.

25. Podle § 1126 odst. 1 o. z. je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci.

26. Podle § 1126 odst. 2 o. z. při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

27. Podle § 1128 odst. 1 o. z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

28. V usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 4223/18, konkrétně v bodu 7, ÚS potvrdil, že otázka pronájmu spadá pod tzv. běžnou správu ve smyslu § 1126 odst. 2 o. z. a je k němu zapotřebí prostá většina hlasů spoluvlastníků, s tím, že nedosáhne-li se této většiny, musel by otázku rozhodnout soud podle § 1139 odst. 2 o. z.

29. Podle § 1139 odst. 1 o. z. navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.

30. Podle § 1139 odst. 2 o. z. způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.

31. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s poukazem na zákonná ustanovení soud posoudil věc po právní stránce následovně.

32. Občanský zákoník upravuje správu společné věci v § 1126 až § 1139 o. z. a stanovuje, že o běžné správě spoluvlastníci rozhodují většinou hlasů, při rozhodování o významných záležitostech jsou nezbytné dvě třetiny hlasů a pouze ve výjimečných případech je nutný souhlas všech spoluvlastníků. Pronájem bytové jednotky, byť na tržním základě, představuje výkon běžné správy a k jeho realizaci je třeba souhlasu obou spoluvlastníků, mají-li rovný podíl. V projednávané věci k takové dohodě mezi účastnicemi nedošlo. Žádná z nich se přitom nedomáhala rozhodnutí soudu dle § 1139 odst. 2 o. z., a původní žalobkyně tak nevyužila zákonný postup k prosazení svého návrhu na uzavření nájemní smlouvy, aniž by k tomu měla souhlas druhé spoluvlastnice.

33. Soud má zato, že žalobou uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v tvrzeném ušlém zisku z důvodu nepronajmutí předmětného bytu za původní žalobkyní navrhované vyšší nájemné, popř. z důvodu jeho následného nepronajmutí, představuje obcházení zákonné úpravy správy společné věci a zákonných prostředků ochrany spoluvlastnických práv. Jestliže totiž mezi spoluvlastnicemi nedošlo ke shodě ohledně dalšího pronájmu bytu, nešlo o protiprávní jednání žalované, nýbrž o důsledek absence dohody mezi dvěma osobami, jimž svědčí rovnocenné spoluvlastnické právo. Samotná skutečnost, že původní žalobkyně měla odlišnou představu o výši nájemného či preferovala jiného nájemce, nezakládá bez dalšího porušení zákonné povinnosti žalované ve smyslu § 2910 o. z.

34. Soud konstatuje, že odlišné názory spoluvlastníků na účelné a efektivní nakládání se společnou věcí, pokud nejsou vyřešeny způsobem předvídaným právem (tedy dosažením většiny podle § 1128 odst. 1 o. z., případně rozhodnutím soudu podle § 1139 odst. 2 o. z.) nemohou samy o sobě zakládat odpovědnost k náhradě škody podle § 2910 o. z. Nejedná se totiž o porušení zákonné povinnosti, nýbrž o legitimní výkon spoluvlastnického oprávnění nesouhlasit s navrženým krokem při správě věci. Povinnost k náhradě újmy podle § 2894 odst. 1 o. z. přitom předpokládá kumulativní splnění čtyř základních podmínek, a to protiprávního jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního práva jiného, vzniku újmy, existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a vznikem újmy a zavinění. V projednávané věci však soud neshledal naplnění žádné z těchto podmínek. Nelze dospět k závěru, že by žalovaná svým postupem porušila právní povinnost, neboť nesouhlas s pronájmem předmětného bytu za navržených podmínek představoval výkon jejího spoluvlastnického oprávnění, nikoli protiprávní jednání. Zároveň nebyl prokázán vznik újmy v podobě reálně ušlého zisku, ani existence příčinné souvislosti mezi postupem žalované a tvrzeným následkem. Nebylo totiž prokázáno, že by žalovaná zmařila konkrétní a vážnou nabídku třetí osoby, nebo že by svým jednáním znemožnila pronájem bytu za navrhovaných podmínek. Vzhledem k absenci těchto zákonných předpokladů nelze žalované odpovědnost za tvrzenou újmu přičítat.

35. Povinnost k náhradě škody by mohla být dána pouze tehdy, pokud by jednání žalované bylo zjevně excesivní, svévolné, či vedené výlučně úmyslem poškodit druhého spoluvlastníka. Taková situace však z provedeného dokazování nevyplynula. Původní žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovaná porušila jakoukoli povinnost vyplývající z právní úpravy spoluvlastnictví, ani že by své postavení spoluvlastnice zneužila k její újmě. Naopak, z výsledků provedeného dokazování jednoznačně plyne, že žalovaná již delší dobu deklarovala záměr umožnit užívání bytu své osobě blízké (synovi), a to za nájemné odpovídající dosavadním smluvním podmínkám. Po odmítnutí této možnosti ze strany původní žalobkyně a po sdělení požadavku na výrazně vyšší nájemné žalovaná od svého původního záměru ustoupila a žádný nájemní vztah nerealizovala. Nelze tak dovodit, že by se žalovaná pokusila jednostranně prosadit svůj návrh bez ohledu na vůli druhého spoluvlastníka či že by vědomě znemožnila uzavření nájemní smlouvy s jiným zájemcem, což ostatně nebylo žalobkyní ani prokázáno, když soudu nepředložila žádný návrh konkrétního znění nájemní smlouvy.

36. Soud přitom připomíná, že v rámci podílového spoluvlastnictví nelze dospět k závěru, že by prostá nečinnost či nesouhlas jednoho spoluvlastníka – bez dalších okolností – představovala delikt. To platí i v situaci, kdy druhý spoluvlastník zastává názor, že jeho návrh by byl ekonomicky výhodnější. Spoluvlastník není povinen souhlasit s pronájmem za maximálně dosažitelnou tržní cenu, ani s výběrem nájemce podle představ druhého spoluvlastníka, není-li k tomu objektivní důvod. Nadto soud připomíná, že zásada neminem laedere, na niž původní žalobkyně poukazuje, nedopadá na situaci, kdy každý ze spoluvlastníků disponuje obdobným oprávněním k výkonu práva, nejedná-li jeden z nich šikanózním či zjevně svévolným způsobem.

37. Závěrem pak soud konstatuje, že původní žalobkyně ve svých vyjádření poukázala na nález Ústavního soudu ČR, se kterým se soud samozřejmě zcela ztotožňuje, ale dle jeho názoru není na tento případ přiléhavý. Ústavní soud v tomto nálezu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1735/07, podotýká, že ,,pokud by byl k hospodaření se společnou věcí bezpodmínečně nutný souhlas všech spoluvlastníků, mohlo by být hospodaření s věcí zcela znemožněno. Majorizaci je však možno respektovat pouze v případech, v nichž není výsledek v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti a neporušuje základní práva menšinových spoluvlastníků. Nelze proto připustit, aby hospodaření probíhalo způsobem, který vůbec nerespektuje oprávněné zájmy menšinového spoluvlastníka a který popírá samu podstatu a smysl jeho základního práva. Ochrana vlastnického práva totiž náleží oběma spoluvlastníkům“. V daném případě však k takové situaci nedošlo, neboť zde nešlo o to, že by jeden spoluvlastník byl přehlasován a domáhal se ochrany proti vůli většiny, nýbrž naopak, k žádnému rozhodnutí o hospodaření s věcí vůbec nedošlo. Citovaný nález se přitom zabývá právě otázkou mezí majorizace a ochrany menšinového spoluvlastníka vůči většině, což není případ projednávané věci, kde spoluvlastníce zastávaly rozdílné názory a nedosáhly shody. Navíc v tomto případě nebyla prokázána ani taková míra nerovnováhy či svévole, jež by vedla k závěru, že by žalovaná svým postupem popřela samu podstatu vlastnického práva druhé spoluvlastnice. Naopak, žalovaná opakovaně deklarovala dlouhodobý záměr, který nebyl proti zájmům původní žalobkyně veden zjevně zneužívajícím způsobem. Výklad, který by každé nerealizované rozhodnutí jednoho spoluvlastníka považoval za újmu způsobenou druhým, by nepřiměřeně rozšířil odpovědnost mezi spoluvlastníky a vedl by k obcházení zákonného mechanismu rozhodování o správě společné věci.

38. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu, jako zcela nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství pohledávky.

39. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, a do doby vyhlášení rozsudku byla zastoupena advokátem, který však po vyhlášení rozsudku právní zastoupení ukončil, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 210,50 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) a to za celkem 7 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (tj. za převzetí a příprava zastoupení, podání odporu ze dne 12. 5. 2025, vyjádření k žalobě ze dne 23. 6. 2025, účast na jednání dne 16. 10. 2025, vyjádření ze dne 25. 11. 2025, účast na jednání dne 4. 12. 2025, účast na jednání dne 12. 1. 2026 ) ve výši 1 700,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 8 odst. 1 a § 7 b. 5 cit. vyhl., tj. celkem odměna ve výši 11 900,- Kč. Dále pak z paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za každý úkon, tj. celkem 3 150,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % k těmto ve výši 3 160,50 Kč. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § l60 odst. 1 část věty po středník o. s. ř., když nebyly shledány podmínky pro jinou lhůtu splatnosti a platební místo pak vychází z § 149 odst. 1 o. s. ř.