6 C 114/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 29 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 29 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 20,5 % ročně z částky 29 000 Kč od 17. 11. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 29 000 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 29 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 4. 6. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 25 082 Kč skládajícím se z úroku ve výši 3 950 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 165 Kč a hotovostního režimu splátek ve výši 14 967 Kč. Žalovaná se zavázala tuto dlužnou částku hradit v 60 splátkách po 919 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena ve výši 861 Kč. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas a v průběhu trvání smluvního vztahu uhradila pouze první splátku ve výši 1 000 Kč. Předmětná pohledávka tak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná žalobkyní vyrozuměna. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala dne 18. 11. 2025 žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději do 3. 12. 2025, na což žalovaná nereagovala, proto se žalobkyně domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 29 000 Kč, a dále smluvního a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná s k žalobě nevyjádřila.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, jam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Ze smlouvy o zápůjčce č. 585403324 ze dne 4. 6. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Poplatek za zápůjčku byl představován souhrnným poplatkem ve výši 25 082 Kč skládajícím se z úroku ve výši 3 950 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 165 Kč a hotovostního režimu splátek ve výši 14 967 Kč, kdy celkovou dlužnou částku ve výši 55 082 Kč měla žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradit formou 60 splátek po 919 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena ve výši 861 Kč (smlouva o zápůjčce ze dne 4. 6. 2015 č. 585403324).

6. Ze zákaznické karty žalované ze dne 4. 6. 2015 vyplývá, že žalovaná je OSVČ a vykonává činnost překladatelky s průměrným měsíčním příjmem ve výši 32 000 Kč, jiné příjmy nemá. Její dohadované výdaje činí 22 700 Kč, avšak nebyly nikterak doloženy. Totožnost žalované žalobkyně ověřila občanským průkazem.

7. Dále se ze spisové dokumentace podává, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované dne 4. 6. 2015 poskytla částku 30 000 Kč a žalovaná následně dne 15. 6. 2015 uhradila 1 000 Kč. Následně již žalovaná neuhradila ničeho (Tabulka umoření ke smlouvě č. 585403324 ze dne 22. 11. 2018). Dne 16. 11. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla, mimo jiné, postoupena žalobkyni i pohledávka žalované (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017), o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 16. 11. 2017 (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017, podací lístek ze dne 6. 12. 2017). Následně dne 18. 11. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení celé jistiny včetně smluvních a zákonných úroků z prodlení, a to nejpozději do 3. 12. 2025 na jí známou adresu (výzva k plnění ze dne 18. 11. 2025, podací lístek ze dne 18. 11. 2025). Žalovaná své závazky nesplnila.

8. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

10. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle odst. 2 citovaného ustanovení pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

11. Dle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud se nejprve zaobíral tím, zda smlouva o zápůjčce byla uzavřena platně a dospěl k závěru, že na smlouvu uzavřenou mezi účastníky je třeba v souladu se shora citovanými ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie za dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 a dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách a spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) hledět jako na smlouvu absolutně neplatnou. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně posoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Je povinností žalobkyně doložit listiny, které by prokazovaly ověření úvěruschopnosti žalované, kdy tuto absenci nelze jinak než přičíst k tíži žalobkyně, nikoliv žalované, a závěr žalobkyně, že prohlášení žalované v zákaznické kartě opřené o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97 lze považovat za dostatečné ověření úvěruschopnosti v dané věci neobstojí.

19. Dle shora citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 č. j. 5 Co 231/2020-97, zejm. odst. 17 a 18 vyplývá, že k ověření úvěruschopnosti došlo na základě doložení jak pracovní smlouvy, tak i mimo jiné konkrétních výplatních pásek, či účtu za telefon. V předmětné věci k tomuto však nedošlo. Ze zákaznické karty žalované, konkrétně položky „Ověřené dokumenty“, vyplývá, že ověření úvěruschopnosti došlo na základě občanského průkazu, živnostenského listu (žalovaná je OSVČ a není zaměstnanec), výměru podpory a nájemní smlouvy, kdy doložení těchto listin, dle názoru soudu, nepředstavuje dostatečné ověření úvěruschopnosti dlužníka. Živnostenský list sám o sobě není z hlediska posouzení výše příjmů relevantním podkladem, neboť neobsahuje žádné údaje o skutečné výši dosažených příjmů. V dané věci by bylo naopak na místě doložení dokumentů vypovídajících o reálné ekonomické situaci žalované, zejména daňového přiznání za uplynulé zdaňovací období. Nadto nebyl předložen ani jediný výpis z bankovního účtu, a to za situace, kdy lze důvodně přepokládat, že žalované bankovním účtem disponuje. Soud v tomto ohledu rovněž nepřehlédl nesoulad v předložené dokumentaci, kdy v zákaznické kartě je uvedeno, že byl předložen výměr podpory, avšak tento příjem nebyl zohledněn v tabulce příjmů domácnosti. Tato skutečnost sama o sobě vyvolává důvodné pochybnosti o tom, zda k řádnému ověření úvěruschopnosti vůbec došlo. Na rozdíl od předmětného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, na který žalobkyně odkazuje, je zdejší skutkové zjištění výrazně obecnější. V uvedeném rozsudku byly příjmy a výdaje dlužníka konkretizovány podstatně podrobněji a byly doloženy relevantními listinami, jako jsou výplatní pásky či konkrétní účty za služby (např. telefon). V projednávané věci však takto konkrétní a průkazné podklady, byť zahrnuté do „Zákaznické karty“, zcela absentují.

20. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 702/20. Ze strany právního předchůdce žalobkyně tak došlo, dle provedeného dokazování, k porušení povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž následkem tohoto porušení je absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy úvěr splácet a spotřebitelská smlouva ze dne 4. 6. 2015 č. 585403324 je tak absolutně neplatná dle § 588 o. z. Žalovaná uhradila celkem 1 000 Kč a zbylou část poskytnuté jistiny, jenž představuje částku ve výši 29 000 Kč, je proto povinna vrátit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Soud proto žalobě v této části-co do částky 29 000 Kč (výrok I. rozsudku), vyhověl.

22. Co do výše smluvního úroku za poskytnutí úvěru soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, který tudíž nemůže být přiznán. Nadto soud nepřehlédl ani skutečnost, že žalobkyně uplatňuje úrok ve výši 20,5 % ročně, který se podle smluvního ujednání váže na odstoupení od smlouvy. Takové odstoupení však žalobkyně soudu nepředložila, když toto sama výslovně v Doplnění žaloby ze dne 14. 5. 2026 připustila, a tudíž ani neprokázala splnění podmínky pro vznik tohoto nároku (výrok II. rozsudku).

23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého je účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru mimo jiné postih poskytovatele, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost, upřednostnil svůj ekonomický zájem a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, tak že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti. Poskytovatel úvěru má nárok na nesplacenou jistinu úvěru v době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, které nezávisí na výzvě věřitele k plnění, ale na možnostech žalovaného. Účelem je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

24. Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované se splacením poskytnuté jistiny. Jelikož mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti, určil ji tedy až zdejší soud svým rozhodnutím. Na základě shora uvedeného soud žalobu rovněž co do úroku z prodlení zamítl, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku I. tohoto rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žaloba je tedy co do požadovaného úroku z prodlení předčasná (výrok II. rozsudku).

25. Pro úplnost soud uvádí, že k postoupení pohledávky na žalobkyni došlo v souladu s § 1879 a následující o. z., je tak doložena aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy se soudu jevilo s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobkyně byla úspěšná v části, tj. ve výši 29 000 Kč a neúspěšná ve zbylé části požadovaného příslušenství pohledávky, včetně smluvního úroku ve výši 20,5 % ročně, spravedlivé rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (kdy žalované ani žádné nevznikly).