6 C 117/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 . sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o určení vlastnického práva

I. Žaloba s návrhem na určení, že žalobkyně je vlastníkem:a). podílů na nemovitostech, a to-i. id. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , adresa, , zaps. v katastru nemovitostí , adresa, , katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota- b). pohledávek na účtech:-i. práva a povinnosti spojená s vkladem na účtu , právnická osoba, , na jméno zůstavitele, číslo: , č. účtu-ii. 3/4 práv a povinností spojených s vkladem na účtu , právnická osoba, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , číslo: , č. účtu-iii. 3/4 práv a povinností spojených s vkladem na vkladní knížce , právnická osoba, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , číslo: , č. účtu-iv. 3/4 práv a povinností spojených s vkladem na vkladní knížce , právnická osoba, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , číslo: , č. účtu-v. zděděný nárok na 1/4 práv a povinností spojených s vkladem na účtu , právnická osoba, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , číslo: , č. účtu-vi. zděděný nárok na 1/4 práv a povinností spojených s vkladem na účtu , právnická osoba, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , číslo: , č. účtu-vii. 3/4 práv a povinností spojených s vkladem na účtu , právnická osoba, ., , adresa, , na jméno zůstavitele, číslo: , č. účtu-viii. 3/4 práv a povinností spojených s vkladem na účtu , právnická osoba, ., , adresa, , na jméno zůstavitele, číslo: , č. účtu-ix. práva a povinnosti spojená s vkladem na účtu , právnická osoba, ., , adresa, , na jméno zůstavitele, číslo: , č. účtu-x. 3/4 práv a povinností spojených s vkladem na účtu , právnická osoba, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , číslo: , č. účtu-xi. 3/4 finanční částky uložené na účtu Obvodního soudu pro Prahu 3 pro příjemce , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , jako věřitele pořadové číslo , adresa, ,částka je uložená pod variabilním symbolem , var. symbol, (soud , Anonymizováno, ) ve výši...............................................2.408,14 Kč-xii. děděný nárok na 1/4 finanční částky uložené v , Anonymizováno, - , adresa, , na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , ve výši...............................................4.899,87 Kč-xiii. zděděný nárok na 7,5 ks zaknihovaných cenných papírů , právnická osoba, a.s. v , IČO, , , adresa, , evidováno na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , ISIN: , Anonymizováno-xiv. zděděný nárok na 3.750 ks cenných papírů u , právnická osoba, a.s. (nyní: , jméno FO, .), název fondu , Anonymizováno, - obligační fond, evidováno na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , ISIN: , tel. číslo-xv. zděděný nárok na 1/4 neuhrazeného nájemného tehdejší vlastnici nemovitostí, paní , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, paní , jméno FO, , narozenou , datum, , bytem , adresa, , ve výši..........6.388,12 Kč-xvi. zděděný nárok na 1/4 neuhrazeného nájemného tehdejší vlastnici nemovitostí paní , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, paní , jméno FO, , narozenou 27.11.1948, bytem , adresa, , ve výši........4.855,70 Kč-xvii. 1/2 nároku na vypořádací podíl , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , v družstvu , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , ve výši.......70.669,50 Kč-xviii. 1/2 nároku na podíl na zisku za rok 2007 , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , u družstva , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , ve výši...............................................8.603,-- Kčxix.c). 7 050 ks cenných papírů , právnická osoba, , název fondu , Anonymizováno, (nyní: , jméno FO, , Anonymizováno, , investiční společnost, a.s.), ISIN: , Anonymizováno, , majitel , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, (dále jend). 3.750 ks cenných papírů u Pioneer , právnická osoba, a.s. (nyní: , jméno FO, , a.s.), název fondu , Anonymizováno, - obligační fond, evidováno na jméno , jméno FO, , rodné číslo: , hodnota, , ISIN: , tel. čísloe). pohledávky proti , jméno FO, , nar. , datum, , bytem , adresa, , z titulu nevrácených peněžních prostředků vybraných z účtů zůstavitele..........432.892,82 Kčf). movitých věcí:-i. obraz , Anonymizováno, – autor: , jméno FO-ii. obraz , Anonymizováno, – autor: , jméno FO-iii. obraz , Anonymizováno, – autor: , Anonymizováno-iv. obraz , Anonymizováno, – autor: , jméno FO-v. obraz , Anonymizováno, – autor: , jméno FO-vi. obraz , Anonymizováno, – nesign.-vii. obraz , Anonymizováno, – autor: , Anonymizováno-viii. obraz , Anonymizováno, - autor: , Anonymizováno-ix. obraz , Anonymizováno, - autor: , jméno FO-x. obraz , adresa, - autor: , Anonymizováno-xi. obraz , Anonymizováno, - nesign.-xii. obraz , Anonymizováno, - autor: , Anonymizováno-xiii. obraz , Anonymizováno, - nesign.-xiv. obraz , Anonymizováno, - autor: , jméno FO-xv. obraz , Anonymizováno, - autor: , Anonymizováno-xvi. obraz , Anonymizováno, – nesign.-xvii. obraz , Anonymizováno, - nesign.-xviii. křišťálový lustr-xix. keramický džbán , právnická osoba-xx. 20 ks historických knih v kůži-xxi. čínský čajový servis pro 6 osob s konvicí-xxii. čajový servis pro 6 osob s konvicí „, Anonymizováno, “-xxiii. sbírka známek (cca 600 ks) první republika, , adresa, a další-xxiv. sbírka mincí a bankovek cca 500 ks-xxv. odznaky a medaile-xxvi. dekorační lovecká puška-xxvii. 2 cínové talíře-xxviii. dřevěný ručně vyřezávaný kříž-xxix. 3/4 osobního automobilu , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení částku 27 404 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že je vlastníkem věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku. Dle tvrzení žalobkyně , jméno FO, , nar. , datum, , naposledy bytem , adresa, (dále jen „zůstavitel“), zemřel dne 11. 3. 2010 se zanecháním závěti. V rámci dědického řízení byla předložena závěť, sepsaná dne 26. 11. 2008 formou notářského zápisu, která byla uložena v notářské úschově Mgr. , jméno FO, , a dle níž zůstavitel ustanovil dědicem sbírky známek a obrazů, umístěných v jeho bytě, vnuka , jméno FO, , a dědičkou veškerého ostatního majetku, svoji neteř – tedy žalobkyni. Žalovaná byla usnesením dědického soudu ze dne 31. 8. 2017, č.j. 13 D 317/2010-424 odkázána, aby uplatnila své dědické právo vůči závětním dědicům žalobou u soudu. Řízení o žalobě bylo vedeno pod sp. zn. 12 C 413/2017. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 2. 2019, č.j. 12 C 413/2017-201 bylo určeno, že žalobkyně a , jméno FO, , nejsou dědici ze závěti zůstavitele ze dne 26. 11. 2008. Citovaný rozsudek byl následně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 280/2019-274. Žalobkyně odvozuje své vlastnické právo k věcem vyjmenovaným ve výroku I. tohoto rozsudku ze závěti zůstavitele ze dne 10. 6. 2008 (dále též „závěť č. 1“). Žalobkyně tuto závěť v rámci dědického řízení nepředložila, neboť měla za to, že v dědickém řízení bude rozhodováno podle závěti ze dne 26. 11. 2008, sepsané formou notářského zápisu (dále též „závěť č. 2). V okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o neplatnosti závěti č. 2, nebyla již žalobkyně účastníkem dědického řízení a nemohla tedy závěť č. 1, kterou v průběhu dědického řízení zatím ani nedisponovala, předložit. Žalobkyně má za to, že v době pořízení závěti č. 1, byl zůstavitel plně způsobilý k jejímu sepisu, jakož i schopen posoudit následky svého jednání, což opírá o znalecký posudek z odvětví psychiatrie vypracovaný , tituly před jménem, , zdravotnickou dokumentaci ošetřující lékařky , tituly před jménem, a zdravotnickou dokumentaci rehabilitačního ústavu , adresa, . Žalobkyně má rovněž za to, že zůstavitel byl způsobilý i k pořízení závěti č.

2. Pro případ, že by žalovaná namítala dědickou nezpůsobilost ve smyslu ust. § 1481 OZ zejména z důvodu, že žalobkyně nepředložila, resp. zatajila závěť č. 1, pak žalobkyně namítá s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 5543/2015, že dědickou nezpůsobilost zakládá pouze takové jednání dědice, jímž se snaží vyvolat uspořádání dědické posloupnosti v rozporu s vůlí zůstavitele. Jelikož závěť č. 1 zní ve prospěch žalobkyně, nelze proto její nepředložení v rámci dědického řízení, kdy žalobkyně byla v dobré víře v platnost závěti č. 2, znějící ve prospěch žalobkyně a pana , jméno FO, , považovat za zavrženíhodné jednání proti projevu zůstavitelovy poslední vůle.

2. Soud usnesením ze dne 23. 5. 2022, č.j. 6 C 117/2022-16, rozhodl o vyloučení řízení o určení existence vlastnického práva k nemovitosti - id. 1/4 pozemku č. parc. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , adresa, pozemku č. parc. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž, a 1/4 pozemku č. parc. 298/11, zapsané v katastru nemovitostí , adresa, , obec a katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, k samostatnému řízení (výrok I.), současně výrokem II. vyslovil svou místní nepříslušnost a výrokem III. rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Kolíně, jako soudu místně příslušnému. Citované usnesení nabylo ve výroku I. právní moci dne 9. 8. 2022, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 8. 2022, č.j. 6 C 117/2022-16, a ve výrocích II., III. dne 15. 7. 2022, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2022, č.j. 53 Co 219/2022-34.

3. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou ani z části neuznává. Na svoji obranu uvedla, že platnost závěti již byla u zdejšího soudu řešena pod sp.zn. 12 C 413/2017. Náhodné nalezení nové závěti, po 12 letech od úmrtí jejího otce (zůstavitele), považuje za další snahu žalobkyně připravit tuto o majetek po rodičích. Žaloba navíc nerespektuje skutečnost, že je neopominutelnou dědičkou. Dědické řízení po zůstaviteli bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 D 317/2010. Zůstavitel sepsal dne 26. 11. 2008 závěť, v níž ustanovil svými dědici žalobkyni a pana , jméno FO, (syna žalované). Zdejším soudem bylo pravomocně určeno, že žalobkyně a pan , jméno FO, , nejsou dědici ze závěti zůstavitele ze dne 26. 11. 2008. Jinou závěť žalobkyně do podání žaloby v předmětném řízení nepředložila. Žalovaná v dědickém řízení namítla absolutní neplatnost závěti ze dne 26. 11. 2008, neboť zůstavitel nebyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen učinit platný právní úkon a nebyl ani schopen pochopit účel a důsledky sepsané závěti, což potvrdili celkem 2 znalci v rámci řízení vedeného pod sp.zn. 12 C 413/2017 s tím, že počátek onemocnění u zůstavitele určili minimálně v řádu měsíců před rozhodným datem, tj. 26. 11. 2008. Jelikož v dané věci byla žalovaná úspěšná, je tak jedinou dědičkou po zůstaviteli. Z opatrnosti pak žalovaná namítla i absolutní neplatnost závěti ze dne 10. 6. 2008.

4. Zdejší soud žalobu rozsudkem ze dne 12. 12. 2022, č. j. 6 C 117/2022-72, v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované náklady řízení (výrok II). Tento rozsudek napadla v celém jeho rozsahu žalobkyně včas podaným odvoláním. Městský soud v Praze, coby soud odvolací, usnesením ze dne 27. 4. 2023, č.j. 53 Co 59/2023-93, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, spolu se závazným právním názorem.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně správnosti postupu v řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že nemá podmínky pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku, když soud prvního stupně po právní stránce věc nesprávně posoudil, v důsledku čehož nelze mít za dostatečná ani skutková zjištění, která pro rozhodnutí zatím opatřil. Právní posouzení žalobou uplatněného nároku podle § 189 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních, který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, je dle odvolacího soudu v projednávané věci vyloučeno, navíc jde zjevně pouze o ustanovení procesní povahy. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne 11. 3. 2010 a že ochrana oprávněného (pravého) dědice se řídí právní úpravou, která byla určující pro dědické právo po zůstaviteli, je třeba ochranu pravého dědice zůstavitele i v současné době posuzovat podle právní úpravy účinné v době jeho smrti, tj. podle ustanovení § 485 a § 487 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle usnesení soudu o potvrzení dědictví nebo o schválení dohody dědiců o vypořádání dědictví se nabývá dědictví s účinností ke dni smrti zůstavitele. Zjistí-li se až po právní moci usnesení, kterým bylo skončeno řízení o dědictví, že soud potvrdil nabytí dědictví nepravým dědicům (osobám, které podle usnesení o dědictví nabyly majetek zůstavitele, ačkoliv podle dědického práva jej neměly nabýt buď vůbec, nebo v takovém rozsahu, v jakém jej nabyly) nebo že schválil jejich dohodu o vypořádání dědictví, popřípadě že potvrdil nabytí dědictví státu jako tzv. odúmrť, ačkoliv měl dědictví nabýt zůstavitelův dědic, přísluší oprávněnému dědici ochrana za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem (485 až § 487 obč. zák.). Náprava (objektivně) protiprávního stavu, spočívajícího v tom, že dědictví nabyl nepravý dědic, je tu nastolena jen (a právě) tím, že nepravý dědic vydal majetek nabytý z dědictví pravému dědici způsobem tzv. naturální nebo relutární restituce; po vydání dědictví se s účinky ex tunc (ke dni smrti zůstavitele) nadále za dědice místo nepravého dědice považuje oprávněný dědic a, připadlo-li původně dědictví státu jako tzv. odúmrť, se za nabyvatele dědictví pokládá oprávněný dědic. Právo na vydání dědictví podle § 485 obč. zák. však nemá ten, kdo se účastnil původního řízení o dědictví, byť by i byl zkrácen na svém dědickém právu; nápravy se totiž tato osoba, na rozdíl od v původním dědickém řízení opomenutého dědice, může domáhat cestou řádných, případně mimořádných opravných prostředků. Právě od okolnosti, zda dědic (žalobkyně) byla účastníkem dědického řízení v době vydání usnesení o dědictví (§ 175q o. s. ř.), se odvíjela její možnost podat řádný či mimořádný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že je na soudu I. stupně, aby si opatřil skutková zjištění o účasti žalobkyně v dědickém řízení v době, kdy bylo vydáno usnesení o dědictví, a na jejich základě znovu posoudil otázku aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby. Pokud pak shledá, že je k jejímu podání aktivně legitimována, bude se jejími nároky zabývat v mezích výše citovaného ust. § 485 obč. zák.

6. Žalobkyně v návaznosti na shora uvedené doplnila svá žalobní tvrzení podáním ze dne 24. 7. 2023, kdy uvedla, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že by měla být použita stará právní úprava na místo znění § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. I za předpokladu, že by se aplikovalo znění § 485 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně za to, že neexistuje žádná překážka, která by jí bránila v uplatnění nároku touto cestou, neboť nebyla účastníkem řízení v okamžiku vydání usnesení o dědictví a neměla tedy možnost usnesení o dědictví napadnou řádným či mimořádným opravným prostředkem. Nadto v době, kdy byla účastníkem dědického řízení neměla žádné pochybnosti o platnosti závěti ze dne 26. 11. 2008. V okamžiku, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o neplatnosti závěti ze dne 26. 11. 2008, nebyla již účastníkem dědického řízení a nemohla tedy předložit jak závěť ze dne 10. 6. 2008, tak použít jiný řádný či mimořádný opravný prostředek a k hájení jejích práva a naplnění poslední skutečné vůle zůstavitele jí zůstala pouze žaloba oprávněného dědice na určení vlastnického práva a vydání majetku v její prospěch.

7. Žalovaná doplnila svá obranná tvrzení podáním ze dne 14. 8. 2023, kdy uvedla, že žalobkyně byla téměř po celou dobu velice aktivním účastníkem dědického řízení a ve sporu o platnost závěti ze dne 26. 11. 2008 se aktivně bránila a využívala řádných i mimořádných opravných prostředků. Skutečnost, že žalobkyně o existenci závěti ze dne 10. 6. 2008 věděla a v dědickém řízení ji nepředložila, pokládá žalovaná za nespornou, neboť žalobkyně sama tvrdí, že o její existenci věděla, a to minimálně od začátku dědického řízení. Žalobkyně však závěť ze dne 10. 6. 2008 nepředložila ani poté, co žalovaná začala napadat platnost závěti ze dne 26. 11. 2008, a to i přesto, že se celou dobu aktivně bránila žalobě o určení, že není dědičkou ze závěti ze dne 26. 11. 2008. Žalobkyní tvrzené založení či ztráta závěti ze dne 10. 6. 2008 z jejího zřetele, proto žalovaná považuje za zcela účelové. Závěrem žalovaná uvedla, že zcela souhlasí s názorem odvolacího soudu, že na daný případ by měla být použita právní úprava platná a účinná v den úmrtí zůstavitele.

8. Zdejší soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, věc ve stanoveném rozsahu znovu projednal a na základě zjištění učiněných z dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

9. Z dědického spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 13 D 317/2010 bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel dne 11. 3. 2010, přičemž zanechal závět, která byla sepsána dne 26. 11. 2008 formou notářského zápisu, jež byla uložena v notářské úschově Mgr. , jméno FO, . V závěti , Anonymizováno, , , Anonymizováno, zůstavitel ustanovil dědicem sbírky známek a obrazů, umístěných v jeho bytě, vnuka , jméno FO, a dědičkou veškerého ostatního majetku stanovil neteř, , Jméno zainteresované osoby 0/0, s tím, že nikdo jiný nemá na dědictví právo. , Jméno zainteresované osoby 0/0, , která byla v dědickém řízení zastoupena advokátem Mgr. , jméno FO, , byla přípisem notáře Mgr. , jméno FO, ze dne 26. 4. 2010 předvolána k řízení o předběžném šetření, které proběhlo dne 13. 5. 2010. Dne 1. 7. 2020 se ve věci konalo ústní jednání, kterého se účastnil právní zástupce , jméno FO, Mgr. , Anonymizováno, . Dědické řízení bylo poté přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp.zn. 13 D 241/2008. , Jméno zainteresované osoby 0/0, byla v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 13 D 241/2008 odkázána dědickým soudem k podání žaloby na určení, že , Jméno zainteresované osoby 1/0, není dědičkou ze závěti ze dne 6. 2. 2008 po zůstavitelce , Anonymizováno, , jméno FO, . Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 14. 6. 2014, č.j. 16 C 8/2012-233, žalobu , Jméno zainteresované osoby 0/0, zamítl. Městský soud v Praze, coby soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 12. 2014, č.j. 12 Co 391/2014-188, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala , Jméno zainteresované osoby 0/0, dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 11. 2015, č.j. 21 Cdo 2257/2015-308, odmítl. Následně dědický soud rozhodl o připadnutí dědictví po zůstavitelce , jméno FO, dceři , Jméno zainteresované osoby 1/0, a pozůstalému manželovi , jméno FO, . Dne 11. 8. 2016, 23. 2. 2017 a 30. 8. 2017 se ve věci vedené pod sp.zn. 13 D 317/2010 konalo ústní jednání, kterého se účastnil právní zástupce , jméno FO, Mgr. , Anonymizováno, . Žalovaná v průběhu řízení namítala neplatnost závěti z důvodu, že se jí z dědictví nedostává tolik, kolik by se jí ze zákona mělo dostat a dále z důvodu, že zůstavitel nebyl schopen činit právní úkony. Usnesením ze dne 31. 8. 2017, č.j. 13 D 317/2010-424, bylo , Jméno zainteresované osoby 1/0, uloženo, aby uplatnila své dědické právo žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3, tj. aby podala žalobu ve smyslu ustanovení § 175 k odst. 2 o. s. ř. (viz dědický spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. 13 D 317/2010 – čl. 1, 8-9, 11, 14, 15, 54, 138, 182, 188, 193, 201, 237, 388, 422, 424).

10. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 12 C 413/2017 bylo zjištěno, že , Jméno zainteresované osoby 1/0, se žalobou došlou soudu dne 18. 10. 2017 domáhala určení, že žalovaní (, Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, ), nejsou dědici ze závěti zůstavitele ze dne 26. 11. 2008. Soud rozsudkem ze dne 14. 2. 2019, č.j. 12 C 413/2017-201, určil, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, nejsou dědici ze závěti zůstavitele ze dne 26. 11. 2008, když došel k závěru, že závět sepsaná 26. 11. 2008 je neplatná, neboť u zůstavitele byla minimálně od září 2008 přítomna duševní porucha, která narušila jeho exekutivní funkce takovým způsobem, že nebyl schopen účelného a cíleného jednání, včetně plánování do budoucna, a tudíž nebyl schopen činit právní úkony. , Jméno zainteresované osoby 0/0, se proti rozsudku odvolala. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2019, č.j. 12 Co 280/2019-274, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, když uzavřel, že úvahy, jimiž se soud prvního stupně při hodnocení skutkových zjištění na základě provedených důkazů řídil a jaký učinil závěr o skutkovém stavu, včetně toho, jak věc posoudil po právní stránce, jsou správné. Usnesením ze dne 10. 12. 2019 Městský soud v Praze vydal k rozsudku ze dne 26. 11. 2019 doplňující usnesení. Proti rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti rozsudku soudu prvního stupně, podala , jméno FO, dovolání. Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 31. 3. 2021, č.j. 24 Cdo 2254/2020-215, jednak zastavil řízení o dovolání , Jméno zainteresované osoby 0/0, proti rozsudku soudu prvního stupně z důvodu nedostatku funkční příslušnosti dovolacího soudu a dále dovolání , Jméno zainteresované osoby 0/0, směřující proti rozsudku odvolacího soudu odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ust. § 241a odst. 1 o. s. ř. Proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 12. 2019, a proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2019, ve znění usnesení ze dne 6. 5. 2019, podala , Jméno zainteresované osoby 0/0, ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1585/21, odmítl (viz spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. 12 C 413/2017 – čl. 201, 274, 215, 279, 223).

11. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 22. 6. 2021, č.j. 13 D 317/2010-516, potvrdil nabytí dědictví , Jméno zainteresované osoby 1/0, , coby jediné dědičce ze zákona. Citované usnesení nabylo právní moci dne 22. 6. 2021. Následně Obvodního soudu pro Prahu 3 usnesením ze dne 7. 10. 2021, č.j. 13 D 317/2010-548, potvrdil , Jméno zainteresované osoby 1/0, nabytí dodatečně zjištěného majetku. Citované usnesení nabylo právní moci dne 16. 11. 2021 (viz dědický spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. 13 D 317/2010 – čl. 516, 548).

12. Ohledně určení vlastnictví k nemovitostem, které byly vyloučeny z projednávání v rámci tohoto řízení, je vedeno řízení u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 249/2022, kde ke dni vyhlášení rozsudku, ještě nebylo ve věci rozhodnuto.

13. Z fotokopie závěti ze dne 10. 6. 2008 soud zjistil, že zůstavitel , jméno FO, touto listinou povolal za dědice veškerého svého majetku , Jméno zainteresované osoby 0/0, , a že uvedená listina byla podepsána dvěma svědky.

14. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne 11. 3. 2010 a že ochrana oprávněného (pravého) dědice se řídí právní úpravou, která byla určující pro dědické právo po zůstaviteli, je třeba ochranu pravého dědice zůstavitele i v současné době posuzovat podle právní úpravy účinné v době jeho smrti, tj. podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“).

15. Dle § 485 odst. odst. 1 obč. zák. zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.

16. Dle § 175k odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni úmrtí zůstavitele, tj. ke dni 11. 3. 2010 (dále jen „o. s. ř.“) jestliže někdo před potvrzením nabytí dědictví tvrdí, že je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictví neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a jedná dále s tím, u koho má za to, že je dědicem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice.

17. Dle § 175q odst. 1 o. s. ř. soud v usnesení o dědictví a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici, nebo b) potvrdí, že dědictví, které nenabyl žádný dědic, připadlo státu, nebo c) schválí dohodu o vypořádání dědictví nebo dohodu o přenechání předluženého dědictví k úhradě dluhů, nebo d) potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů, nedojde-li mezi dědici k dohodě. Dle odst. 2 citovaného ustanovení součástí usnesení podle odstavce 1 může být i usnesení podle § 175l a 175o.

18. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání žaloby dle § 485 obč. zák. nedůvodná, a to z níže uvedených důvodů.

19. Skutečnost, zda žalobkyně nebo žalovaná jsou nositeli tvrzeného hmotného práva, je otázkou tzv. věcné legitimace. V případě žalobkyně, se jedná o tak zvanou aktivní věcnou legitimaci a v případě žalované, o pasivní věcnou legitimaci. Aktivně věcně legitimován je jen takový žalobce, který podle výsledků dokazování je na základě právního posouzení věci nositelem práv, o něž ve sporu jde. Pasivní věcná legitimace je u žalovaného dána jen tehdy, má-li podle zjištěného skutkového stavu a právního posouzení věci povinnost, jejíhož splnění se žalobce domáhá. Nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, je důvodem pro zamítnutí žaloby (§ 90 o. s. ř.).

20. Žalobkyně směřovala žalobu na určení, že je vlastníkem věcí specifikovaných ve výroku I. rozsudku, neboť má za to, že se jí coby oprávněné dědičce po zůstaviteli dědictví nedostálo, a že žalovaná, coby osoba určená za dědice v rozhodnutí o dědictví, není skutečným dědicem.

21. Své vlastnické právo k věcem vyjmenovaným ve výroku I. rozsudku odvozuje žalobkyně ze závěti zůstavitele ze dne 10. 6. 2008 (tedy ze závěti č. 1), o které v době projednávání dědictví po zůstaviteli, jak uvedla již v samotných žalobních tvrzeních, věděla. V rámci dědického řízení však tuto závěť nepředložila, když měla za to, že v dědickém řízení bude rozhodováno dle závěti zůstavitele ze dne 26. 11. 2008, sepsané formou notářského zápisu.

22. Soud z provedeného dokazování má za prokázané, že žalobkyně byla účastníkem dědického řízení a notářem projednávajícím dědictví byla vyrozuměna o svém dědickém právu. Ačkoli se řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 413/2017, a které bylo zahájeno v důsledku sporu ohledně osoby oprávněného dědice, týkalo posouzení platnosti (či neplatnosti) závěti číslo 2 ze dne 26. 11. 2008 spolu s určením, že , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, nejsou dědici ze závěti ze dne 26.11.2008 zůstavitele , jméno FO, , žalobkyně již v průběhu obou těchto řízení o existenci závěti číslo 1 (tj. závěti ze dne 10. 6. 2008), která předcházela závěti číslo 2 (tj. závěti ze dne 26. 11. 2008), prokazatelně věděla, což ostatně bylo tvrzeno již v samotné žalobě. Za této situace proto nelze na žalobkyni nahlížet, ve smyslu výkladu shora citovaných ustanovení občanského zákoníku, jako na osobu, které bylo odepřeno právo účastnit se dědického řízení a uplatnit tak svá práva, či hájit z toho plynoucí zájmy na výsledku dědického řízení. Skutečnost, že žalobkyně vědomě zatajila tvrzenou existenci závěti číslo 1 ze dne 10.6.2008 v dědickém řízení ( byt´ tuto neměla dle jejího tvrzení fakticky v dispozici ), nemůže být brána k tíži žalované, ale naopak musí být hodnocena v neprospěch žalobkyně. Jelikož se žalobkyně dobrovolně rozhodla k uplatnění svého dědického práva z titulu závěti číslo 2, přičemž vědomě nezmínila v té době existující závět číslo 1, nelze na tento postup nahlížet jako na nově existující skutečnost, v důsledku čehož bylo žalobkyni odepřeno právo na projednání jejího dědického nároku. Žalobkyně byla účastníkem jak dědického řízení, potažmo řízení ve věci 12 C 413/2017 o určení dle § 175k odst. 2) o.s.ř, v rámci kterého využila bezúspěšně všech řádných i mimořádných opravných prostředků a z těchto důvodů nemůže být rozhodné, že žalobkyni nebylo zasláno konečné rozhodnutí notáře o nabytí dědictví žalovanou, když žalobkyně využila právě možnosti podat veškeré opravné prostředky proti rozhodnutí ve věci o určení dle § 175k odst. 2 o.s.ř., které lze svou povahou považovat za součást dědického řízení, když jeho výsledkem fakticky bylo určení dědice po zůstaviteli. Soud je toho názoru, že jiný výklad shora citovaných zákonných ustanovení, by vedl pouze k právní nejistotě dědiců určených v dědickém řízení, a to právě na základě pravomocně skončeného řízení ve věci o určení dle § 175k odst. 2 o.s.ř..

23. Ze všech shora důvodů proto soud uzavřel, že žalobkyně není k podání žaloby aktivně věcně legitimována, když v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu, vycházel z právní úpravy platné v době úmrtí zůstavitele, čímž je vyloučen žalobkyní navrhovaný postup dle stávající právní úpravy, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl24. S ohledem na shora uvedené závěry, kdy se soud předně zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně k podání této žaloby, neprováděl tak další dokazování ve věci samé a nezabýval se proto ani žalovanou vznesenou námitkou neplatnosti závěti č. 1, stejně jako vznesenou námitku promlčení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení žalované advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za osm úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27. 6. 2022, vyjádření ze dne 31. 7. 2022, účast na soudním jednání dne 12. 12. 2022, vyjádření k odvolání ze dne 6. 3. 2023, účast na jednání soudu dne 20. 7. 2023, doplnění vyjádření ze dne 14. 8. 2023, účast na jednání soudu 25. 9. 2023) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 400 Kč ve výši 4 704 Kč. Dále pak je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za právní úkon dle ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky (odvolání ze dne 10. 6. 2022), neboť opravný prostředek podala sama žalovaná coby v tu dobu nezastoupený účastník. Celkem tedy soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení v částce 27 404 Kč.

26. Pro úplnost soud dodává, že při stanovení tarifní hodnoty sporu nebylo možné vycházet z § 8 odst. 1 a. t., neboť čistá hodnota dědictví uvedená v usnesení dědického soudu, jímž uvedený soud potvrdil nabytí dědictví žalované, byla stanovena ke dni úmrtí zůstavitele, tj. ke dni 11. 3. 2010, avšak dle § 8 odst. 1 a. t. se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci či práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (myšleno každého jednotlivého úkonu právní služby). Jelikož soud ke stanovení hodnoty majetku žádné dokazování neprováděl (když s ohledem na předmět řízení nebylo provádění dokazování v tomto ohledu třeba) a jelikož hodnota některých movitých věcí, pohledávek, cenných papírů apod., ve vztahu k nimž se žalobkyně domáhala určení, že je jejich vlastníkem, se v čase mohla měnit, soud proto uzavřel, že v dané věci nebylo možné hodnotu věci či práva vyjádřit v penězích, resp. ji bylo možné zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a proto soud při stanovení tarifní hodnoty vycházel z ust. § 9 odst. 3 písm. a) a. t.

27. Lhůta k plnění stanovená ve výroku II., byla určena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalobkyně k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.