6 C 154/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 30 483 Kč s příslušenstvím v části rozsudkem pro uznání a v části rozsudkem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 483 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 221,73 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 483 Kč od 13. 3. 2024 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení dluhu.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 398 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, , advokáta se sídlem AK , adresa, .

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 3. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 30 483 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne 20. 7. 2023 uzavřena úvěrová smlouva prostřednictvím webových stránek a to tak, že žalovaná vyplnila požadované údaje, po které následoval schvalovací proces a následně byl žalované zaslán SMS kód s tím, že její totožnost byla ověřena pomocí uhrazení autorizační platby a poskytnutím kopií dokladů totožnosti. Po posouzení úvěruschopnosti byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit s poplatkem 660 Kč. Částka 20 000 Kč byla žalované zaslána na její účet dne 20. 7. 2023. Dále byl mezi stranami sjednán poplatek 99 Kč za možnost odložení splátky a úrok 980 Kč za druhou až osmou splátku. Žalovaná si dvakrát prodloužila splátku, za což jí byl účtován poplatek 1 980 Kč. S ohledem na to, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátek, byla jí vyúčtována smluvní pokuta 3 x 500 Kč, účelně vynaložené náklady 3 x 300 Kč a 130 Kč. Žalobkyně úvěr ke dni 12. 1. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 19 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za splatnost korunovým odkladem 3 959 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč. Ač vyzvána, žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná dne 13. 5. 2024 soudu sdělila, že uznává dlužnou jistinu a nesouhlasí s výpočtem smluvní pokuty. Zároveň soudu sdělila, že je ochotna se dohodnout na smírném řešení a umoření dluhu ve splátkách.

3. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalované dne 23. 7. 2024 tak, že souhlasí s tím, aby byl dluh splácen formou pravidelných měsíčních splátek po 1 500 Kč, splatných vždy k 25. dni každého měsíce s tím, že v případě prodlení jedné splátky (i částečně) se stane splatným celý dluh.

4. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

5. Vzhledem ke shora uvedenému, tedy že žalovaná nárok uplatněný žalobou dne 9. 5. 2024 uznala v části požadované jistiny ve výši 19 998 Kč, rozhodl zdejší soud v této části rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6).

6. V posuzované věci se jedná o spor z titulu úvěrové smlouvy. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005.

7. Z uznání závazku doručenému zdejšímu soudu dne 13. 5. 2024 bylo prokázáno, že žalovaná svůj závazek vůči žalobkyni v části jistiny uznala. Zároveň navrhla dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách. Žalobkyně s návrhem žalované souhlasila a navrhla dluh splácet ve splátkách po 1 500 Kč.

8. Co se týká zbylého požadovaného nároku, tak soud i v této části rozsudkem žalobě vyhověl, když žalobkyně osvědčila nárok na požadované plnění, které žalované vzniklo z důvodu prodlení se splácením dlužné částky. Žalobkyně postupovala v souladu se zněním a podmínkami předmětné smlouvy, kdy kapitalizovaný úrok z prodlení představuje částku 221,73 Kč za dobu od 24. 2. 2024 do 12. 3. 2024, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, dále poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4x 99 Kč k datu 20. 10. 2023, 20. 11. 2023, 20. 12. 2023 a 20. 1. 2024), poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 3 959 Kč, úrok v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Soud v této souvislosti konstatuje, že žalobkyně prokázala ověření úvěruschopnosti žalované stejně jako převod částky 20 000 Kč (potvrzení ze dne 17. 6. 2024). V případě, že pak žalovaná nebyla schopna předmětnou částku splácet, bylo čistě na jejím rozhodnutí, jak bude celou situaci řešit, tj., zda bude věřitele kontaktovat za účelem sjednání dohody o splácení dluhu, vše ještě předtím, než došlo k podání žaloby, což však žalovaná neučinila. Z těchto důvodů soud i v této části žalobě jako důvodné vyhověl.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 398 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 220 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 483 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

11. Soud uložil povinnost zaplatit dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 věta druhá o. s. ř. ve splátkách. Výši splátek soud stanovil v souladu s návrhem žalobkyně, kdy na jedné straně přihlédl k reálné možnosti žalované předmětný dluh splácet a na straně druhé soud přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka.