6 C 156/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa 3. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o určení, že žalobce je dědicem ze závěti

I. Určuje se, že žalobce je dědicem ze závěti ze dne [datum] a jejího dodatku ze dne [datum] po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum].

II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 34 492 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

III. Ve vztahu žalobce a žalovaného 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 8. 2017 se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitelka“), a to s následujícím odůvodněním. Po smrti zůstavitelky se žalobce dne [datum] účastnil v sídle pověřené soudní komisařky, notářky [titul] [jméno] [příjmení] (dále jen„ soudní komisařka“), předběžného šetření ve věci projednání pozůstalosti po zůstavitelce, a to z titulu svého povolání za dědice na základě závěti datované dnem [datum] ve znění jejího dodatku ze dne [datum] (dále též jako„ závěť“ nebo„ závěť s dodatkem“), když soudní komisařce předložil fotokopii závěti, neboť jejím originálem žalobce nedisponuje a nedisponoval, avšak o jeho existenci ke dni úmrtí zůstavitelky byl informován v únoru 2016 žalovaným č. 1, který mu originál závěti osobně ukázal, a kterého v návaznosti na tuto skutečnost požádal o jeho kopii. Tu žalobce obdržel tak, že ji přibližně tři týdny poté, co o její pořízení požádal žalovaného č. 1, nalezl ve své poštovní schránce. Žalobce dále uvedl, že o existenci závěti s dodatkem za života zůstavitelky věděl, jelikož ji zůstavitelka sama ukázala při oslavě svých osmdesátých narozenin v roce 2008 jak žalobci, tak také žalobcově matce (nevlastní), [jméno] [příjmení] a žalobcově švagrové, [jméno] [příjmení] O existenci závěti přitom byli informováni i další lidé, a to [jméno] [příjmení], sekretářka zůstavitelky a [jméno] [příjmení], radiologická asistentka ve FN [název]. Žalobce, s ohledem na předchozí komunikaci s žalovaným č. 1 v únoru 2016, předpokládal, že v rámci projednávání pozůstalosti po zůstavitelce předloží žalovaný č. 1 originál závěti, neboť měl za to, že jím i nadále disponuje. Žalovaný č. 1 však v průběhu předběžného šetření konaného u notáře dne [datum] vědomost o existenci originálů listin, jakož i o jejich předchozím držení, popřel. Následně proběhlo dne [datum] další předběžné šetření, jehož se účastnil žalovaný č. 2 společně s žalovaným č. 3, přičemž žalovaný č. 2 v jeho průběhu prohlásil, že tyto listiny (fotokopie předložené závěti s dodatkem) jako platné a pravé neuznává s odůvodněním, že originály listin nikdy osobně neviděl a s jejím obsahem nebyl v minulosti seznámen. K formálním náležitostem předložených listin uvedl, že jelikož nezná písmo zůstavitelky, nemůže se vyjádřit, zda listiny byly psány a podepsány vlastní rukou zůstavitelky. Naproti tomu žalovaný č. 3 v průběhu předběžného šetření sdělil, že dle jeho názoru jsou listiny psány a podepsány vlastní rukou zůstavitelky, proto obě předložené kopie (závěti s dodatkem) uznal jako pravé a platné, a to i s ohledem na jejich obsah, který se shoduje s tím, co zůstavitelka o rozdělení svého majetku po smrti opakovaně tvrdila. V návaznosti na vše shora uvedené bylo žalobci usnesením zdejšího soudu, pověřenou soudní komisařkou, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uloženo, aby se obrátil na zdejší soud s žalobou proti žalovaným č. 1 a 2 na určení, že je dědicem ze závěti. Přestože žalovaný č. 3 pravost, platnost a existenci závěti ke dni úmrtí zůstavitelky uznal, byl žalobce, s ohledem na ustálenou judikaturu soudů, nucen jej za dalšího žalovaného označit. Žalobce tak však učinil pouze z procesní opatrnosti. Co se vztahu k zůstavitelce týče, žalobce doplnil svá tvrzení, že tato byla sestřenicí jeho otce, když žalobce babička a zůstavitelky matka byly sestry. Žalobce ji oslovoval zůstavitelku„ teto“. Jelikož sama neměla děti a žalobce matka zemřela při porodu, žalobce otec se zůstavitelkou vyrůstal prakticky v jednom domě, jako bratr a sestra a měli tak k sobě blízko. Žalobce, obdobně jako zůstavitelka, vystudoval medicínu a později s ní pracoval ve stejné nemocnici ve FN [název], proto si ho velmi oblíbila, vzájemně se navštěvovali, trávili spolu spoustu času a toto chtěla zůstavitelka vyjádřit i v dědictví. Zůstavitelka se, dle názoru žalobce, nikdy netajila tím, jak rozdělí majetek, mluvila o tom, že dědici budou žalobce a žalovaní č. 1 a č. 2.

2. Žalovaný č. 1 naproti tomu požadoval zamítnutí žaloby, jelikož neuznal existenci žalobcem tvrzené závěti s dodatkem. Dále uvedl, že si nevzpomíná, že by byl někdy za života zůstavitelky o existenci nebo obsahu takové závěti informován. Žalovaný č. 1 originál závěti s dodatkem nikdy neviděl a ani ho nemá v držení, stejně jako kopie těchto listin. Stran toho žalovaný č. 1 uvedl, že ho po smrti zůstavitelky navštívil žalobce, kterému předložil k nahlédnutí řadu listin, přičemž nemůže vyloučit, že mu v rámci těchto listin byla předložena kopie závěti s dodatkem, avšak jejich originál mu předložen nebyl. Dle názoru žalovaného č. 1 uvažovali manželé [příjmení] o pozůstalosti již dlouhodoběji před svým úmrtím, nicméně převážně byly tyto úvahy vedeny spíše v obecném duchu jako, že to budou muset nějak vyřešit, bez konkrétního určení. Tyto úvahy vyústily v roce 2010 a následujících letech, kdy se manželé [příjmení] rozhodli převést jejich nemovitý majetek (tj. 2 bytové jednotky v obci [obec] – [část obce] v letech 2011 a 2013, a chatu v obci [obec] v roce 2013) na žalovaného č. 1 a část nemovitého majetku (tj. družstevní podíl spojený s právem nájmu bytu v [obec]) na [jméno] [příjmení], matku žalovaného č.

2. Motivem jejich rozhodnutí bylo, dle názoru žalovaného č. 1, zachování tohoto majetku v širší rodině za předpokladu, že bude jeden z převedených bytů užívat syn žalovaného č. 1.

3. Žalovaný č. 2 se k podané žalobě vyjádřil tak, že originál závěti s dodatkem nikdy neviděl, s obsahem závěti nebyl v minulosti nikdy seznámen a písmo zůstavitelky nezná. Z těchto důvodů neuznal pravost a platnost předložených listin v dědickém řízení po zůstavitelce, přičemž k jejich formálním náležitostem se ze stejných důvodů nemůže vyjádřit. Stran toho žalovaný č. 2 potvrdil, že v minulosti se [jméno] [příjmení], manžel zůstavitelky, a zůstavitelka zmiňovali o tom, že bude zapotřebí připravit závěť, ovšem o jejím obsahu, či o tom, zda byla sepsána, mu není nic známo.

4. Žalovaný č. 3 k podané žalobě uvedl, že předloženou fotokopii závěti považuje za platnou, neboť je dle jeho názoru sepsána písmem zůstavitelky a je na této uveden i její podpis, což dovodil z porovnání písemností, jež od má doma od zůstavitelky k dispozici. Originál závěti s dodatkem však nikdy neviděl. K osobě žalobce žalovaný č. 3 dodal, že byl zůstavitelce po celou dobu jejího života z celé její rodiny nejblíže, dlouhá léta se navštěvovali, zůstavitelka měla k žalobci ten nejužší vztah, považovala ho téměř za syna, jelikož vlastní děti ani sourozence neměla. Také spolu pracovali po dobu 15 let ve stejné nemocnici, kam ji žalobce vozil a také se staral velmi pěkně o její matku.

5. Na základě zjištění učiněných z dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dle usnesení zdejšího soudu, pověřenou soudní komisařkou, [titul] [jméno] [příjmení], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podal u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným č. 1 a č. 2 na určení, že je dědicem ze závěti, a to z toho důvodu, že mezi dotyčnými vznikl spor o to, zda ke dni úmrtí zůstavitelky ([datum]) existovala platná a účinná závěť ve znění obsaženém v předložené prosté fotokopie závěti ze dne [datum] a dodatku ze dne [datum]. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu, pověřenou soudní komisařkou, [titul] [jméno] [příjmení], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla žalobci prodloužena lhůta k podání určovací žaloby u zdejšího soudu do 31. 8. 2017. Zdejšímu soudu byla doručena předmětná žaloba dne 30. 8. 2017. Ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že zůstavitelka měla k žalobci velmi blízký vztah, měla ho ráda a za života projevila opakovaně vůli, aby se žalobce stal dědicem její pozůstalosti. Vztah zůstavitelky k žalobci umocňoval i fakt, že oba byli lékaři a oba pracovali ve FN [název], kde mu zůstavitelka sama zajistila místo, neboť byla šťastná, že vystudoval medicínu. Svědci potvrdili, že zůstavitelka o žalobci mluvila vždy tak, jako by to byl její syn, jelikož ona sama žádné děti neměla. Někteří ze svědků dokonce ani dlouhou dobu netušili, že žalobce synem zůstavitelky vlastně není. Žalobce oslovoval zůstavitelku„ teto“. Zůstavitelka byla sestřenicí otce žalobce, když babička žalobce a zůstavitelky matka byly sestry. Při oslavě svých osmdesátých narozenin v roce 2008 se zůstavitelka zmínila před svědky o tom, že má závěť, kterou následně měla i chvíli v ruce, tato byla psána ručně. Tuto skutečnost potvrdila svědkyně [příjmení], kterou zůstavitelka pověřila vytvořením fotokopie listin, mezi nimiž byla i závěť a v které byly ručně napsána tři jména. V předložené prosté fotokopii ručně psané závěti opatřené datem [datum] je uveden text:„ Při plném vědomí odkazuji veškerý svůj movitý i nemovitý majetek svému manželovi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]“, který je doplněn podpisem. V předložené prosté fotokopii ručně psaného dodatku k závěti ze dne [datum] je uveden text:„ V případě, že by se můj manžel [jméno] [příjmení] [rodné číslo] mé smrti nedožil či z jakéhokoliv důvodu dědictví po mně nenabyl, ustanovuji náhradní dědice veškerého svého majetku takto: [jméno a příjmení žalobce] [jméno] [celé jméno žalobce] * [datum] odkazuji zbylou část ideální 1/3 pozemku [číslo] v [část obce] katr. území [část obce]. [jméno a příjmení žalovaného 1.] [jméno] [celé jméno žalovaného] * [datum] odkazuji chalupu s pozemkem a veškerým vybavením v [část obce] [číslo] v [obec]. Ostatní movitý i nemovitý majetek odkazuji rovným dílem takto: 1/3 - [celé jméno žalobce] * [datum], 1/3 – [celé jméno žalovaného 1.] * [datum], 1/3 – [celé jméno žalovaného 2.] * [datum]“, který je dále doplněn datem [datum], místem Prahou a podpisem„ [jméno a příjmení zůstavitelky] [jméno]“. Originál závěti s dodatkem soudu předloženy nebyly, neboť tyto nebyly dosud dohledány.

6. Z účastnického výslechu žalovaného č. 1) soud zjistil, že fotokopii závěti viděl poprvé u dědického řízení v kanceláři soudní komisařky. Byla psána ručně. K dotazu, zda je možné, že tato byla psána rukou zůstavitelky, odpověděl, že to nemůže potvrdit ani vyloučit. Dále žalovaný č. 1) potvrdil, že zůstavitelka mluvila o tom, že má žalobce zdědit nějakou parcelu v [část obce] a že by měl dostat i nějaké finanční prostředky z pozůstalosti. Žalovaný č. 1) popřel, nikdy neslyšel to, že by paní [příjmení zůstavitelky] výslovně hovořila o nějaké závěti, či kde jí má uloženou, ale přitom, když hovořila o svých záměrech, co s majetkem, je možné, že slovo„ závěť“ padlo. Nikdy nebyl přítomen tomu, že by mu zůstavitelka ukázala závěť, či řekla, kde jí má uloženou. Výslovně pak žalovaný č. 1 uvedl,„ aby se žalobce účastnil dědického řízení a byl dědicem po paní [příjmení zůstavitelky], ale ne způsobem, jakým si to on představuje“.

7. Z účastnického výslechu žalovaného č. 3) soud zjistil, že ho žalobce informoval o tom, že mu měl někdo volat a říct mu, že našel originál závěti, který mu buď zašle, nebo jeho kopii. Připojil se k tvrzení žalobce, že obdržel kopii závěti do své schránky. Zároveň potvrdil i to, že zůstavitelka za svého života projevovala vůli k odkázání majetku ve prospěch žalobce.

8. Za účelem stanovení míry pravděpodobnosti pravosti podpisu zůstavitelky na fotokopii závěti s dodatkem a stanovení míry pravděpodobnosti, že fotokopie závěti byla sepsána její rukou, pověřil zdejší soud soudní znalkyni z oboru písmoznalectví, [celé jméno znalkyně], která soudu předložila znalecký posudek [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ znalecký posudek“). Z jeho závěru soud zjistil, že závěť s dodatkem pravděpodobně napsala i podepsala zůstavitelka, jejíž srovnávací rukopisy a podpisy na pohlednicích a podpisy na kopiích darovacích smluv a smluv o zřízení věcného břemene z [datum] a z [datum] měla znalkyně ke srovnání k dispozici. Dále znalkyně uvedla, že sporné podpisy nevykazují (vzhledem k neexistujícímu originálu závěti) příznaky běžně se vyskytující při padělání nápodobou.

9. Z ostatních soudem provedených důkazů, výslechu svědkyně [titul] [jméno] [příjmení], listinných důkazů o zdravotním stavu zůstavitelky a jejího manžela a o jejich dispozici s majetkem, z listin policejního spisu vedeného pod [číslo jednací], soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil s výjimkou toho, že tyto důkazy soud použil k jednoznačnému závěru o tom, že zůstavitelka v době sepisování závěti a dodatku, ještě netrpěla žádným psychickým onemocněním, které by vylučovalo její způsobilost při projevení své vůle.

10. Dle § 1532 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami.

11. Dle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

12. Dle § 1575 o. z. (1) má zůstavitel právo závěť nebo její jednotlivá ustanovení kdykoli zrušit. (2) Závěť se zrušuje odvoláním nebo pořízením pozdější závěti.

13. Dle § 1577 o. z., se k výslovnému odvolání závěti vyžaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané pro pořízení závěti.

14. Dle § 1578 o. z., (1) se k odvolání závěti mlčky vyžaduje zničení listiny, na níž byla závěť napsána. Zničí-li zůstavitel jen jeden z několika stejnopisů závěti, nelze z toho ještě usuzovat na její odvolání. (2) Porušil-li zůstavitel listinu jiným způsobem, nebo neobnovil-li závěť, ač ví, že listina byla zničena nebo ztracena, závěť se tím ruší, plyne-li z okolností nepochybně zůstavitelův zrušovací úmysl. Dle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), (1) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. (2) Nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. (3) Vyplývá-li z odstavce 2 nebo z rozhodnutí soudu o žalobě, že dědické právo nesvědčí některému z dosavadních dědiců, soud usnesením jeho účast v řízení ukončí. Ustanovení § 169 odst. 2 se použije obdobně.

15. Jak vyplývá z odborných komentářů a soudní judikatury, zničením listiny obsahující závěť, se rozumí její roztrhání, spálení, vymazání textu, přeškrtání podpisu, data atp. Zničení závěti má právní následky jen za předpokladu, že je zde dána pořizovací způsobilost zůstavitele a jeho vůle závěť zničit. Pokud ke zničení listiny obsahující závěť dojde omylem, nešťastnou náhodou či listinu zničí jiná osoba než zůstavitel, nemá to za následek zrušení závěti. Jestliže byla závěť pořízena ve více vyhotoveních, je k jejímu zrušení nezbytné zničit všechna vyhotovení. Právní úkon zrušení závěti musí být učiněn osobně pořizovatelem závěti; není možné, aby jej za zůstavitele učinil jeho zástupce. Dojde-li ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se prokáže, že závěť obsažená ve zničené listině měla potřebné formální náležitosti, a zjistí-li se současně, jaký měla obsah. Při ztrátě listiny obsahující poslední vůli zůstavitele je možné dědické právo z této závěti nabýt, prokáže-li se existence této listiny ke dni smrti zůstavitele a její platnost po formální i obsahové stránce (viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2242/2012).

16. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a přihlédl při tom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela dne [datum], je třeba v řízení o dědictví postupovat podle dosavadních právních předpisů, tedy dle o. z. ve znění účinném do 29. 12. 2016 a dle z. ř. s., ve zněním účinném do 6. 6. 2016. Žalobce se na základě včas podané žaloby oprávněně domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce (viz § 170 z. ř. s.). Přestože žalobce soudu nepředložil originál závěti s dodatkem, nýbrž předložil pouze jejich prostou fotokopii, má soud, s ohledem na provedené dokazování a na závěr znaleckého posudku, za prokázané, že ke dni úmrtí zůstavitelky existovala její holografní závěť ve znění předložených prostých fotokopií závěti s dodatkem, kterou zůstavitelka napsala vlastní rukou, tuto datovala a podepsala, přičemž za jednoho z dědiců byl zůstavitelkou označen právě žalobce. Soud neměl důvod pochybovat (vzhledem k blízkým vztahům mezi zůstavitelkou a žalobcem) o úmyslu zůstavitelky ustanovit žalobce za jednoho z dědiců, který následně projevila sepisem předmětné závěti a dodatku. Vzhledem k tomu, že závěť splňovala potřebné formální náležitosti (viz § 1533 o. z.), považuje ji soud za platnou a účinnou (k tomu viz judikát NS 21 Cdo 2242/2012). Z provedeného dokazování naopak nebylo zjištěno, že by zůstavitelka originál závěti odvolala ve smyslu § 1575-1578 o. z., případně že by změnila svou vůli ohledně vypořádání své pozůstalosti v neprospěch žalobce. V tomto ohledu není rozhodné, že zůstavitelka následně ještě disponovala svým majetkem a za jakých okolností se tak stalo. Soud ze všech shora uvedených důvodů proto rozhodl tak, že žalobě, jak je uvedeno ve výroku I., vyhověl a určil, že žalobce je dědicem ze závěti po zůstavitelce [titul] [jméno] [příjmení].

17. Výrokem II. rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1) o. s. ř. o nákladech řízení tak, že povinnost jejich úhrady byla stanovena žalovaným č. 1 a č. 2 společně a nerozdílně, neboť žalobce byl v řízení zcela úspěšný. Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 30 492 Kč stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtrnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika žalobce ze dne 1. 2. 2018, jednání před soudem dne 27. 6. 2019, jednání před soudem dne 28. 11. 2019, vyjádření žalobce ze dne 4. 12. 2019, jednání před soudem dne 20. 1. 2020, jednání před soudem dne 18. 5. 2020 (které se konalo od 13,00 hod. do 15,06 hod.), jednání před soudem dne 15. 6. 2020, vyjádření žalobce ze dne 4. 8. 2020, jednání před soudem dne 13. 8. 2020, závěrečný návrh žalobce ze dne 3. 2. 2021, jednání před soudem dne 4. 2. 2021), včetně čtrnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (14 x 300 Kč = 4 200 Kč) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 200 Kč ve výši 5 292 Kč.

18. Ve vztahu žalobce a žalovaného 3) rozhodl soud o nákladech řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 1) o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že ačkoli by měl ve věci úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení též vůči žalovanému 3), tohoto se však výslovně vzdal, a to vzhledem k procesnímu postoji žalovaného 3) k podané žalobě v průběhu celého řízení, kdy tento s žalobou souhlasil a nijak žalobní tvrzení nerozporoval, přičemž účastenství žalovaného 3) v tomto řízení bylo vzhledem k jeho předmětu nutností a žalobce tak neměl v tomto ohledu jinou možnost, než žalovaného 3) za účastníka řízení též označit.