6 C 17/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 62 259,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 478, 54 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 54 781,43 Kč a smluvní úrok ve výši 10 % ročně z částky 55 032,02 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky za 56 932,02 Kč za dobu od 24. 9. 2025 do 16. 10. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 453,48 Kč za dobu od 17. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 62 259,97 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky formou splátkového úvěru s možností sjednání pojištění ve výši 117 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny. Celkovou částku se žalovaný zavázal hradit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se zavázal hradit též sjednané poplatky. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil řádné a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné k 19. 5. 2025. Dlužná částka ke dni podání žaloby se skládá z jistiny ve výši 55 032,02 Kč, poplatků ve výši 1 900 Kč, úroku od 23. 9. 2025 ve výši 3 133,51 Kč, úroku z prodlení od 23. 9. 2025 ve výši 2194,44 Kč, úroku ve výši 10 % ročně z částky 55 032,02 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 56 932,02 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě scoringových a sociodemografických modelů, dále lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v internách databázích. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2025.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil a uvedl, že nárok žalobkyně nebyl dle něj dostatečně prokázán. Namítl, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyla řádně posouzena jeho schopnost splácet. Žalovaná částka ani příslušenství nebylo dostatečně konkrétně vyčísleno. Navrhl, aby žalobkyně řádně doložila postoupení pohledávky včetně její identifikace.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalovaný se z nařízeného jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 11. 2019 včetně sazebníku poplatků za služby a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 117 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit v 96 měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci ve výši 1 775,38 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 156,46 Kč. Smluvní strany ujednaly úrok ve výši 10 % ročně z poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal hradit poplatky mimo jiné za zaslání upomínky a za prohlášení úvěru za splatný.

6. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 7. 2018 zaměstnancem společnosti , Anonymizováno, průměrným čistým měsíčním příjmem za období od ledna 2019 do března 2019 ve výši 33 733 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025, přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 9. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na žalobkyni převést pohledávky specifikované v příloze č. 1, což bylo žalovanému oznámeno.

8. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a platební historie soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 117 000 Kč. Žalovaný úvěr splácel do 14. 1. 2025.

9. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 9. 12. 2023, 25. 11. 2024 a 5. 3. 2025, z upomínek ze dne 12. 2. 2025, 2. 4. 2025 a 17. 4. 2025 a výzvy k mimořádnému splacení dluhu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu před zesplatněním úvěru.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 19. 5. 2025 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 60 252,37 Kč do 4. 6. 2025.

11. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2025 a výpisu datové zprávy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 62 259,97 Kč, a to do 7 dnů od datace výzvy.

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

13. Dne 18. 11. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 117 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny a sjednanými poplatky. Žalovaný hradil splátky úvěru do 14. 1. 2025. Dne 18. 9. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Svůj dluh žalovaný nevyrovnal ani žalobkyni k předžalobní výzvě ze dne 9. 10. 2025, která mu byla téhož dne odeslána, a ve které mu byla poskytnuta lhůta k dobrovolnému plnění do 7 dnů od datace předžalobní výzvy.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

29. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

30. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

31. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením samotné smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací. Žalobkyně splnění této povinnosti ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného informacemi od žalovaného a jejich porovnáním s informacemi z veřejně dostupných registrů (BRKI, NRKI), nicméně žádné výpisy z těchto registrů soudu nepředložila. Pokud se žalobkyně odkazuje na skóringový model, z něho by bylo možné vycházet, pokud by do něj právní předchůdkyně žalobkyně zadala ověřená data, pokud však neznala skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného, nemohl skóringový model odpovídat skutečnosti. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně tak má soud za zcela nedostatečné.

33. Z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z., přestože dikce zákona o spotřebitelském úvěru účinná do 23. 4. 2020 hovoří o námitce neplatnosti ze strany spotřebitele. Nicméně s ohledem na výše uvedenou judikaturu vyšších soudů je nutné dovodit absolutní neplatnost s ohledem na smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru, aby finanční prostředky byly poskytovány pouze osobám, které je mohou splácet. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

34. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovanou platně postoupena, neboť byly splněny všechny zákonem požadované náležitosti pro postoupení pohledávky, z těchto důvodů shledal soud námitku žalovaného za nedůvodnou, v řízení nicméně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 117 000 Kč a žalovaný z nich vrátil toliko částku 109 521,46 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 7 478,54 Kč (117 000 – 109 521,46 = 7 478,54) výrokem I. Co do zbývající částky a smluvního úroku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

35. Co se týká zákonného úroku z prodlení, soud jej přiznal dle § 1968 o. z. a 1970 o. z. ve výši 11,50 % z jistiny ve výši 7 478, 54 Kč ode dne 17. 10. 2025, tedy do data uplynutí 7denní lhůty k dobrovolnému plnění stanovené předžalobní výzvou, která byla žalované zaslána dne 9. 10. 2025.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšným účastníkem je žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízená.

37. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.