6 C 177/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 83 589,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 83 589,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 83 589,74 Kč za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 90 673 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , jméno FO, , adresa, , , adresa, .

III. Žalobkyni se separace nákladů řízení dle § 147 odst. 1 o.s.ř. neukládá.

1. Podanou žalobou ze dne 7. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení, když mezi stranami došlo k uzavření pěti úvěrových smluv: smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2021 („smlouva 1“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, a to za poplatek ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 14 dní; smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2021 („smlouva 2“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 10. 2022 („smlouva 3“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2022 („smlouva 4“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2023 („smlouva 5“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, a to za poplatek ve výši 0,70 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 12 měsícůŽalobkyně dále tvrdila, že ač byla při uzavírání smluv držitelem podnikatelského oprávnění, tak shora popsané smlouvy uzavírala jako spotřebitel a nikoli jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně žalovanou oslovila jako spotřebitel, přičemž jejím výlučným záměrem bylo využít poskytnuté prostředky pro osobní nikoliv podnikatelské účely, a to zejména k vyplacení dříve uzavřených úvěrových smluv (žalobkyně se měla nacházet v tzv. úvěrovém kolotoči a v důsledku tohoto i ve vážné finanční tísni). Ze strany žalované jí však k podpisu byly předloženy předem jednostranně vyhotovené, formulářové smlouvy, jakožto úvěry pro podnikatele. Žalobkyně má za to, že zjevným úmyslem žalované bylo zastřít skutečnost, že úvěr poskytuje spotřebiteli, aby se tak vyhnula aplikaci kogentně stanovených pravidel na ochranu spotřebitele (viz, rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 1428/2018). Poukázala na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2023 č. j. 12 Co 163/2022-351 ve věci úvěrové společnosti , právnická osoba, ., který řešil obdobný případ jako je případ žalobkyně). Žalobkyně má tedy za to, že v jejím případě měla být posuzována úvěruschopnost podle ust. § 86 zákona na ochranu spotřebitele. Žalovaná ale ani v jednom případě neposoudila úvěruschopnost žalobkyně a úvěry jí poskytla. Pokud se tak nestalo, jsou úvěrové smlouvy absolutně neplatné a je třeba je posuzovat podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále namítala, že pro případ, že by soud smlouvy posoudil jako podnikatelské úvěry, sjednaná úroková sazba mnohonásobně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami i nebankovními institucemi. Ve všech případech se jednalo o roční úrokovou sazbu v rozmezí výše 365 % (255,5 %) až 730 % p. a., v důsledku čehož jsou tyto smlouvy zcela v rozporu s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné V této souvislosti má žalobkyně za to, že v daném závazkovém vztahu vystupovala v pozici slabší strany, tudíž se na ní rovněž vztahují ustanovení o ochraně slabší strany. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok jako rozdíl mezi částkou jistiny a poplatku (úroku), kterou žalované splatila na základě uzavřených smluv a jistinou (u jednotlivých smluv) samotnou. Žalobkyně na základě smluv od žalované obdržela celkem 124 000 Kč, avšak sama žalované uhradila 207 589,74 Kč. Žalobkyně se tak vzhledem k výše popsaným úrokům domáhá částky 83 589,74 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024 k vydání bezdůvodného obohacení, avšak žalovaná na předžalobní výzvu nereagovala.

2. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že úvěry poskytuje prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , přičemž neposkytuje spotřebitelské úvěry, a pokud by žalobkyně uvedla, že o úvěr žádá jako spotřebitel, žalovaná by jí tento neposkytla. Z webové prezentace žalované, žádostí o úvěry, jakož i z vlastních smluv (čl. 2.4. návrhu „úvěr …sjednávám a Společností poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta…“), pak dle žalované jednoznačně vyplývá, že poskytuje podnikatelský úvěr a nikoli spotřebitelský. U žalobkyně se v postavení podnikatele dále předpokládá v souladu s občanským zákoníkem vyšší míra obezřetnosti než u průměrného člověka. Žalobkyně se při žádosti o úvěr zaregistrovala na již zmíněném webu žalované, a to pod svým IČO , IČO, . Zároveň musela vyplnit adresu místa podnikání. Zároveň při své žádosti musela uvést bližší účel podnikatelského úvěru, žalobkyně v každém jednotlivém případě uvedla „ostatní podnikatelské účely.“ V rámci postupu uzavření smlouvy byly žalobkyni nejprve poskytnuty návrhy smluv, kde je zcela jasně vymezeno, že se jedná o úvěr podnikatelský. Žalovaná odkázala na § 4 odst. 1 o. z., přičemž žalobkyně je svéprávná a zákon předpokládá, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Tvrzení o tom, že žalobkyně jednala jako spotřebitel, je pak účelové, podvodné, nepravdivé a nepoctivé a neměla by mu být přiznána právní ochrana. Z těchto důvodu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení tak, že finanční prostředky z úvěrových smluv potřebovala jako spotřebitelka (na zajištění potřeb rodiny a vyplácení dříve pořízených spotřebitelských úvěrů, když žalobkyně měla v uvedené době již spotřebitelský úvěr od společnosti , právnická osoba, a úvěr od společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, , nikoli pro podnikatelské účely, což opakovaně zdůraznila. Dále podle ust. § 1811 odst. 2 o. z. by ji žalovaná měla poučit o popisu a vlastnostech služby, tedy o tom, že uzavíraný úvěr je posuzován jako podnikatelský a žalobkyně se vzdává práv a ochrany, které jí zákon jako spotřebitelce poskytuje. O tom však žalobkyně poučena nebyla. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná účelově obchází výklad zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru, protože k poskytování těchto nesplňuje zákonné předpoklady, současně by musela v takovém případě zkoumat úvěruschopnost žalobkyně, což nebylo žádoucí. Žalobkyně žalované nikdy nesdělila, že by disponovala IČem, a že je tedy podnikatelkou. Žalobkyně dále namítala, že v době uzavírání úvěrů se nacházela ve značné finanční tísni, dostala se do tzv. úvěrového kolotoče, když splácela hypoteční úvěr na nemovitost, a dále několik spotřebitelských úvěrů (pořizovaných řetězovitě již od roku 2016) a nezbýval jí dostatek prostředků výdaje na běžný život a osobní spotřebu. Této skutečnosti měla žalovaná využít předložením lichevních smluv. Žalobkyně sama sebe vnímá jako právního laika, který nemá povědomost o rozdílné právní úpravě podnikatelského a spotřebitelského úvěru. Úvěry jsou poskytovány žalovanou zastřeně jako úvěry podnikatelské, byť tyto jsou reálně spotřebitelské. Skutečnost, že se reálně nejednalo o podnikatelský úvěr žalobkyně dovozuje i z toho, že žalovaná s ní nijak nekomunikovala, nezjišťovala, zda žalobkyně podniká aktivně, ani nezjišťovala skutečný účel čerpání finančních prostředků. Dále poukázala na to, že žalobkyně vystupovala v postavení slabší strany, a to i pro případ, že by soud posoudil uzavřené smlouvy jako smlouvy o podnikatelském úvěru. Ochrana slabší stany pak nesvědčí pouze spotřebiteli, ale i podnikateli, přičemž také není vyloučena aplikace ustanovení o rozporu s dobrými mravy. Smlouvy má žalobkyně za absolutně neplatné, a to bez ohledu na její postavení spotřebitele či podnikatele.

4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná uzavírá smlouvy distančním způsobem, žadatel se nejprve registruje na stránkách žalované, vyplní nějaké údaje, po registraci je odkázán na jiné stránky, kde je pro účely registrace účtován poplatek 19,90 EUR, následně je zaslána na dlužníkem uvedený účet 1 Kč, která se poté vrací, avšak poplatek 19,90 EUR zůstává. V této fázi dlužník stále vystupuje jako spotřebitel. Pak je odkázán zpět na stránky , Anonymizováno, , kde je dodatečné další formulář a vyplňuje i IČO. Žalovaná úvěry poskytuje bez doložení úvěrové historie do částky 200 000 Kč. Teprve na konci procesu žadatel vyplní účel úvěru. Vše je postaveno na principu take or leave, jednostranně bez možnosti ovlivnění ze strany žadatele. Žalobkyně uvedla, že v předmětné době pracovala u společnosti , Anonymizováno, (od 15. 3. 2018 do roku 2023), měla pravidelný příjem 25-26 000 Kč měsíčně, aktivně nepodnikala a nepotřebovala tak získat finanční prostředky k podnikání.

5. Žalovaná k tomu následně uvedla, že si žalobkyně musela být vědoma, jaký typ smlouvy uzavírá, tj. smlouvu o úvěru mezi podnikateli, a to už na základě jednotlivých kroků, které k vlastnímu uzavření smlouvy vedly. Pokud jde o výši úroku, žalovaná poukazuje na to, že úrok ve výši 1 % denně byl sjednán pouze pro dobu, kdy měl být úvěr řádně splacen, pro další období už byl nižší. Proto nelze přisvědčit tvrzením, že se jedná o úrok ve výši 365 % ročně. Sjednaná výše byla nadto oběma stranám předem známa a byla výsledkem společné dohody. Žalovaná dále poukazovala na to, že se ze strany žalobkyně mohlo jednat o podvod, pokud si byla vědoma charakteru uzavírané smlouvy, avšak využila svého postavení podnikatele, aby ji byl úvěr poskytnut.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

7. Žalovaná je obchodní korporací, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona a poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru od 10. 4. 2017 (úplný výpis z obchodního rejstříku žalované ze dne 13. 7. 2024). Žalobkyně měla s platností od 25. 11. 2015 živnostenské oprávnění - výrobu, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona pod IČ , IČO, (výpis veřejné části živnostenského rejstříku ze dne 26. 6. 2024)

8. Ze screeningu postupu při uzavírání smlouvy předloženého žalovanou soud zjistil, že žalovaná v levém horním rohu uvádí, že se jedná o produkt pro podnikatele (, Anonymizováno, ), podnikatel může žádat o úvěr do 200 000 Kč s variantou splatnosti 70 dní, 6 měsíců nebo 12 měsíců. Žadatel musí uvést své jméno, mobilní číslo a datum narození. Následně je mobilní číslo ověřováno přes SMS kód. Po ověření musí žadatel uvést rodné číslo, číslo občanského průkazu, IČO, emailovou adresu, měsíční příjem a vybrat účel úvěru – kde je rozbalovací lišta. V této rozbalovací liště má tyto možnosti: na materiál/zboží, na daně a odvody, na provoz služebního automobilu, na nájem kanceláře/provozovny + služby, na vybavení kanceláře/provozovny a na ostatní podnikatelské účely. Toto žadatel podepíše a čeká na schválení. V dalším procesu lze přidat svůj bankovní účet. Následně je mu programem žalované nabídnuta již konkrétní výše dostupného úvěru, na jakou dobu a generována úvěrová smlouva, návrh smlouvy je současně zasílán na email uvedený zájemcem. Žadatel si může vybrat, jestli uvedenou smlouvu přijímá nebo odmítá. Pokud ji přijímá, je vyzván k podpisu prostřednictvím SMS kódu.

9. Žalobkyně tímto způsobem uzavřela celkem 5 smluv o podnikatelském úvěru (smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2021, smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2021, smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 10. 2022, smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2022, smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2023). V každé smlouvě je uvedeno u žalobkyně datum narození, rodné číslo, adresa místa podnikání, IČO a specifikace účelu podnikatelského úvěru ve smyslu „ostatní podnikatelské účely“. V čl. II smluv je vždy uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb klienta, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalobkyně si postupně vypůjčila částku 3 000 Kč se splatností 14 dní s poplatkem 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny, 8 000 Kč se splatností 70 dní s poplatkem 1 % denně z jistiny, 32 000 Kč se splatností 70 dní s poplatkem 1 % denně z jistiny, 31 000 Kč se splatností 70 dní s poplatkem 1 % denně z jistiny, 50 000 Kč se splatností 12 měsíců s poplatkem 0,7 % denně z jistiny. V čl. II smluv je vždy uvedeno, že žalovaná je poskytovatelem nebankovních podnikatelských úvěrů, a to bez omezení konkrétního podnikatelského účelu. Klient je podnikatelem- fyzickou osobou, podnikajícím na základě živnostenského oprávnění nejméně po dobu jednoho měsíce ke dni uzavření smlouvy. Pro případ prodlení je u obou smluv stanoven poplatek do 90 dnů prodlení ve výši 0,5 % z nesplaceného zůstatku jistiny, v případě prodlení nad 90 dnů je výše poplatku od 91 dne stanovena na 0,02 % z nesplaceného zůstatku denně.

10. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 24. 3. 2021, 15. 7. 2022, 24. 3. 2023 a 10. 4. 2023 soud zjistil, že žalobkyně jako klient uzavřela k výše uvedeným datům spolu se společností , právnická osoba, , jako úvěrujícím, smlouvy o úvěru (spotřebitelské úvěry), přičemž tyto byly uzavírány dle bodu 2.2 smlouvy s klientkou jako fyzickou osobou (spotřebitelem), přičemž nebylo vyžadováno ani jinak zaznamenáváno IČO žalobkyně.

11. Ze smlouvy se společností , právnická osoba, . soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, . v roce 2016 smlouvu o úvěru na základě které se úvěrující společnost zavázala k poskytnutí úvěru e výši 7 000 Kč s úrokem ve výši 0,63% na dobu 45 dní (celkem zpětně uhrazena částka 8 880,50 Kč), přičemž z uvedené smlouvy nevyplývá, že by se jednalo o podnikatelský úvěr a současně nebylo požadováno IČO žalobkyně.

12. Z pracovní smlouvy ze dne 24. 1. 2019 a dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 1. 2019, soud zjistil, že žalobkyně byla s nástupem ode dne 15. 3. 2018 zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , byla zaměstnána na pozici , Anonymizováno, a to na dobu určitou do 14. 3. 2019. Tato byla dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 24. 1. 2019 změněna na dobu neurčitou. Z výpisů z účtu předložených žalovanou dále vyplývá mzda vyplácená zaměstnavatelem ve výši 25 až 26 000 Kč.

13. Při žádosti o úvěr musí žadatel uvést své IČO, účel úvěru, číslo OP, rodné číslo, jakož i údaje o účtu, osobní údaje, ověřit svou totožnost přes Bank ID – verifikační platbou 1 Kč. V levém horním rohu webové stránky žalovaná uvádí, že se jedná o produkt pro podnikatele, hlavní doménou webové stránky je pak označení „, Anonymizováno, “.(printscreeny z webových stránek žalované osvědčující kontraktační proces u žalované).

14. Z přípisu žalované týkajícího se poplatku za poskytnutí úvěru ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni na základě uvedené smlouvy částku ve výši 50 000 Kč, kdy tato měla být následně vrácena v 12ti měsíčních splátkách, přičemž poplatek za poskytnutí úvěru dle této smlouvy byl vyčíslen na částku 91 010 Kč představující úvěrové zatížení ve výši 182,02 % p.a.

15. Žalobkyně upozornila žalovanou na neplatnost uzavřených smluv a vyzvala ji k vydání bezdůvodného obohacení v částce 83 589,74 Kč, a to nejpozději do 7 dnů (předžalobní výzva – žádost o vydání BO ze dne 20. 2. 2024, vč. doručenky datové zprávy).

16. Z dalších provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci nezjistil, přičemž další navrhované důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl, případně je z téhož důvodu zamítnul.

17. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně se registrovala na webových stránkách žalované , Anonymizováno, . Žalobkyně prostřednictvím internetové aplikace požádala o 5 půjček, které ji následně žalovaná poskytla Žalobkyně si musela být nesporně vědoma, že se jedná o produkt určený podnikatelům, žalovaná toto na svých webových stránkách nezastírá, rovněž je tato skutečnost deklarována v návrzích a uzavřených smlouvách, přičemž platí, že finální návrh smlouvy, z něhož výše uvedené jasně vyplývá, obdržela žalobkyně na email, ještě před konečným uzavřením smlouvy. Žalobkyně se nikdy, ani v jednom případě, neobrátila na žalovanou s jakýmkoliv dotazem či sporným bodem (ačkoliv kontakt na žalovanou měla) a bez jakýchkoliv připomínek smlouvy uzavřela. Žalobkyně musela zároveň během kontraktačního procesu zadat své IČO a adresu místa podnikání a účel úvěru, konkrétně vybrat za jakým podnikatelským záměrem je úvěr požadován, kdy v rozbalovací liště na stránkách žalované vždy zadala jako účel úvěru „ostatní podnikatelské účely“.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Dle § 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanský soudní zákoník („o. z.“) se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

20. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Dle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

22. Dle § 580 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle § 1798 odst. 1 o. z ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

24. Dle § 1798 odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

25. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle § 1970 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností.

31. Jak je výše uvedeno pod ustanovením § 4 občanského zákoníku, má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Předmětné ustanovení platí za základní a průřezový princip kontraktačního procesu a právního jednání obecně.

32. Z podané žaloby, včetně následných doplnění a vyjádření žalobkyně nevyplývá, že by u žalobkyně vyvstala otázka snížené míry porozumění či jiné případné překážky v tomto směru. Zcela naopak sama žalobkyně, ač prezentována jako osoba neznalá práva, je s ohledem na předchozího živnostenského podnikání do značné míry seznámena s úpravou stran úvěrové kontraktace a v tomto ohledu si musela být vědoma toho, jakou smlouvu se žalovanou uzavírá. Pro účely seznání, zda je uzavírán úvěr spotřebitelský či podnikatelský soud proto uzavřel, že uvedená okolnosti při uzavírání smluv byly v daném případě dostatečně rozumově seznatelné. Již samotný webový portál nesoucí v kmeni názvu spojení „, Anonymizováno, “ případnému žadateli jasně naznačuje formu cíleného zaměření konkrétně na podnikatele. Z následné webové prezentace žalované, samotné žádosti o úvěry, jakož i z vlastních smluv, pak dle soudu zcela jednoznačně a srozumitelně vyplývá, že předmětná služba poskytovaná žalovanou, cílí výlučně na osobu podnikatele, přičemž tato informace se průběžně přímo i nepřímo vyskytuje a opakuje v jednotlivých krocích ať už informačního charakteru, či přímo v rámci již samotného procesu směřujícího k uzavření smlouvy. Žalobkyně ve svých žádostech musela hned v několika případech uvést informační atributy spojené se svou podnikatelskou činností, jako je IČO, či adresu místa svého podnikání, stejně tak jako i konkretizovat, byť nesporně značně vágním způsobem, účel úvěru z hlediska jeho čerpání pro účely podnikání. Uvedené skutečnosti spolu s opakovanými proklamacemi žalované o zacílení na osoby podnikající následně vesměs vylučuje možnost případného omylu na straně žalobkyně.

33. Co se tedy týká první námitky žalobkyně, tuto soud s ohledem na shora uvedené neshledal za relevantní, když není pochyb o tom, že úvěrové smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny jako podnikatelské. Pokud pak žalobkyně tvrdí, že i přes výše uvedené žádala a následně čerpala předmětný úvěr s vědomím, že tento je určen výlučně k pokrytí soukromých potřeb, a nikoliv k účelům spojeným s podnikáním, může její jednání zakládat důvodnou obavu, zda se sama nedopustila nepoctivého jednání, kdy to byla naopak žalobkyně, kdo uvedl v omyl žalovanou Z ustálené judikatury Soudního dvora Evropské unie následně vyplývá snaha neposkytování ochrany v případě zneužití ochrany spotřebitelského práva jednotlivcem, kdy v uvedeném lze v kontextu soukromého práva vypozorovat rovněž projev zásady, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a současně tak nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Shodně s uvedeným i česká právní teorie dovodila, že ochrana spotřebiteli se neposkytne v tom případě, kdy spotřebitel uvedl podnikatele (úmyslně) v omyl. Obecně pak podle ustanovení § 583 občanského zákoníku platí, že jednal-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je jednání neplatné, ale tohoto ustanovení se může dovolat pouze podvedený v režimu tzv. relativní neplatnosti podle ustanovení § 586 občanského zákoníku, kterým by byla v posuzovaném případě žalovaná (poskytovatel úvěru). Žalovaná by v takovém případě byla uvedena žalobkyní v omyl, že při sjednávání úvěru vystupovala jako podnikatel a o úvěr žádala za účelem ostatních podnikatelských účelů. Ze strany žalované však nebyla v průběhu řízení vznesena námitka neplatnosti smluv z tohoto důvodu, a soud se jí tak v rámci tohoto řízení nezabýval. S ohledem na uvedené však soud shledal, že z výše uvedených důvodů žalobkyně v daném případě nemohla vědomě uzavírat smlouvu z pozice spotřebitele, nenáleží jí tak ochrana jakožto spotřebiteli a nemůže se tak dovolávat neplatnosti shora citovaných smluv z titulu spotřebitelského práva.

34. Soud se dále zabýval také námitkou žalobkyně stran neplatnosti uzavřených smluv pro jejich rozpor s dobrými mravy. Zde za situace, kdy v podstatě všechny úvěrové smlouvy jsou sjednány s úrokovou sazbou 365 % p. a. a více (až 730 %), nemohl soud jinak než dovodit, že sjednaná úroková míra excesivně a ve významné míře překračuje obvyklou úrokovou míru (červenec 2021 7,53 % ročně, a září 2021 7,59 % ročně, říjen 2022 9,69 % ročně, leden 2023 9,72 % ročně, versus sjednaných 365 až 720 % ročně – údaje dostupné z , Anonymizováno, ) Z ustálené judikatury vyšších soudů je přitom přípustná maximálně dvojnásobná až trojnásobná výše sjednaného úroku. Výši sjednaného úroku tak soud vyhodnotil za zcela nemravnou a v tomto ohledu tedy shledal námitky žalobkyně z zcela opodstatněné.

35. Jak Nejvyšší soud uvedl ve svém usnesení ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1752/2011, dle ustálené judikatury při posuzování otázky, zda lze část právního úkonu postiženou důvodem neplatnosti oddělit od ostatního obsahu tohoto úkonu, je třeba dbát, aby byla respektována vůle účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon, resp. všichni účastníci dvou(více)stranného právního úkonu, sledovali (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1248/96, zveřejněný v časopise Právní rozhledy 6/1998; z navazující judikatury pak např. rozsudek ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 26 Cdo 379/2001).

36. S ohledem na shora uvedené proto soud uzavřel, že již ze shora uvedených důvodů jsou všechny předmětné úvěrové smlouvy neplatné. Neplatnost je následně odůvodněna rozporem s dobrým mravy vzniklým v důsledku neakceptovatelně vysoké výše v nich sjednaných úroků. Na uvedeném závěru nemůže s ohledem na aktuální judikaturu změnit ničeho ani žalovanou namítaná výše úrokové sazby, která by se v případě prodlení se splácením úvěru pohybovala v úrokové míře v rozsahu od 137,10 % p. a. do 213, 22 % p. a., což soud považuje ve vztahu k posouzení platnosti úvěrových smluv jako zcela irelevantní,37. Ačkoli se soud neztotožnil s tvrzením žalobkyně stran zastřeného jednání žalované, kdy tato se měla uzavíráním podnikatelských úvěrů cíleně vyhýbat a účelově obcházet aplikaci zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je na místě zdůraznit, že postup žalované v rámci předmětného kontraktačního procesu není možné označit za řádný ani ve vtahu k postavení žalobkyně jakožto podnikatele, přičemž pochybení lze spatřovat v tom, že žalovaná zcela opomíjela přezkum účelovosti poskytnutých úvěrů, což již samo o sobě nemůže vést k jinému závěru, než že i z tohoto hlediska nelze předmětné úvěrové smlouvy posoudit jinak, než že jsou i z tohoto důvodu neplatné. V daném případě je nutné přisvědčit žalobkyni co do tvrzení, že žalovaná neprokázala ani nejnižší legitimně očekávatelnou a požadovatelnou míru aktivity, natož aby jednala s odbornou péčí, ke zjištění faktického výkonu podnikatelské činnosti na straně žalobkyně, kdy se pouze ztotožnila s její prostou existencí, stejně tak dále s dostatečnou péčí nezkoumala poskytnutí úvěrované částky k podnikatelským účelům. Tento aspekt, který žalovaná vyřešila prostým šestibodovým, formulářovým dotazníkem, není možné bez dalšího označit za dostatečný, přičemž v kontextu s výše uvedenou nečinností žalované stran zjištění aktivního výkonu podnikatelské činnosti zakládá takové jednání žalované důvodnou pochybnost o postupu žalované v souladu se zákonem.

38. Z důvodu konstatování a závěru soudu ohledně neplatnosti předmětných úvěrových smluv, se proto soud již dalšími vznesenými námitkami blíže nezabýval, když má zato, že shora uvedené důvody neplatnosti jsou dostatečným podkladem pro přiznání žalobkyní požadovaného nároku z titulu bezdůvodného obohacení,39. Vzhledem tedy k tomu, že žalobkyně plnila vůči žalované na základě neplatného právního jednání, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši převyšující jistiny zamýšlených úvěrových smluv, tj. 83 589,74 Kč (207 589,74 Kč – 124 000 Kč). Soud tak v kontextu uvedeného přiznal žalobkyni nárok ve výše uvedeném rozdílu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. rozsudku.

40. Jelikož na straně žalované došlo k prodlení s plněním pohledávky ve smyslu § 1970 o. z. soud žalobkyni přiznal též úrok z prodlení za dobu od 1. 3. 2024 do zaplacení, s odkazem na judikát Nejvyšší soud České republiky sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že: „Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu,, Anonymizováno, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh žalované se v intencích výše uvedených závěrů tak stal splatným učiněnou výzvou ze dne 21. 2. 2024. Soud proto přiznal žalobkyni úroky z prodlení v souladu s žalobním návrhem žalobkyně od 1. 3. 2024 do zaplacení, a to ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 344 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 589,74 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý z 10 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. kvalifikovaná předžalobní výzva, 3. podání ve věci samé, 4. účast na jednání dne 10. 10. 2024, 5. vyjádření ze dne 8. 11. 2024- na výzvu soudu, 6. účast na jednání dne 25. 11. 2024, 7. vyjádření ze dne 16. 12. 2024- na výzvu soudu, 8. účast na jednání dne 10. 4. 2025, 9. vyjádření ze dne 15. 5. 2025- na výzvu soudu, 10. účast na jednání dne 20. 5. 2025)včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 48 050 Kč ve výši 10 090,50 Kč.

42. Spolu s uvedeným žalobkyni dále náleží náhrada cestovních výdajů v celkové výši 15 936,31 Kč podle § 13 odst. 1 a 5 a. t. ve spojení s § 157 a 158 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, za účast právního zástupce žalovaného na celkem čtyřech jednáních soudu, a to konkrétně dne 10. 10. 2024, 25. 11. 2024, 10. 4. 2025, 20. 5. 2025 (cesta , adresa, – , adresa, a zpět – 293 km, při trvání 3 hod. 5 min. za jednu cestu), a to ve dvou případech osobním vozem , Anonymizováno, , SPZ, při průměrné spotřebě 4,9 l/100 km ve výši náhrad 5,60 Kč na km a ceny benzínu 38,20 Kč/l, celkem ve výši 4 378,47 Kč a dále ve dvou případech osobním vozem , Anonymizováno, RZ , SPZ, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km ve výši náhrad 5,80 Kč na km a ceny nafty 34,70 Kč; celkem ve výši 4 557,84 Kč, to vše spolu s náhradou za promeškaný čas zástupce žalovaného dle § 14 odst. 3 a.t. ve výši 100 Kč (účinnost do 31. 12. 2024) 150 Kč (účinnost od 1. 1. 2025) za každou započatou půlhodinu ve smyslu cesty ze sídla advokátní kanceláře ve , adresa, do Prahy-sídla soudu a zpět (50 půlhodin (4 x 6 hod. 10 min. – 25 po 100 Kč, 25 po 150 Kč) za každé ze čtyř jednání soudu, tedy celkem 6 250 Kč.

43. Jelikož právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH, náleží mu dále podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. i náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 15 156,25 Kč, odpovídající 21 % sazbě DPH z částky tvořené součtem odměny a paušálních náhrad ve výši 48 050 Kč a 21 % sazbě DPH z částky tvořené součtem náhrad hotových výdajů a promeškaného času ve výši 24 122,62 Kč podle § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Celková výše náhrady nákladů řízení přiznaná žalobkyni tak tvoří částku 90 673 Kč.

44. Pro úplnost soud dodává, že z důvodů účelnosti a hospodárnosti nákladů nepřiznal žalobkyni náhradu za jím požadované úkony ve smyslu repliky ze dne 4. 10. 2024, repliky ze dne 31. 1. 2025, doplnění argumentace ze dne 27. 3. 2025, doplnění argumentace ze dne 8. 4. 2025. Ve všech čtyřech případech se jednalo o úkony soudem nevyžádané, učiněné výlučně z vůle žalobkyně. Předmětné úkony pak soud nepřiznal zejména pro jejich obsahovou totožnost, když žalobkyně v těchto v převážném rozsahu opakuje již dříve uvedené skutečnosti a právní argumentaci, kdy vždy došlo pouze k mírné obměně či doplnění podání, přičemž uvedený postup bezprostředně vede k zcela neúčelnému navyšování nákladů řízení. Přiznání nákladů v tomto rozsahu by pak představovalo nejenom porušení výše uvedených zásad, ale s ohledem na uvedené i nepřiměřené zatížení žalované, coby strany ve sporu neúspěšné.

45. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.

46. Ve vztahu k žalovanou navrhovanému režimu separace nákladů dle § 147 o.s.ř. rozhodl soud tak, že se k předmětnému návrhu nepřiklonil. Žalovaná označila ve svém vyjádření způsob vedení řízení ze strany žalobkyně za zvlášť neekonomický, kdy tento vedl k opakovaným odročováním soudních jednání, a to z důvodu nedostatečné přípravy žalobního návrhu (ve vztahu k jednání ze dne 10. října 2024 a ze dne 10. dubna 2025, které bylo následně odročeno za účelem předvolání žalobkyně). S uvedenou argumentací se soud neztotožnil, kdy první jednání ve věci bylo nařízeno zcela účelně k doplnění žalobních tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., kdy soud na základě vyjádření žalované považoval za nutné vyzvat žalobkyni k doplnění žalobních tvrzení, s odkazem na platnou judikaturu, přičemž tohoto poučení se nelze dostát jinou cestou, než účastí na jednání soudu. Co se týká dalšího namítaného jednání, nelze brát k tíži žalobkyně, že tato využila svého práva a odmítla před soudem vypovídat, když navíc jednání proběhlo v rozsahu trvání necelé jedné hodiny a jeho předmětem byly další skutečnosti. Nelze tak hovořit o zcela zmařeném jednání, které zakládalo nárok na případnou separaci nákladů řízení. Z výše uvedených důvodů proto soud návrhu žalované nevyhověl a separaci nákladů řízení žalobkyni výrokem III. neuložil.