6 C 240/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 93 597 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 91 215 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75% ročně z částky 48 955 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 2 605 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení, ve výši 15% ročně z částky 5 041 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení částku ve výši 2 382 Kč, to vše v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení této částky, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 361 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně anonymizováno, advokáta, a to ve formě měsíčních splátek ve výši 500 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení této částky, pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15. 6. 2022, ve znění jejího rozšíření ze dne 4. 11. 2022 a ze dne 20. 2. 2023 ve znění podání ze dne 28. 2. 2023, domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena Smlouva o nájmu bytu č. anonymizováno, na základě které byla žalovaná nájemkyní bytu číslo nacházejícím se ve anonymizováno podlaží domu adresa, ul. ulice, k.ú. anonymizováno, který je ve vlastnictví anonymizováno a k němuž žalobkyně vykonává dle zákona č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze a Statutu hl. města Prahy práva vlastníka, a to až do 22. 12. 2022, kdy žalovaná byt protokolárně předala žalobkyni. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 711 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 135 Kč měsíčně. Žalovaná dluží žalobkyni nájemné a zálohy na služby za měsíc září 2020, za měsíc duben, červenec, září až prosinec 2021, leden až prosinec 2022 celkem ve výši 71 833 Kč a dále nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 ve výši 14 341 Kč a za rok 2021 ve výši 5 041 Kč. Žalovaná svůj dluh na nájemném a zálohách na služby za měsíc září 2020, duben, červenec, září až prosinec 2021, leden a únor 2022 celkem ve výši 48 955 Kč (tj. 51 337 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 2 382 Kč), dluh na nákladech za roční vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 celkem ve výši 14 341 Kč uznala v rámci Uznání dluhu a dohody o splátkách ze dne 25. 4. 2022. Žalovaná, ač upomenuta, na svůj dluh doposud ničeho neuhradila.

2. Vedle toho se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 382 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 6. 2022 do zaplacení, z částky 48 955 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 3 846 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 10. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, z částky 3 846 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, z částky 2 605 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení a z částky 5 041 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení.

3. O rozšíření žaloby soud rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2022, č.j. 6 C 240/2022-28, a usnesením ze dne 16. 3. 2023, č.j. 6 C 40/2022-53.

4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně uplatněný touto žalobou neuznává. Na svoji obranu uvedla, že nebyla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky a že dohoda o uznání dluhu je neurčitá, neboť z ní není zřejmá přesná výše dlužné částky, a tudíž neplatná. Žalovaná dále zpochybnila výši dlužné částky s tím, k ukončení nájemního vztahu mělo dojít již v roce 2021, resp. že v roce 2021 žádala o jeho ukončení. Na svoji obranu žalovaná dále uvedla, že nájem hradila prostřednictvím složenek, ale doklady o tom žádné nemá, když nájemné nehradila, takto bylo proto, že na to neměla peníze. Ačkoli chtěla platit alespoň 1 000 Kč, zaměstnankyně žalobkyně jí to neumožnila. Žalovaná pobírá životní minimum ve výši částka, současně přispívá na nájem svému příteli, a proto není v tuto chvíli schopna nájemné hradit.

5. Soud z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení účastníků zjistil následující skutkový stav:

6. Mezi žalobkyní, coby pronajímatelkou, a žalovanou, coby nájemkyní, byla uzavřena Smlouva o nájmu bytu č. anonymizováno dne datum na dobu neurčitou, na základě které žalobkyně s účinností od 1. 1. 2010 přenechala žalované za úplatu do užívání byt číslo v ul. ulice a číslo, v obec. Žalovaná se smlouvou zavázala hradit žalobkyni s účinností od 1. 8. 2019 nájemné ve výši 2 711 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 1 135 Kč měsíčně dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za které se platí nájemné (viz Smlouva o nájmu bytu ze dne datum, Evidenční list ze dne 25. 4. 2019). Dne 25. 4. 2022 žalovaná písemně uznala co do důvodu a výše svůj dluh na nájemném a nákladech na služby s nájmem bytu spojených za měsíc září 2019, za měsíc duben, červenec, září až prosinec 2021, za měsíc leden a únor 2022 celkem ve výši 34 614 Kč a dále náklady za roční vyúčtování služeb za období 2019 a 2020 ve výši 14 341 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení z výše uvedených dlužných částek ve výši 2 382 Kč vypočtený ke dni 28. 2. 2022. Žalovaná v rámci uznání dluhu zavázala zaplatit žalobkyni dlužnou částku v 17 měsíčních splátkách po 2 900 Kč a v jedné splátce po 2 037 Kč s tím, že první splátka byla splatná dne 30. 4. 2022 (viz Uznání dluhu a Dohoda o jeho splátkách ze dne 25. 4. 2022, Výpis z konta nájemce ze dne 30. 9. 2023). Žalovaná byt vyklidila a předala žalobkyni dne 22. 12. 2022, o čemž byl sepsán protokol, který žalobkyně podepsala (viz Protokol o převzetí bytu ze dne 22. 12. 2022). Žalovaná dále žalobkyni nehradila nájemné a zálohy na služby za měsíc březen 2022 až prosinec 2022, celkem ve výši 37 219 Kč a roční nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 5 041 Kč (viz Výpis z konta nájemce ze dne 20. 2. 2023). Žalovaná byla dopisem žalobkyně ze dne 2. 2. 2022 vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 45 109 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné a zálohy na služby ke dni 28. 1. 2022, žalovaná však na něj nereagovala (viz Předžalobní upomínka ze dne 2. 2. 2022).

7. Dle § 685 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč.zák.“) nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce. S ohledem na okamžik vzniku smluvního vztahu bylo třeba otázku vzniku nájemního vztahu posuzovat podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013 (srovnej ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

8. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které vznikla žalobkyni povinnost přenechat žalované do užívání předmětný byt a žalované naproti tomu vznikla povinnost platit žalobkyni stanovené nájemné a zálohy na služby (a jejich vyúčtování), a to po celou dobu trvání nájemního vztahu. Nájem byl sjednán od datum na dobu neurčitou. K ukončení nájemního vztahu došlo teprve ke dni 22. 12. 2022, tj. poté, co žalovaná byt vyklidila a protokolárně předala žalobkyni. Účastníci si ujednali měsíční nájemné ve výši 2 711 Kč a zálohy na služby ve výši 1 135 Kč. Žalovaná v rozporu se smlouvou o nájmu bytu žalobkyni nehradila stanovené nájemné a zálohy na služby za měsíc září 2020, duben, červenec, září až prosinec 2021, leden až prosinec 2022, celkem ve výši 71 833 Kč, jakož i nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020, celkem ve výši 14 341 Kč a nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 5 041 Kč, přičemž dluh na nájemném a zálohách na služby za měsíc září 2020, duben, červenec, září až prosinec 2021, leden až únor 2022, jakož i nedoplatek z vyúčtování služeb za rok 2019 a 2020 žalovaná písemně uznala. Žalobkyně tak prokázala tvrzení uvedená v žalobě, když bylo na žalované, aby prokázala, že stanovené nájemné a zálohy na služby za rozhodné období, jakož i dlužné vyúčtování služeb za rok 2019, 2020 a 2021, žalobkyni uhradila. Ačkoli žalovaná zpochybňovala výši dlužné částky, když namítala, že nájem hradila prostřednictvím složenek a že k ukončení nájemního vztahu došlo již v roce 2021, resp., že v roce 2021 žádala o jeho ukončení, žádné relevantní důkazy na podporu svých tvrzení však soudu nepředložila. Soud rovněž nepřisvědčil tvrzení žalované, že uznání dluhu je pro nespecifikování přesné výše dlužné částky neurčité, a tudíž neplatné, neboť v uznání dluhu ze dne 25. 4. 2022, je přesně specifikováno, z jakých konkrétních položek se uznaná dlužná částka skládá a jaká je jejich výše. Rovněž soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že nebyla vyzvána k úhradě žalované částky a že tedy nemohla nastat její splatnost. Termín splatnosti nájemného a záloh na služby byl sjednán přímo ve smlouvě o nájmu bytu, a to tak, že nájemné a zálohy na služby byla žalovaná povinna hradit měsíčně, nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné hradí. Ve vztahu k žalovanou uznané částce dluhu, pak termín splatnosti jednotlivých splátek dluhu, vyplývá přímo z uznání dluhu a dohody o splátkách. K tomu, aby nastala splatnost nájemného a záloh na služby za ten který měsíc, jakož i splatnost splátek dle uznání dluhu, proto nebylo třeba výzvy žalobkyně. Termín splatnosti nájemného tak byl žalované zcela jednoznačně znám, když žalovaná si musela být vědoma, že nájemné řádně neplatí, o čemž svědčí i podepsání uznání dluhu.

10. Na základě shora uvedeného soud proto rozhodl ve smyslu žaloby tak, že této zcela vyhověl, a to včetně požadavku žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který byl přiznán v souladu a ve výši s ust. § 513 a § 1970 o.z, ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 353/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 361 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 561 Kč a nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý ze šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, rozšíření žaloby ze dne 4. 11. 2022, 20. 2. 2023, doplnění žaloby ze dne 28. 2. 2023, účast na ústním jednání dne 3. 11. 2022 a dne 27. 2. 2023).

12. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za právní úkon spočívající v sepisu„ Doplnění žaloby ze dne 11. 7. 2022“, neboť bylo na žalobkyni, aby veškeré rozhodné skutečnosti uvedla již v samotné žalobě. Současně soud nepřiznal žalobkyni též náhradu nákladů řízení za právní úkon spočívající v sepisu„ Vyjádření ze dne 3. 1. 2023“, neboť se jedná o stručné podání, v němž žalobkyně informuje soud pouze o tom, že mezi účastníky řízení nedošlo k mimosoudní dohodě, což nelze považovat odborné právní vyjádření a účelně vynaložený úkon.

13. Soud podotýká, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nelze v daném případě považovat za účelně vynaložené, ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy otázkou náhrady nákladů zastoupení v případě zastoupení některých účastníků advokátem se opakovaně zabýval Ústavní soud ČR i Nejvyšší soud ČR. V nálezu sp. zn. I. ÚS 3916/14 ze dne 12. 4. 2016 Ústavní soud vyšel ze své ustálené judikatury, podle které tam, kde je stát k hájení svých zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud tak však stát učiní, není důvodu uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené (srovnej nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 9. 10. 2018 sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09 a ze dne 1. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 3855/14). Obdobné závěry vztáhl Ústavní soud ČR ve své judikatuře i na některé další subjekty mimo stát, které jsou veřejnými institucemi (subjekty), hospodaří s veřejnými prostředky apod., jako jsou statutární města a jejich městské části (nález ze dne 13. 8. 2012 sp. zn. II. ÚS 2396/09, nález ze dne 18. 2. 2015 sp. zn. II. ÚS 1333/14, nález ze dne 16. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 474/13). Náklad na zastoupení advokátem bude vynaloženým účelně pouze výjimečně, v případech mimořádně složitých, kdy bude například předmětem sporu problematika, která nepředstavuje běžnou agendu účastníka, případně se bude jednat o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem vyžadující znalosti cizího práva, jazykové znalosti apod. V daném případě se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení dlužné částky z titulu dluhu na nájemném, zálohách na služby a nedoplatku z vyúčtování. Předmětem řízení tak nebyla věc, kterou by bylo možné pokládat za skutkově a právně složitou, a to i s ohledem na opakující se množství žalob, které jsou ve věci dlužného nájemného a služeb u zdejšího soudu často podávány a projednávány.

14. Lhůta k plnění byla stanovena v měsíčních splátkách, jejichž výši a splatnost soud stanovil dle ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. ve výrocích tohoto rozsudku. Při stanovení lhůty k plnění ve splátkách, jakož i při stanovení samotné výše měsíční splátky, soud přihlédl jednak k celkové výši pohledávky, která je předmětem tohoto řízení a dále k finanční situaci žalované, která pečuje o osobu blízkou. Zároveň soud vyšel z toho, že obdobná výše splátky dlužného nájemného, byla stanovena i v uznání dluhu, které předcházelo podané žalobě. Vzhledem k výši celkové dlužné částky včetně příslušenství pohledávky (úroku z prodlení) a nákladů řízení, nemohl soud stanovit splátku nižší, než 3 000 Kč měsíčně (pokud jde o povinnost stanovenou ve výroku I. rozsudku) a nižší než 500 Kč (pokud jde o povinnost stanovenou ve výroku II. rozsudku), s přihlédnutím k době trvání splacení celkového dluhu, která by byla nepřiměřeně dlouhá a žalobkyni by se tak nedostalo jejího práva v dohledné době či přiměřené lhůtě. V případě, že ze strany žalované dojde k porušení splátkového kalendáře, stane se bez dalšího splatná celá dlužná částka. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3 Nesplní-li žalovaná, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se žalobkyně domoci jeho splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.