6 C 32/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 66 439,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 55 220,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 55 220,36 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 219,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 342,62 Kč, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 55 220,36 Kč od 16.5.2025 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 2 997 Kč od 16.5.2025 do zaplacení a zákonného úroku ve výši 12 % ročně z částky 11 219,33 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 889 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, , Anonymizováno, , advokáta se sídlem , Anonymizováno 1. Žalobou došlou soudu dne 25. 11. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky jako dluhu ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný uzavřel dne 16. 8. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“). Na základě této smlouvy banka poskytla žalovanému na jeho účet úvěr do výše 100 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 96měsíčních splátkách, spolu s pojištěním ve výši 1 737 Kč, se smluvním úrokem ve výši 13,99 % ročně a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, vše formou inkasa z účtu žalovaného Žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka proto dne 15. 5. 2025 přistoupila k zesplatnění dluhu, o čemž byl žalovaný informován. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 9. 2025, s účinností ke dni 4. 9. 2025. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru 55 220,36 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku splatného ke dni 15. 5. 2025 v částce 8 222,33 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení splatného ke dni 15. 5. 2025 v částce 342,62 Kč a dlužných poplatků ve výši 2 997 Kč. Dále žalobkyně požadovala smluvní úrok z dlužné jistiny a poplatků od 16. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, poplatků a kapitalizovaného, splatného smluvního úroku ve výši 8 222,33 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2025.

2. Podanou žalobu k výzvě soudu žalobkyně doplnila o tvrzení, že její právní předchůdkyně dříve než s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, zjistila po náležitém posouzení schopnost žalovaného úvěr splatit. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována vyhodnocením informací získaných z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, na základě deklarace příjmů žalovaného, a deklarace výdajů žalovaného vycházejíce přitom z průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného. Žalobkyně přitom vyšla z tvrzení žalovaného, že jeho pravidelné měsíční příjmy činí 24 000 Kč měsíčně, kdy tyto představují příjem plynoucí ze zaměstnání žalovaného. V otázce výdajů žalovaný uvedl pouze to, že žije v nájmu, bez konkretizace částky vynakládané na nájem a služby s nájmem souvisejících a dále částku 400 Kč vynakládanou na měsíční splátky jiných úvěrů žalovaného. Při ověření poskytnutých údajů pak žalobkyně vycházela zejména z výpisů z účtů. Výdaje žalovaného byly následně vyhodnocovány v kontextu statistických dat a modelů. Na základě použitých modelů a posouzení situace žalovaného tak žalobkyně usoudila, že žalovaný bude schopen splácet týdenní splátku úvěru ve výši 1 862 Kč.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze Návrhu na uzavření smlouvy o , Anonymizováno, č. , hodnota, a Akceptace návrhu Smlouvy o , Anonymizováno, ze dne 16. 8. 2019 a související dokumentace (Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky, Ceník) bylo zjištěno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 100 000 Kč. U informací o jeho zdrojích příjmů uvedl zaměstnanecký úvazek v oboru služby a spoje, u zaměstnavatele , jméno FO, . Dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem dosahuje výše 24 000 Kč. Měsíční výdaje na splátky již existujících úvěrů žalovaný uvedl ve výši 400 Kč měsíčně. V Návrhu je dále zaznamenáno, že žalovaný žije v nájmu. Není evidována informace, že by byla právní předchůdkyní žalobkyně byla předkládána jakákoliv dokumentace vztahující se k tvrzeným skutečnostem. Ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo následně ke schválení úvěru ve výši 100 000 Kč, s pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 862 Kč, vždy k 18 dni v měsíci.

6. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 15. 5. 2025 bylo zjištěno, že z důvodu opakovaného porušení povinností žalovaného spočívajícího v neplnění splátkové povinnosti přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k okamžitému zesplatnění a prohlásila dluh, tj. vyčerpané částky úvěru (jistiny) včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné. Z Přehledu podacích čísel bylo zjištěno, že uvedené bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 19. 5. 2025 prostřednictvím doručovatele poštovních služeb.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 9. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na žalobkyni převést pohledávky dále specifikované, zahrnující pohledávku žalovaného. Uvedené bylo žalovanému sděleno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 2025.

8. Z dokumentů Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, jakým způsobem byla předchůdkyní žalobkyně prováděna kontrola úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 24 000 Kč. Porovnáním příjmové a výdajové stránky došla dále nespecifikovaným výpočtem k disponibilním zdrojům žalovaného. Závěrem došlo na základě takto zjištěných informací ke schválení úvěru v požadované výši.

9. Z výpisů z běžného účtu žalovaného za období bezprostředně související s poskytnutím úvěru soud zjistil, že dne 16. 8. 2019 byla na účet žalovaného připsána částka 100 000 Kč odpovídající poskytnutému úvěru. Současně z tohoto výpisu nevyplývá existence stabilního pravidelného příjmu žalovaného v deklarované výši, když na účet nejsou připisovány pravidelné částky odpovídající tvrzenému měsíčnímu příjmu. Naopak z něj plyne, že finanční prostředky byly bezprostředně po jejich připsání postupně čerpány, a to jak formou výběrů hotovosti, tak běžných spotřebních výdajů, přičemž struktura pohybů na účtu nevykazuje znaky dlouhodobě stabilní příjmové situace.

10. Z , Anonymizováno, bylo soudem zjištěno, že u žalovaného proběhlo hodnocení v rámci , Anonymizováno, , přičemž výsledek byl formálně vyhodnocen jako „subjekt je v pořádku“, tedy bez negativní informace. Současně však z výpisu plyne, že žalovaný měl evidováno celkem 5 kontraktů u 3 finančních institucí, u splátkových operací měsíční splátku 399 Kč a sumu zbývajících splátek 7 581 Kč, u nesplátkových operací úvěrový rámec 11 000 Kč, zbývající částku 11 049 Kč a dlužné částky 105 Kč.

11. Ze souhrnného výpisu pohybů na úvěrovém účtu ode dne 16. 8. 2019 do 31. 12. 2024 soud zjistil, že úvěr byl žalovanému poskytnut dne 16. 8. 2019 ve výši 100 000 Kč a že žalovaný jej následně splácel pravidelnými měsíčními splátkami, které byly rozděleny na splátku jistiny, úroku a pojištění. Z výpisu dále vyplývá postupné porušování splátkové povinnosti a vznik prodlení.

12. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 31. 10. 2025 a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 73.804,67 Kč, a to do 15. 11. 2025. Výzva byla následně žalované zaslána dne 31. 10. 2025.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

14. Dne 16. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a dalšími náklady úvěru, a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 862 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů sdělených žalovaným, zejména z deklarovaného čistého měsíčního příjmu ve výši 24 000 Kč a výdajů na splátky jiných úvěrů ve výši 400 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr po určitou dobu splácel, následně však přestal svou splátkovou povinnost řádně plnit a dostal se do prodlení. Z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru prohlášením ze dne 15. 5. 2025, které bylo žalovanému zasláno dne 19. 5. 2025 prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Dne 3. 9. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn oznámením ze dne 10. 9. 2025. Svůj dluh žalovaný neuhradil ani žalobkyni k předžalobní výzvě ze dne 31. 10. 2025, která mu byla zaslána téhož dne, a ve které mu byla poskytnuta lhůta k dobrovolnému plnění do 15. 11. 2025.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Dle § 420 odst. 1 o. z. platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

22. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

25. Dle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

26. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

31. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

32. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného z veřejně dostupných registrů (, Anonymizováno, , nicméně žádné výpisy (vyjma výpisu z registru , Anonymizováno, ) z těchto registrů soudu nepředložila. Provedení kontroly registru , Anonymizováno, nadto bylo předloženo, ale samo o sobě neukazuje, jak byly konkrétní údaje z něj vzešlé následně individuálně vyhodnoceny při posouzení schopnosti žalovaného splácet nově poskytovaný úvěr.

34. U příjmové stránky úvěruschopnosti, představující tvrzení, že žalovaný pobírá částku 24 000 Kč měsíčně, odkazovala předchůdkyně žalobkyně na informace získané (vyjma samotné deklarace žalovaného) z výpisů z účtu. Z předloženého výpisu však nikterak nevyplývá žalobkyní tvrzená existence stabilního pravidelného příjmu žalovaného v deklarované výši, když na účet nejsou jakkoliv připisovány pravidelné částky odpovídající tvrzenému měsíčnímu příjmu. Naopak z něj plyne, že finanční prostředky byly bezprostředně po jejich připsání postupně čerpány, a to jak formou výběrů hotovosti, tak běžných spotřebních výdajů, přičemž struktura pohybů na účtu nevykazuje znaky dlouhodobě stabilní příjmové situace. Příjmová stránka a její řádné prověření tak nebyla optikou soudu spolehlivě prověřena a její prověření prokázáno. U výdajové stránky následně soud postrádá nejen prokázání skutečností ale i samotné tvrzení, kdy z uvedeného nevyplývá jakákoliv informace o případných, byť jen deklarovaných, výdajích žalovaného. Žalovaný následně v předloženém návrhu uvedl výlučně měsíční výdaje ve formě splátky jiných úvěrů ve výši 400 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně samotná následně netvrdila konkrétní výchozí částku výdajů, kdy u této naznačila pouze použití statistických modelů. Pokud se žalobkyně odkazuje na skóringový model, z takového modelu by bylo možné vycházet, pokud by do něj právní předchůdkyně žalobkyně zadala ověřená data, pokud však neznala skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného, nemohl skóringový model odpovídat skutečnosti.

35. Z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je tak smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z., přestože dikce zákona o spotřebitelském úvěru účinná do 23. 4. 2020 hovoří o námitce neplatnosti ze strany spotřebitele, nicméně s ohledem na výše uvedenou judikaturu vyšších soudů je nutné dovodit absolutní neplatnost s ohledem na smysl a účel zákona o spotřebitelském úvěru, aby finanční prostředky byly poskytovány pouze osobám, které je mohou splácet. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

36. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný na nich měl vrátit toliko částku 44 779,64 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 55 220,36 Kč (100 000 – 44 779,64 = 55 220,36) výrokem I. Co do zbytku jistiny 11 219,33 Kč (66 439,69 – 55 220,36 = 11 219,33), smluvní pokuty, sankčních poplatků, smluvního úvěru a veškerého dalšího příslušenství ze zamítnuté jistiny výrokem II. žalobu zamítl.

37. Co se týče zákonného úroku z prodlení, soud jej přiznal dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády, a to z částky 55 220,36 Kč ode dne 16. 5. 2025. Tento den soud považoval za den splatnosti dluhu, neboť zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno písemností označenou jako Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 15. 5. 2025, která mu byla prokazatelně doručována dne 19. 5. 2025. Soud má proto za to, že žalovaný měl objektivní možnost se s obsahem této výzvy seznámit.

38. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly tvrzení žalobkyně či prokazovaly úhradu dluhu v jiném rozsahu. Za této situace soud neměl k dispozici rovněž žádné podklady, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen úvěr vrátit v třídenní lhůtě, protože nedisponoval jinými daty, které by vedly k prodloužení lhůty či k rozhodnutí o povinnosti splatit dluh ve splátkách.

39. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal náhradu žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná. Poměrný úspěch žalobkyně činí 83 %. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 55 220,36 Kč, neúspěch žalobkyně činí 11 219,33 Kč (17 %). Žalobkyně má tedy nárok na náhradu částky odpovídající 66 % vynaložených nákladů řízení.

40. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 658 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 66 439,69 Kč, (dále jen „a. t.“) sestávající z částky 3 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 690 Kč ve výši 2 664,90 Kč. Náklady řízení tak celkem činí částku 18 012,9 Kč, z toho 66 % činí po zaokrouhlení částku 11 889 Kč. Soud tedy uložil žalovanému uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 889 Kč.

41. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.