6 C 376/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro určení, že je žalobce dědicem po zůstaviteli

I. Žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že žalobce je dědicem zůstavitele pana [anonymizováno], narozeného [datum] a zemřelého dne [datum], na základě zákonné posloupnosti, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení částku 37 268 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [anonymizováno], advokátky se sídlem [adresa].

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 16. 10. 2020 domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli [anonymizováno], narozeném dne [datum], posledně bytem [adresa], zemřelém dne [datum], a to s následujícím odůvodněním. Komisařem [anonymizováno], notářem se sídlem [anonymizováno], je pod sp. zn. [anonymizováno], vedeno řízení o pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky pozůstalostního řízení vznikl spor o dědické právo, byl žalobce soudním komisařem usnesením ze dne 18. 9. 2020 odkázán k podání žaloby na určení, že je dědicem zůstavitele. Žalobce rozporuje platnost závěti ze dne 28. 6. 2018 učiněné ve formě notářského zápisu č. NZ [číslo] sepsaného v notářské kanceláři [anonymizováno]v [obec a číslo], a to pro rozpor s dobrými mravy. Uvedenou závětí povolal zůstavitel za dědice žalovanou (tedy bývalou manželku), které odkázal podíl na pozůstalosti ve výši 100%. V uvedené závěti zůstavitel současně vyslovil přání, aby žalobce respektoval jeho vůli a nedomáhal se práv nepominutelného dědice. Zároveň touto závětí odvolal veškeré své dříve pořízené závěti, tedy i závěť ze dne 5. 3. 2015, sepsanou ve formě notářského zápisu [anonymizováno], notářkou v [obec], pod sp.zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno], v níž povolal za dědice své bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí], rovným dílem žalobce a žalovanou. Rozpor s dobrými mravy žalobce spatřuje v tom, že závěť nekoresponduje s rodinnými vztahy. Byl to zůstavitel, který žalobce vychovával, žalovaná rodinu opustila a stýkala se s žalobcem jen sporadicky. I poté, co se žalobce osamostatnil, zůstavitele navštěvoval a udržoval s ním blízké vztahy, o čemž svědčí i skutečnost, že měl klíče od jeho bytu. Se zůstavitelem byl v úzkém osobním i telefonickém kontaktu, bydleli spolu i v jedné domácnosti, zajímal se o jeho zdravotní stav a dělal vše pro to, aby měl zůstavitel co nejlepší péči. Skutečnost, že zůstavitele nedoprovázel ke všem lékařům a na všechny prohlídky, byla způsobena jeho pracovní vytížeností, nikoliv jeho nezájmem. Žalovaná nebyla se zůstavitelem dříve v žádném kontaktu, kontakt s ním navázala až poté, co onemocněl. Ze strany žalované se tak jednalo o účelové jednání, vedené touhou získat pro sebe majetkový prospěch, což dokazuje mimo jiné i to, že žalovaná v době, kdy zůstavitel pobýval v lékařském zařízení a jeho stav byl kritický, bez jeho vědomí vybrala z jeho účtu dne [datum] částku 18 000 Kč. V rámci dědického řízení pak žalovaná nedokázala vysvětlit účel, pro který peníze z účtu vybrala. Odkázání jednotky do výlučného vlastnictví žalované, není ani v souladu s faktickým stavem věcí před smrtí zůstavitele, neboť žalovaná do poslední chvíle neměla k jednotce přístup a dalo se tedy předpokládat, že zůstavitel vyjádřil přání, aby jednotka připadla po jeho smrti do vlastnictví žalobce. Změna závěti byla pro žalobce překvapivá. Původně žalobce namítal i to, že nelze vyloučit, že duševní stav zůstavitele byl v době pořízení závěti ze dne 28. 6. 2018 již negativně ovlivněn vážnou nemocí, pro kterou si neuvědomoval důsledky svého jednání, či mohl být pro svůj zdravotní stav snadno ovlivnitelný třetími osobami. Toto své tvrzení následně žalobce k výzvě soudu upravil tak, že požádal, aby soud k tomuto již nepřihlížel a zabýval se pouze námitkou v rozporu s dobrými mravy. Současně své žalobní tvrzení upřesnil tak, že na základě závěti ze dne 28. 6. 2018 byl zůstavitelem vyděděn. Žalobce má za to, že pro změnu poslední vůle zůstavitele a opomenutí jediného syna v závěti nebyl dán žádný rozumný důvod a že změna byla pravděpodobně učiněna po naléhání a tlaku ze strany žalované.

2. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává. Žalobce v průběhu řízení o dědictví po zůstaviteli namítal, že pozůstalost po zemřelém otci by měla být vypořádána s ohledem na závěť učiněnou dne 5. 3. 2015, tedy rovným dílem mezi účastníky, avšak v žalobě již tuto závěť označuje za neplatnou, s ohledem na zjevnou písařskou chybu, které se notář sepisující závěť dopustil, a která spočívala v nesprávném označení katastrálního území, v němž se bytová jednotka nachází. Žalovaná dále namítala, že však zůstavitel již v roce 2015 měl zájem svou tehdy již bývalou manželku (žalovanou) odměnit za péči a pozornost, kterou mu po celou dobu jeho života věnovala, a to i přesto, že vedla již svůj vlastní osobní život. Žalobce svým jednáním dle žalované zcela bezprecedentně znevažuje a zpochybňuje poslední vůli zůstavitele. Byla to právě žalovaná, která zůstavitele po celou dobu jeho hospitalizace pravidelně navštěvovala společně se svým stávajícím manželem, rovněž zajišťovala úhradu pohledávek, které měl zůstavitel vůči věřitelům a tím tak minimalizovala jeho dluhovou zátěž. Pro namítanou neplatnost závěti ze dne 28. 6. 2018 pro rozpor s dobrými mravy, však žalobce nepředložil relevantní tvrzení ani důkazy. Tvrzení o sdílení společné domácnosti se zůstavitelem, pokládá žalovaná za lživé. Žalobce nikdy nedisponoval klíči od bytu zůstavitele, získal je od žalované až po smrti zůstavitele. Žalobce až teprve poté, co zjistil obsah závěti ze dne 28. 6. 2018, požádal žalovanou o předání klíčů od bytu zůstavitele a následně vyměnil vložku od klíčů u vstupních dveří do bytu. Žalobce byt žalované zpřístupnil až po cca 9 měsících, kdy žalovaná zjistila, že věci v jejím vlastnictví se v bytě již nenacházejí, byt byl vybydlen a značně znečištěn. Žalovaná však hradila náklady spojené s užíváním bytu po celou dobu, jí byl znemožněn vstup do bytu. Je to tak postup žalobce, který se vymyká dobrým mravům, jejichž respektování se žalobce v tomto řízení domáhá. Žalobce po rozvodu rodičů získal do osobního vlastnictví byt 3+1 v k.ú. [část obce], který před několika lety prodal a právě prodej bytu a následná neochota žalobce finančně vypomoci zůstaviteli, vedla zůstavitele ke změně závěti ve prospěch žalované, která vždy, i přes své vlastní závažné zdravotní obtíže, ochotna zůstaviteli společně se svým stávajícím manželem pomáhala, pravidelně jej doprovázela na lékařské prohlídky, zajišťovala nákupy potravin, uklízela, občas vozila obědy. Manželství žalované se zůstavitelem bylo ukončeno rozvodem již v roce 1995, pokud tedy zůstavitel označil žalovanou v závěti z roku 2015 za dědičku ½ pozůstalosti a následně i jako univerzální dědičku, je zjevné, že vztahy mezi nimi byly nadstandardní a přátelské. Žalovaná zůstavitele několik let finančně podporovala, a to částkou 3 000 Kč měsíčně. Pokud by vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem byly natolik standardní až ideální, jak je líčí žalobce, pak by žalobce byl bezpochyby informován nejen o závěti ze dne 5. 3. 2015, ale i o závěti ze dne 28. 6. 2018. I přesto, že žalobce tvrdí, že měl se zůstavitelem velmi dobré vztahy, jak zůstavitele, tak žalovanou neinformoval o tom, že se oženil a že se mu narodila dcera, což se dozvěděli až z doslechu. Závěť ze dne 28. 6. 2018, sepsanou ve formě notářského zápis, pokládá žalovaná za platnou. V době pořízení závěti byl zůstavitel zcela psychicky zdráv a při plném vědomí, dokonce spolu se žalovanou absolvovali i dlouhou cestu do zahraničí (Bosny a Hercegoviny). Tvrzení žalobce, že byl vychováván zůstavitelem, dle žalované rovněž neodpovídá skutečnosti, neboť v době rozvodu, byl žalobce již zletilý a do té doby žila celá rodina v bytě na [obec a číslo], v [anonymizováno] ulici, který v roce 1996 zůstavitel se žalovanou převedli na žalobce. V průběhu řízení pak žalovaná opakovaně žalobci navrhla ukončení celého sporu s tím, že je okamžitě připravena tomuto vyplatit jeho zákonný dědický podíl. Tento návrh však žalobce odmítl.

3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů navržených a předložených účastníky, jakož i z účastnických a svědeckých výpovědí, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z dědického spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel dne [anonymizováno], přičemž zanechal závět, která byla sepsána dne 28. 6. 2018 formou notářského zápisu v notářské kanceláři [anonymizováno], notářky v [obec], NZ [číslo]. Touto závětí povolal zůstavitel za dědice žalovanou, které odkázal podíl na pozůstalosti o velikosti 100%. V uvedené závěti vyslovil zůstavitel přání, aby žalobce respektoval jeho vůli a nedomáhal se práv neopomenutelného dědice. Současně uvedenou závětí odvolal veškeré své závěti dříve pořízené, zejména závěť sepsanou dne 5. 3. 2015 ve formě notářského zápisu [anonymizováno], notářkou v [obec] pod [spisová značka], [anonymizováno], kterou zůstavitel povolal za dědice své bytové jednoty [číslo] v [katastrální uzemí] rovným dílem žalobce a žalovanou. Žalobce jako jediný neopomenutelný dědic zůstavitele, byl o závěti ze dne 28. 6. 2018 notářem [anonymizováno] vyrozuměn. Žalobce v průběhu pozůstalostního řízení několikrát změnil svůj názor, pokud jde o její platnost. Dne 25. 6. 2019 sdělil žalobce notáři [anonymizováno], že závěť považuje za neplatnou a že požaduje povinný díl ve smyslu ust. § 1642 a 1654 zákona č. 89/2012 Sb., jakožto neopomenutelný dědic. Dne 8. 8. 2019 u notáře do protokolu žalobce prohlásil, že již netrvá na neplatnosti závěti a že uplatňuje v pozůstalostním řízení pouze nárok na povinný díl s tím, že vlastnil jako jediný klíče od bytu zůstavitele a že tyto složí dne 15. 8. 2019 do úschovy kanceláře notáře. Podáním ze dne 10. 8. 2020 pak žalobce opět zpochybnil platnost závěti pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaná dopisem ze dne 8. 11. 2019 přihlásila do pozůstalostního řízení své pohledávky za zůstavitelem s tvrzením, že za zůstavitele uhradila dluh u [anonymizováno] celkem ve výši 191 677 Kč, dluh na zálohách za služby za užívání bytu v [anonymizováno] ulici, celkem ve výši 44 460 Kč, dluh u společnosti [právnická osoba], celkem ve výši 99 709 Kč a dluh vůči [anonymizováno], celkem ve výši 105 841 Kč. Dopisem ze dne 4. 12. 2019 žalovaná notáři sdělila, že s návrhem žalobce na vypořádání dědictví po zůstaviteli nesouhlasí. Dopisem ze dne 11. 2. 2020 žalovaná informovala notáře, že jí žalobce umožnil přístup do bytu zůstavitele a že při návštěvě bytu zjistila, že věci, jejichž výčet uvádí, se v bytě nenachází. Posléze dopisem ze dne 6. 7. 2020 žalovaná notáři sdělila, že ze strany žalobce neobdržela žádný návrh na výši odbytného a proto žádá, aby o výši povinného dílu bylo rozhodnuto v souladu s § 1655 a násl. občanského zákoníku, současně notáři sdělila, že výše nákladů, které vynaložila na byt zůstavitele nad rámec, které již v dědickém řízení prokázala, činí ke konci června 2020 částku 41 754 Kč. Usnesením ze dne 18. 9. 22020, č.j. [číslo jednací], bylo žalobci uloženo, aby uplatnil své dědické právo žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3, ve lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení. Citované usnesení nabylo právní moci dne 8. 10. 2020 (viz Notářský zápis [spisová značka], Notářský zápis [anonymizováno], výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví], dědický spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. [spisová značka] – zejména [číslo listu], [anonymizováno], [číslo], [anonymizováno], [anonymizováno]).

5. Zůstavitel před svou smrtí udělil žalované dne 13. 2. 2019 plnou moc k zastupování jeho osoby ve všech bankovních i administrativních úkonech. Žalovaná současně uvedeného dne zapůjčila zůstaviteli částku ve výši 200 000 Kč, kterou zůstavitel převzal v hotovosti při podpisu smlouvy (viz Plná moc ze dne 13. 2. 2019, dědický spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. [spisová značka] – čl. 58 Smlouva o zápůjčce finančních prostředků ze dne [datum]).

6. Dne 2. 4. 2019 byla z účtu zůstavitele č. [bankovní účet] vedeného u [anonymizováno] vybrána částka 18 000 Kč (viz výpis z účtu zůstavitele za období 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019).

7. Žalobce v rámci své účastnické výpovědi uvedl, že k rozvodu rodičů došlo cca před 20 lety, otec se s matkou nestýkal, chvíli žili sami bez matky, otec s ním bydlel zhruba půl roku v jeho bytě. Poté co zemřela jeho babička (matka otce), tak se otec odstěhoval do bytu v [anonymizováno] ulici, kde žil se svým otcem (dědečkem žalobce). S otcem se navštěvoval, telefonovali si. Byt otec užíval sám, do bytu za otcem docházel, měl tam i svůj pokoj, ještě z dob dětství, kdy přespával u prarodičů, kteří jej vychovávali poté, co se o něj matka od 13 let nestarala. Rok před smrtí otci pravidelně každý týden telefonoval, osobně jej jednou za 14 dnů navštěvoval, kdy mu nakupoval. O záležitostech ohledně dědictví s otcem nehovořili. Od úmrtí babičky [anonymizováno], se komunikace mezi ním a matkou (žalovanou), omezila na minimum. Důvodem bylo to, že se o něj ve 13 letech přestala starat a vychovávali jej prarodiče a otec. Žalovaná bydlela s přítelem v [část obce]. Matka za otcem do bytu nechodila, nikdy jí tam osobně nepotkal. Pokud jde o zdravotní problémy otce či jeho hospitalizace, uvedené záležitosti si otec zařizoval sám, pouze jej o tom smskou či telefonicky informoval. Vánoce trávili s otcem společně, tradičně se scházeli u otce v bytě na [anonymizováno]. To, že otec zanechal závěť tak, jak jí zanechal, bylo dle žalobce zřejmě způsobeno tím, že ho pravděpodobně někdo nebo něco ovlivnilo. Konkrétní důvod však nevím. Otec nikdy vůči žalobci neprojevil vůli, že by jej chtěl vydědit nebo že by si přál, aby něco nezdědil. Mezi nimi nikdy nedošlo k situaci, která by mohla vést k tomuto závěru. Rovněž matka se s ním o závěti nikdy nebavila. U notáře se pokusil se žalovanou o smír, kdy žalované navrhl, aby si převedla zbylou část domu po babičce a žalobce by si ponechal byt na [anonymizováno] s nějakým dorovnáním, ale žalovaná uvedený návrh odmítla. Žalobce potvrdil, že otec má dluhy, kvůli kterým prodal rodinný dům a tím však dluhy zaplatil. O dluzích, které jsou uvedeny v dědickém řízení, žalobce nevěděl, tyto dluhy doložila žalovaná s tím, že žalobce je považuje za smyšlené. Dále žalobce uvedl, že otec o jeho svatbě věděl s tím, že jej pouze nepozval na stavbu, neboť šlo pouze o formální akt za účasti svědků. Žalobce po smrti otce v jeho bytě nebydlel, pouze tam docházel krmit kočku, potvrdil, že náklady na bydlení neplatil. Otce žalobce podporoval podle potřeby, např. mu zaplatil nákup, koberec apod. Peníze mu dával v hotovosti, na účet mu pravidelně peníze nezasílal.

8. Žalovaná v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že žalobce měl již od svého dětství problémy, byla mu diagnostikována porucha [anonymizováno] spolu s [anonymizováno]. Jeho otec pracoval jako [anonymizováno] v [anonymizováno] provozu a tak většinu času trávila se synem ona. Popřela, že by rodinu opustila, když bylo synovi 13 let, návrh na rozvod manželství podávala v době, kdy bylo žalobci 20 let. Na tomto postupu byli se zůstavitelem domluveni, žili spolu již dlouho jako přátelé. Následně žila se synem v bytě, který byl manžela. Do bytu se poté následně přistěhovala i přítelkyně žalobce, která byla velice nepřizpůsobivá a proto zůstavitel požadoval, aby se odstěhovala, což žalobce vyřešil výměnou zámku u bytu, a proto byla žalovaná nucena podat na žalobce trestní oznámení. Její vztah se zůstavitelem byl i přes rozchod nadstandardní, byli si velice blízcí, žalovaná má za to, že kdyby nebylo jí, tak by se o zůstavitele nebyl nikdo schopen postarat. Chodila se zůstavitelem na různá lékařská vyšetření a kontroly. Žalobce se zůstavitelem nikam nechodil, o nic se nestaral. Po rozvodu udržovala vztahy se žalobcem zcela výjimečně. Žalovaná se zůstavitelem darovali žalobci byt na [obec], který poté žalobce prodal, což jeho otec těžce nesl. Žalobce otci neposkytoval žádnou pomoc, byla to ona, kdo zůstaviteli vařila, prala, uklízela, nakupovala, zajišťovala pedikérky, organizovala mu věci okolo nemocnice apod. Žalobce žádost zůstavitele o pomoc vždy odmítl s tím, že pracuje a nemá čas. Klíče od [anonymizováno] bytu měla pouze žalovaná a zůstavitel. V době hospitalizace zůstavitele, v nemocnici přišla na to, že mu domů chodí dopisy z bank a že zůstavitel dluží obrovské peníze. Veškeré půjčky za zůstavitele uhradila, proto si sama musela půjčit peníze. Od zůstavitele se dozvěděla, že se obrátil na žalobce o pomoc se splácením půjček, žalobce mu však řekl, že ho to nezajímá. Pokud jí je známo, telefony zůstaviteli žalobce nebral, a když je vzal, tak mu stejně řekl, že nemá čas. Manželku žalobce zůstavitel viděl až půl roku po svatbě, a asi jen čtvrt hodiny. Zůstavitel žalované nikdy neřekl nic o svých úmyslech a ani nemluvil o synovi v souvislosti s dědictvím. O závěti se se zůstavitelem nebavila, vše si vyřídil on sám. Zůstavitel se tak zřejmě rozhodl ve snaze žalované kompenzovat to, že se o něj starala. Ve chvíli, kdy se žalobce dozvěděl o obsahu závěti, dostavil se do místa jejího bydliště, kde na ni sprostě křičel a taktéž jí rozbil schránku a vchodová vrátka. Žalovaná uvedla, že kdyby věděla, co je obsahem závěti, nikdy by žalobci nedávala klíče od bytu zůstavitele, neboť jí následně byt znepřístupnil, postupně byt vykradl, včetně jejích věcí. Veškeré náklady v souvislosti s bytem hradila po smrti zůstavitele ona, a to i po dobu cca 9 měsíců, kdy jí byl byt žalobcem znepřístupněn. 9. [Anonymizováno] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že podniká jako pedikérka a že z účastníků zná pouze žalovanou, se kterou se seznámila v domově důchodců na [část obce], kam docházela za maminkou a kde jí žalovaná požádala, zda by nemohla provádět pedikúru i pro jejího bývalého manžela. Za zůstavitelem docházela do jeho bytu v [anonymizováno] ulici řádově několik let, cca jednou za 4 až 5 týdnů, vždy tam byla přítomna pouze žalovaná, která jí pedikúru platila v hotovosti. Žalobce u zůstavitele nikdy neviděla, ten o něm ani moc nemluvil, z čehož dovodila, že zůstavitel neměl se žalobcem asi dobré vztahy. Sama považovala vztah zůstavitele se žalovanou za velmi dobrý. Z návštěv v bytě rozhodně nedovodila, že by se zůstavitelem v bytě někdo další bydlel. 10. [Anonymizováno](manželka žalobce) v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že vztah mezi zůstavitelem a žalobcem byl dobrý. Žalobce zůstavitele navštěvoval podle potřeby (zhruba jednou za měsíc), kdy přesně to bylo, nevěděla, jinak si telefonovali, pomáhal mu s tím, co potřeboval, vše s přihlédnutím k tomu, že zůstavitel měl svůj byt a byl to pán v letech. Navštěvovali ho o svátcích a narozeninách a dávali si dárky. Návštěvy se odehrávaly u žalované. Naposledy zůstaviteli gratulovali k [anonymizováno] narozeninám. Se zůstavitelem se svědkyně nemohla vídat více, jelikož v té době byla pracovně vytížená. Zůstavitele viděla asi třikrát. Se žalovanou se rovněž stýkala, v roce 2015 s ní byla na dovolené v Bosně a Hercegovině, jinak se vídaly také o vánocích. Do smrti zůstavitele v jeho bytě nebyla a ani zůstavitel k nim do bytu nechodil. Na svatbě se žalobcem nebyl nikdo z rodičů, jednalo se pouze o malou svatbu. Žalobce svého otce doprovázel na lékařské vyšetření do nemocnice na [anonymizováno], do [anonymizováno], svědkyně tam s ním osobně nebyla. Žalobce občas svému otci nakoupil, případně zaplatil, co potřeboval. Vnučku zůstavitel neviděl, neboť v době, kdy jí bylo půl roku, již byl v nemocnici a se žalobcem jim nepřišlo vhodné, vzít vnučku na návštěvu. Taktéž žalovaná vnučku neviděla, a to z důvodu, že se jí dostaly do rukou dopisy žalované, v nichž urážela žalobce. Vztah žalobce se zůstavitelem a žalovanou považuje jako normální rodinný vztah. Vztah mezi žalobcem a jeho matkou byl normální jen do doby, než začal tento spor. Od žalobce svědkyně věděla, že se žalovaná o zůstavitele starala, jak často to bylo, však neví. 11. [Anonymizováno]v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že žalobce viděla jednou po smrti zůstavitele, žalovanou vídala více, hlavně s ní byla v kontaktu ohledně plateb za služby k předmětnému bytu. V domě bydlí od roku 1969 a 20 let dělá [anonymizováno]. V předmětném bytě bydleli kdysi rodiče zůstavitele, poté se do bytu nastěhoval jejich syn (zůstavitel) a od té doby byla v bytě hlášena pouze jedna osoba. Žalobce v domě před smrtí zůstavitele nikdy neviděla, chodila tam pouze žalovaná s tím, že před jeho smrtí to bylo docela často. Se žalovanou řešila hlavně vyúčtování. Ona sama neměla se zůstavitelem žádné bližší či osobní vztahy. Její byt se nachází v [anonymizováno] patře a byt zůstavitele v [anonymizováno] patře. Žalobce viděla poprvé po smrti zůstavitele, když si přišel pro klíč (čip) od vchodových dveří. Vstup do předmětného domu je v přízemí, kolem jejích dveří se nechodí. Svědkyně u zůstavitele v bytě nikdy nebyla. Po smrti zůstavitele hradila platby žalovaná. 12. [Anonymizováno] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že otec zůstavitele byl bratr její maminky a je tedy s rodinou [anonymizováno] ve vzdáleném příbuzenském vztahu. Žalovanou zná od doby, kdy si vzala zůstavitele, a žalobce zná od narození. Zůstavitel se od rozvodu o sebe staral sám. Po smrti maminky se zůstavitel nastěhoval do bytu k otci. Poté, co začal mít zůstavitel zdravotní problémy, se o něj starala žalovaná. V osobním kontaktu byla se zůstavitelem tak 3x do roka, neboť je z [obec], ale dost často si volali (tak jednou za měsíc, někdy i častěji). Zůstavitel jí vyprávěl o tom, že mu žalovaná pomáhá. Zůstavitel chodil k žalované na obědy, o vánocích na polévku, žalovaná mu pomáhala s úklidem a podobně. Žalobce se o otce nestaral, což dovozuje z toho, že když spolu telefonicky hovořili a řekla mu ať„ pozdravuje [jméno]“, odpověděl,„ to, až když ho uvidím“. Z toho svědkyně dovodila, že žalobce neměl na zůstavitele čas. Dále svědkyně uvedla, že žalovaná za zůstavitelem chodila každý den do nemocnice a vyřizovala, co bylo potřeba. Potvrdila, že jí zůstavitel řekl, že žalobce za ním v nemocnici nebyl a že nevěděl, že je ženatý a má rodinu. 13.[Anonymizováno] v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že žalobce poznal někdy před 16 až 20 lety s tím, že se nejdříve seznámil s jeho otcem, kterému pomáhal se servisem auta. Zhruba po roce a půl se poté seznámil i s žalobcem. Od žalobce se pak dozvěděl, že má zůstavitel finanční problémy, pročež jej žalobce požádal, aby od otce nebral žádné peníze, že opravy bude platit za něj. Jednalo se řádově o částky v tisících korunách. Přesné časové období, kdy žalobce za zemřelým jezdil, si svědek nevybavil, bylo to však tak před osmi až dvanácti lety. Z komunikace se zůstavitelem dovodil, že vztah mezi žalobcem a zůstavitelem byl dobrý. Žalovanou nikdy neviděl. Od žalobce se pak dozvěděl, že je zůstavitel v nemocnici, zda za ním žalobce chodil, se nebavili. 14. [Anonymizováno] (manžel žalované) v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že jeho manželka (žalovaná) se o zůstavitele starala až nezvyklým způsobem. Zůstavitele poznal jen pár měsíců poté, co začal být se žalovanou a stali se z nich dobří přátelé. Zůstavitel byl z chování syna zklamaný proto, že žalobce zdědil závětí ½ domu, který vlastnila matka žalované, a kdy žalobce žalované, která v domě bydlí, při notářském řízení vyhrožoval, že jí prodá střechu nad hlavou, a dále též proto, že žalobce prodal byt, jež vlastnili zůstavitel a žalovaná. Svědek byl se zůstavitelem prakticky denně v telefonickém kontaktu. Žalovaná zůstaviteli vařila, chodila mu do bytu uklízet, i on sám zůstaviteli pomáhal. Do bytu zůstavitele docházel tak dvakrát měsíčně, chodil i se žalovanou do nemocnice. Zůstavitel se nikdy nezmínil o tom, že by ho žalobce v nemocnici navštívil. Od zůstavitele ví, že ho to mrzelo. O dluzích zůstavitele se dozvěděli až v době, kdy byl hospitalizovaný, a kdy mu vybírali schránku, kam chodilo spoustu dopisů od [anonymizováno] apod. Některé dluhy zůstavitel uhradil z prodeje chalupy v roce 2010. Spolu se žalovanou jeho dluhy zůstavitele spláceli, něco šlo z úspor svědka, na něco si půjčila žalovaná, od své kamarádky. Žalovaná zůstavitele navštěvovala každý den a finančně ho podporovala, posílala mu každý měsíc 3 000 Kč. 15. [Anonymizováno] v rámci svědecké výpovědi uvedla, že v domě, kde bydlel zůstavitel, bydlela s manželem do roku 2019 ve [anonymizováno] patře a současně dole v domě provozovala i malý obchůdek, takže zůstavitele vídala ráno, když šel do obchodu nebo když se odněkud vracel. Potvrdila, že žalovaná za zůstavitelem chodila a vařila mu. Žalovanou vídala tak 2 až 3x týdně vždy, když se zůstaviteli přitížilo, neboť měl [anonymizováno], v obchodě pak prohodily zdvořilostní fráze. Žalobce v domě ani obchodě nikdy neviděla. O žalobci zůstavitel prohlásil, že je pro něj zklamáním, po čase jí řekl, že na žalobce převedli byt na [obec], který prodal. O dluzích zůstavitele se nikdy nebavili. Dokud ještě zůstavitel mohl, tak si drobné nákupy dělal sám, jinak nákupy dělala žalovaná. 16. [Anonymizováno] v rámci svědecké výpovědi uvedla, že bydlí na stejném patře, jako zůstavitel, bydlel v bytě vedle. Žalobce i žalovanou před smrtí zůstavitele v domě občas vídala (asi 1x týdně). Se zůstavitelem se nebavila. 17. [Anonymizováno] v rámci svědecké výpovědi uvedl, že bydlí na stejném patře jako zůstavitel a jeho byt je hned naproti jeho. Daleko lépe se znal s rodiči zůstavitele. O zůstaviteli moc neví, bavili se pouze jako sousedé, když se potkali a prohodili spolu pár slov. O osobních věcech se se zůstavitelem nikdy nebavili. Svědek si nevybavil, že by žalobce v poslední době v domě potkal, vídal ho tam ještě za života jeho babičky. Žalovanou zná od vidění, ale nevzpomíná si, že by žalovanou vídal před smrtí zůstavitele. Po smrti zůstavitele ji párkrát potkal. 18. [Anonymizováno] v rámci svědecké výpovědi uvedla, že se se zůstavitelem znala zhruba 15 let a byli přátelé. Ví, že zůstavitele chodila navštěvovat jak žalovaná s manželem, tak i žalobce, jak často tam chodili, si nevybavila, žalovanou však v domě vídala častěji. Vídala je tam, když zůstavitel něco potřeboval, např. smontovat nábytek. Zůstaviteli vařila většinou o víkendech, v týdnu mu nosila jídlo žalovaná. Se zůstavitelem se vídala zejména o víkendech, v předmětném době bydlí asi posledních 5 let. O osobních záležitostech se se zůstavitelem moc nebavila, ví jen, že měl nadstandardní vztahy se žalovanou a vytušila, že by byl rád, kdyby syn měl na něj více času. O tom, že měl zůstavitel dluhy, věděla, v jaké výši však nikoli. Sama půjčila zůstaviteli zhruba 80 000 Kč, vrátil jí jen 35 000 Kč. Na co peníze potřeboval, nevěděla. Když byl zůstavitel v nemocnici, chodila za ním svědkyně, žalovaná a ještě jedna jeho kamarádka a střídaly se tak, aby tam každý den někdo byl. Žalobce v nemocnici neviděla. Manžela žalované zná, občas chodil za zůstavitelem, když bylo něco potřeba udělat. Zůstavitel se nikdy nezmiňoval, že má vnučku. Potvrdila, že zůstavitel zhruba 6 či 7 let před smrtí sepsal závěť a že byl tehdy se žalovanou u nějaké notářky ve [anonymizováno] a že žalované odkázal půlku bytu.

19. Další navrhované důkazy, a to výslech svědka pana [příjmení], pana [příjmení], notářky [anonymizováno], stejně jako úřední záznam o podání vysvětlení, soud již neprováděl a pro jejich nadbytečnost, je s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, zamítl.

20. Podle § 1537 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.

21. Podle § 1538 o. z. kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

22. Podle § 3026 odst. 2 o. z. vyžaduje-li právní jednání formu veřejné listiny, rozumí se jí notářský zápis; nahrazen může být rozhodnutím, kterým orgán veřejné moci v mezích své pravomoci schvaluje smír nebo jiný projev vůle, jehož povaha to nevylučuje.

23. Podle § 568 o. z. platí, že je-li nějaká skutečnost potvrzena ve veřejné listině, zakládá to vůči každému plný důkaz o původu listiny od osoby, která ji zřídila, o době pořízení listiny, dokud není prokázán opak. Zachycuje-li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. To platí i v případě, že byl podpis jednajícího nahrazen způsobem, který stanoví zákon.

24. Podle § 62 odst. 1 zákona č 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen„ notářský řád“) notáři sepisují o právních jednáních notářské zápisy.

25. Podle § 63 odst. 1 notářského řádu notářský zápis musí obsahovat: a) místo, den, měsíc a rok právního jednání, b) jméno a příjmení notáře a jeho sídlo, c) jméno, příjmení, pobyt a datum narození účastníků a jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků a je-li účastníkem nebo zástupcem právnická osoba, její název, sídlo a identifikační číslo, d) prohlášení účastníků, kteří jsou fyzickými osobami, že jsou způsobilí samostatně právně jednat v rozsahu právního jednání, o kterém je notářský zápis, e) údaj o tom, že byla notáři prokázána totožnost účastníků, svědků, důvěrníků, tlumočníků a zástupců účastníků anebo údaj o tom, že je notář zná osobně, a je-li účastníkem nebo zástupcem účastníka právnická osoba, údaj o tom, že byla notáři prokázána její existence a totožnost toho, kdo ji zastupuje, f) obsah právního jednání, g) údaj o tom, že byl notářský zápis po přečtení účastníky schválen, h) podpisy účastníků nebo jejich zástupců, svědků, důvěrníků a tlumočníků, i) otisk úředního razítka notáře a jeho podpis, j) další náležitosti, stanoví-li tak tento zákon.

26. Podle § 1642 o. z. neopomenutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

27. Podle § 1643 odst. 1 o. z. neopomenutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Podle odst. 2 věty druhé citovaného ustanovení je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

28. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a to z níže vyložených důvodů.

29. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem zůstavitele s tím, že závěť sepsanou dne 28. 6. 2018 ve formě notářského zápisu pokládá za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, neboť se za života svého otce ani po jeho smrti nedopustil ničeho, co by zavdávalo příčinu k jeho vydědění, zmenšení jeho podílu na dědictví nebo jeho úmyslnému opomenutí v závěti.

30. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že zůstavitel zemřel dne [datum] a že před svou smrtí učinil pořízení pro případě smrti ve formě notářského zápisu, ve kterém učinil svým univerzálním dědicem žalovanou (svou bývalou manželku a matku žalobce) a současně vyjádřil přání, aby žalobce (zletilý syn zůstavitele a žalované) neuplatnil právo na povinný díl z pozůstalosti a že žalobce vyvolal po svém vyrozumění o právu na povinný díl spor o dědické právo.

31. Nepominutelný dědic má právo na povinný díl v penězích, pokud ho zůstavitel v pořízení pro případ smrti opominul. Uvedené opomenutí nemá za následek neplatnost pořízení pro případ smrti, jak tomu bylo za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale nepominutelný dědic se v takovém případě stává věřitelem dědiců. Nový občanský zákoník rozšířil svobodnou vůli zůstavitele tak, aby zůstavitel mohl v nejširší možné míře ovlivnit, co se má stát s jeho majetkem v případě jeho smrti. Zůstavitel může nepominutelného dědice opominout záměrně nebo z nevědomosti. Pokud došlo k opominutí záměrně, má nepominutelný dědic ve smyslu § 1651 o. z. právo na povinný díl v penězích, za předpokladu, že se neprokáže, že se opomenutý dědic dopustil vůči zůstaviteli jednání, které naplňuje důvod vydědění. Na takové opomenutí by se pak hledělo jako na vydědění učiněné mlčky a po právu dle § 1651 odst. 2 o. z. Nepominutelný dědic, který byl zůstavitelovým pořízením pro případ smrti opominut, pročež má právo jen na povinný díl, může po vyrozumění o právu na povinný díl vyvolat spor o dědické právo dle § 168 až 170 z.ř.s. Spor vznikne tehdy, pokud nepominutelný dědic napadne pořízení pro případ smrti, kterým byl opominut s tím, že má právo na dědický podíl, např. pro jeho neplatnost. Nepominutelný dědic v důsledku opatření zůstavitele nemá ani právo na povinný díl, jestliže byl zůstavitelem vyděděn. Vyděděním lze dle § 1646 o. z. nepominutelného dědice z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Účelem úpravy povinného dílu a vydědění je ochrana neopominutelného dědice v podobě zaručení jeho práva na povinný díl, který může být odejmut jen za zákonem stanovených důvodů.

32. Soud v daném případě neshledal, že by předmětná závěť trpěla nějakou formální vadou, pro kterou by byla shledána neplatnou. Soud se teda zabýval tím, zda posuzovaná závěť není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť pořízení závěti je nutno poměřovat rovněž kritériem dobrých mravů. Dle ustálené judikatury je třeba za dobré mravy (§ 3 o. z.) pokládat soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčit jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních.

33. K osobě zůstavitele a k rodinným vztahům soud vyslechl jak samotné účastníky řízení, tak navržené svědky a dospěl k závěru, že v daném případě nelze dovodit, že by předmětná závěť byla v rozporu s dobrými mravy. Vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem, jakož i mezi žalovanou a zůstavitelem, soud zhodnotil jako povětšině standardní, zatímco vztahy žalobce žalované lze považovat za velmi vyhrocené a nestandardní. Z výpovědí účastníků, jakož i svědků, vyplynulo, že oba účastníci se o zůstavitele s různou intenzitou starali a navštěvovali jej. Oba účastníci shodně uvedli, že jejich vztahy k zůstaviteli byli dobré, zůstavitele navštěvovali, nakupovali mu, finančně jej podporovali. Shora uvedené pak koresponduje s tím, co uvedli či potvrdili jednotliví svědci. Svědkyně [příjmení] a [příjmení], sousedky zůstavitele, shodně uvedly, že oba účastníky v domě vídaly. [příjmení] [příjmení] navíc potvrdila, že žalovaná zůstaviteli vařila, což potvrdil taktéž svědek [příjmení] (manžel žalované) a svědkyně [příjmení] (vzdálená příbuzná zůstavitele). Skutečnost, že žalovaná zůstavitele v bytě navštěvovala, potvrdila i svědkyně [příjmení] (sousedka zůstavitele) a svědek [příjmení], kteří shodně uvedli, že žalovaná za zůstavitelem docházela a nakupovala mu. Svědek [příjmení] a svědkyně [příjmení] navíc potvrdili, že žalovaná v bytě zůstavitele taktéž uklízela. Skutečnost, že žalovaná za zůstavitelem docházela domů, potvrdila i svědkyně [příjmení] (pedikérka zůstavitele), které za pedikérské služby platila žalovaná. Taktéž svědkyně [příjmení] [příjmení] (sousedka zůstavitele a [anonymizováno]), potvrdila, že žalovanou v domě vídala, o to víc pak před jeho smrtí. Svědek [příjmení], svědkyně [příjmení] a [příjmení] pak shodně uvedli a potvrdili, že žalovaná zůstavitele navštěvovala i v době jeho pobytu v nemocnici. Svědek [příjmení] navíc potvrdil, že žalovaná zůstavitele i finančně podporovala 3 000 Kč měsíčně a že za něj spláceli dluhy. Skutečnost, že žalobce zůstavitele navštěvoval, pak vedle svědkyně [příjmení] a [příjmení], potvrdila taktéž svědkyně [příjmení] (manželka žalobce), která navíc uvedla, že žalobce zůstaviteli zajišťoval nákupy a případně platil, co bylo potřeba, což koresponduje s výpovědí svědka [příjmení] (známého zůstavitele a žalobce), který uvedl, že žalobce hradil za zůstavitele náklady na servis a opravy jeho vozu.

34. Ze shora uvedeného má tak soud za jednoznačně prokázané, že oba účastníci se o zůstavitele starali podle svých schopností a možností. Ačkoli v řízení sice vyšlo najevo, že se žalovaná o zůstavitele starala mnohem intenzivněji než žalobce, nelze přehlédnout tu skutečnost, že žalobce byl na rozdíl o žalované zaměstnán a žalovaná byla v důchodu, z čehož lze dovodit, že měla podstatně více času na péči zůstavitele než žalobce, který se navíc staral též o svou rodinu.

35. Jak vyplývá ze shora citovaných ustanovení, zůstavitel může v závěti odkázat svůj majetek, komu chce, pročež může pominout některé nebo všechny své dědice přicházející v úvahu k dědění podle zákona. Tyto osoby se v pozůstalostním řízení mohou domáhat svých práv cestou uplatnění práv neopomenutelného dědice. Těmi jsou pouze potomci zůstavitele s tím, že zletilí potomci mají právo na výplatu jedné čtvrtiny hodnoty podílu. V dané věci zůstavitel v závěti opomenul žalobce (svého zletilého syna) ve prospěch žalované (své bývalé manželky a matky žalobce), kterou učinil univerzální dědičkou svého majetku. Současně v závěti vyslovil přání, aby žalobce jako neopomenutelný dědic respektoval jeho vůli a nedomáhal se tohoto práva. S ohledem na tuto skutečnost soud uzavřel, že zůstaviteli nelze upírat možnost naložit se svým majetkem dle svého uvážení, pokud tato úvaha není zjevně nepřiměřená okolnostem daného případu. Opomenutý dědic má pak v takovém případě právo na povinný díl, ledaže se proti němu prokáže zákonný důvod vydědění. Byť má soud z provedeného dokazování za prokázané, že žalobce příčinu k jeho opomenutí nezavdal (o zůstavitele se, i když s menší intenzitou než žalovaná zajímal a staral), uvedené opomenutí nezakládá ani částečnou neplatnost předmětné závěti, která nedbá práv žalobce, coby neopomenutelného dědice. Soud neshledal, že by uvedené opomenutí bylo zjevně nepřiměřené okolnostem daného případu a tedy se příčilo dobrým mravům. Žalované nelze upřít větší zásluhy v péči o zůstavitele, neboť to byla převážně žalovaná, která se o zůstavitele ve stáří a v nemoci zcela nadstandardně (tj. než by se dalo po rozvodu manželství očekávat) starala (vařila mu, uklízela, nakupovala, doprovázela jej k lékaři) a finančně jej podporovala (hradila za něj dluhy). Na kontinuálně trvající dobré vztahy mezi zůstavitelem a žalovanou lze rovněž usuzovat i z toho, že zůstavitel pamatoval na žalovanou i v dříve pořízené závěti z roku 2015. V jednání žalované proto nelze spatřovat nic, co by jakkoli odporovalo dobrým mravům. Nelze rovněž přehlédnout ani tu skutečnost, že žalobce ještě za života zůstavitele obdržel od rodičů (zůstavitele a žalované) byt, a že by tak zůstavitel na žalobce vůbec nepamatoval a finančně jej nezajistil.

36. Jelikož v řízení současně nevyšlo najevo, že by se žalobce, který byl v závěti dle názoru soudu, opomenut vědomě, dopustil vůči zůstaviteli jednání, které naplňuje důvody vydědění (tedy, že neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo vede trvale nezřízený život), náleží tak žalobci právo na povinný díl, který mu má právě vykompenzovat to, že byl závětí zkrácen či opomenut. To však na konečném závěru soudu o platnosti předmětné závěti ničeho nemění. Skutečnost, že zůstavitel v závěti vyslovil přání, aby žalobce neuplatnil právo na povinný díl z pozůstalosti, nevyvolává žádné právní účinky a žalobce zavazuje pouze morálně. Je proto pouze na žalobci, zda bude respektovat přání zůstavitele, či zda se bude proti jeho vůli v dědickém řízení domáhat svého nároku na povinný díl.

37. Ze všech výše uvedených důvodů soud proto uzavřel, že závěť zůstavitele sepsaná dne 28. 6. 2018 ve formě notářského zápisu není neplatná, za současného plného respektování vůle zůstavitele a proto soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 37 268 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 21. 12. 2020, účast na ústním jednání dne 22. 7. 2021, vyjádření žalované k doplnění žaloby ze dne 2. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 25. 11. 2021, 24. 2. 2022, vyjádření ze dne 20. 6. 2022, účast na jednání soudu dne 20. 6. 2022, 13. 10. 2022, 28. 11. 2022, 26. 1. 2023) včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 800 Kč ve výši 6 468 Kč.