6 C 414/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně anonymizováno, advokáta se sídlem anonymizováno.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 22. 8. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu bezdůvodného obohacení. Dle tvrzení žalobkyně, byla mezi anonymizováno (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 14. 1. 2014 částku ve výši 3 000 Kč. Neplatnost shora uvedené smlouvy dovozuje žalobkyně ze skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, jak ukládá zákon č. 145/2010 Sb., resp. zákon č. 257/2016 Sb. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru se žalovaný bezdůvodně obohatil na právním předchůdci žalobkyně, resp. na žalobkyni, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je z tohoto důvodu povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající ve vydání částky, která mu byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta na základě shora uvedené neplatné smlouvy. Na základě smluv o postoupení pohledávek došlo k postoupení shora uvedené pohledávky z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný i přes výzvu k úhradě na svůj dluh doposud ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky řízení podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci řízení se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo odesláno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud na základě listin předložených žalobkyní dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

6. Právní předchůdce žalobkyně dne 14. 1. 2014 poskytl žalovanému peněžní prostředky výši 3 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet (viz výpis z účtu právního předchůdce žalobkyně poř.č. anonymizováno). Na základě smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (viz Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, datum a datum). Žalovaný byl prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzván k vrácení dlužné částky do sedmi dnů od odeslání výzvy a současně byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz předžalobní výzva ze dne 20. 7. 2022). Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 21. 7. 2022 (viz poštovní podací arch).

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. V řízení bylo prokázáno, že dne 14. 1. 2014 byla žalovanému ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuta částka ve výši 3 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný zůstal v řízení nečinný a ničeho nenamítal, resp. v řízení netvrdil a tedy ani neprokázal, že by žalovanou částku žalobkyni uhradil, rozhodl soud ve smyslu žaloby tak, že této zcela vyhověl.

9. Jelikož byl žalovaný s plněním peněžité pohledávky v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle ustanovení § 513 a § 1970 o. z. rovněž požadovaný zákonný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb..

10. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne datum postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

11. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 29. 7. 2022, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 o. z. teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

12. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění ze dne 20. 7. 2022, byla žalovanému odeslána dne 21. 7. 2022, kdy mělo být plněno do 7 dnů od odeslání výzvy. V souladu s § 573 o. z. byla výzva k úhradě dlužné částky doručena žalovanému dne 26. 7. 2022 (tedy třetí pracovní den po odeslání). Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 20. 7. 2022 byla určena lhůta 7 dnů od odeslání výzvy, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze sedmidenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 29. 7. 2022 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 119 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 3., § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 900 Kč ve výši 819 Kč.

14. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se žalobkyně domoci jeho splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.