6 C 422/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro 1 641 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 641 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 562 Kč od 15. 07. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 08. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 09. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 01. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 02. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 03. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 789 165 Kč od 11. 03. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 46 129 Kč od 15. 07. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 83 568 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 1 641 360 Kč s následujícím odůvodněním. Obec hlavní město Praha je vlastníkem domu [adresa] stojícího na pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [obec], [územní celek]. Dům je na základě IV. části vyhlášky hl. m. Prahy č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hl. m. Prahy, svěřen žalobkyni. Dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o nájmu nebytových prostor č. [anonymizováno] [číslo], ve znění pozdějších dodatků (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem byly prostory o výměře 496,50 m2 nacházející se v 1. a 2. podzemním a 1. nadzemním podlaží domu [adresa] v k. ú. [obec], [ulice a číslo], [obec] (dále jen„ Nebytové prostory“). Nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou. Žalobkyně ukončila nájem Nebytových prostor výpovědí ze dne [datum], [číslo jednací], tříměsíční výpovědní doba skončila ke dni [datum]. K předání Nebytových prostor zpět žalobkyni došlo dne [datum]. Ve Smlouvě bylo mezi žalobkyní a žalovanou sjednáno měsíční nájemné ve výši 92 500 Kč s valorizací. Splatnost byla sjednána do 15. dne kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, za který se nájemné platí. Žalovaná od července 2019 nehradila nájemné řádně, čímž ji ke dni skončení nájemního vztahu vznikl dluh ve výši 806 066 Kč. Po skončení nájemního vztahu, kdy žalovaná Nebytové prostory užívala bez právního důvodu, za jejich užívání žalobkyni neplatila. Za období od května 2020 do [datum] tak žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 789 165 Kč. Žalovaná byla dále povinna hradit správci domu měsíčně zálohy na služby, které byly 1x ročně vyúčtovány. Žalovaná tak neučinila v roce 2019 a 2020, pročež ji vznikl dluh z titulu vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 46 129 Kč. Žalovaná ani přes opakovanou výzvu ničeho neuhradila.

2. Vedle žalované částky se žalobce na žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 562 Kč od 15. 07. 2019 do zaplacení, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 08. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 09. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 12. 2019 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 01. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 02. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 95 563 Kč od 15. 03. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 789 165 Kč od 11. 03. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 46 129 Kč od 15. 07. 2021 do zaplacení.

3. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobkyní uzavřela dne [datum] Smlouvu, jejímž předmětem byly Nebytové prostory. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, výše měsíčního nájemného činila 92 500 Kč bez DPH. Žalovaná po dobu devíti let řádně a včas plnila své povinnosti ze Smlouvy. V červenci 2019 se žalovaná poprvé dostala do prodlení, kdy neuhradila nájemné v plné výši. Ke dni skončení nájemního vztahu činila výše nezaplaceného nájemného částku 806 066 Kč, přičemž žalovaná tuto část dluhu učinila nespornou. Žalovaná však neuznala nárok žalobkyně co do výše 789 165 Kč. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní upomínka pro zaplacení dlužné částky za neuhrazené nájemné. Dne [datum] žalobkyně ukončila nájem nebytových prostor. Vzhledem k tomu, že jednatel žalované se nacházel dlouhodobě v zahraničí, nebylo možné písemnost převzít, pročež byla podaná výpověď vrácena odesílateli dne [datum], od té doby začala běžet tříměsíční výpovědní doba, která skončila ke dni [datum]. Žalovaná považovala za důležité poukázat na skutečnost, že vzhledem k uvedeným okolnostem nevěděla o podání výpovědi ze strany žalobkyně a nemohla tak na ní reagovat, případně včas vyklidit Nebytový prostor a připravit jej k předání. Žalovaná také poukázala na skutečnost, že se jednalo o období začátku pandemie Covid-19, kdy následně, na základě usnesení Vlády č. 211 ze dne 14. 3. 2020 (dále jen“ Usnesení Vlády”), byl mimořádně uzavřen maloobchodní prodej, a to v návaznosti na nouzový stav, který byl zaveden v souvislosti s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky. Žalovaná tak od [datum], kdy byly uzavřené restaurace, fakticky Nebytový prostor pro podnikání nevyužívala (prostory dříve provozovala jako restauraci), a po rozvolnění opatření už podnikatelskou činnost neobnovila, neboť zavedená opatřená vedla k prohloubení zhoršené finanční situace žalované, kdy tato již neměla prostředky k pokračování v aktivní podnikatelské činnosti. Ze stejných důvodů nemohlo dojít k předání Nebytových prostor, neboť v období pandemie, konkrétně v období kdy vládní restriktivní opatření dosahovala své nejvyšší intenzity, provést vyklizení Nebytových prostor a následně zařídit jeho předaní s dodržením všech protiepidemiologických opatření, se jevilo jako obzvlášť obtížné. Nadto k předání nemohlo dojít taktéž z toho důvodu, že dne 14. 3. 2020 Vláda zakázala vstup na území České republiky všem cizincům, hranice byly uzavřené a vstup na území České republiky byl pro jednatele žalované znemožněn, jelikož tento nemá na území České republiky povolení k pobytu, které by mu umožňovalo v té době vstoupit na území EU za účelem přicestování do ČR. Žalovaná považuje jednání žalobkyně při nejmenším jako nepoctivé, neboť žalobkyně, na rozdíl od žalované, v předmětném období měla možnost vyklidit Nebytový prostor svépomocí dle odstavce 7.8 Smlouvy, což sama uvádí ve výpovědí podané dne [datum], a tím i zabránit, jak sama žalobkyně tvrdí,„ neoprávněnému užívaní“, což však neučinila. Namísto toho žalobkyně zvolila možnost využít nepříznivé situace žalované a počkat, až se výše dlužné částky navýší na osminásobek měsíčního nájmu. Žalovaná zdůraznila, že předžalobní upomínka ze dne [datum] byla podána pouze 3 měsíce od prodlení, kdežto následně, kdy možnost podnikat žalované byla omezena (fakticky znemožněna) Usnesením Vlády, se žalobkyně rozhodla počkat a kroky směrující k domáhání svých práv uskutečnila až po osmi měsících ode dne, kdy uběhla výpovědní lhůta (tj. [datum]). Pouze formální předaní klíčů, které se neuskutečnilo z důvodu popsaných výše, nemůže vést k tomu, aby bylo možné hovořit o„ neoprávněném užívaní“, zvlášť v tom případě, kdy žalobkyně po celou dobu měla přístup k Nebytovému prostoru. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná důvodně nabyla dojmu, že žalobkyně nejednala poctivě, jelikož po celou dobu měla možnost se domáhat svých práv a vyklidit Nebytový prostor svépomocí, věděla o důvodech bránících v předání Nebytového prostoru, a přesto zvolila jinou variantu, jelikož věděla, že najít nového nájemníka v souvislosti s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na území České republiky bylo v předmětném období v podstatě nemožné, a tak zvolila vyčkávací taktiku, která směřovala k tomu, aby se dluh navyšoval a pro žalobkyni se tak generoval potenciální zisk v období, kdy se obecně příjmy z pronájmu snižovaly. Žalovaná nepopřela, že k předání Nebytového prostoru došlo až [datum], avšak zdůraznila, že tak neučinila dříve z důvodů, které nebyly na její vůli závislé a které nemohla svým jednáním ovlivnit.

4. Žalobkyně v rámci repliky uvedla, že při doručování výpovědi postupovala v souladu se Smlouvou, nadto dne [datum] žalovaná zmocnila paní [jméno] [příjmení] k zastupování při všech jednáních a úkonech pro období do 31. 12. 2019, přičemž tato tak byla oprávněna výpověď převzít. Žalovaná byla zpočátku ochotna řešit svou nepříznivou finanční situaci, přičemž dne [datum] podala žádost o uzavření splátkového kalendáře. Na tuto žalobkyně reagovala usnesením Rady městské části [obec a číslo] č. [anonymizováno] ze dne [datum], kterým schválila uzavření splátkového kalendáře na dlužnou částku s lhůtou splatnosti 18 měsíců, a to formou notářského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti. K uzavření splátkového kalendáře však nedošlo, neboť žalovaná tuto formu neakceptovala a po osobním jednání ze dne [datum] přestala se žalobkyní komunikovat. Žalobkyně v souvislosti s pandemii Covid-19, resp. s Usnesením Vlády, reagovala na ztíženou situaci nájemců nebytových prostor, přičemž Rada městské části [obec a číslo] přijala několik usnesení, kterými tyto nájemce podpořila (např. prominutím nájemného, poskytnutí slevy z nájemného). S nájemci, jež neměli možnost osobního jednání, komunikovala žalobkyně v tomto období bez problémů elektronicky, tudíž, pokud by žalovaná komunikovala, mohlo dojít k řešení výhodnému pro obě strany. Skutečnost, že jednateli žalované nebyl umožněn vstup na území ČR, dále není relevantní z toho důvodu, že žalovaná mohla udělit plnou moc k jednání třetí osobě stejně jako v roce 2019. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že její možnost vyklidit Nebytové prostory svépomocí byla velmi omezena, neboť daný postup nepřichází v úvahu v pokojném, byť protiprávním stavu. Nebytové prostory následně předala žalobkyni paní [příjmení] na základě plné moci ze dne [datum], z čehož je zřejmé, že k danému jednání nebyla třeba osobní účast jednatele žalované a k předání Nebytových prostor tak mohlo dojít mnohem dříve. Žalovaná upozornila, že Nebytové prostory byly vyklizeny pouze částečně, nejednalo se tedy pouze o formální předání klíčů. Ze všech uvedených důvodů vyplývá, že žalobkyně po celou dobu jednala v souladu se Smlouvou i se zákonem, snažila se situaci řešit smírně, pročež není možné její jednání označit jako nepoctivé.

5. K ústnímu jednání nařízenému na den 30. 6. 2022 se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v její nepřítomnosti.

6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předmětné Nebytové prostory jsou ve vlastnictví hl. m. Prahy, přičemž správa byla svěřena žalobkyni (viz Výpis z katastru nemovitostí ze dne 9. 2. 2021). Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena Smlouva, jejímž předmětem byly Nebytové prostory sloužící k podnikání, za jejichž užívání se žalovaná zavázala měsíčně platit nájemné ve výši 92 500 Kč a zálohy na služby (viz Smlouva o nájmu nebytových prostor č. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], Dodatek č. [anonymizováno] [číslo] a Dodatek č. [anonymizováno] [číslo]). Daný Nebytový prostor byl využíván jako restaurace (viz Kolaudační rozhodnutí ze dne [datum]). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že žalobkyně dne [datum] ukončila nájem výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou, která uplynula dne [datum] (viz Výpověď nájmu prostoru sloužícího k podnikání [číslo jednací] ze dne [datum]), přičemž výše dlužného nájemného za období od července 2019 do dne skončení nájemního vztahu činila 806 066 Kč – tuto částku žalovaná uznala. Mezi účastníky bylo taktéž nesporné, že k předání Nebytového prostoru došlo dne [datum]. Žalovaná tak užívala Nebytový prostor v období od května 2020 do ledna 2021 bez právního důvodu, pročež ji vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 789 615 Kč (viz Evidence předpisů a plateb). Za rok 2020 dále žalované vznikl dluh z titulu vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 46 129 Kč (viz Evidence předpisů a plateb, Faktura [číslo]). Ani přes opakovanou upomínku žalovaná neuhradila ničeho (viz Předžalobní upomínka – výzva k zaplacení dlužné částky ze dne [datum], Předžalobní výzva – dluh za užívání nebytového prostoru v domě [ulice a číslo], [obec a číslo] ze dne [datum]).

7. Dle § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

8. Dle § 2302 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

9. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Dle § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

11. Dle § 2254 odst. 2 o. z., při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

12. Dle § 2295 pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

13. Dle § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uznání nároku podle § 153a odst. 1 o. s. ř. pak zakládá povinnost soudu rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání, a to bez ohledu na to, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku nebo zda se podle nich naopak požadavky žalobce jeví nedůvodnými (srov. Nejvyšší soud ČR, sp. zn. 32 Cdo 906/98).

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Dle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobkyně a žalovaná uzavřely nájemní smlouvu na dobu neurčitou, jejímž předmětem byly prostory sloužící k podnikání, za což se žalovaná zavázala měsíčně platit nájemné ve výši 92 500 Kč a zálohy na služby. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou, avšak pro neplacení nájemného žalovanou byl tento vypovězen ze strany žalobkyně, přičemž výpovědní doba uplynula dne [datum]. Žalovaná dluží žalobkyni nájemné za období od července 2019 do [datum] ve výši 806 066 Kč, což sama žalovaná učinila nesporným a zároveň se žalobkyní vyjednávala o možnosti splácet tento dluh v měsíčních splátkách. Tato dohoda však nakonec uzavřena nebyla, žalovaná se žalobkyní přestala komunikovat, předmětné prostory žalobkyni ani nepředala, k předání Nebytových prostor došlo až ke dni [datum], a žalovaná tak Nebytový prostor až do této doby užívala bez právního titulu. V souladu s § 2295 o. z. tak žalobkyni, jako pronajímateli, vzniklo právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, a to za období ode dne skončení nájmu do dne, kdy žalovaná jako nájemce bytovou jednotku skutečně předá. Výše náhrady za období od května 2020 do [datum] byla žalobkyní vyčíslena na částku 789 165 Kč. Žalovaná dále neuhradila dluh z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 46 129 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 1 641 360 Kč uhradila, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. Námitky žalované, že z důvodu pandemie covidu nebylo možné předat Nebytové prostory žalobkyni, soud neshledal za relevantní, neboť je toho názoru, že to byla právě žalovaná, která ukončila se žalobkyní veškerou komunikaci, nesnažila se celou záležitost řešit tak, aby mohlo dojít k ukončení užívání prostor, respektive k jejich předání. Za této situace lze přisvědčit žalobkyni, že žalovaná mohla zplnomocnit například elektronickou formou osobu, která mohla předmětné prostory předat zpět žalobkyni. Liknavost žalované nelze proto brát k tíži žalobkyně, která svým smluvním závazkům ze smlouvy dostála a byla navíc připravena celou situaci se žalovanou řešit, k čemuž však žalovaná nakonec nepřistoupila. Ze všech těchto důvodů proto soud žalobě vyhověl.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani přes upomínky žalobkyně dluh neuhradila, ocitla se ve smyslu § 1968 o. z. v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Soud tak žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z. též nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, který je stanoven nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 83 568 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 82 068 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne 13. 1. 2022, účast na jednání ze dne 13. 6. 2022, účast na jednání ze dne 30. 6. 2022) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.