6 C 436/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem, titul jméno příjmení , sídlem adresa o 43 379,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 4 574 Kč za dobu od 14. 10. 2019 do 5. 10. 2020 částku 1 637,49 Kč a na smluvním úroku z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 4 573,80 Kč za dobu od 9. 12. 2019 do 5. 10. 2020 částku 1 381,29 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 147,60 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 0,10 % denně z této částky za dobu od 3. 2. 2020 do zaplacení, částku 4 802,49 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,10 % ročně z této částky za dobu od 2. 3. 2020 do zaplacení a částku 4 802,49 Kč se smluvním úrokem ve výši 0,10 % ročně z této částky za dobu od 30. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 15 479,10 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni za náklady spojené s uplatněním pohledávky částku 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, co do zbytku požadované částky za náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč se žaloba zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 1 605,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 43 379,48 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] Kupní smlouvu a smlouvu o výpůjčce zásobníků (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalovaný zavázal si od žalobkyně vypůjčit zásobníky a odebírat jednou za 4 týdny hygienický materiál a zaplatit žalobkyni za to sjednanou paušální úplatu (4 574 Kč včetně DPH). Součástí Smlouvy jsou i všeobecné obchodní podmínky (dále též jako„ VOP“). Žalobkyně vypůjčila žalovanému hygienické zásobníky, za což mu následně vystavila daňové doklady: č. [anonymizováno] na částku 4 574 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 13. 10. 2019 za období od 37. týdne 2019 do 40. týdne 2019, dále doklad č. [anonymizováno] na částku 4 573,80 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 8. 12. 2019 za období od 45. týdne 2019 do 48. týdne 2019, č. [anonymizováno] na částku 9 147,60 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 2. 2. 2020 za období od 49. týdne 2019 do 4. týdne 2020, č. [anonymizováno] na částku 4 804,49 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 1. 3. 2020 za období od 5. týdne 2020 do 8. týdne 2020 a č. [anonymizováno] na částku 4 802,49 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 29. 3. 2020 za období od 9. týdne 2020 do 12. týdne 2020. Žalovaný nesplnil své povinnosti stanovené Smlouvou, když žalobkyni nezaplatil řádně a včas sjednanou kupní cenu za vypůjčení hygienických zásobníků a za dodání hygienického materiálu. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kupní ceny, využila žalobkyně svého práva a přerušila dodávky zboží. Žalovanému vznikla v souladu s § 8 odst. 1 písm. b) VOP povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za předčasné ukončení Smlouvy ve výši 30 % z kupní ceny zboží od data předčasného ukončení Smlouvy výpovědí do data řádného ukončení Smlouvy, pročež mu žalobkyně vystavila fakturu č. [anonymizováno] na částku 15 479,10 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 17. 5. 2020 za období od 13. týdne 2020 do 11. týdne 2021. Celková dlužná částka činila původně 43 379,48 Kč s příslušenstvím. Později vzala žalobkyně podanou žalobu částečně, co do částky 4 574 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 4 574 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení a co do částky 4 573,80 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 4 573,80 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, zpět. Celková žalovaná částka tak činí 34 231,68 Kč s příslušenstvím. Ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 20. 5. 2020 žalovaný žalobkyni nic nezaplatil.

2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala zároveň i zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 4 574 Kč od 14. 10. 2019 do zaplacení, dále z částky 4 573,80 Kč od 9. 12. 2019 do zaplacení, z částky 9 147,60 Kč od 3. 2. 2020 do zaplacení, z částky 4 802,49 Kč od 2. 3. 2020 do zaplacení, z částky 4 802,49 Kč od 30. 3. 2020 do zaplacení a z částky 15 479,10 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení spolu s náklady spojenými s uplatněním každé ze šesti pohledávek v celkové výši 7 200 Kč.

3. Žalovaný naproti tomu požadoval zamítnutí žaloby s odůvodněním, že požadované částky 4 574 Kč a 4 573,80 Kč (pro které vzala žalobkyně později žalobu částečně zpět), byly žalovaným uhrazeny dne 5. 10. 2020, tj. před podáním žaloby. Co se týká zbývajících žalovaných částek z ostatních faktur, žalovaný nárok na jejich úhradu popřel, neboť mu v daných obdobích ze strany žalobkyně nebylo dodáno žádné zboží (materiál), k jehož úhradě by byl povinen. V průběhu řízení žalovaný namítal, že ustanovení § 8 odst. 2 VOP je neplatné a nemohlo žalobkyni založit tvrzený nárok, a to pro jeho zřejmý rozpor se zákonem a dobrými mravy, jelikož z ustanovení § 2079 o. z. upravujícího kupní smlouvu plyne, že kupní cena je kupujícím vždy hrazena (z povahy věci) za (skutečně) dodané zboží, které je předmětem smlouvy, jde o pojmový znak smlouvy. Samotná splatnost kupní ceny může být samozřejmě stranami upravena odlišně, podle okolností může dodání zboží předcházet nebo může nastat až později po dodání zboží. Nárok na zaplacení kupní ceny jako takový (nikoliv co do jeho splatnosti) však zákon nepochybně spojuje s tím, že je kupujícímu zboží dodáno, kdy logicky nepředpokládá, že by mohl existovat bez jakékoli vazby na dodání zboží. Právní konstrukce, na které žalobkyně staví své nároky na úhradu předmětných faktur, však vychází z toho, že by žalovanému měla vznikat povinnost hradit kupní cenu za zboží, které mu žalobkyně vůbec nedodala, což zjevně odporuje smyslu a účelu zákona a je i nemravné. Žalovaný rovněž neuznává tvrzený nárok žalobkyně na úhradu faktury č. [anonymizováno] na částku 15 479,10 Kč, kterou se žalobkyně domáhá úhrady smluvní pokuty dle § 8 odst. 1 VOP, a to z toho důvodu, že zákon připouští sjednání smluvní pokuty pro případ porušení smluvené povinnosti. Z judikatury dovolacího soudu přitom konstantně vyplývá, že je-li smluvní pokutou sankcionován v podstatě výkon práva odstoupit od smlouvy, je ujednání o povinnosti platit smluvní pokutu při odstoupení od smlouvy třeba považovat za absolutně neplatné. Z tohoto důvodu se žalovaný domnívá, že je předmětné ustanovení § 8 odst. 1 VOP neplatné, což ve svém důsledku znamená, že žalobkyni takový nárok nevznikl a žaloba je v této části nedůvodná.

4. Na základě zjištění učiněných z dokazování a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: mezi žalobkyní a žalovaným, jakožto podnikateli (viz výpis z Živnostenského rejstříku a z OR), došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy, na jejímž základě se žalovaný zavázal si od žalobkyně vypůjčit zásobníky a odebírat jednou za 4 týdny hygienický materiál a zaplatit žalobkyni za to sjednanou paušální úplatu 4 574 Kč včetně DPH. Součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, ve kterých si účastníci, dle § 8 odst. 1. písm. b) VOP, ujednali, že„ před uplynutím doby stanovené v § 7 odst. 1 těchto VOP může být Smlouva ukončena pouze: b) písemnou výpovědí ze strany zákazníka z důvodů uvedených v § 7 odst. 2 těchto VOP. V případě výpovědi ze strany zákazníka z důvodů jiných, než je uvedeno v § 7 odst. 2 těchto VOP, vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 30% ze zbývající hodnoty zboží do doby řádného ukončení Smlouvy. Kromě toho je žalobkyně oprávněna požadovat náhradu škody, která jí vznikla v důsledku porušení povinností ze strany zákazníka. V případě, že se prokáže, že některý z výpovědních důvodů dle § 7 odst. 2 VOP ve skutečnosti nenastal, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč“ Dále si účastníci v § 7 odst. 1 a 2 VOP ujednali, že„ (1) nebylo-li sjednáno nic jiného, uzavírá se Smlouva na dobu 3 let od data montáže zásobníků. Smlouva se prodlužuje automaticky vždy o další rok, nebude-li některou ze smluvních stran nejpozději 3 měsíce před uplynutím sjednaného období písemně vypovězena. Výpověď musí být druhé smluvní straně předána osobně nebo zaslána poštou doporučeně s doručenkou,“ a že„ (2) v případě zamýšlených organizačních změn či již vzniklých změn v podniku jako např. likvidace podniku, insolvence, změna majitele nebo v případě, že žalovaný končí svůj provoz nebo podnikatelskou činnost v provozovně, v níž má od žalobkyně vypůjčené zásobníky, žalovaný je povinen sdělit tyto skutečnosti neprodleně žalobkyni, a to v písemné formě. Pokud žalovaný poruší tuto svoji povinnost, odpovídá žalobkyni za škodu, která jí tím vznikne.“ Žalobkyně vypůjčila žalovanému hygienické zásobníky a za to mu následně vystavila daňové doklady: č. [anonymizováno] na částku 4 574 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 13. 10. 2019 za období od 37. týdne 2019 do 40. týdne 2019, dále doklad č. [anonymizováno] na částku 4 573,80 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 8. 12. 2019 za období od 45. týdne 2019 do 48. týdne 2019, č. [anonymizováno] na částku 9 147,60 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 2. 2. 2020 za období od 49. týdne 2019 do 4. týdne 2020, č. [anonymizováno] na částku 4 804,49 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 1. 3. 2020 za období od 5. týdne 2020 do 8. týdne 2020 a č. [anonymizováno] na částku 4 802,49 Kč včetně DPH s datem splatnosti do 29. 3. 2020 za období od 9. týdne 2020 do 12. týdne 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnosti stanovené Smlouvou, když žalobkyni nezaplatil řádně a včas sjednanou kupní cenu, postupovala žalobkyně v souladu s ustanovením § 8 odst. 2 VOP, dle něhož„ je žalobkyně oprávněna v případě uvedeném v odst. 1 písm. c) VOP právo na předčasné ukončení Smlouvy nevyužít a pokračovat ve smluvním vztahu nadále. V tomto případě je žalovaný povinen platit nadále sjednanou paušální kupní cenu za každý měsíc, žalobkyně je však oprávněna přerušit dodávky zboží do doby, než budou vyrovnány všechny nedoplatky,“ a to tak, že využila svého práva a přerušila dodávky zboží do doby, než budou vyrovnány všechny nedoplatky, přičemž žalovanému vznikla, dle tohoto ustanovení VOP, povinnost i nadále platit sjednanou kupní cenu za každé následující servisní období. Z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že předmětná Smlouva byla ze strany žalovaného vypovězena dne [datum]. S ohledem na předčasné ukončení Smlouvy vystavila žalobkyně žalovanému, v souladu s § 8 odst. 1 písm. b) VOP, fakturu č. [anonymizováno] na částku 15 479,10 Kč včetně DPH (jež představuje smluvní pokutu ve výši 30 % z kupní ceny zboží od data předčasného ukončení Smlouvy výpovědí do data řádného ukončení Smlouvy) s datem splatnosti do 17. 5. 2020 za období od 13. týdne 2020 do 11. týdne 2021. Před podáním žaloby uhradil žalovaný žalobkyni dne 5. 10. 2020 částku ve výši 9 147,80 Kč k úhradě dlužných částek z vystavených faktur č. [anonymizováno] (na částku 4 574 Kč) a č. [anonymizováno] (na částku 4 573,80 Kč, viz Výpis z účtu žalovaného ze dne 16. 11. 2020), pročež vzala žalobkyně podanou žalobu částečně, co do částky 4 574 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 4 574 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení a co do částky 4 573,80 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 4 573,80 Kč od 6. 10. 2020 do zaplacení, zpět (viz Usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2021, č. j. 6 C 436/2020-40). Celková žalovaná částka tak činí 34 231,68 Kč s příslušenstvím. Ačkoli byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka ze dne 20. 5. 2020, žalovaný žalobkyni nic nezaplatil.

5. Dle § 2079 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako: „o. z.“), se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

6. Dle § 2087 o. z., prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

7. Dle § 2118 o. z., kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme.

8. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Dle § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019„ Ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, není zakázáno. Jde-li o ujednání o smluvní pokutě ve smyslu § 2048 o. z., je třeba zásadně odlišit situaci, kdy podle ujednání stran má smluvní pokutu zaplatit dlužník, odstoupí-li tento dlužník od smlouvy, od situace, kdy podle dohody stran právo na smluvní pokutu vznikne, poruší-li dlužník povinnost a současně věřitel odstoupí od smlouvy. V nyní projednávané věci (tedy ve druhém případě) nejde o sjednání smluvní pokuty pro případ výkonu práva (jako v prvním případě). Není postihována strana, která odstupuje od smlouvy, nejde tedy o sankcionování výkonu práva. … Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje, že vzhledem k vázanosti dovolacími důvody a řešení otázky, na níž bylo založeno rozhodnutí odvolacího soudu, neřešil otázku možnosti stran sjednat povinnost plnit ze strany dlužníka označenou jako smluvní pokuta pro případ odstoupení do smlouvy ze strany dlužníka či odstoupení od smlouvy ze strany věřitele, nýbrž jen situaci, kdy právo na zaplacení smluvní pokuty je vázáno jak na porušení povinnosti ze strany dlužníka, tak na odstoupení od smlouvy ze strany věřitele.“ 11. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 32 Cdo 636/2019„ Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích dovozuje, že v případě, kdy je vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu vázán na odstoupení od smlouvy jednou smluvní stranou, byť bylo vyvoláno porušením povinností druhou smluvní stranou, je takovéto ujednání třeba považovat za absolutně neplatné podle § 39 obč. zák., neboť odporuje kogentnímu ustanovení § 544 obč. zák., jenž umožňuje sjednat smluvní pokutu pouze pro případ porušení povinnosti. V případě takového ujednání právo na zaplacení smluvní pokuty nevznikne již v okamžiku porušení povinnosti, ale jeho vznik je vázán na odstoupení od smlouvy představující výkon práva. Smluvní pokutou je tak sankciován až následný výkon práva a nikoliv samotné porušení povinnosti (srov. například výše citované rozsudky ze dne 21. 1. 2002, sp. zn. 33 Odo 771/2001, a ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1113/2003, dále rozsudek ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 33 Odo 111/2004, ústavní stížnost proti němuž podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. I.ÚS 604/05, rozsudky ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 815/2007, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3455/2009, a ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1216/2010, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3147/11).“ 12. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k následujícímu právnímu odůvodnění: mezi účastníky, jakožto podnikateli, byla platně uzavřena Smlouva (viz § 2079 o. z.), na jejímž základě se žalovaný zavázal od žalobkyně vypůjčit zásobníky, ve sjednaném servisním období odebírat hygienický materiál a za to zaplatit žalobkyni sjednanou paušální úplatu, zatímco se žalobkyně zavázala dočasně přenechat žalovanému zásobníky, zajistit jejich instalaci, tyto udržovat v provozuschopném stavu a rovněž dodávat žalovanému hygienický materiál v servisním období ve sjednaném množství a po jeho dodání vystavovat žalovanému faktury k úhradě sjednané paušální úplaty, to vše dle podmínek Smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své povinnosti stanovené Smlouvou, když žalobkyni nezaplatil řádně a včas sjednanou úplatu, využila žalobkyně svého smluvně ujednaného práva, jehož ujednání výslovně připouští § 2079 odst. 2 o. z., a přerušila dodávky hygienického materiálu do doby, než budou vyrovnány všechny nedoplatky, přičemž žalovanému vznikla povinnost i nadále platit sjednanou úplatu za každé následující servisní období (viz § 8 odst. 2 VOP). Následně žalobkyně splnila svou smluvní povinnost, když vystavila žalovanému daňové doklady (faktury) k úhradě sjednané úplaty (viz § 5 odst.

2. VOP), kterou žalovaný žalobkyni ani přes předžalobní výzvu nezaplatil. Poté došlo k platnému ukončení Smlouvy výpovědí ze strany žalovaného, v důsledku čehož žalobkyně neoprávněně požadovala po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 15 479,10 Kč s odkazem na § 8 odst. 1 písm. b) VOP, ačkoli je toto ustanovení Smlouvy, dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, absolutně neplatné (viz § 2048 o. z. ve spoj. s § 580 o. z., judikatura NS sp. zn 23 Cdo 1192/2019, 32 Cdo 636/2019), a to z důvodu, že nelze smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z. vázat pouze na výkon práva, tj. na ukončení Smlouvy výpovědí, jak je tomu v tomto případě, proto soud žalovanou částku částečně, co do výše 15 479,10 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z této částky za dobu od 18. 5. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok III.). Ve zbylé části žalované částky 18 752,58 Kč, jež představuje souhrnnou výši dlužné úplaty, soud žalobě vyhověl, neboť žalobkyně v řízení prokázala, že svým smluvním povinnostem vůči žalovanému dostála. Bylo proto na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že sjednanou výši úplaty uhradil, případně že závazek zanikl jiným způsobem. Jelikož tak žalovaný neučinil, soud podané žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověl a co do zbytku požadované částky žalobu zamítl (viz odůvodnění níže).

13. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když neplnil řádně a včas (§ 1968 o. z.), přiznal soud dle § 1970 o. z. žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z neuhrazené sjednané úplaty za každý den prodlení (viz § 5 odst. 3 VOP), a to i ze sjednané úplaty uhrazené žalovaným před podáním žaloby z vystavených faktur č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno], neboť žalovaný plnil na tyto faktury až po jejich splatnosti (Výrok I.).

14. Žalobkyni dále vznikl v souladu s ust. § 513 o. z. ve spojení s ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč. Zbylou část požadované výše náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, tj. co do částky 3 600 Kč, soud žalobkyni nepřiznal, jelikož soud ze shora uvedených důvodů zamítl žalobkyni nárok na zaplacení jedné uplatňované pohledávky z faktury č. [anonymizováno] (na částku 15 479,10 Kč) a z dalších dvou pohledávek z faktur č. [anonymizováno] (na částku 4 574 Kč) a č. [anonymizováno] (na částku 4 573,80 Kč) vzala žalobkyně svou žalobu zpět, když žalovaný na tyto faktury v plném rozsahu plnil před podáním žaloby.

15. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. Soud při posuzování úspěšnosti účastníků v předmětném řízení přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně procesně zavinila částečně zpětvzetí podané žaloby v rozsahu uvedeném v usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2021, č. j. 6 C 436/2020-40, neboť v tomto rozsahu se domáhala úhrady sjednané úplaty, kterou jí žalovaný před podáním žaloby uhradil převodem na její bankovní účet, byť s jiným variabilním symbolem pro označení platby, než jaký žalobkyně požadovala. Žalovaný přitom v avízu platby uvedl čísla obou dlužných faktur, takže žalobkyni muselo být zřejmé, kdo a jaké faktury hradí. Z tohoto důvodu byl žalovaný ve sporu úspěšný v rozsahu 57 % předmětu řízení, neúspěšný v rozsahu 43 % předmětu řízení, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 % Náklady řízení představují náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 379,48 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne 2. 3. 2021, jednání před soudem dne 26. 8. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 480 Kč ve výši 1 990,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce DPH. Celkové náklady řízení činí tedy 11 470,80 Kč, žalovanému náleží 14 %, tj. 1 605,91 Kč.