6 C 46/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro 70 059 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 70 059 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 70 059 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 41 043,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokátce se sídlem [adresa].

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 1. 2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 70 059 Kč s následujícím odůvodněním. Žalobce uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu bez uvedení data jejího podepsání, na dobu od 1. 2. 2018 do 31. 7. 2023, jejímž předmětem byl nájem prostor v domě [adresa] nacházejících se na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], [obec], zapsaného na [list vlastnictví] [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], na adrese [adresa], jehož je žalobce vlastníkem (dále jen„ prostory“). Nájemní smlouva byla uzavřena za účelem podnikání žalované, jímž bylo cvičení jógy a provozování studia zdravého jídla. Žalovaná se ve smlouvě zavázala měsíčně platit za užívání prostor nájemné ve výši 57 900 Kč, za služby hradila měsíčně fixní částku 6 900 Kč a zálohy za spotřebované energie ve výši 4 500 Kč. V nájemní smlouvě si účastníci sjednali slevu na nájemném ve výši 50 % nájemného v měsících únor a březen od roku 2019. Žalovaná se obrátila na žalobce v první polovině roku 2018 s žádostí o uplatnění uvedené slevy na nájemném předem, konkrétně žalovaná požadovala slevu 100 % na nájemném za měsíc červen 2018, tj. v měsíci červnu 2018 nemělo být žalobcem účtováno žádné nájemné a v měsících únoru a březnu 2019 mělo být nájemné účtováno v plné výši. Této žádosti žalobce vyhověl. Žalovaná se v srpnu roku 2019 ohradila proti účtovanému nájemnému za měsíce únor a březen 2019 a vyzvala žalobce k uplatnění slevy na nájemném dle uzavřené nájemní smlouvy. Žalovaná svoji pohledávku na slevu z nájemného za měsíce únor a březen 2019 započetla na nájemné za říjen 2019. Tímto vznikla žalobci pohledávka na nájemném za měsíc červen 2018, proto přistoupil k vystavení faktury za nájem v předmětném období a dne 27. 9. 2019 byla do datové schránky žalované doručena faktura č. [číslo] vystavená dne 26. 9. 2019 na úhradu dlužného nájemného za měsíc červen 2018. Splatnost faktury byla stanovena v délce 14 dnů, přičemž tato marně uplynula dne 10. 10. 2019. Žalovaná neuhradila i přes předžalobní výzvu ze dne 17. 10. 2019 do podání žaloby ničeho.

2. Vedle žalované částky se žalobce na žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 70 059 Kč od 11. 10. 2019 do zaplacení.

3. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobce považuje za zcela nedůvodný, neboť předmětná sleva z nájemného byla poskytnuta z důvodu, že užívání prostor bylo na jaře 2018 dlouhodobě rušeno hlukem a prachem ze stavby probíhající u pronajatých prostor. Tato sleva z nájemného byla žalobcem garantována žalované e-mailem ze dne 30. 5. 2018 a následně potvrzena vystavením faktury č. [číslo] na červen 2018, kterou žalobce fakturoval nulové nájemné, plnou platbu poplatků za služby a zálohy na spotřebované energie, přičemž žalovaná tyto platby řádně a včas uhradila. Žalovaná popřela, že by uplatnila žádost o předčasné čerpání nájemní smlouvou dohodnuté slevy z nájemného v únoru a březnu 2019. Poskytnutá sleva tedy byla dle žalované slevou dodatečnou, odůvodněnou aktuální kvalitou užívání prostor, nejednalo se o předčasné čerpání nájemní smlouvou garantované slevy z nájemného v únoru a březnu 2019, kdy taková sleva byla sjednána pro každý rok trvání nájemního vztahu. Žalovaná dále uvedla, že formálně započetla svoji pohledávku na slevu na nájemném ve výši 50 % za období únor a březen 2019 na nájemné za říjen 2019, avšak situace se poté zásadně změnila. Žalobce dne 1. 10. 2019 svévolně vyměnil zámky umožňující žalované přístup do pronajatých prostor, proto žalovaná podala dne 3. 10. 2019 Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žalobu proti vypuzení z držby, na základě které vydal tento soud dne 16. 10. 2019 usnesení č. j. 20 C 85/2019-16, jež bylo doručeno oběma stranám téhož dne, kterým uložil žalobci povinnost, aby dnem doručení tohoto usnesení žalobce žalované pronajaté prostory zpřístupnil, zdržel se vypuzení z držby spočívající v právu žalované nerušeně užívat prostory dle nájemní smlouvy a do tří dnů od právní moci tohoto usnesení uhradil žalované náklady řízení. Žalobce i přes toto vykonatelné usnesení pronajaté prostory nezpřístupnil. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením č. j. 70 Co 381/2019-29 ze dne 15. 11. 2019 pak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 potvrdil. Žalobce však nedbal vydaných rozhodnutí a prostory zůstaly žalované nadále znepřístupněny. V mezidobí správnost obou rozhodnutí potvrdil svým usnesením ze dne 14. 2. 2020, Ústavní soud České republiky, sp. zn. II. ÚS 266/20. Žalovaná tedy od 2. 10. 2019 nemohla prostory užívat, a tedy žalobci jako pronajímateli za období, ve kterém žalované jako nájemci svémocně znemožnil užívání prostor, nenáleží žádné nájemné. Proto pohledávka žalované na vrácení bezdůvodného obohacení žalobce z titulu 50 % nájemného na únor a březen 2019 nezanikla a stále existuje.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předmětné prostory jsou ve vlastnictví žalobce (viz Výpis z katastru nemovitostí platný k 1. 10. 2019). Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi byla uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byly prostory sloužící k podnikání, za jejichž se žalovaná zavázala měsíčně platit nájemné ve výši 57 900 Kč, za služby fixní částku 6 900 Kč a zálohy za spotřebované energie ve výši 4 500 Kč. Z čl. IV odst. 2 nájemní smlouvy bylo zjištěno, že se účastníci dohodli na 50 % slevě z měsíčního nájemného, vždy na období měsíců února a března od roku 2019 až do roku 2023 (viz Nájemní smlouva uzavřená na dobu od 1. 2. 2018 do 31. 7. 2023). Z faktury č. [číslo] ze dne 24. 5. 2018 bylo zjištěno, že v červnu 2018 žalobce na žalované požadoval pouze služby a zálohy za energie (viz Faktura č. [číslo] ze dne 24. 5. 2018), což koresponduje i z e-mailové komunikace účastníků (viz E-mailová komunikace mezi žalobcem a žalobkyní ze dne 30. 5. 2018). Nájemné za měsíc červen 2018 bylo následně žalobcem vyfakturováno až dodatečně dne 26. 9. 2019 (viz Faktura č. [číslo] ze dne 26. 9. 2019). Z e-mailové komunikace ze dne 30. 5. 2018 a výslechu žalobce i žalované soud zjistil, že na jaře roku 2018 probíhaly v okolí pronajatých prostor stavební práce (viz E-mailová komunikace mezi žalobcem a žalobkyní ze dne 30. 5. 2018, výslechy účastníků ze dne 27. 5. 2021). Z e-mailové komunikace ze dne 1. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobce žalované zasílal faktury, přičemž žalovaná neměla žádné námitky týkající se výše nájemného (viz E-mailová komunikace mezi žalobcem a žalobkyní ze dne 1. 4. 2019). Faktury a doložené přehledy plateb potvrzují, že žalovaná hradila nájemné řádně a včas, přičemž za měsíce únor a březen 2019 uhradila nájemné v plné výši (viz Přehled plateb, Faktura č. [číslo] ze dne 9. 1. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 1. 2. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 4. 3. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 3. 4. 2018, Faktura ze dne [číslo] ze dne 24. 5. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 2. 6. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 1. 7. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 5. 8. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 3. 9. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 1. 10. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 5. 11. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 2. 12. 2018, Faktura č. [číslo] ze dne 2. 1. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 3. 2. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 3. 3. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 2. 4. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 1. 5. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 5. 6. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 1. 7. 2019). Z předloženého rozpisu uhrazeného nájemného a služeb souvisejících s užíváním prostor nebyla zjištěna v součtu žádná dlužná pohledávka vzhledem k počtu měsíců, po který nájemní vztah trval. Z uvedeného rozpisu vyplývá, že žalobcem celkem vyfakturovaná částka 1 385 622 Kč byla žalovanou v celkové výši 1 385 622 Kč, uhrazena. Z e-mailu žalované adresovaného žalobci ze dne 22. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná informovala žalobce o vadách prostor spočívajících ve výpadcích elektrického proudu a vlhnutí zdi v suterénu (viz E-mail od žalobkyně ze dne 22. 4. 2019). Dne 23. 8. 2019 byla žalované zaslána výzva k doplnění jistoty do plné výše, neboť žalobce čerpal z jistoty na úhradu faktury č. [číslo], faktury č. [číslo], dále na úhradu nájemného a služeb za měsíc září. (viz Opakovaná výzva k doplnění jistoty do plné výše ze dne 23. 8. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 29. 7. 2019, Faktura č. [číslo] ze dne 29. 7. 2019). Z námitek žalované ze dne 24. 9. 2019 proti výpovědi z nájemní smlouvy, dle které měl nájemní vztah skončit k 30. 9. 2019, bylo zjištěno, že žalovaná nesouhlasila s čerpáním kauce tak, jak bylo provedeno a popsáno shora žalobcem, toto považovala za neoprávněné, neboť závazky, pro které žalobce čerpal část kauce, zanikly započtením pohledávek žalované vůči žalobci, přičemž pohledávka z bezdůvodného obohacení pronajímatele z 50 % měsíčního nájemného za měsíce únor a březen 2019 v celkové částce 57 900 Kč, byla započitatelnou pohledávkou (viz Námitky žalované dle § 2314 o.z. ze dne 24. 9. 2019). Mezi účastníky bylo dále nesporné, že vzhledem k výměně zámků v prostorách, neměla žalovaná od 2. 10. 2019 přístup do pronajatých prostor (viz Vyjádření žalované ze dne 12. 3. 2020, Výslech žalobce ze dne 27. 5. 2021, Výslech žalované ze dne 27. 5. 2021). Z výzvy ze dne 8. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobce pohledávky žalované neuznal, neboť je považoval za uměle vytvořené (viz Výzva k úhradě nákladů řízení uložených rozsudkem 26 C 425/2019-57 ve spoj. s 21 Co 335/2020-75 ze dne 8. 1. 2021). žalobce v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod spisovou značkou 35 EXE 157/2021 uvedl, že nedošlo k vypořádání kauce dle nájemní smlouvy, což dle žalobce vyplynulo i z návrhu na vzájemné narovnání, jež bylo zasláno žalované právním zástupcem žalobce (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 5. 2021, č. j. 35 EXE 157/2021-53, viz Vyjádření k odvolání povinné ze dne 24. 5. 2021, Jednání o vzájemném narovnání ze dne 7. 12. 2021). Na návrh na vzájemné narovnání ze dne 7. 12. 2021 v části týkajícího se nájemného za červen 2018, reagovala žalovaná dne 8. 1. 2022 tak, nechť o tomto nároku rozhodne soud (viz Jednání o vzájemném narovnání ze dne 7. 12. 2021, Návrh narovnání ze dne 8. 1. 2022). Dne 17. 10. 2019 byla žalované zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobce předžalobní výzva.

5. Z výslechu žalobce soud zjistil, že k ukončení nájemního vztahu, vedly žalobce opakované problémy, které spočívaly např. v nevhodném zabezpečení věcí, v opakovaném ucpání kanalizace a podobně. Žalobce uvedl, že v důsledku narůstajících neshod mezi smluvními stranami ohledně užívání předmětných prostor, došlo například k započtení slevy ze zaplacení nájemného o rok dříve, než bylo ujednáno smlouvou, navíc to bylo v době, kdy již sleva byla dle tvrzení žalobce, vyčerpána. Dne 2. 10. 2019 vyměnil zámky v pronajatých prostorách, k faktickému vyklizení prostor však došlo až s půlročním zpožděním, kdy mělo dle žalobce dojít k řádnému ukončení nájemního vztahu. Žalobce dále potvrdil, že ujednání o předčasném uplatnění slevy (v rozporu s tím, co bylo sjednáno v písemném vyhotovení smlouvy), nebylo účastníky provedeno v písemné formě, neboť je zvyklý se domlouvat ústně a dodržovat vždy to, co si dohodl. Dále žalobce potvrdil, že na jaře roku 2018 probíhaly v blízkosti nebytových prostor stavební práce.

6. Žalovaná v rámci svého účastnického výslechu potvrdila, že se žalobce snažil záležitost týkající se hluku a prachu v souvislosti se stavbou na jaře 2018 vedle pronajatých prostor řešit domluvou, avšak vzhledem k nemožnosti vyhovět všem požadavkům, bylo nakonec mezi účastníky domluveno odpuštění nájemného za měsíc červen 2018. Žalovaná potvrdila i to, že dohoda nebyla uzavřena v písemné formě, z důvodu vzájemné důvěry, přičemž vzhledem k vystavení nulové faktury za měsíc červen 2018, považovala celou záležitost za vyřešenou. Žalovaná dále uvedla, že byť se žalobcem řešila výhrady žalované v souvislosti s užíváním prostor, k uplatnění slev či zápočtů nedošlo a nájem byl i nadále řádně žalovanou hrazen. V důsledku hluku a prachu ze sousedství docházelo k ukončení či přerušení meditací a lekcí, nebylo možné provádět kosmetickou činnost a podobně. K uhrazeným fakturám za nájemné v měsících únor a březen 2019 se žalovaná vyjádřila tak, že je nechala proplatit, neboť se starala o malé dítě a nevěnovala tomu pozornost. O tom, že faktury byly zaplaceny ve vyšší výši, než bylo ujednáno smlouvou, se dozvěděla až poté, co vztahy mezi žalovanou a žalobcem eskalovaly a žalovaná se obrátila na svého právního zástupce.

7. Z ostatních provedených důkazů soud žádné rozhodné skutečnosti pro posouzení věci nezjistil.

8. Na jednání nařízeném na den 20. 9. 2021 byl žalobce dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyzván, aby soudu navrhl bezodkladně důkaz prokazující jeho tvrzení, že žalovaná žalobci dluží celkovou částku 70 059 Kč O následcích neunesení břemene tvrzení byl poučen. Žalobce v této souvislosti uvedl, že ke dni podání žaloby dluh žalobce vůči žalované existoval s ohledem na skutečnost, že tato nevyklidila předmětné prostory, přičemž k vyklizení prostor došlo až v březnu 2020. Do doby vyklizení prostor proto nemohlo dojít k vyúčtování zbylé kauce ve vztahu k nárokům žalobce, přičemž tento vztah trvá i nadále.

9. Dle § 2302 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu.

10. Dle § 2303 o. z., je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

11. Dle § 2201 o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Dle § 2217 odst. 1 o. z., nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

13. Dle § 2254 odst. 2 o. z., při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

14. Dle § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle odst. 2 téhož ustanovení, započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

15. Dle § 1987 odst. 1 o.z., k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle odst. 2, pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

16. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle odst. 3 předmětného ustanovení, zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícím závěrům. Žalobce a žalovaná uzavřeli nájemní smlouvu na dobu určitou, jejímž předmětem byly prostory sloužící k podnikání, za což se žalovaná zavázala měsíčně platit nájemné ve výši 57 900 Kč, za služby částku 6 900 Kč a zálohy za spotřebované energie ve výši 4 500 Kč. V čl. IV odst. 2 nájemní smlouvy si smluvní strany ujednaly 50 % slevu z měsíčního nájemného, vždy na období měsíců února a března od roku 2019. Žalovaná řádně hradila nájemné spolu se zálohami na služby za užívání předmětných prostor. Nájemné za červen 2018 nebylo uhrazeno, na čemž se účastníci dohodli, v důsledku čehož byla vystavena tak zvaná nulová faktura. Vzhledem ke skutečnosti, že veškeré změny obsahu nájemní smlouvy byly činěny pouze ústní formou, přičemž účastníkem těchto změn byli pouze žalobce a žalovaná, nebylo možné, s ohledem na jejich rozporuplná tvrzení spolehlivě zjistit či prokázat, jaká konkrétní dohoda v souvislosti s odkladem plateb nájemného či jejich snížení, byla mezi těmito dohodnuta, tj. jakým způsobem změnili obsah písemné nájemní smlouvy. Jelikož pak mezi účastníky v průběhu trvání nájemního vztahu došlo k neshodám, které vyústily následně až k ukončení nájmu výpovědí ze strany žalobce, který dne 2. 10. 2019 vyměnil u předmětných prostor zámky, načež ani nerespektoval rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 10. 2019, č. j. 20 C 85/2019, jež bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze dne 15. 11. 2019, č. j. 70 Co 381/2019-29, a usnesením Ústavního soudu České republiky, kterým byla žalobci kromě jiného uložena povinnost zpřístupnit žalované předmětné prostory, nemohl na žalované požadovat za toto období řádné nájemné, včetně záloh na služby. Soud proto vyšel z předloženého rozpisu všech provedených úhrad nájemného za jednotlivé měsíce po celou trvání nájemního vztahu, přičemž nedospěl k závěru, že by žalovaná ke dni podání žaloby žalobci dlužila částku ve výši 70 059 Kč (za měsíc červen 2018), a to bez ohledu na složenou jistotu žalovanou, která nebyla do tohoto přehledu započtena a žalobce jí tak stále ve zbytku zadržuje, přičemž do vyhlášení rozsudku dosud neprovedl její vyúčtování. Jelikož žalobce ani přes poučení dle § 118 nepředložil soudu žádný důkaz, že by žalovaná dlužila žalobci požadovanou částku (nájemné za červen 2018, což žalované vyúčtoval až zpětně fakturou č. [číslo] z 26. 9. 2019), neunesl tak břemeno tvrzení, a proto soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 41 043,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 70 059 Kč sestávající z částky 3 940 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na soudním jednání ze dne 8. 10. 2020, účast na soudním jednání ze dne 27. 5. 2021, účast na soudním jednání ze dne 30. 8. 2021, stanovisko žalované ze dne 19. 9. 2021, účast na soudním jednání ze dne 20. 9. 2021, účast na soudním jednání ze dne 10. 1. 2022) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 33 920 Kč ve výši 7 123,20 Kč.