6 C 97/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 81 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 81 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81 650 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do částky 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč za dobu od dobu od 27. 2. 2021 do 22. 11. 2021, zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 878 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 81 950 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady nákladů za odtah motorového vozidla [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“) a parkovné na střeženém parkovišti. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne [datum] provedla dle § 27 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o provozu“) odtah vozidla, jehož provozovatelem je žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkoviště provozované žalobkyní, odkud nebylo do dne podání žaloby vyzvednuto. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala uhradit částku za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a částku ve výši 80 050 Kč za parkovné odtaženého vozidla na střeženém parkovišti (za 1. až 3. den střežení činí parkovné 250 Kč, za 4. až 180. den stěžení činí parkovné 400 Kč a za každý den po 180. dni střežení činí parkovné 50 Kč), celkem tedy požadovala uhradit částku 81 950 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho.

2. Vedle žalované částky se žalobkyně domáhala rovněž úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81 950 Kč od 27. 2. 2021 do zaplacení.

3. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

1. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně co do výše 300 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 300 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 2. 2021 do 22. 11. 2021 zpět. Částečné zpětvzetí žalobkyně odůvodnila tak, že dluh žalovaného byl ke dni podání žaloby tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč a částkou 79 750 Kč za parkovné. Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činila 81 650 Kč, nikoli 81 950 Kč, s tím, že pohledávka dosáhla této výše dnem podání žaloby, tj. 22. 11. 2021, pročež se žalobkyně vedle žalované částky ve výši 81 650 Kč dále domáhala úhrady zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 81 650 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a řízení v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I.).

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Soud z Protokolu o odtahu vozidla [číslo] zjistil, že vozidlo [registrační značka] bylo dne [datum] na pokyn strážníka městské policie dle ustanovení § 27 odst. 5 zákona o provozu odtaženo na parkoviště provozované žalobkyní, odkud si jej žalovaný ani přes výzvu k převzetí vozidla ze dne 20. 1. 2021 nevyzvedl. Soud má z doložené karty vozidla reg. zn [anonymizováno] za prokázané, že žalovaný je provozovatelem předmětného vozidla. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu k úhradě ze dne 23. 2. 2021 žalobkyni neuhradil.

6. Dle § 27 odst. 5 zákona o provozu o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

7. Právo vlastníka místní komunikace vykonává na základě zřizovací listiny vydané Zastupitelstvem hl. m. Prahy dne 26. 5. 2020 žalobkyně.

8. Dle § 2 odst. 3 písm. a) nařízení Rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel první až třetí i jen započatý den 250 Kč za den.

9. Dle § 2 odst. 3 písm. b) nařízení Rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od čtvrtého dne za každý i jen započatý den maximálně však sto osmdesát dnů ode dne přitažení vozidla na parkoviště 400 Kč za den.

10. Dle § 2 odst. 3 písm. c) nařízení Rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti ze dne 12. 2. 2013, činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od sto osmdesátého prvního dne 50 Kč za den.

11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení došel k závěru, že v důsledku odtahu vozidla a jeho následného umístění na střežené parkoviště vznikl žalobkyni nárok na úhradu částky 81 650 Kč. K úhradě této částky je povinen žalovaný coby provozovatel vozidla. Žalobkyni se podařila prokázat tvrzení uvedená v žalobě, bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil. To však žalovaný neučinil. S ohledem na shora uvedené soud shledal nárok žalobkyně jako důvodný, proto žalobnímu návrhu ve zbylé části vyhověl (výrok II.).

13. Jelikož žalovaný svůj dluh řádně a včas nezaplatil, dostal se s jeho úhradou do prodlení, soud proto přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1907 o. z., jehož výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 878 Kč (výrok III.). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 278 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. V této souvislosti soud konstatuje, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon provedený ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) výše uvedené vyhlášky (souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a částečné zpětvzetí žaloby), neboť obsah podání ve značné míře navazoval na obsah návrhu ve věci samé a žaloba byla částečně vzata zpět z důvodů na straně žalobkyně, kdy v návrhu ve věci samé uvedla nesprávnou výši dlužné částky.