7 C 102/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 149 135,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 605,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 4 180,73 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 48 605,50 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 100 529,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 8 204,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 99 359,77 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Žalobní tvrzení</b> 1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], domáhala na žalované zaplacení částky 149 135,27 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 140 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Všeobecné produktové podmínky platné ke dni uzavření smlouvy o úvěru, kterými se řídí záležitosti výslovně neupravené smlouvou o úvěru, a Sazebník. Poskytnutý úvěrový rámec byl čerpán prostřednictvím běžného účtu č. [bankovní účet]. Ke dni [datum] žalovaná vyčerpala částku 112 000 Kč. Žalovaná se zavázala dle čl. II. smlouvy o úvěru vrátit peněžní prostředky formou řádných měsíčních splátek ve výši 2 800 Kč (tj. v neměnné výši 2% z poskytnutého úvěrového rámce), splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Dále byla žalovaná povinna hradit dle téhož článku smlouvy o úvěru pojištění ve výši 174 Kč. Splátky poskytnutého úvěru včetně úroků byla žalovaná povinna splácet dle čl. III. odst. 2 a 3 smlouvy o úvěru formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu č. [bankovní účet] ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Jistina úvěru byla úročena úrokovou sazbou stanovenou v čl. II. odst. 5 smlouvy o úvěru. V případě prodlení žalované se splácením úvěru byla částka po splatnosti úročena úrokem z prodlení v zákonné výši. Dle [číslo listu] Všeobecných produktových podmínek je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna úročit úrokem z prodlení celkovou dlužnou částku. Dále se smluvní strany dohodly, že právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna účtovat žalované jednak poplatky dle platného sazebníku (čl. II odst. 15 smlouvy o úvěru) a dále smluvní pokutu ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy o úvěru po dni prohlášení úvěru za splatný, a to za opakované prodlení se splátkou. Žalovaná vyčerpala částku 159 704 Kč. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas nehradila, čímž porušila smlouvu o úvěru způsobem definovaným v [číslo listu] písm. d/ Všeobecných produktových podmínek, a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila na základě Oznámení o prohlášení úvěru za splatný v souladu s [číslo listu] písm. a/ Všeobecných produktových podmínek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 149 385,25 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 135 761,48 Kč (tj. 159 704 Kč – částka 23 942,52 Kč, kterou žalovaná uhradila), obchodního úroku z nesplacené jistiny kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 12 203,79 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužné částky po splatnosti kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 249,98 Kč a dlužných poplatků za vedení účtu, dlužné úhrady za pojištění a nákladů na upomínání ve výši 1 170 Kč. Ke dni podání žaloby tvoří dlužnou částku nesplacená jistina ve výši 135 761,48 Kč, obchodní úrok z nesplacené jistiny kapitalizovaný ke dni zesplatnění ve výši 12 203,79 Kč a poplatky ve výši 1 170 Kč. Dále se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky po splatnosti kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 12 385,69 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 147 965,27 Kč od [datum] do zaplacení. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých jí žalovanou v žádosti o úvěru ze dne [datum], dále kontrolovala interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází právní předchůdkyně žalobkyně z příjmů, které klient doloží. Žalovaná doložila, že byla od [datum] na dobu neurčitou zaměstnána coby servírka ve [právnická osoba], s.r.o, a že její průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce činil 9 959 Kč a že výše jejího čistého příjmu za posledních 5 měsíců činil 49 339 Kč s tím, že ze mzdy žalované nebyly prováděny žádné srážky. Žalovaná nebyla ve zkušební době a v době podání žádosti o úvěr s ní nebylo vedeno jednání o skončení pracovního poměru. Dále žalovaná uvedla, že měsíční příjem domácnosti činí 80 000 Kč, že má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala právní předchůdkyně žalobkyně částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči právní předchůdkyni žalobkyně měla žalovaná v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 350,25 Kč a z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaná neměla v době podání žádosti žádné další závazky. Žalovaná, ač upomenuta výzvou právního zástupce ze dne [datum], na svůj dluh doposud ničeho neuhradila. Na základě smlouvy ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou z výše uvedené úvěrové smlouvy postoupena z právní předchůdkyně na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání soudu dne [datum] nedostavila za situace, kdy žalovaná svoji neúčast nikterak neomluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované jen na základě důkazů předložených žalobkyní (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, platném znění, dále jen„ o. s. ř.“).

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Z žádosti o úvěr [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že je svobodná, bydlí ve vlastním domě/bytě, od [datum] má pracovní poměr na dobu neurčitou a že má základní vzdělání. Dále uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, její průměrný měsíční příjem za 3 měsíce činí 9 959 Kč a příjem domácnosti 80 000 Kč měsíčně.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 140 000 Kč. Ten se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 800 Kč [ulice] splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Spolu s měsíčními splátkami se žalovaná zavázala hradit pojištění ve výši 174 Kč. Roční úroková sazba činila 20,60 %. Dále se žalovaná zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč a dále poplatek za každé další čerpání úvěru ve výši 89 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy o úvěru stvrdila, že jí právní předchůdkyně žalobkyně s dostatečným časovým předstihem před podpisem smlouvy o úvěru poskytla aktuální [anonymizováno], Podmínky, Sazebník a že s nimi byla seznámen a že s jejich obsahem souhlasí. Dále žalovaná svým podpisem ve smlouvě o úvěru rovněž stvrdila, že jí právní předchůdkyně žalobkyně písemně poskytla povinné informace před uzavřením smlouvy, a to na formuláři“ Standardní informace o spotřebitelském úvěru” a že jí poskytla náležité vysvětlení, zejména předsmluvních informací včetně důsledků prodlení klienta s úhradou závazků (viz Všeobecné produktové podmínky účinné od zárí 2014, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od [datum], Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro spotřebitelský splátkový revolvingový úvěru [anonymizována dvě slova]).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu pohledávek, který tvoří přílohu [číslo] této smlouvy, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru na žalobkyni.

8. Z platební historie ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované prostředky ve výši 159 704 Kč, poslední čerpání úvěru bylo dne [datum]. Žalovaná dále uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 110 095,59 Kč.

9. Z výpisu z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] za listopad 2015 bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] čerpala úvěr ve výši 112 000 Kč a že její počáteční zůstatek na účtu byl„ – 9184,73 Kč“ a konečný zůstatek na účtu činil„ 76,67 Kč“.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o zesplatnění úvěru ke dni [datum] a o výši celkové dlužné částky, která ke dni [datum] činila 149 385,25 Kč. Současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do [datum].

11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že uvedené výzvy byly žalované adresovány na adresu [adresa žalované], [ulice a číslo], [obec a číslo] a [anonymizována tři slova], [obec a číslo].

12. Z náhledu do interních zdrojů právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná měla závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 350,25 Kč.

13. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná je od [datum] zaměstnána coby servírka u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], její průměrný měsíční čistý příjmem za poslední 3 měsíce činí 9 959 Kč, hrubý příjem za posledních 5 měsíců činí 56 640 Kč a její čistý příjem za posledních 5 měsíců činí 49 339 Kč.

14. Z výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] za měsíce prosinec 2015, únor až prosinec 2016, leden až prosinec 2017, leden až prosinec 2018, leden až prosinec 2019, leden až prosinec 2020, únor až červen 2021 byly zjištěny pohyby na úvěrovém účtu, počáteční a konečné zůstatky v každém měsíci.

15. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

16. Podle 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně žalované umožnila čerpat peněžní prostředky do výše 140 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 1 cit. zákona.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L. a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]).

25. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

26. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaná před podpisem smlouvy o úvěru ze dne [datum] prohlásila, že její měsíční příjmy činí 9 959 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 0 Kč a celkový měsíční příjem domácnosti je 80 000 Kč. Žalobkyně přitom soudu předložila žádost žalované o úvěr, potvrzení žalované o výši jejího příjmu a dále výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] za měsíc listopad 2015. Žalobkyně se nepokusila získat relevantní informace o výdajích žalované, kdy bez dalšího přijala závěr, že má nulové výdaje. Pouze ověřila splátky dosavadních závazků, které měly činit 2 350,25 Kč. Žalobkyně sice k důkazu předložila výpis z běžného účtu žalované, tento se však týkal měsíce, ve kterém byl úvěr žalované poskytnut, výpisy za období předcházející poskytnutí úvěru žalobkyně soudu nepředložila, informace o nulových výdajích nebyla tedy nijak ověřena. Z jednoho výpisu z běžného účtu žalovaného (tím spíše, když se jedná o výpis z účtu za měsíc, v němž byl žalované úvěr poskytnut) nebylo možné zjistit, jaké výdaje měla na bydlení, přestože uváděla vlastnické bydlení, dá se předpokládat, že je nutné hradit minimálně služby spojené s užíváním bytu či domu. Žalobkyně tak nemohla mít při poskytnutí úvěru ani přibližnou představu o skutečných výdajích žalované a neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou.

27. Jelikož je tedy spotřebitelská smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná, neboť jednání, kterým žalobkyně rezignovala na prověření úvěruschopnosti žalované je jednání proti dobrým mravům, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

28. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 159 704 Kč. Žalovaná dosud zaplatila částku 110 098,59 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni částku 48 605,50 Kč (tj. 149 135,27 Kč - 110 098,59 Kč) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 180,73 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu co do částky 100 529,77 Kč (tj. 149 135,27 Kč – 48 605,50 Kč) a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 204,96 Kč (tj. 12 385,69 Kč – 4 180,73 Kč) a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 99 359,77 Kč (tj. 147 965,27 Kč – 48 605,50 Kč) od [datum] do zaplacení jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

29. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, kdy žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 385,69 Kč ke dni [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 147 965,27 Kč od [datum] do zaplacení. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

30. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě byla žalovaná vyzvána k vrácení poskytnutých finančních prostředků oznámením o prohlášení úvěru za splatný dne [datum]. Termín plnění byl stanoven do [datum]. Žalovaná je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního dne poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne [datum] byla určena lhůta do [datum], nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo]). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z žalobkyní prodloužené lhůty, kdy tato lhůta uplynula dne [datum]. Žalovaná se tak ocitla v prodlení [datum], proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 48 605,50 Kč za období od [datum] do [datum] činí 4 180,73 Kč. Dále jí přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 48 605,50 Kč od [datum] do zaplacení.

32. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. Co se týká náhrady nákladů řízení, převážně úspěšným byla ve sporu žalovaná dle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná se během celého řízení nikterak nevyjádřila, nevznikly jí tedy žádné náklady řízení. Soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).