7 C 104/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5 765 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 765 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 765 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení a dále se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5 765 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 5 765 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované dne 1. 5. 2020 poskytnuta částka ve výši 4 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou jistinu spolu se smluvním poplatkem ve výši 165 Kč za expresní vyplacení úvěru a poplatkem za službu klidné spaní ve výši 110 Kč. Zároveň se žalovaná zavázala k tomu, že v případě prodlení zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalovaná byla o této skutečnosti řádně informována. Ačkoliv žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce, tak žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ust. § 115a o. s. ř). Žalobkyně ani žalovaný na výzvu soudu nereagovali a soud má tedy za to, že nemají proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nepřevyšuje částku uvedenou v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč (bez příslušenství), jde o tzv. bagatelní řízení. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou skrze prostředky komunikace na dálku Smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 4 500 Kč, kdy uzavření této smlouvy předcházelo zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno žalované na účet právního předchůdce žalobkyně č. [bankovní účet], čímž došlo ke ztotožnění osoby žalované (viz Smlouva o úvěru, Sazebník, potvrzení o platbě). Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatky v částce 5 765 Kč v jediné splátce k 31. 5. 2020. Zároveň si strany ujednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz Smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky). Dne 1. 5. 2020 převedl právní předchůdce žalobkyně na účet žalované č. [bankovní účet] částku 4 500 Kč (viz potvrzení o platbě). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2020 postoupil původní věřitel pohledávku vůči žalované na žalobkyni, kdy o této skutečnosti byla žalovaná spravena dopisem ze dne 6. 11. 2020 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala dne 3. 12. 2020 žalovanou k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy prostřednictvím svého právního zástupce (viz předžalobní výzva včetně podacího lístku).

6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl sodu k těmto právním závěrům.

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěrující zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1806 o. z. lze úroky požadovat, bylo-li to ujednáno.

9. Podle ust. § 1802 o. z. není-li výše úroků ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníky v době uzavření smlouvy.

10. Podle ustanovení § 1970 o. z. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.

11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 4 500 Kč, který žalovaná čerpala, ale nesplatila. V souladu s ustanovením § 1931o. z. tak žalované vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků z úvěru. Soud přitom přihlédl k výši sjednaných poplatků v poměru k poskytnutému úvěru, kdy vzal zároveň v potaz účel poplatků, jímž je paušální pokrytí nákladů žalobkyně spojených s uzavřením úvěrové smlouvy a její zisk a dospěl k závěru, že tyto poplatky nejsou nepřiměřené. Dále pak žalované vznikla na základě příslušného ustanovení obchodních podmínek povinnost uhradit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. V tomto případě vzal soud v potaz utvrzovací funkci smluvní pokuty. Přiměřenost smluvní pokuty soud poměřoval okolnostmi, za kterých byla smlouva uzavřena (prostřednictvím komunikace na dálku), přičemž žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v malé částce. Dle soudu není sjednaná výše smluvní pokuty nepřiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005), vzhledem k čemuž soud žalobě v této části vyhověl.

12. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 o.z., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu.

13. Konečně žalobkyně požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě vyhověl i v této části.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 765 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

15. Aplikaci ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. soud odůvodňuje tím, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu (tj. poskytnutí zápůjčky), byť jiných dlužníků. Lze učinit závěr o ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a); právě řízení o nároku na úhradu poskytnuté zápůjčky lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Navíc lze předpokládat, že stejné žaloby podává žalobce i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.