7 C 106/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 3 - Anonymizováno o 13 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 336 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 269 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 206,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, a upřesněním ze dne , datum, domáhala zaplacení částky 13 605 Kč s příslušenstvím, která se skládala ze dvou nároků žalobkyně. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovanou pracovní smlouvu. Žalovaná však v období od 22. 7. 2023 do 9. 8. 2023 nechodila do práce, žalobkyně proto pracovní poměr žalované ukončila ke dni 31. 8. 2023, kdy žalované zaslala okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 9. 8. 2023, které bylo žalované doručeno dne 16. 8. 2023. Za srpen 2023 žalobkyně zaplatila za žalovanou přeplatek na zdravotním pojištění ve výši 2 336 Kč, který touto žalobou nárokuje zpět. Vyměřovací základ žalované poklesl pod úroveň minimální mzdy, žalobkyně proto vypočetla zdravotní pojištění z minimálního vyměřovacího základu z částky 17 300 Kč, zdravotní pojištění je ve výši 13,5 % minimálního vyměřovacího základu (17 300 * 0,135). Žalobkyně se dále domáhá zaplacení částky 11 269 Kč za přečerpanou dovolenou, kdy žalovaná čerpala dovolenou v rozsahu 190,25 hodin, vznikl jí však nárok pouze na 131 hodin. Žalobkyně pak požaduje dle § 222 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, částky 11 269 Kč jako náhradu za zaplacení 59,25 hodin. K výpočtu nároku žalobkyně došla násobením průměrného hrubého výdělku ve výši 206,56 Kč a přečerpaných hodin 59,25, od výsledku 12 239 Kč odečetla 685 Kč daňový bonus, na který žalované nevznikl nárok, částku 550 Kč z titulu zdravotního pojištění, částku 795 Kč, Anonymizováno, z titulu sociálního pojištění, a dále navýšila o 1 060 Kč z titulu doplatku zdravotního pojištění, neboť žalovaná nedosáhla minimální mzdy. Žalovaná ničeho neuhradila ani po výzvě ze dne , datum, , ani po předžalobní výzvě ze dne , datum, .

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Ve věci je přítomen cizí prvek daný Kyrgyzskou státní příslušností žalované. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), podle něhož může být zaměstnanec žalován pouze u soudů toho členského státu, v němž má zaměstnanec bydliště. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Žádné mezinárodní smlouvy s Kyrgyzskou republikou týkající se pracovních vztahů sjednány nebyly.

6. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, pracovní smlouvu, na základě které žalovaná jako zaměstnanec měla pro žalobkyni jako zaměstnavatelku vykonávat práci na pozici prodavač/pokladní s dnem nástupu práce od , datum, . Hrubá měsíční mzda byla sjednána ve výši 32 300 Kč, od , datum, ve výši 33 400 Kč. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou (Pracovní smlouva ze dne , datum, ). Dne , datum, byl sjednán dodatek pracovní smlouvy, kdy výše mzdy od 1. 3. 2023 byla ujednána na částku 34 400 Kč (Dodatek k pracovní smlouvě ze dne , datum, ). Žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr ke dni doručení okamžitého zrušení pracovního poměru (Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, ). Dne , datum, si žalovaná zásilku nevyzvedla a ta se dne , datum, vrátila žalobkyni (Doručenka žalované s daty , datum, a , datum, ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zdravotního pojištění a přeplatku na náhradě mzdy za dovolenou podáními ze dne , datum, a předžalobní výzvou ze dne , datum, (Výzvy ze dne , datum, a , datum, včetně dodejek). K zaměstnání žalované u žalobkyně vydala žalobkyně dne , datum, Potvrzení o zaměstnání (Potvrzení o zaměstnání ze dne , datum, ). Žalovaná pobírala v lednu 2023 mzdu ve výši 32 300 Kč, průměr PPÚ 188,19 Kč, v únoru 2023 mzdu ve výši 32 300 Kč, průměr PPÚ 188,19 Kč, v březnu 2023 mzdu ve výši 34 400 Kč, průměr PPÚ 188,19 Kč, v dubnu 2023 mzdu ve výši 34 400 Kč, průměr PPÚ 200,04 Kč, v květnu 2023 mzdu ve výši 34 400 Kč, průměr PPÚ 200,04 Kč, v červnu 2023 mzdu ve výši 34 400 Kč, průměr PPÚ 200,04 Kč, v červenci 2023 mzdu ve výši 34 400 Kč, průměr PPÚ 206,56 Kč a v srpnu 2023 mzdu ve výši 34 400 Kč, průměr PPÚ 206,56 Kč (Výplatní pásky 1–8/2023). Dle přehledu zdravotního pojištění za období 8/2023 ze dne , datum, měla žalovaná vyměřovací základ zdravotního pojištění v srpnu 2023 ve výši 2 336 Kč (Přehled zdravotního pojištění za období 8/2023 ze dne , datum, ).

7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti. Podle odstavce 3 pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. Podle odstavce 4 pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Podle odstavce 6 minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda. Podle odstavce 9 Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období, b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci. Podle odstavce 10 pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů.

8. Podle ustanovení § 222 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2023, dále jen „zákoník práce“, zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Podle odstavce 4 zaměstnanec je povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, popřípadě na niž mu právo nevzniklo.

9. Podle ustanovení § 331 zákoníku práce vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.

10. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce, průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

11. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odstavce 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

12. Podle ustanovení § 336 odst. 1 zákoníku práce písemnost, kterou doručuje zaměstnavatel prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zasílá zaměstnavatel na poslední adresu zaměstnance, kterou zaměstnanec zaměstnavateli písemně sdělil. Písemnost může být doručena také tomu, koho zaměstnanec k přijetí písemnosti určil na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zaměstnance. Podle odstavce 2 doručení písemnosti zaměstnavatele doručované prostřednictvím provozovatele poštovních služeb musí být doloženo písemným záznamem o doručení. Podle odstavce 3 nebyl-li zaměstnanec, kterému má být písemnost doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, zastižen, uloží se písemnost v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo u obecního úřadu. Zaměstnanec se vyzve písemným oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si písemnost do 15 dnů vyzvedl; zároveň se mu sdělí, kde, od kterého dne a v kterou dobu si může písemnost vyzvednout. V oznámení podle věty druhé musí být zaměstnanec rovněž poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení písemnosti. Podle odstavce 4 povinnost zaměstnavatele doručit písemnost je splněna, jakmile zaměstnanec písemnost převezme. Jestliže si zaměstnanec písemnost (odstavec 3) nevyzvedne do 15 dnů, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty; tato nedoručená písemnost se odesílajícímu zaměstnavateli vrátí.

13. Po právním a skutkovém zhodnocení věci soud došel k závěru, že žaloba je důvodná v obou nárocích. Žalovaná bez omluvy přestala docházet do zaměstnání a nelze po zaměstnavateli požadovat, aby za takového zaměstnance hradil zdravotní pojištění, resp. aby nesl náklady s přečerpanou dovolenou. V případě prvního nároku v podobě zdravotního pojištění žalované za srpen 2023 žalobkyně správně použila k vpočtu minimální vyměřovací základ na rok 2023 ve výši 17 300 Kč jako minimální mzdu pro tento rok a dle § 3 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, vypočetla pojistné ve výši 2 336 Kč po zaokrouhlení (17 300 Kč * 0,135 %). Ohledně druhého nároku za přečerpanou dovolenou byla žalovaná povinna žalobkyni dle § 222 odst. 4 zákoníku práce vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratila právo, popřípadě na niž jí právo nevzniklo. Průměrný hrubý hodinový výdělek žalované za předchozí čtvrtletí byl ve výši ve výši 206,56 Kč dle § 353 a 354 zákoníku práce, žalovaná přečerpala dovolenou o 59,25 hodin, žalobkyně ponížila tento nárok o částku 550 Kč z titulu zdravotního pojištění, dále o částku 795 Kč z titulu sociálního pojištění, a dále navýšila o 1 060 Kč z titulu doplatku zdravotního pojištění, neboť žalovaná nedosáhla minimální mzdy (17 300 – 9 449 = 7 851 Kč, násobeno 0,135 %, jak vyžaduje § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění).

14. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne splatnosti stanovené ve výzvě ze dne , datum, .

15. Pro úplnost soud dodává, že na místě není aplikace ustanovení § 331 zákoníku práce, neboť žalovaná měla vědět, že pokud přestala chodit do zaměstnání a v kalendářním roce 2023 přečerpala do července dovolenou o jeden a půl pracovní týden, že tyto prostředky bude muset žalobkyni vrátit. Stejně tak u zdravotního pojištění za srpen 2023 musela žalovaná předpokládat, že žalobkyně musí zdravotní pojištění uhradit i při její neomluvené absenci v zaměstnání. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 206,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 605 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 220 Kč ve výši 886,20 Kč a dále za jeden úkon právní služby uvedený v § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za předžalobní výzvu ze dne 9. 10. 2023 zaslanou žalobkyní, která v době úkonu nebyla zastoupena advokátem. Soud dále nepřiznal odměnu za upřesnění žaloby ze dne 18. 7. 2025, neboť popis výpočtu měla obsahovat již samotná žaloba.

17. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.