7 C 108/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 49 053,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 480,79 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 7 572,61 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 930,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 272,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 053,40 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 46 999,90 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 936,68 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 49 053,40 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (právnická osoba., IČO IČO) uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Žalované byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky až do limitu 47 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,9% ročně, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 410 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 27. 9. 2025, o čemž byla žalovaná informována prostřednictvím dopisu. Ke dni 1. 12. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 46 999,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 272,39 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 930,84, poplatků ve výši 2 053,50 Kč, úroků ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 46 999,90 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně z částky ve výši 49 053,40 Kč (sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 46 999,90 od 2. 12. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagovala a ničeho neuhradila.

2. V podání ze dne 18. 6. 2026 po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí. Vzala v potaz sociální a demografická data a informace z interních a externích databází. Dále právní předchůdkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované a zjistila, že žalovaná je schopen hradit úvěr ve výši 47 000 Kč. Uvedla, že s ohledem na informace, které žalovaná uvedla při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jejího příjmu (který žalovaná doložila výpisem příjmových transakcí zaúčtovaných na účet), dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a soudního řízení se nezúčastnila.

4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, Všeobecných obchodních podmínek právnická osoba., účinných od 13. 4. 2024, Cenníku pro soukromou klientelu účinného od 20. 9. 2024, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 9. 2024 podepsána smlouva o revolvingovém úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 47 000 Kč a žalovaná se zavázala je právní předchůdkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách 1 410 Kč.

6. Z Poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 26. 8. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně upozornila žalovanou na dluh po splatnosti a vyzvala ji k úhradě dlužné částky nejpozději do 27. 9. 2025. Součástí výzvy je také upozornění, že v případě neuhrazení dlužné částky dojde k požadavku okamžitého splacení celého úvěru ve výši 50 261 Kč.

7. Z výpisu z úvěrového účtu za období 22. 9. 2024 – 31. 8. 2025 soud zjistil, že aktuální částka po splatnosti činí 6 363,29 a celková dlužná částka 51 844,69 Kč (zbývající z částky 50 260,79 Kč, nákladů spojenými s prodlením ve výši 900 Kč a řád 8. Z listiny s názvem Splaťte okamžitě celý dluh ze dne 27. 9. 2025 soud zjistil, že z důvodu neuhrazení celkově požadované částky výše uvedeného dluhu vyzvala předchůdkyně žalobkyně žalovanou okamžité úhradě částky 52.344 Kč s upozorněním, že počínaje 28. 9. 2025 požadovaná částka narůstá o řádný úrok i úrok z prodlení.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 11. 2025 včetně přílohy č. 1 – Seznam pohledávek (řádek 172), Dohody o úplatě ze dne 28.11.2025 a přílohy č. 7 - Potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 2. 12. 2025 soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 12. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou vycházející ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7358317143 postoupena na žalobkyni.

10. Z dokumentu Podklady pre súdne konanie ze dne 1. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaná k 17. 6. 2025 načerpala z revolvingového úvěru finanční prostředky ve výši 54 424 Kč, přičemž k 8. 9. 2025 splatila celkově 12 943,21 Kč.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 12. 2025 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky za ní na žalobkyni, a že celková částka činila ke dni postoupení 54 256,63 Kč.

12. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházenící žalobě ze dne 23. 2. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávky v celkové výši 56 834,06 Kč, a to do 10. 3. 2026.

13. Z výpisu z běžného účtu právnická osoba., č. č. účtu za období od 1. 6. – 22. 9. 2024, jako i z předložených příjmových transakcí zúčtovaných na tento běžný účet za stejné období soud zjistil, že pravidelné měsíční příjmy žalované se v období od května do září 2024 pohybovaly v rozmezí od 47 689 Kč do 58 027 Kč měsíčně sestávající zpravidla z pěti položek, přičemž pouze jednu z nich lze spolehlivě idenfikovat jako měsíční mzdu (v rozmezí od 24 156 Kč do 26 438 Kč). Z výpisu je dále patrné, že žalovaná v sledovaném období pobírala přídavky z úřadu práce na dvě osoby, a to zřejmě na sebe a jedno nezaopatřené nezletilé dítě. V tomto výpisu z účtu je dále uvedeno, že žalovaná přijala v srpnu a září 2024 úvěry či půjčky od následujících společností: Via sms, s.r.o. dne 17. 8. 2024 ve výši 20 000 Kč, právnická osoba. dne 26. 8. 2024 ve výši 2 000 Kč, právnická osoba. dne 29. 8. 2024 ve výši 8 000 Kč, právnická osoba. dne 4. 9. 2024 ve výši 40 000 Kč, právnická osoba. dne 15. 9. 2024 ve výši 6 342 Kč a právnická osoba. ve výši 12 000 Kč. Výpis neobsahoval trvalý příkaz či pravidelné měsíční platby k úhradě nájemného a souvisejících nákladů bydlení (zálohy na energie a poplatky za správu). Stejně nebylo možné identifikovat splátky k žádnému z úvěrů uvedených v bodě 13, ani k úvěrům identifikovaných v dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta (viz níže).

14. Z dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalovaná v žádosti uvedla měsíční příjem 23 327 Kč a nájemné ve výši 4 000 Kč. Z dokumentu naopak vyplývá, že dle informací z CCB má žalovaná dva aktivní úvěry, a to ze dne 8. 9. 2023 ve výši 1 000 Kč s pravidelnou splátkou 30 Kč, a ze dne 29. 8 2024 ve výši 62 400 s pravidelnou splátkou ve výši 2 604 Kč.

15. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.

16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky až do výše 47 000 Kč a žalovaná se zavázala z vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru hradit úrok ve výši 16,9% ročně v měsíčních splátkách ve výši 1 410 Kč. Žalovaná svým povinnostem ze smlouvy nedostála, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze částku 12 943,21 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 23. 2. 2026.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

23. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ 30. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, č. j. 20 Cdo 3436/2024-140, nedostojí věřitel povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2024 podle smlouvu o revolvingovém úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. To se však nestalo, když právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě příjmovou a výdajovou stránku žalované před sjednáním úvěru. V doloženém dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta je uvedeno, že žalovaná měla mít podle informací z CCB ke dni 21. 9. 2024 dva existující úvěry ve výši 1 000 Kč z 8. 9. 2023 a 62 400 Kč z 29. 8. 2024. Z doloženého výpisu z účtu žalované č. č. účtu u předchůdkyně žalobkyně za období od 1. 6. 2024 – 22. 9. 2024 však vyplývá, že žalované bylo v srpnu a září 2024 poskytnuto dalších šest půjček, resp. úvěrů, a to dne 17. 8. 2024 od Via sms, s.r.o ve výši 20 000 Kč, dne 26. 8. 2024 od právnická osoba. ve výši 2 000 Kč, dne 29. 8. 2024 od právnická osoba. ve výši 8 000 Kč, dne 3. 9. 2024 od právnická osoba ve výši 40 000 Kč, dne 15. 9. 2024 od právnická osoba. ve výši 6 342 Kč a od právnická osoba. ve výši 12 000 Kč. Z předmětného výpisu z účtu však není patrné, že by ke dni poskytnutí revolvingového úvěru došlo k předčasnému splacení některého z výše uvedených závazků (plynoucích buď z Posuzování úvěruschopnosti klienta nebo ze samotného výpisu účtu), či alespoň k částečné úhradě. Předchůdkyně žalobkyně tedy při posuzování úvěruschopnosti žalované nijak nezohlednila jak jejich samotnou existenci, tak způsob splácení kteréhokoliv z nich. Byť byla nově sjednaná splátka pouze ve výši 1 410 Kč, právní předchůdkyně žalobkyně nijak nevyhodnotila, jak nové výše uvedené úvěry zatíží schopnost žalované splácet projednávaný úvěr. V Posouzení úvěruschopnosti klienta je dále uveden nájem 4 000 Kč, zřejmě včetně záloh a poplatků, protože tyto nezbytné náklady nejsou v dokumentu výslovně uvedeny (resp. nebyly zde uvedeny žádné další výdaje žalované). Z předmětného výpisu z účtu přitom vyplývá, že žalobkyně sdílí domácnost minimálně s jednou nezletilou osobou, na kterou pobírá přídavky od úřadu práce, ani tyto údaje nebyly obsaženy v dokumentu Posouzení úvěruschopnosti. Z výpisu z účtu v této souvislosti dále vyplývá, že předmětný účet neslouží k úhradě nájemného a souvisejících nákladů, když kromě obvyklého trvalého příkazu nelze z výpisu vyčíst ani pravidelné částky na měsíční bázi, které by mohly deklarované výši nájemného odpovídat. Respektive pravidelně se opakují výdaje ve výši 21 000 Kč - 30 000 Kč měsíčně na účet č. č. účtu, právní předchůdkyně žalobkyně si měla ověřit, na co jsou tyto výdaje ve výši měsíční mzdy žalované, zřejmě se jednalo o náklady na bydlení. Není tak spolehlivě prokázáno, na základě jakých informací předchůdkyně žalobkyně měla za dostatečně doloženou neobvykle nízkou částku měsíčního nájemného i se souvisejícími náklady v místě bydliště žalované. Žalobkyně tedy věrohodně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně získala od žalované veškeré nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace umožňující poskytnutí předmětného revolvingového úvěru. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 22. 9. 2024.

33. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovanou postoupena, v řízení nicméně prokázala, že její předchůdkyně žalované dne 22. 9. 2024 částku 47 000 Kč. Žalovaná načerpala celkem pouze částky 54 424 Kč a uhradila 12 943,21 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 41 480,79 Kč (54 424 – 12 943,21 = 41 480,79), co do zbytku jistiny 7 572,61 Kč (49 053,40 – 41 480,79 = 7 572,61) a veškerého příslušenství včetně poplatku a smluvního úroku, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti revolvingové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 41 480,79 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

34. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 49 053,40 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71, či ze dne 30. 4. 2026, č. j. 29 Co 57/2026–82.

35. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 936,68 Kč, přičemž tato částka představuje 69,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 963 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 053,40 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba a účast na jednání u soudu dne 10. 8. 2026) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 650 Kč ve výši 2 656,50 Kč. Soud dále nepovažoval za účelně vynaložený úkon právní služby podání žalobkyně ze dne 18. 6. 2026, kdy na výzvu soudu doplňovala tvrzení ohledně úvěruschopnosti žalované. Tato tvrzení však měla být obsažena již v žalobě. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.