7 C 111/2023
č. j. 7 C 111/2023-46
V PLATNOSTIObvodní soud pro Prahu 3 rozhodl ve věci o nároku na mzdu za únor a březen 2023, který byl částečně pro uznání. Soud přiznal žalobci mzdu za únor 2023 ve výši 57 061 Kč a za březen 2023 ve výši 62 724 Kč, přičemž žalovaná uznala částku 49 762 Kč jako čistou mzdu. Rozsudek včetně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně a náhrady nákladů řízení byl založen na § 109 a § 113 zákoníku práce a § 153a občanského soudního řádu. Soud rozhodl o zastavení řízení co do částky 12 000 Kč na základě zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř.
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Hlinkové a přísedících Mgr. Jany Kadlecové a Ilony Jirotkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 75 785 Kč s příslušenstvím částečně rozsudkem pro uznání
I. Řízení se zastavuje co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 63 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 061 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 785 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 785 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 18 717,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhal zaplacení částky ve výši 75 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdil, že s žalovanou jako zaměstnavatelkou uzavřel dne datum pracovní smlouvu pozici čokolatér. Dne datum se žalobce s žalovanou dohodli na ukončení pracovního poměru ke dni datum. Žalobci však nebyla vyplacena mzda za měsíce únor 2023 ve výši 57 061 Kč a za měsíc březen 2023 ve výši 62 724 Kč. Žalobce dne datum vyzval žalovanou k plnění částky 119 785 Kč. Ta mu však dne datum uhradila částku pouze ve výši 44 000 Kč. Žalobce tak nárokuje částku 75 785 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částku 57 061 Kč (mzda za měsíc únor 2023) ode dne datum do datum, dále z částky ve výši 119 785 Kč (mzda za měsíc únor 2023 a březen 2023) od datum do datum a dále ze zbývající dlužné částky ve výši 75 785 Kč od datum do zaplacení. V podání ze dne datum žalobce dále uvedl, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1775/2013, že při výpočtu náhrady mzdy se má vycházet z průměrného hrubého výdělku zaměstnance. Pokud by plátce daně, pojistného, nebo příspěvku odvedl příslušné srážky, jednalo by se o důvod pro zastavení exekučního či vykonávacího řízení.
2. Žalovaná v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne datum uvedla, že uznává nárok žalobce na částku 49 762 Kč a je připravena tuto částku uhradit. Ve zbytku se jedná o početní chybu, kdy je připravena požádat orgány státní správy o potvrzení správnosti výpočtu a o evidenci příslušných částek u orgánů státní správy. Ve vyjádření ze dne datum žalovaná uvedla, že uznaná částka ve výši 49 762 Kč představuje částku v čistém a odvody stanoví přiložené výplatní pásky.
3. Soud měl po provedeném dokazování za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná je akciová společnost, předsedou představenstva je anonymizováno jméno příjmení (prokázáno z výpisu z obchodního rejstříku žalované). Žalobce jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatelka uzavřeli dne datum pracovní smlouvu na pozici čokolatér na dobu neurčitou, den nástupu do práce byl sjednán dne datum (prokázáno pracovní smlouvou ze dne datum). Strany sjednali mzdu ve výší 57 500 Kč měsíčně (prokázáno mzdovým výměrem ze dne datum). Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne datum (správně datum, poznámka soudu), strany ukončily pracovní poměr ke dni datum (prokázáno Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne datum). Žalobci vznikl nárok na mzdu ve výši 57 061 Kč hrubého v únoru 2023 a ve výši 62 724 Kč hrubého v březnu 2023 (prokázáno výplatními páskami žalobce za únor a březen 2023 předloženými oběma stranami). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné mzdy za měsíce únor a březen předžalobní výzvou ze dne datum (prokázáno Předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o.s.ř. a doručenkou datové zprávy ze dne datum).
4. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen„ zákoník práce“), ve znění účinném do 30. 6. 2023, neboť k ukončení pracovního poměru došlo k datum.
5. Dle ustanovení § 2 odst. 2 zákoníku práce závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
6. Dle ustanovení § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.
7. Dle ustanovení § 113 odst. 1 zákoníku práce mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.
8. Dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odstavce 2 je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odstavce 3 jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Podle odstavce 4 ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
10. Dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce.
11. Po skutkovém posouzení a právním zhodnocení věci soud došel k závěru, že žaloba je důvodná.
12. Žalobce vzal dále žalobu zpět co do částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od datum do zaplacení, soud v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 96 o. s. ř. (výrok I.).
13. Co se týká nároku na zaplacení březnové mzdy, žalovaná uznala hrazení této částky co do výše 49 762 Kč, v podání ze dne datum uvedla, že se jedná o mzdu v čistém. Jednání se dne datum neúčastnila a soud ji proto nemohl vyzvat, jakou část hrubé mzdy uznává. Rozsudek pro uznání se tak týká částky 49 762 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení. Soud v této části na návrh žalobce rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. o. s. ř.
14. Co do zbytku žalované částky ve výši 14 023 Kč (63 785 – 49 762) soud měl nárok za prokázaný, jednalo se v podstatě o povinné odvody za mzdu za březen 2023. Žalobce prokázal, že mu vznikl nárok na uhrazení mzdy za únor a březen roku 2023 a že žalovaná dosud uhradila pouze mzdu za únor 2023. Žalovaná uvedené nesporovala, nároky na mzdu za oba měsíce v podstatě uznala, pouze tvrdila, že zpoždění s výplatou je způsobeno i zpožděními v platbách jejich obchodních partnerů. Soud proto částku ve výši 14 023 Kč přiznal včetně zákonného úroku z prodlení (výrok II.)
15. Co se týká samotného úroku z prodlení, ten soud přiznal dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně z částky 57 061 Kč od datum do datum (prodlení s platbou mzdy za únor 2023), se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 785 Kč od datum do datum (prodlení s platbou mzdy za únor a březen 2023) a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 785 Kč od datum do zaplacení (zohlednění platby 44 000 Kč dne datum a částečného zpětvzetí do částky 12 000 Kč).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 717,85 Kč, přičemž tato částka představuje 68,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 84,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 15,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 032 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 75 785 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne datum a účast na jednání u soudu dne datum) a z částky 2 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva ze dne datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 130 Kč ve výši 4 227,30 Kč.
17. Neúspěch žalobce soud spatřoval v částečném zpětvzetí žaloby, kdy žalobce reagoval na poučení soudu, že žalovaná tvrdí, že uhradila z únorové mzdy povinné odvody a že navrhla k důkazu potvrzení orgánů státní správy, že povinné odvody byly zaplaceny. Žalobce uvedl, že bere žalobu zpět, aby nebylo řízení odročováno, soud shledal ve zpětvzetí zavinění žalobce ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. Proti výroku II. tohoto rozsudku co do částky 49 762 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 762 Kč od datum do zaplacení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Ve zbytku lze proti tomuto rozsudku podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.