7 C 115/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 9 624 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba co do částky 2 624 Kč, dále co do úroku z prodlení z částky 9 624 Kč od 20. 10. 2019 do 14. 5. 2020 ve výši 10 % ročně a co do úroku z prodlení z částky 2 624 od 15. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 152,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 6. 10. 2020 domáhala zaplacení 9 624 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou od původního věřitele spol. právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), kdy oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno spolu s předžalobní výzvou k úhradě. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě poskytl žalované částku 7 000 Kč, která měla být jednorázově splacena dne 19. 10. 2019 Smlouva byla přitom uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky webová adresa, na nichž se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů a poté pod tímto profilem sjednala a uzavřela uvedenou smlouvu. Následně právní předchůdce žalobkyně smluvenou částku ve výši 7 000 Kč odeslal na účet žalované č. bankovní účet. Uplatněný nárok je tvořen pohledávkou sestávající z nesplacené zápůjčky ve výši 7 000 Kč a dále z poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 2 624 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ano poté, co k tomu byla vyzvána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

6. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 26. 9. 2019 soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, její podpis však chybí. Výše zápůjčky je uvedena ve výši 7 000 Kč, zápůjčka měla být spolu s poplatkem uhrazena dne 19. 10. 2019.

7. Ze sdělení obec spořitelny ze dne 26. 3. 2021 bylo zjištěno, že dne 26. 9. 2019 byla na účet žalované č. bankovní účet připsána platba ve výši 7 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má být dlužná částka uhrazena do tří dnů. Oznámení bylo žalované zasláno dne 7. 5. 2020, jak vyplývá z podacího lístku.

9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 7. 5. 2020, jak vyplývá z podacího lístku.

10. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena předmětná smlouva o zápůjčce. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

11. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně pod svým profilem založeným zadáním svých osobních údajů žádost o zápůjčku. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalované bez jejího vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o zápůjčce, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

12. V řízení se tak podařilo prokázat pouze to, že žalované byla dne 26. 9. 2019 poukázána částka ve výši 7 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.

13. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 20. 10. 2019, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

14. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalované odeslána dne 7. 5. 2020, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne 11. 5. 2020, poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na 14. 5. 2020. Žalovaná je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 7. 5. 2020 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 15. 5. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. Zároveň s ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení úroku z prodlení z částky 9 624 Kč od 20. 10. 2019 do 14. 5. 2020 a na zákonný úrok z prodlení z částky 2 624 od 15. 5. 2020 do zaplacení.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 152,20 Kč, přičemž tato částka představuje 45,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 624 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.