7 C 137/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 65 912 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 514 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 514 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 896 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 410 Kč od 17. 1. 2024 do 13. 6. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 896 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, co do částky 20 502 Kč, co do úroku ve výši 73,47 % ročně z částky 37 175,63 Kč od 17. 1. 2024 do 9. 2. 2024 ve výši 1 744,80 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 37 175,63 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 1. 2024 dosáhne částky 99 792 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou ze dne 3. 6. 2025 zaplacení částky 65 912 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 73,47 % ročně, který se žalovaný zavázal uhradit ve 24měsíčních splátkách po 3 581 Kč. Dále si sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 116 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobkyně úvěr ke dni 15. 1. 2024 dle článku 6.3 smlouvy zesplatnila, žalovaný byl v prodlení delším než 65 dní s úhradou splátky č. 7 splatnou ke dni 11. 11. 2023. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 21 486 Kč, po zesplatnění úvěru neuhradil ničeho. Zesplatněním úvěru žalobkyni vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny (celkem ve výši 43 780,75 Kč skládající se z částky 37 175,63 Kč jako původní jistiny a částky 6 605,12 Kč jako úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění), smluvní pokuty dle článku 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů vymáhání ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 20 502 Kč dle článku 6. 5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 43 780,75 Kč za období od 17. 1. 2024 do data vyhotovení žaloby, úroku ve výši 73,47 % ročně z jistiny 37 175,63 Kč od 17. 1.2024 s limitací dle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy od 10.2. 2024 vyžaduje úrok ve výši 15,00 % ročně, nejvýše však 99 792 Kč. Žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2024, na výzvu však nereagoval a ničeho neuhradil.

2. V doplnění ze dne 22. 6. 2025 dále uvedla, že z dokladů o příjmech žalovaného byl zjištěn příjem 15 134 Kč měsíčně, výdaje 9 950 Kč měsíčně, volné zdroje ve výši 4 684 Kč měsíčně. Žadatel byl prověřen v databázích ISIR, NRKI, předložil informativní výpisy z bankovního účtu. Žalovaný rovněž dobrovolně sjednal pojištění pro neschopnost splácet, identita žalovaného byla doložena občanským průkazem, žalovaný neměl sjednané jiné úvěry. Žalovaný nebyl ve stavu žalobního vymáhání, zaměstnavatel nebyl v insolvenci a doklad totožnosti žalovaného byl platný. Žalobkyně provedla scoring klienta, životní minimum u žalovaného činí 4 860 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl výdaje na bydlení ve výši 5 090 Kč, kdy tyto sice nebyly doloženy žádným dokladem, ale i žalovaného váže zásada poctivosti v právním styku a žalobkyně z této částky vycházela.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaná následující skutková zjištění. Žalobkyně je právnická osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne , datum, ). Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku č. 1 ze dne 23. 3. 2023, uzavřené za žalovaného zadáním jedinečného kódu , Anonymizováno, , a jejího splátkového kalendáře ze stejného dne bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli uvedeného dne 23 3. 2023 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 43 000 Kč, který se zavázal žalovaný splácet v 24měsíčních splátkách po 3 581 Kč s úrokem ve výši 73,47 % ročně. Dle čl. 6.1 se žalovaný zavázal v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou Splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Dle čl. 6.2 se zavázal žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením u každé jednotlivé splátky v případě prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 se žalovaný zavázal v případě zesplatnění úvěru pro případ nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Dle článku 6.3 smlouvy bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou jakékoliv splátky či části o délce 65 dnů, dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Z přílohy č. 1 ke smlouvě a z přihlášky do pojištění ze dne 23. 3. 2023 bylo zjištěno, že bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěry. Ke smlouvě a k dodatku č. 1 byl přiložen předsmluvní formulář ze dne 23. 3. 2023 s informacemi o úvěru. Prohlášením klienta ze dne 23. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný prohlásil, že rozumí okolnostem uzavření smlouvy o úvěru (Návrh na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2023, Dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru ze dne 23. 3. 2023, Základní informace o klientovi, Zaslaná SMS, Příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy, Přihláška do pojištění ze dne 23. 3. 2023, Informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, Podmínky pojištění schopnosti splácet úvěr, Splátkový kalendář, Předsmluvní formulář ze dne 23. 3. 2023, Prohlášení klienta ze dne 23. 3. 2023, Důkaz o odeslání jedné Kč a důkaz o přijaté SMS pro vyplacení). Oznámením ze dne 24. 3. 2023 žalobkyně bylo prokázáno, že úvěr žalobkyně žalovanému schválila (Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, ). Dokladem o vyplacení úvěru na vrub č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 43 000 Kč dne 23. 3. 2023 (Doklad o vyplacení úvěru na vrub č. ú. , č. účtu, ).

5. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 6 * 3 581 Kč, celkem uhradil 21 486 Kč. (Karta klienta). Žalobkyně dne 15. 1. 2024 vyzvala žalovaného k úhradě částky 45 410 Kč do 10 dní od odeslání oznámení, jinak celý úvěr zesplatní, předcházely tomu výzvy na zaplacení dílčích částek (Oznámení ze dne 15. 1. 2024, Výzva k zaplacení ze dne 12. 12. 2023, Výzva k zaplacení ze dne 11. 1. 2024). Výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 7. 2. 2023 do 7. 3. 2023 bylo prokázáno, že dne 7. 2. 2023 byla připsána částka 15 134 Kč, dne 7. 3. 2023 částka 15 134 Kč, jakožto Důchod invalidní 3. stupně (Výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 7. 2. 2023 do 7. 3. 2023). Kopií občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, bylo zjištěno, že v době sjednání úvěru měl platný občanský průkaz (Kopie občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, ). Výpisem z Nebankovního registru klientských informací ze dne 23. 3. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný se pohyboval s bodovým ohodnocením 463 v kategorii III-IV Score Card (Výpis z NRKI ke dni 23. 3. 2023). Dokumentem Hodnocení klienta žalobkyně prokázala, že žalovaný tvrdil příjem 15 134 Kč, výdaje dle životního minima měl 4 860 Kč, náklady na bydlení 5 090 Kč, celkem tedy výdaje 9 950 Kč. Dále žalovaný uvedl, že invalidním důchodcem, žije sám a bydlí v pronájmu (Hodnocení klienta ze dne 23. 3. 2023). Předžalobní výzvou ze dne 10. 6. 2024 včetně dokladu podacího archu ze dne 10. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu (Předžalobní výzva ze dne 10. 6. 2024).

6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Podle odstavce 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje10. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

15. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

17. V rozsudku ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“18. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

19. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. V daném případě žalobkyně tvrdila, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z informací, které žalovaný uvedl, tedy že jeho čistý měsíční příjem byl ve výši 15 134 Kč, z hlediska příjmů tyto byly prokázány oznámením ČSSZ (invalidní důchod 3 stupně). Žalobkyně však nedostatečně prověřila výdajovou stránku, neboť vycházela bez dalšího z tvrzení žalovaného o nákladech na bydlení ve výši 5 090 Kč, životního minima ve výši 4 860 Kč. Výdajová tvrzení však nebyla nijak prokázána a žalobkyně musela mít důvodné pochybnosti nejen ve vztahu k žalovaným tvrzeným výdajům souvisejícím s nájemním bydlem, ale také ohledně toho, zda bude žalovaný schopen úvěr splácet. Výdaje životního minima sice poskytují určitou představu o výdajích nějaké průměrné modelové fyzické osoby, ale nevypovídají nic konkrétního o žalovaném. Žalovaný byl pak v prodlení s hrazením splátek ve výši 3 581 Kč od sedmé splátky, což opětovně podporuje přesvědčení o nedostatečném prověření úvěruschopnosti.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 21 486 Kč soud mu proto uložil vrátit částku 21 514 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, zbytek „nové“ jistiny, všech smluvních pokut, smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení do 14. 6. 2024 (viz níže) soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka.

24. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, dále nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. S ohledem na výše uvedené soud zákonný úrok z prodlení přiznal dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Soud má za to, že splatnost nastala na základě předžalobní výzvy ze dne 10. 6. 2024, odeslané stejného dne. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení od 14. 6. 2024. K jinému rozhodnutí s ohledem na nečinnost žalovaného a neexistence jiného dokladu o doručení dřívější výzvy k zaplacení neshledal podklady.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně procesně úspěšným účastníkem byl žalovaný. Žalovanému však žádné náklady v průběhu řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.