7 C 145/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 11. 12. 2016 do 30. 1. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě dne 14. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, dič: anonymizováno (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalobkyní byla dne 16. 12. 2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 11. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně byl žalovanému poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) úvěr ve výši 3 000 Kč. Proces uzavření smlouvy byl přitom popsán tak, že se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, na webových stránkách původního věřitele webová adresa. Po dokončení registrace požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru, kdy mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s tím, že právní předchůdce žalobkyně na jeho účet zašle částku 3 000 Kč, která by měla být vrácena k 10. 12. 2016. Žalovaný tuto smlouvu odsouhlasil. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem představovaným rodným číslem žalovaného částku ve výši 3 000 Kč, tak žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zaslanou mu právním zástupcem žalobkyně dne 22. 1. 2020. Krom dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 11. 12. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 21. 1. 2021, č. j. 14 C 110/2020-43, byla věc postoupena s ohledem na bydliště žalovaného zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 11. 2016 bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2016 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně poukázána na účet č. bankovní účet částka 3 000 Kč.

8. Ze sdělení právnická osoba ze dne 1. 4. 2021 bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2016 byla na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalovaného připsána částka 3 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má být dlužná částka uhrazena do tří dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 22. 1. 22020, jak vyplývá z podacího lístku.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 22. 1. 2020, jak vyplývá z podacího lístku.

11. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Žalobkyně tuto smlouvu soudu vůbec nepředložila, nicméně i kdyby tak učinila, nemohl by soud k této smlouvě přihlížet, neboť jak plyne z žalobních tvrzení, tato byla uzavřena prostředky komunikace na dálku bez toho, aby ji žalovaný opatřil svým podpisem. Ani v případě uzavření smlouvy uvedeným způsobem totiž nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně pod svým profilem založeným zadáním svých osobních údajů žádost o poskytnutí úvěru. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru.

13. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla dne 8. 11. 2016 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

14. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 11. 12. 2016, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 22. 1. 2020, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne 27. 1. 2020 (pondělí), poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na 30. 1. 2020. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 22. 1. 2020 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 31. 1. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Zároveň s ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 3000 od 11. 12. 2016 do 30. 1. 2020.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, i když tato měla ve věci pouze částečný úspěch, jelikož neúspěch žalobkyně se týkal jen poměrně nepatrné části věci. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2,5 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.

18. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, kdy právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.

19. Dále pak soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový popis bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.