7 C 145/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 31. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 11. 12. 2016 do 30. 1. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě dne 14. 8. 2020 domáhala zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba], [dič]: [anonymizováno] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalobkyní byla dne 16. 12. 2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 11. 2016 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Dle tvrzení žalobkyně byl žalovanému poskytnut prostředky komunikace na dálku (po zadání registračních údajů) úvěr ve výši 3 000 Kč. Proces uzavření smlouvy byl přitom popsán tak, že se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy, na webových stránkách původního věřitele [webová adresa]. Po dokončení registrace požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně o poskytnutí úvěru, kdy mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s tím, že právní předchůdce žalobkyně na jeho účet zašle částku 3 000 Kč, která by měla být vrácena k 10. 12. 2016. Žalovaný tuto smlouvu odsouhlasil. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem představovaným rodným číslem žalovaného částku ve výši 3 000 Kč, tak žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zaslanou mu právním zástupcem žalobkyně dne 22. 1. 2020. Krom dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 11. 12. 2016 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 21. 1. 2021, č. j. 14 C 110/2020-43, byla věc postoupena s ohledem na bydliště žalovaného zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

7. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 11. 2016 bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2016 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně poukázána na účet č. [bankovní účet] částka 3 000 Kč.

8. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 4. 2021 bylo zjištěno, že dne 8. 11. 2016 byla na účet č. [bankovní účet] vedený na jméno žalovaného připsána částka 3 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má být dlužná částka uhrazena do tří dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 22. 1. 22020, jak vyplývá z podacího lístku.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne 22. 1. 2020, jak vyplývá z podacího lístku.

11. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Žalobkyně tuto smlouvu soudu vůbec nepředložila, nicméně i kdyby tak učinila, nemohl by soud k této smlouvě přihlížet, neboť jak plyne z žalobních tvrzení, tato byla uzavřena prostředky komunikace na dálku bez toho, aby ji žalovaný opatřil svým podpisem. Ani v případě uzavření smlouvy uvedeným způsobem totiž nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt. V projednávané věci byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč poté, co žalovaný odeslal prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně pod svým profilem založeným zadáním svých osobních údajů žádost o poskytnutí úvěru. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru.

13. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalovanému byla dne 8. 11. 2016 poukázána částka ve výši 3 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.

14. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 11. 12. 2016, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 22. 1. 2020, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne 27. 1. 2020 (pondělí), poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na 30. 1. 2020. Žalovaný je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 22. 1. 2020 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 31. 1. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Zároveň s ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 3000 od 11. 12. 2016 do 30. 1. 2020.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, i když tato měla ve věci pouze částečný úspěch, jelikož neúspěch žalobkyně se týkal jen poměrně nepatrné části věci. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2,5 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.

18. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, kdy právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu.

19. Dále pak soud vyhodnotil upomínku zaslanou žalobkyní prostřednictvím právního zástupce žalobkyně jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť předložená upomínka obsahuje pouze základní skutkový popis bez právního rozboru, nejedná se tak o výzvu k plnění ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.