7 C 17/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno t. č. Věznice Valdice, Nám. Míru 55, 507 11 Valdice o 249 364,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 248 366,11 Kč ve lhůtě uvedené ve výroku IV. tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 998 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 612,65 Kč od 12. 4. 2024 do 20. 12. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 63,96 Kč od 12. 4. 2024 do 20. 12. 2024, úroku 27,90 % ročně z částky 248 366,11 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 248 366,11 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 39 423,10 Kč ve lhůtě uvedené ve výroku IV. tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalovaný je povinen splnit povinnosti uvedené ve výroku I. a III. v měsíčních splátkách po 7 000 Kč, splatných vždy k 15. dni daného měsíce, přičemž první splátka bude splatná v šestém měsíci následujícím po měsíci, kdy nabude tento rozsudek právní moci. Nezaplatí-li žalovaný splátku ve lhůtě její splatnosti, ztrácí výhodu splátek a celý dluh nebo jeho nesplacená část se stává okamžitě splatný.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 249 364,11 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, ) uzavřela s žalovaným dne 12. 4. 2024 smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách se smluvním úrokem ve výši 27,90 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný svým povinnostem nedostál, úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 20. 12. 2024. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 248 366,11 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 28 612,65 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 63,96 K, dlužný poplatek ve výši 998 Kč a dále příslušenství v podobě úroku 27,9 % ročně z částky 248 366,11 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 248 366,11 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagoval a ničeho neuhradil. Žalobkyně původně souhlasila s plněním ve splátkách po 7 000 Kč, po zjištění, že žalovaný se nachází ve vězení a nemá žádný majetek, splátky již nenavrhovala.

2. V podání ze dne 11. 2. 2026 po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí. Vycházela z informací sdělených jí žalovaným a dále ověřila úvěruschopnost v registrech SOLUS, Bankovním registru klientských informací a Nebankovním registru klientských informací. Dále právní předchůdkyně žalobkyně počítala i s částkami životního minima a normativních nákladů na bydlení.

3. Žalovaný uvedl, že se v současné době nachází ve vězení a nemá žádný majetek, kterým by mohl dluh uhradit. Pokud bude pracovně zařazen, bude dluh splácet.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, poté tak učinila výslovně a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 12. 4. 2024, Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, Všeobecných obchodních podmínek, Produktových podmínek pro osobní úvěry , právnická osoba, . účinných od 31. 12. 2023, Ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 4. 2024 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 27,90 % ročně ve 120měsíčních splátkách ve výši 6 207 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný celkem uhradit, byla ve výši 744 239,63 Kč.

7. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 13. 12. 2023, dodatku č. 1 ze dne 15. 2. 2024 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společnosti , Anonymizováno, , včetně přílohy č. 1 (řádek 259), Smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 6. 8. 2025 uzavřené mezi společností , Anonymizováno, a žalobkyní včetně přílohy č. 1 (řádek 259), Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 9. 2025 soud zjistil, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla přes společnost , Anonymizováno, , postoupena na žalobkyni, a žalovanému tato skutečnost byla oznámena.

8. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že dluh okamžitě zesplatnila.

9. Z Oznámení o právním zastoupení, Výzva k úhradě dluhu ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaný žalobkyní vyzván, aby zcela vyrovnal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

10. Z výpisu splácení půjčky soud zjistil, že žalovaný načerpal částku 250 000 Kč a uhradil 394,50 Kč, 403,67 Kč, 413,06 Kč a 422,66 Kč.

11. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti a Identifikace žádosti soud zjistil, že právní předchůdkyně prověřovala tzv. tvrdá KO kritéria – aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; BRKI/NRKI/SOLUS, výsledkem je tzv. BureauScore schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu, kdy se zohledňují příjmy žadatele o úvěr a pravidelné výdaje žadatele o úvěr, jako jsou splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení. Data jsou konfrontována se statistickými daty. Dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřila ISIR, databázi neplatných dokladů. Pravděpodobnost splácení úvěru byla vyhodnocena na 97,9 %. Žalovaný deklaroval příjem 91 151 Kč, byl započítán příjem ve výši 47 595 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně počítala s výdaji ve výši 34 184 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 6 383 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a úvěrů ve výši 17 620 Kč, výdaje na živobytí ve výši 8 181 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Na nepředvídané výdaje zbylo celkem 13 411 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnanec a bydlí v pronajatém bytě.

12. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, CZK za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024, který byl veden na jméno žalovaného, soud zjistil, že žalovaný měl příjmy ve výši 81 122 Kč, z toho větší částky od , jméno FO, ve výši 4 600 Kč, 7 500 Kč, 10 000 Kč, od , jméno FO, 15 000 Kč, , právnická osoba, ve výši 3 000 Kč a 13 000 Kč, , jméno FO, ve výši 15 000 Kč, kdy platba je označena půjčka 15k. Mezi vyšší výdaje celkem ve výši 96 353,78 Kč patří buď výběry z bankomaty žalovaným nebo neoznačené platby.

13. Z vyjádření Věznice Valdice, oddělení ekonomické ze dne 5. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný nepobírá žádnou mzdu a nemá žádný majetek, předpokládaný konec věznění je v roce 2034.

14. Soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti z listiny Oznámení o změně čísla účtu pro splácení Úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 1. 2025, Smlouva o zřízení služeb přímého bankovnictví ze dne 8. 6. 2021, Potvrzení úplaty ze dne 6. 8. 2025 a Údaje klienta ze dne 9. 4. 2024.

15. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.

16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 27,90 % ročně ve 120měsíčních splátkách ve výši 6 207 Kč. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 1 633,89 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 6. 8. 2025 přešla pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 47 595 Kč a výdajů 34 184 Kč, k dispozici měla výpis z účtu , č. účtu, CZK za období od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024. Žalovaný se v současné době nachází ve vězení, chce pracovat, ale dosud není pracovně zařazen a nemá žádné příjmy.

18. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 4. 2024, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

24. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

31. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“32. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 4. 2024 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný sice uvedl, že je zaměstnanec, ale z výpisu z účtu za březen 2024 není zřejmé, kde byl zaměstnaný. Jeho příjmy se pohybovaly od 3 000 – 15 000 Kč od fyzických osob, jednou od společnosti , právnická osoba, , nic nenasvědčovalo tomu, že se jedná o příjem ze zaměstnání, v jednom případě byla platba od , jméno FO, označena jako půjčka ve výši 15 000 Kč. Vůbec nebylo zřejmé, jak právní předchůdkyně ověřila, že žalovaný má výdaje ve výši 34 184 Kč, když z výpisu z účtu nelze seznat, co je nájem, hypotéky. co případně splátky jiných úvěrů a podobně. Žádné jiné doklady o konkrétních příjmech a výdajích žalovaného žalobkyně nepředložila. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 12. 4. 2024.

34. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalovanému dne 12. 4. 2024 poskytla částku 250 000 Kč, žalovaný na vrátil částku 1 633,89 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 248 366,11 Kč (250 000 – 1 633,89 = 248 366,11), co do zbytku jistiny 998 Kč (249 364,11 – 248 366,11 = 998) a veškerého příslušenství, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 248 366,11 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

35. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 248 366,11 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.

36. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. Soud vzal v potaz, že žalovaný je v současné době již rok a půl ve vězení, kde by byl rád pracovně zařazen, ale zároveň nemá žádný majetek, ze kterého bezdůvodné obohacení vrátit. Soud proto posunul počátek hrazení dluhu o 6 měsíců, aby žalovaný mohl získat zaměstnání ve vězení. Splátky pak určil dle původního vyjádření žalobkyně, byť nadále na nich netrvala, neboť žalovaný nebude mít ve vězení takový příjem, aby mohl částku 248 366,11 Kč zaplatit najednou. Rovněž platí, že pokud bude žalovaný v prodlení s jednou ze splátek, stane se dluh splatný celý.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 39 423,10 Kč, přičemž tato částka představuje 99,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 99,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 0,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 975 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 249 364,11 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení a žaloba) a z částky 4 650 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) realizovaný po podání návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 600 Kč ve výši 5 166 Kč.