7 C 177/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27 082 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 082 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 594 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 594 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 894 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 7. 5. 2022 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky představující dlužné nájemné. Žalovaná je dle žaloby nájemcem bytu [číslo] ve [anonymizováno] podlaží domu na adrese [anonymizováno] na základě nájemní smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum], žalobkyně je pronajímatelkou tohoto bytu. Nájemné bylo sjednáno ve výši 8 594 Kč měsíčně a záloha na služby 1 300 Kč. Dům č. p. [anonymizováno], k. ú. [část obce] je ve vlastnictví [anonymizováno] a v souladu s ust. § 34 odst. 3 zák. č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, nakládá s takto svěřeným majetkem žalobkyně a vykonává práva vlastníka ve vztahu ke svěřenému majetku. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy na služby poskytované v souvislosti s pronájmem bytu za období listopad 2021, prosinec 2021 a duben 2022, celkem ve výši 27 082 Kč Ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně ohledně uhrazení dlužné částky, žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení a dále náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 26. 6. 2022, kdy uvedla, že dne 8. 6. 2022 uznala svůj dluh a uzavřela s žalobkyní dohodu o splátkách, kdy předmětné Uznání dluhu a dohodu o jeho splátkách přiložila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobce a žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 6. 2022 vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno do datové schránky. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř. <b>4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.</b> 5. Dle Uznání dluhu a dohody o jeho splátkách uzavřené dne 8. 6. 2022 došlo žalovanou k uznání dluhu co do důvodu i výše vůči žalobkyni ve výši 34 376 Kč za nájemné za období listopad 2021, prosinec 2021, duben 2022 a květen 2022 a za náklady na služby s nájmem bytu spojené za období duben 2022 a květen 2022 ve výši 2 600 Kč. Celková dlužná částka tak činí včetně zákonného úroku z prodlení ke dni 13. 5. 2022 částku 37 714 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni dlužnou částku nejpozději do 31. 12. 2023, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč, které jsou vždy splatné nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 31. 7. 2022.

6. Z nájemní smlouvy č. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalované za úplatu do užívání za účelem bydlení byt [číslo] ve [anonymizováno] podlaží domu na adrese [adresa], [katastrální uzemí], a to na dobu určitou od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2023. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za užívání bytu nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné.

7. Z evidenčního listu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná měla platit měsíčně nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky, to vše v celkové výši 1300 Kč měsíčně.

8. Z výpisu z konta nájemce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že za období listopad 2021 a prosinec 2021 včetně bylo žalované měsíčně účtováno nájemné ve výši 8 594 Kč a za měsíc duben 2022 nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby ve výši 1 300 Kč. Celkové dlužné nájemné a za zálohy na služby za předmětné období činí 27 082 Kč.

9. Z výzvy [číslo] ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu za nájemné a zálohy na služby za období od listopadu do prosince 2021 včetně příslušenství v celkové výši 20 034 Kč. Z doručenky [anonymizováno] bylo zjištěno, že výzva byla vrácena zpět žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného a zálohy za služby poskytované s užíváním bytu ve výši 19 788 Kč s příslušenstvím nejpozději do 21. 3. 2022.

11. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 19. 8. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřely nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] nacházející se ve [anonymizováno] podlaží domu [adresa], [katastrální uzemí], [obec]. Žalovaná byla povinna hradit žalobkyni měsíčně nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy. Žalovaná měla tak povinnost žalobkyni hradit od nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy za služby ve výši 1 300 Kč, jak také vyplývá z výpisu z konta nájemce [číslo] ze dne [datum]. Výzvou ze dne 4. 2. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 5. 3. 2022 uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok na úhradu dlužného nájemného a za zálohy na služby za měsíce listopad 2021 a prosinec 2021. Žalovaná neuhradila ani část tohoto dluhu. Dne 8. 6. 2022 byla uzavřena dohoda Uznání dluhu a dohoda o jeho splátkách. Žalovaná se zde zavázala uhradit částku ve výši 37 714 Kč do 31. 12. 2023, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč, které jsou vždy splatné nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 31. 7. 2022 <b>12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.</b> 13. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Dluh tedy musí být uznán co do důvodu i výše a musí být dostatečně jasně a srozumitelně vyjádřena vůle. Z písemnosti Uznání dluhu a dohoda o jeho splácení ze dne 8. 6. 2022 zcela zřejmě vyplývá, že žalovaná uznala svůj dluh ve výši 37 714 Kč. Zřejmý je též důvod vzniku dluhu, když má jít o částku za dlužné nájemné a zálohy za služby.

15. Uznání dluhu je uznáním explicitním. Je to jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Je zde vazba na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (NS 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání.

16. Soud dospěl k závěru, že uvedené Uznání dluhu a dohoda o jeho splátkách splňuje zákonné náležitosti a též vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval. Uznáním přechází důkazní břemeno ohledně toho, že dluh zanikl, případně že nikdy nevznikl, z věřitele na dlužníka (žalovanou). Soud na základě výše uvedeného tedy rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

17. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením svého peněžitého závazku vůči žalobkyni, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 355 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba a předžalobní výzva). Soud nepovažuje právní zastoupení v případě dlužného nájemného za účelně vynaložený náklad u městských částí. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Vymáhání dlužného nájemného a plateb za služby spojených s užíváním bytu naopak patří mezi ustálenou agendu městských částí a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku.