7 C 177/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 27 082 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 082 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 594 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 594 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 894 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 7. 5. 2022 domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky představující dlužné nájemné. Žalovaná je dle žaloby nájemcem bytu číslo ve anonymizováno podlaží domu na adrese anonymizováno na základě nájemní smlouvy č. anonymizováno ze dne datum, žalobkyně je pronajímatelkou tohoto bytu. Nájemné bylo sjednáno ve výši 8 594 Kč měsíčně a záloha na služby 1 300 Kč. Dům č. p. anonymizováno, k. ú. část obce je ve vlastnictví anonymizováno a v souladu s ust. § 34 odst. 3 zák. č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze, nakládá s takto svěřeným majetkem žalobkyně a vykonává práva vlastníka ve vztahu ke svěřenému majetku. Žalovaná neuhradila nájemné a zálohy na služby poskytované v souvislosti s pronájmem bytu za období listopad 2021, prosinec 2021 a duben 2022, celkem ve výši 27 082 Kč Ani přes opakované upomínky ze strany žalobkyně ohledně uhrazení dlužné částky, žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení a dále náhradu nákladů řízení za dva úkony právní služby.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila dne 26. 6. 2022, kdy uvedla, že dne 8. 6. 2022 uznala svůj dluh a uzavřela s žalobkyní dohodu o splátkách, kdy předmětné Uznání dluhu a dohodu o jeho splátkách přiložila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalobce a žalovaného podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 26. 6. 2022 vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno do datové schránky. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

5. Dle Uznání dluhu a dohody o jeho splátkách uzavřené dne 8. 6. 2022 došlo žalovanou k uznání dluhu co do důvodu i výše vůči žalobkyni ve výši 34 376 Kč za nájemné za období listopad 2021, prosinec 2021, duben 2022 a květen 2022 a za náklady na služby s nájmem bytu spojené za období duben 2022 a květen 2022 ve výši 2 600 Kč. Celková dlužná částka tak činí včetně zákonného úroku z prodlení ke dni 13. 5. 2022 částku 37 714 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni dlužnou částku nejpozději do 31. 12. 2023, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč, které jsou vždy splatné nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 31. 7. 2022.

6. Z nájemní smlouvy č. anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalované za úplatu do užívání za účelem bydlení byt číslo ve anonymizováno podlaží domu na adrese adresa, katastrální uzemí, a to na dobu určitou od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2023. Žalovaná se zavázala hradit žalobkyni za užívání bytu nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí nájemné.

7. Z evidenčního listu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná měla platit měsíčně nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky, to vše v celkové výši 1300 Kč měsíčně.

8. Z výpisu z konta nájemce číslo ze dne datum bylo zjištěno, že za období listopad 2021 a prosinec 2021 včetně bylo žalované měsíčně účtováno nájemné ve výši 8 594 Kč a za měsíc duben 2022 nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby ve výši 1 300 Kč. Celkové dlužné nájemné a za zálohy na služby za předmětné období činí 27 082 Kč.

9. Z výzvy číslo ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu za nájemné a zálohy na služby za období od listopadu do prosince 2021 včetně příslušenství v celkové výši 20 034 Kč. Z doručenky anonymizováno bylo zjištěno, že výzva byla vrácena zpět žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného a zálohy za služby poskytované s užíváním bytu ve výši 19 788 Kč s příslušenstvím nejpozději do 21. 3. 2022.

11. Z hlediska skutkového stavu má soud za prokázané, že dne 19. 8. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřely nájemní smlouvu k bytové jednotce číslo nacházející se ve anonymizováno podlaží domu adresa, katastrální uzemí, obec. Žalovaná byla povinna hradit žalobkyni měsíčně nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy na služby dle rozpisu uvedeného v evidenčním listu, který je nedílnou součástí smlouvy. Žalovaná měla tak povinnost žalobkyni hradit od nájemné ve výši 8 594 Kč a zálohy za služby ve výši 1 300 Kč, jak také vyplývá z výpisu z konta nájemce číslo ze dne datum. Výzvou ze dne 4. 2. 2022 a předžalobní upomínkou ze dne 5. 3. 2022 uplatnila žalobkyně vůči žalované nárok na úhradu dlužného nájemného a za zálohy na služby za měsíce listopad 2021 a prosinec 2021. Žalovaná neuhradila ani část tohoto dluhu. Dne 8. 6. 2022 byla uzavřena dohoda Uznání dluhu a dohoda o jeho splátkách. Žalovaná se zde zavázala uhradit částku ve výši 37 714 Kč do 31. 12. 2023, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 100 Kč, které jsou vždy splatné nejpozději do posledního dne každého kalendářního měsíce. První splátka byla splatná dne 31. 7. 2022 12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Dluh tedy musí být uznán co do důvodu i výše a musí být dostatečně jasně a srozumitelně vyjádřena vůle. Z písemnosti Uznání dluhu a dohoda o jeho splácení ze dne 8. 6. 2022 zcela zřejmě vyplývá, že žalovaná uznala svůj dluh ve výši 37 714 Kč. Zřejmý je též důvod vzniku dluhu, když má jít o částku za dlužné nájemné a zálohy za služby.

15. Uznání dluhu je uznáním explicitním. Je to jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli, jímž činí písemnou formou výslovné uznávací prohlášení směřující k potvrzení existence dluhu, včetně jeho důvodu a výše. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Je zde vazba na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak "pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou" (NS 32 Cdo 170/2010). Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání.

16. Soud dospěl k závěru, že uvedené Uznání dluhu a dohoda o jeho splátkách splňuje zákonné náležitosti a též vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době, kdy k uznání došlo, existoval. Uznáním přechází důkazní břemeno ohledně toho, že dluh zanikl, případně že nikdy nevznikl, z věřitele na dlužníka (žalovanou). Soud na základě výše uvedeného tedy rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

17. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovaná dostala do prodlení s placením svého peněžitého závazku vůči žalobkyni, uložil jí soud zároveň i povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení stanovený dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 955 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 355 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (žaloba a předžalobní výzva). Soud nepovažuje právní zastoupení v případě dlužného nájemného za účelně vynaložený náklad u městských částí. V případě statutárních měst a jejich městských částí se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Vymáhání dlužného nájemného a plateb za služby spojených s užíváním bytu naopak patří mezi ustálenou agendu městských částí a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.