7 C 185/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno spol. s r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s.r.o., IČO Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o 83 300 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 83 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 83 300 Kč od 18. 1. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 15 382 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 83 300 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že si žalovaná objednala u žalobkyně služby spočívající v pokládce živičných směsí, prořezu a zalití spár na akci , Anonymizováno, , adresa, . Žalobkyně služby provedla a zaslala žalované soupis provedených prací, která jej odsouhlasila. Žalobkyně následně žalované vystavila fakturu č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023 znějící na 83 300 Kč splatnou dne 17. 1. 2024. Ač vyzvána, žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

2. Usnesením ze dne 17. 6. 2024 č. j. 7 C 185/2024-28, soud žalovanou vyzval, aby se k žalobě, jež byla připojena, písemně vyjádřila ve lhůtě 30 dnů počítané ode dne doručení tohoto usnesení, kdy byla žalovaná zároveň poučena o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. V souladu s § 114b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze pak uvedenou výzvu doručit do datové schránky buď tak, že se adresát s datovou zprávou fakticky seznámí nebo i jen tím, že je mu tzv. fiktivně doručena uplynutím deseti dnů ode dne jejího dodání do datové schránky. Je přitom bez významu, zda se adresát (žalovaná) s takovou písemností soudu seznámil či nikoliv. S ohledem na obsah spisu se usnesení obsahující výzvu k vyjádření spolu s žalobou považují za doručené do datové schránky žalované dnem 27. 6. 2024 (čtvrtek). Ve stanovené třicetidenní lhůtě počítané ode dne doručení usnesení však nebylo vyjádření obsahující konkrétní a skutkově zdůvodněné námitky proti obsahu žaloby podáno.

3. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě, která marně proběhla dnem 29. 7. 2024, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6).

4. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o dílo dle ust. § 2586 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005.

5. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 382 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 332 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 300 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé) a z částky 2 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Při určování výše nákladů řízení soud vyhodnotil výzvu k plnění jako jednoduchou výzvu dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., neboť výzva neobsahovala právní rozbor předpokládaný § 11 odst. 1 písm. d) a. t.