7 C 189/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno - Anonymizováno s.r.o., Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o 54 225 Kč s příslušenstvím rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a. částku 13 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 392 Kč od 23. 3. 2022 do zaplacení, b. částku 24 051 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 751 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení a c. částku 16 482 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 182 Kč od 20. 7. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 13 241,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 4. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky celkem 54 225 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně je žalovaná provozovatelem níže uvedených vozidel. Z registru silničních vozidel bylo zjištěno, že v uvedených obdobích byla vozidla evidována jako provozovaná, žalovaná však jako jejich provozovatel neměla sjednáno pojištění o odpovědnosti z provozu vozidla. Předmětem nároku je:  nákladní automobil jiný než podle písmene r) s nejvyšší povolenou hmotností nad 12 000 kg, registrační značka SPZ, VIN VIN kód, za období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 a od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2021,  osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 2500 cm3 registrační značka SPZ, VIN VIN kód, za období od 25. 1. 2021 do 17. 6. 2021. V souladu s § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak žalobkyni vznikl nárok na zaplacení příspěvku ve výši 13 392 Kč, 23 751 Kč, 16 182 Kč a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 3 x 300 Kč. Žalovaná, ač vyzvána k úhradě dlužné částky prostřednictvím zástupce žalobkyně, na svůj dluh doposud ničeho neuhradila.

2. Usnesením ze dne 19. 6. 2024 č. j. 7 C 189/2024-37, soud žalovanou vyzval, aby se k žalobě, jež byla připojena, písemně vyjádřila ve lhůtě 30 dnů počítané ode dne doručení tohoto usnesení, kdy byla žalovaná zároveň poučena o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. V souladu s § 114c odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze pak uvedenou výzvu doručit do datové schránky buď tak, že se adresát s datovou zprávou fakticky seznámí nebo i jen tím, že je mu tzv. fiktivně doručena uplynutím deseti dnů ode dne jejího dodání do datové schránky. Je přitom bez významu, zda se adresát (žalovaná) s takovou písemností soudu seznámil či nikoliv. S ohledem na obsah spisu se usnesení obsahující výzvu k vyjádření spolu s žalobou považují za doručené do datové schránky žalované dnem 1. 7. 2024 (pondělí). Ve stanovené třicetidenní lhůtě počítané ode dne doručení usnesení však nebylo vyjádření obsahující konkrétní a skutkově zdůvodněné námitky proti obsahu žaloby podáno.

3. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem 31. 7. 2024, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6).

4. V posuzované věci se jedná o spor z titulu nároku na zaplacení příspěvku dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír.

5. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 241,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 170 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 225 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 1 650 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 150 Kč ve výši 1 921,50 Kč. Při určování výše nákladů řízení soud vyhodnotil výzvu k plnění jako jednoduchou výzvu dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., neboť výzva neobsahovala právní rozbor předpokládaný § 11 odst. 1 písm. d) a. t.

7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání lze podat jen z důvodu, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí vydal ve věci vyloučený soudce, soud byl nesprávně obsazen. Odvolacím důvodem jsou též skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.