7 C 197/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Hlinkové a přísedících Jany Jirotkové a Ing. Karla Říhy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru <b>I. Soud určuje, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 6. 1. 2020, která byla doručena žalovanou žalobci dne 21. 5. 2020, je neplatná.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 039,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.</b> 1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne 25. 6. 2020 domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 6. 1. 2020, která byla doručena žalovanou žalobci dne 21. 5. 2020, je neplatná. Tvrdil, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou ze dne 6. 1. 2020 jako„ Conference manager“, za což mu příslušela měsíční mzda ve výši 14 000 Kč hrubého. Dále s žalovanou uzavřel dohodu o provedení práce, na základě které vykonával u žalované pomocné administrativní práce. Dne 21. 5. 2020 mu byly doručeny dokumenty„ rozvázání pracovního poměru“ a„ rozvázání dohody o provedení práce“. Žalovaná jako jediný důvod rozvázání pracovního poměru uvedla„ porušení služebních pravidel a popisu práce“. Dne 8. 6. 2020 žalobce oznámil žalované, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalobce dále požadoval uhrazení dlužných částek, které mu žalovaná na základě pracovní smlouvy a dohody o provedení práce měla uhradit.

2. Žalovaná v podání ze dne 13. 11. 2020 s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Sporovala uzavření smlouvy dne 6. 1. 2020, neboť žalobce ve skutečnosti s žalovanou uzavřel pracovní smlouvu dne 1. 1. 2020. Žalobce měl neuspokojivé pracovní výsledky, byly mu dne 9. 3. 2020 a 21. 5. 2020 uděleny dvě pracovní výtky, které si od žalované nikdy nepřevzal a ani nedošlo ke zjednání nápravy. K prokázání výpovědního důvodu navrhla výpověď dvou svědků. Žalobce dne 11. 9. 2020 okamžitě zrušil pracovní poměr.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované ze dne 3. 9.2020 bylo zjištěno, že žalovaná má jako předmět podnikání zapsané výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Jediným jednatelem a společníkem je pan [příjmení] [jméno].

5. Z notářského zápisu notářky JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 18. 5. 2021, NZ [číslo], bylo zjištěno, že se novou jednatelkou stala [příjmení] [příjmení], a že obchodní firma žalované se změnila na [právnická osoba] s.r.o.

6. Z pracovní smlouvy uzavřené žalobcem s žalovanou ze dne 2. 9. 2019 bylo zjištěno, žalobce má vykonávat práci jako„ Conference Producer“, není zde určeno, na jak dlouho je smlouva uzavřená. Mzda byla sjednaná ve výši 17 000 Kč měsíčně.

7. Z pracovní smlouvy uzavřené žalobcem s žalovanou ze dne 6. 1. 2010 bylo zjištěno, žalobce má vykonávat práci jako„ Conference Producer“, na dobu neurčitou. Mzda byla sjednaná ve výši 14 000 Kč měsíčně.

8. Z dohody o provedení práce uzavřené žalobcem s žalovanou ze dne 6. 1. 2010 bylo zjištěno, že je uzavřena dobu od 6. 1. 2020 do 31. 12. 2020. Žalobce měl vykonávat pomocné administrativní práce za odměnu 9 500 Kč měsíčně.

9. Z rozvázání dohody o provedení práce ze dne 21. 5. 2020 bylo zjištěno, že se zde uvádí, že dohoda byla rozvázána na základě společného souhlasu.

10. Z rozvázání pracovního poměru ze dne 21. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná rozvazuje s žalobcem pracovní poměr pro porušení služebních pravidel a popisů práce. Za žalovanou je podepsána [příjmení] [jméno] a žalobce podepsaný není.

11. Z nesouhlasu s udělením výpovědi a předžalobní výzvy dle § 14a o.s.ř. k úhradě dlužné částky ze dne 6. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobce uvádí, že nesouhlasí s rozvázáním pracovního poměru, neboť je v rozporu se zákoníkem práce. Z podací stvrzenky ze dne 10. 6. 2020 bylo zjištěno, že toho dne byla žalované doručována zásilka.

12. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 8. 2020, č.j. 7 C 197/2020 – 19, bylo řízení o mzdových nárocích žalobce vyloučeno k samostatnému projednání pod. sp. zn. 7 C 293/2020.

13. Soud provedení dalších důkazů zamítl. Jednalo se o výpovědi [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno], warnning leterů ze dne 9. 3. 2020 a dne 21. 5. 2020 a pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2020. Žalovaná soudu neuvedla konkrétní tvrzení, ke kterým měly být výslechy svědků a výtky (warnning lettery) prováděny. Soud měl v úmyslu žalovanou k tomu vyzvat soudním jednání, nicméně ta se nedostavila. Soud nemůže provádět dokazování k tvrzením, které nemá. Soud by nejprve musel zjistit, jaká konkrétní tvrzení - tedy konkrétní porušení povinnosti mají navržené výslechy či výtky prokazovat a nikoli zjišťovat tvrzení žalované z výslechů a výtek. Co se týká pracovní smlouvy ze dne 1. 1. 2020, soud měl z obou tvrzení účastníků za nesporné, že pracovní poměr žalobce u žalované ke dni 21. 5. 2020 trval a nebylo potřebné zkoumat pravost pracovní smlouvy ze dne 6. 1. 2020, neboť minimálně pro období od 6. 1. 2020 do 31. 12. 2020 se strany shodují, že pracovní poměr trval, resp. měl trvat.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobce s žalovanou uzavřeli dne 6. 1. 2020 pracovní smlouvu, žalobce pracoval u žalované„ Conference Producer“ .. Dne 21. 5. 2020 doručila žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru pro porušení služebních pravidel a popisů práce. Žalobce podáním zaslaným dne 10. 6. 2020 [anonymizováno] žalované, že trvá na dalším zaměstnávání.

15. Žalobkyně se na jednání u soudu dne 26. 8. 2021 bez omluvy nedostavila, a soud jí tak nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila svá tvrzení a navrhla k jejich prokázání důkazy, v jakém konkrétním chování žalobce žalovaná spatřovala porušení služebních pravidel a popisu práce a aby doplnila tvrzení a navrhla k nim důkazy, že její úmysl v čem ta porušení spočívalo, byl druhé straně znám, nebo o tom žalobce věděl a dále, aby žalovaná prokázala, že jedna výtka o porušení předcházela ještě jednomu porušení povinností. Byla by poučena o tom, že pokud by tak neučinila, nedoplnila, mohla by se vystavit neúspěchu ve sporu, s ohledem na její nepřítomnost, soud není oprávněn díky její nepřítomnosti odročovat.

16. Po právní stránce soud postupoval dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákoník práce“), neboť výpověď byla doručena dne 21. 5. 2020.

17. Podle ustanovení § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží. Podle odstavce 2 zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52. Podle odstavce 4 dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

18. Podle ustanovení § 52 zákoníku práce, zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů: a) ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část, b) přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část, c) stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, d) nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice, e) pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost, f) nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil, g) jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi, 19. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

20. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2021, č.j. 21 Cdo 620/2021-455, musí být výklad právního jednání v souladu se skutečnou vůlí jednajících osob. Základním hlediskem výkladu právního jednání podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího, byl – li druhé straně znám. Přihlédnout by se rovněž mělo k § 556 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., jaká byla praxe mezi stranami, co jednání předcházelo a co strany dále následně najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve, pokud nelze zjistit úmysl jednajícího, uplatní se objektivní metoda interpretace projevu vůle.

22. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Soud nejprve posuzoval, zda žalobce podal žalobu v prekluzivní lhůtě podle ustanovení § 72 zákoníku práce, a zda žalobce bez zbytečného odkladu oznámil žalované, že na zaměstnávání trvá. Žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne 21. 5. 2020, lhůta k podání žaloby uplynula dne 21. 7. 2020, žalobu žalobce podal v prekluzivní lhůtě. Rovněž oznámení žalobce, doručené žalované dne 10. 6. 2020, že na dalším zaměstnávání trvá, soud posoudil jako včasné.

24. Žalovaná jako důvod k výpovědi uvedla porušení služebních předpisů a postupů práce Důkazní břemeno k prokázání, že skutečně došlo k jí tvrzenému jednání žalobce, leželo na žalované (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2003, sp. zn. 21 Cdo 1241/2003). Vymezení důvodu ve výpovědi však bylo velmi obecné. Soud proto v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2021, č.j. 21 Cdo 620/2021-455, zjišťoval skutečnou vůli jednající žalované a zda byl její úmysl druhé straně znám. Žalovaná se však nedostavila k jednání u soudu, kde by se jí dostalo poučení podle ustanovení § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“) a soud není oprávněn a povinen jí sdělovat potřebná poučení jinak a není z tohoto důvodu povinen odročovat jednání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 a shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, 32 Cdo 2528/2010). Soud tedy nemohl zjistit, která konkrétní porušení služebních předpisů a postupů práce měla za příčinu výpověď z pracovního poměru.

25. Vyjádření žalované i formulace výpovědi naznačovala výpověď podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. V takovém případě je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v posledních šesti měsících písemně upozorněn na možnost výpovědi. Pak by důkazní břemeno leželo opět na žalované, aby prokázala, že žalobci doručila výzvu upozorňující na porušení povinnosti a poté opět následovala porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci žalobcem. Ani k doplnění tohoto tvrzení však soud žalovanou nemohl vyzvat.

26. Z tvrzení stran pak bylo nesporné, že pracovní poměr měl trvat ke dni výpovědi, dle žalobce byl sjednán na dobu neurčitou, dle žalované do 31. 12. 2020. Soud proto nezkoumal, zda listina ze dne 6. 1. 2020 je pravá, neboť mezi stranami bylo nesporné, že ke dni výpovědi pracovní poměr trval.

27. Žalovaná tak neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud proto na základě shora uvedeného žalobě v plném rozsahu vyhověl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 039,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba ze dne 25. 6. 2020, účast na jednání u soudu dne 26. 8. 2021) a z částky 1 250 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva ze dne 10. 6. 2020) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 950 Kč ve výši 2 089,50 Kč.

29. Podání žalobce ze dne 31. 1. 2021 bylo obsahově identické s žalobou, soud proto náhradu nákladů řízení za toto podání nepřiznal, neboť to nepovažoval za účelně vynaložený náklad.