7 C 202/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 16 365 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 675 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 675 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 7 690 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 504,44 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 425,68 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 1 325 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 135,57 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 16 365 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 25. 9. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem spol. [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba], dnes pod názvem [právnická osoba]. Na základě uvedené smlouvy byla žalobkyni poskytnuta v den uzavření smlouvy v hotovosti částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit úrok 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala hradit v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 4. 11. 2016. Žalovaná však sjednané splátky nehradila, když na svou pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradila jen 1 325 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 9. 2. 2016 Kč. Částka 1 325 Kč byla přitom započítána na úrok ve výši 955,15 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 344,85 Kč a na poplatek za životní pojištění ve výši 25 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky se žalovaná ocitla v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl požadovat zaplacení celé zbývající dlužné částky. Jelikož žalovaná ke dni 4. 11. 2016 neuhradila dlužnou částku, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 000 Kč ode dne 5. 11. 2016 do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovanou pak byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 16 365 Kč, kdy tato sestávala z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 444,85 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 655,15 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 265 Kč. Za dobu ode dne postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 16 365 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby (úrok za dobu řádného trvání smlouvy a poplatky) ve výši 6 365 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 7 425,68 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z 10 000 Kč od 5. 11. 2016 do 6. 12. 2019), z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 504,44 Kč (zákonný úrok z prodlení z 10 000 Kč od 12. 11. 2016, kdy marně uplynula lhůta od splatnosti poslední splátky, do 6. 12. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši z 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 12. 5. 2021 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovanou před uzavření smlouvy, kdy tyto údaje byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Poskytnuté údaje byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaná byla tázána na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Z čestného prohlášení žalované plyne, že tato svým podpisem stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost poskytnutých údajů. Právní předchůdce tedy s ohledem na informace, které mu žalovaná poskytla, a které byly ověřeny z předložených dokumentů a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, a také s ohledem na výši požadovaného úvěru učinil závěr, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně sama nemají k dispozici kopie dokladů žalované, když žadatelé o půjčku dokumenty pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Žalobkyně přitom v této souvislosti poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dle kterého postačí, pokud má věřitel k dispozici listiny, z nichž vychází při posuzování úvěruschopnosti, ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám dlužník podpisem na zákaznické kartě. Soud nemá důvod pochybovat o doložení daných listin věřiteli.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy ze dne 25. 9. 2015 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou, že výše úvěru činila [částka], že poplatek za poskytnutí finančních prostředků činil 7 400 Kč, přičemž sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, z úroku ve výši 1 400 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, že na pojistném měla žalovaná zaplatit 290 Kč, že celkově měla žalovaná zaplatit 17 690 Kč, že dlužná částka měla být hrazena v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč, že zápůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách činila 23,72 % ročně. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Jak vyplývá karty zákazníka ze dne 25. 9. 2015, žalovaná prohlásila, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako prodavačka, že její měsíční příjmy činí celkem 24 000 Kč, kdy tyto sestávají ze mzdy ve výši 14 000 Kč a jiných příjmů ve výši 10 000 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 11 450 Kč, kdy tyto sestávají z nájmu ve výši 6 850 Kč, z výdajů domácnosti ve výši 4 000 Kč a z výdajů na telefon ve výši 600 Kč. Žalovaná zároveň prohlásila, že tvrzené údaje doložila výpisem z účtu, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o půjčce za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni uzavření smlouvy.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni a dále také že byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 16 365 Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužných částek ve výši 28 695,52 nejpozději ve lhůtě do 18. 9. 2020. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla žalované odeslána dne 4. 9. 2020.

11. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

17. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

19. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaná prohlásila, že její měsíční příjmy činí 24 000 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 11 450 Kč, tedy použitelný měsíční příjem žalované činí 12 550 Kč. Žalobkyně soudu předložila toliko prohlášení žalované o příjmech a výdajích, údaje tvrzené žalovanou při podpisu smlouvy však žalobkyně nijak nedoložila, neboť, jak uvedla v podání ze dne 12. 5. 2021, příslušné dokumenty, jako výplatní pásku, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, žalovaná předložila při podpisu smlouvy, tyto však nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sama žalovaná stvrdila svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaná při podpisu smlouvy předložila. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovanou předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované.

20. A přestože týdenní splátky nepředstavovaly nijak vysokou částku, tak dle soudu není možné toliko s poukazem na nízkou hodnotu úvěru, resp. jeho splátek, zcela rezignovat na jakékoliv zjišťování schopnosti spotřebitele splácet půjčené peněžní prostředky.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu ze dne 25. 9. 2015 za absolutně neplatnou. Proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná dosud vrátila částku 1 325 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 8 675 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o různé poplatky, popř. obchodní úrok, soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala v zákonné výši z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (od 12. 11. 2016 do 6. 12. 2019 byly úroky z prodlení kapitalizovány), pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

24. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě byla žalovaná vyzvána k vrácení poskytnutých finančních prostředků v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Jelikož byla tato výzva žalované odeslána prostřednictvím České pošty dne 7. 1. 2020, má se za to, že se zásilka dostala do dispozice žalované třetí pracovní den, tj. 10. 1. 2020 (§ 573 o.z.). Žalovaná je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 6. 12. 2019 byla určena lhůta 10 dnů ode dne doručení výzvy, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z 10 denní žalobkyní prodloužené lhůty, kdy tato lhůta uplynula dne 20. 1. 2020. Žalovaná se tak ocitla v prodlení 21. 1. 2020, proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. S ohledem na shora uvedené soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání práva -na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 504,44 Kč, -zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, -zákonný úrok z prodlení z částky 1 325 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, když za toto období soud sice úrok z prodlení přiznal, avšak z nižší částky 8 675 Kč, která představuje obohacení žalované a v zákonné výši 10 % ročně.

26. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 135,57 Kč, přičemž tato částka představuje 6,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,01 % a úspěchu žalované v rozsahu 46,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 365 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.