7 C 217/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 49 014,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 984,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 984,79 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 22 029,65 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 029,65 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 310,17 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 16. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 49 014,44 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že dne 13. 5. 2022 uzavřel žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , dále jen „právní předchůdkyně“. Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal mimo dlužnou jistinu zaplatit dále částku ve výši 19 014,44 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný se uvedené zavázal splatit do 11. 5. 2023. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 15. 3. 2025.

2. V podání ze dne 3. 9. 2025 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o úvěr žalovaný potvrdil, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splatit.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne 13. 5. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , jako věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce 50 946,78 Kč do 11. 5. 2023 ve 12 měsíčních splátkách po 4 246 Kč. , adresa, 946,78 Kč se skládala z částky 30 000 Kč jako jistiny, částky 19 014,44 Kč jako poplatku za zpracování úvěru a úroku ve výši 1 932,34 Kč (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, refinancování ze dne 13. 5. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 13. 5. 2022 na účet č. číslo , č. účtu, částku 26 984,79 Kč (Potvrzení o platbě částky 26 984,79 Kč z účtu č. , č. účtu, na účet číslo , č. účtu, , zpráva pro příjemce , Anonymizováno, , Anonymizováno, ).Dne 28. 2. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z předmětných smluv o spotřebitelském úvěru (viz Dílčí smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy, řádek , Anonymizováno, ). Dopisem ze dne 15. 3. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 3. 2025). Výzvou ze dne 15. 3. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 15. 3. 2025 včetně podacího lístku).

5. Společnost , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . potvrdila, že dne 13. 5. 2022 bylo na účet žalovaného číslo , č. účtu, převedeno 26 984,79 Kč. Z výpisu z účtu za květen 2022 se dále podává, že žalovaný měl příjem od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . částku 40 937 Kč, dále hradil položku nájemné 19 000 Kč, získal zápůjčku od , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč a dvakrát 5 000 Kč. Připsáno na účet bylo 100 910,540 Kč a odepsáno 102 382,87 Kč (Výpis z běžného účtu číslo , č. účtu, za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022).

6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1,2 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ZoSÚ.

19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

20. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

21. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 86 ZoSÚ před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného jakkoli prověřila. Nepředložila žádné listiny, jaký byl výsledek zkoumání úvěruschopnosti prověřením databází SOLUS, CEE, ISIR, NRKI a BRKI. Naopak z výpisu z účtu žalovaného z května 2022 se podává, že příjmy žalovaného (100 910,15 Kč) převyšovaly jeho výdaje (102 382,87 Kč). Příjem měl ve výši 40 000 Kč zřejmě ze mzdy, další příjmy do částky 100 000 Kč byly téměř výlučně z nových zápůjček. Nájemné ve výši 19 000 Kč pak činí téměř polovinu jeho měsíčního příjmu a k tomu měl nově splácet částku 4 246 Kč na úvěr žalobkyně, což bylo zjevně nad jeho síly. O tom svědčí i skutečnost, že žalovaný neuhradil jedinou splátku úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.

23. S ohledem na výše uvedené závěry Ústavního soudu a Evropského soudního dvora soud došel k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 5. 2022 je absolutně neplatná i přes zákonnou dikci. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení prokázala, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 26 984,79 Kč poskytnuty a žalovaný neuhradil ničeho. Soud proto žalobkyni přiznal částku 26 984,79 Kč, co do zbytku žalobu v částce 22 029,65 Kč zamítl (49 014,44 – 26 984,79 = 22 029,65) včetně zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 26 984,79 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, natož aby tak prokázal, a proto soud dospěl k závěru, že byl schopen vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v zbylé výši již ke dni 12. 5. 2023, tedy do data, kdy byl úvěr splatný.

25. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, dostala se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení a částku 26 984,79 Kč je povinen žalobkyni zaplatit v souladu s § 1970 o. z. i se zákonným úrokem z prodlení, běžícím od dne následujícího její splatnosti, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 310,17 Kč, přičemž tato částka představuje 10,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,05 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,95 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 961 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 014,44 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 100 Kč ve výši 1 911 Kč.