7 C 221/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 584 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 800 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do- částky 15 784 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 732,67 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 2 230,41 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 133,19 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 333,19 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení,- úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 13 133,19 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 25 584 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, ) uzavřela s žalovaným dne 12. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a spolu s nimi zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 16 708 Kč, složený z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 11 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky/úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč. To vše se žalovaný zavázal zaplatit formou 78týdenních splátek po částkách 407 Kč s tím, že poslední splátku 369 Kč byl povinen zaplatit do 11. 3. 2024. Žalovaný svým povinnostem nedostál, když na sjednaný úvěr zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 5 200 Kč, s posledním plněním ke dni 19. 12. 2022. Dne 27. 1. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatil žalovaný na dluh již ničeho. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 25 584 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 133,19 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 12 450,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 230,41 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 732,67 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 133,19 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 133,19 Kč od 28. 1.2025 do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025, na tuto však nereagoval a ničeho neuhradil.

2. V podání ze dne 10. 8. 2025 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalovaného, které jsou zaznamenány na zákaznické kartě ze dne 12. 9. 2022. Žalovaný uvedl, že jeho měsíční čistý příjem je 22 324 Kč, pracuje jako dělník ve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., nad rámec příjmu ze zaměstnání u něj existuje další čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně, přičemž celkový měsíční příjem tak činí 42 324 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku či úvěr u jiné společnosti. Dále zdůraznila, že neprověření úvěruschopnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy dle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ke dni sjednání obou úvěrů, K soudem požadovaným dokladům uvedla, že tyto nemá k dispozici, když uchazeči dokumenty a doklady úvěrující společnosti pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. V tomto ohledu odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , dle kterého stačilo, pokud měl poskytoval zápůjčky listiny prověřující úvěruschopnost k dispozici ke dni sepsání zápůjčky.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 12. 9. 2022 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni vrátit a spolu s nimi jí zaplatit částku 16 708 Kč, jakožto úrok ve výši 11 770 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč, to vše formou 78týdenních splátek po částkách 407 Kč (poslední splátka ve výši 369 Kč).

7. Ze zákaznické karty soud zjistil, že vázaná zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně zanesla před sjednáním samotné smlouvy o úvěru s žalovaným do zákaznické karty údaje o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalovaný svým podpisem stvrdil úplnost a pravdivost těchto údajů. Zejména bylo uvedeno, že žalovaný pracuje na plný úvazek jako dělník u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., kde dosahuje čistého příjmu 22 324 Kč s tím, že za tímto účelem předložil vázané zástupkyni právní předchůdkyně žalobkyně dvě výplatní pásky za měsíc červenec a srpen 2022. Dále bylo uvedeno, že žalovaný má další čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč, žije v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč.

8. Z tabulky umoření soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši 15 000 Kč dne 12. 9. 2022 s tím, že žalovaný jí vrátil toliko v součtu částku 5 200 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že s účinností ke dni 27. 1. 2025 byla pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vycházející ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaný byl dopisem ze dne 27. 1. 2025 obeznámen o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za ním ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby dopisem ze dne 16. 4. 2025 žalobkyní vyzván, aby zcela vyrovnal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to ve lhůtě do 1. 5. 2025.

12. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Soud provedl k důkazu všechny listiny, přičemž jiné důkazní návrhy účastníci neměli. Skutková zjištění soud nečinil z listin, které shledal nadbytečné pro posouzení věci (smluvní podmínky, potvrzení o zaplacení úplaty).

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

14. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 9. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal formou 78týdenních splátek právní předchůdkyni žalobkyně do 11. 3. 2024 vrátit společně se zaplacením poplatku v celkové výši 16 708 Kč. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil toliko částku 5 200 Kč. S účinností ke dni 27. 1. 2025 přešla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni s tím, že žalobkyni žalovaný neuhradil ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 16. 4. 2025, ve které mu byla poskytnula lhůta k dobrovolnému plnění do 1. 5. 2025. Dříve než právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky zabývala se jeho příjmy a výdaji, kdy vycházela pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet z doložených příjmů ve výši 22 324 Kč měsíčně z pracovního poměru a nedoloženého příjmu ve výši 20 000 Kč měsíčně, a dále z nikterak nedoložených odhadovaných měsíčních výdajů ve výši 4 000 Kč měsíčně při uvedeném nájemním bydlení.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1,2 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

21. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

28. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

29. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“30. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

31. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 12. 9. 2022 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 ZoSÚ. V souladu s § 86 ZoSÚ byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, a to ani v příjmové části, neboť nepředložila listiny, ze kterých při stanovení příjmů vycházela. Současně s uvedeným se pak žalobkyně již nezabývala stránkou výdajovou, kdy bez dalšího přijala žalovaným tvrzené výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně. Za takové situace nebylo bez dalšího prověření možné přijmout závěr o tom, zda byl žalovaný schopen sjednaný úvěr splácet, a to ani za předpokladu nižších zápůjček a úvěrů s kratší dobou splácení. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala do zákaznické karty jako odhadované ve výši 4 000 Kč a tento údaj svými podpisy stvrdili jak žalovaný, tak vázaná zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně. Ze skutečnosti, že výdaje žalovaného byly toliko pouze odhadnuty, je zřejmé, že jejich výše ani struktura nebyly prověřovány v žádném rozsahu, a to ani co do výše nájemného, když žalovaný uvedl, že žije v nájmu, tuto informaci dále nespecifikoval. Zjištění výše plateb nájemného přitom není zpravidla spojeno s vyššími obtížemi a nepřesahuje tak prověřovací povinnost, kterou by nebylo na právní předchůdkyni žalobkyně spravedlivé žádat. Vyjma uvedeného soud zdůraznil, že odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč vzbuzují samy o sobě přinejmenším důvodné pochybnosti o správnosti takového údaje, když by do těchto mělo být současně zahrnuto nejen uvedené nájemné, ale i minimální náklady na výživu žalovaného. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 12. 9. 2022.

32. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalovanému byly dne 12. 9. 2022 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč poskytnuty a žalovaný na nich vrátil částku 5 200 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 9 800 Kč (15 000 – 5 200 =9 800), co do zbytku jistiny 15 784 Kč (25 584 – 9 800 = 15 784) a veškerého příslušenství, resp. úroků přirostlých k jistině, což upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 9 800 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

33. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, natož aby tak prokázal, a proto soud dospěl k závěru, že byl schopen vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v zbylé výši již ke dni 1. 5. 2025, tedy do data, do kterého mu žalobkyně umožnila dluh splatit před zahájením soudního řízení.

34. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, dostal se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení a částku 9 800 Kč je povinen žalobkyni zaplatit v souladu s § 1970 o. z. i s úrokem z prodlení, běžícím od dne následujícího její splatnosti, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když by právo na ně vzniklo v řízení úspěšnějšímu žalovanému, avšak tomu žádné nevznikly.

36. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a hledě skutečnosti, že žalovaný ke svým platebním možnostem neuvedl ničeho.