7 C 243/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 49 711,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 248 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 248 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 18 973,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 397,61 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 573,90 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 21 671,53 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 423,53 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 21 671,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, částky 9 489,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 765,67 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 778,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 4 883,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 883,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky celkem 49 711,36 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 9. 3. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Tvrdila, že ´před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta v den uzavření smlouvy v hotovosti částka 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 21 542 Kč představující úrok ve výši 4 472 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 370 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v 60 týdenních splátkách ve výši 776 Kč, poslední splátka byla stanovena k 3. 5. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku zaplatil dne 20. 3. 2018. Ke dni 20. 8. 2018 činila dlužná jistina 21 671,53 Kč a dlužný poplatek 18 550,23 Kč. Po tomto datu již žalovaný ničeho nezaplatil. Jelikož žalovaný dlužnou částku v plné výši neuhradil, úročila se neuhrazená jistina ve výši 21 671,53 Kč od 4. 5. 2019 úrokem ve výši 29 % ročně. Ode dne uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 3 752 Kč, pak již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 40 221,76 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 21 671,53 Kč a z poplatku ve výši 18 550,23 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 4 573,90 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 21 671,53 Kč od 4. 5. 2019 do 20. 1. 2020), z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 397,61 Kč (zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 21 671,53 Kč od 28. 3. 2018 do 20. 1. 2020), z úroků ve výši 29 % ročně z částky 21 671,53 od 21. 1. 2020 do zaplacení, z úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 21 671,53 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože k tomu byl vyzýván právním zástupcem žalobkyně.

2. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 31. 8. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Tvrdila, že ´před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta v den uzavření smlouvy v hotovosti částka 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou částku ve výši 10 600 Kč představující úrok ve výši 2 146 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, dále odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 404 Kč a poplatek za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 050 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v 60 týdenních splátkách ve výši 377 Kč, poslední splátka byla stanovena k 25. 10. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku zaplatil dne 20. 3. 2018. Ke dni 20. 8. 2018 činila dlužná jistina 4 883,81 Kč a dlužný poplatek 4 605,79 Kč. Po tomto datu již žalovaný ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný dlužnou částku v plné výši nezaplatil, úročila se neuhrazená jistina ve výši 4 883,81 Kč od 26. 10. 2018 úrokem ve výši 29 % ročně. Ode dne uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku 12 556 Kč, pak již neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 20. 1. 2020, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 9 489,60 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 4 883,81 Kč a z poplatku ve výši 4 605,79 Kč, dále z kapitalizovaných úroků ve výši 1 778,25 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z částky 4 883,81 Kč od 26. 10. 2018 do 20. 1. 2020), z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 765,67 Kč (zákonný úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 4 883,81 Kč od 28. 3. 2018 do 20. 1. 2020), z úroků ve výši 29 % ročně z částky 4 883,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, z úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 4 883,81 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh neuhradil, přestože k tomu byl vyzýván právním zástupcem žalobkyně.

3. V doplnění žaloby ze dne 15. 6. 2021 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavření smlouvy, kdy tyto údaje byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného. Poskytnuté údaje byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný byl tázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Z čestného prohlášení žalovaného plyne, že tento svým podpisem stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost poskytnutých údajů. Právní předchůdce tedy s ohledem na informace, které mu žalovaný poskytl, a které byly ověřeny z předložených dokumentů a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, a také s ohledem na výši požadovaného úvěru učinil závěr, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Nicméně i kdyby soud dospěl k závěru, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, tak jelikož k uzavření předmětných smluv došlo po datu nabytí účinnosti zák. [číslo] o spotřebitelském úvěru, dne 1. 12. 2016, nezpůsobuje neprokázání splnění této povinnosti absolutní neplatnost smluv. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně sama nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, když žadatelé o půjčku dokumenty pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Žalobkyně přitom v této souvislosti poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dle kterého postačí, pokud má věřitel k dispozici listiny, z nichž vychází při posuzování úvěruschopnosti, ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám dlužník podpisem na zákaznické kartě. Soud nemá důvod pochybovat o doložení daných listin věřiteli.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

6. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 8. 2017 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, že výše zápůjčky činila 12 000 Kč, že poplatek byl stanoven v částce 10 600 Kč, přičemž zahrnoval úrok ve výši 2 146 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč, poplatek za administrativní činnost a komfort splácení ve výši 5 050 Kč, že žalovaný měl vše splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 377 Kč, že zápůjční úrokovou sazbu si strany sjednaly ve výši 29 % ročně, že celkově měl žalovaný zaplatit 22 600 Kč. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

8. Ze zákaznické karty ze dne 31. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že žije s rodiči, je svobodný, bez vyživovacích povinností, že pracuje jako dělník ve [právnická osoba]. [příjmení] [příjmení] s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 320 Kč, že jeho měsíční výdaje představují splátky ve výši 2 000 Kč a dále ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč. Žalovaný k prokázání svých tvrzení předložil k nahlédnutí výplatní pásky za měsíce květen až červenec roku 2017.

9. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že dlužná částka činila ke dni 21. 1. 2020 celkem 16 498,91 Kč.

10. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 3. 2018 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, že výše zápůjčky činila 25 000 Kč, že část zápůjčky byla použita na splacení zůstatku dlužné částky ve výši 7 324 Kč ze smlouvy o zápůjčce [číslo] čímž bylo žalovanému vyplaceno jen 17 676 Kč, že poplatek byl stanoven v částce 21 542 Kč, přičemž zahrnoval úrok ve výši 4 472 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 700 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu a komfort splácení ve výši 7 370 Kč, že žalovaný měl vše splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 776 Kč, že zápůjční úrokovou sazbu si strany sjednaly ve výši 29 % ročně, že celkově měl žalovaný zaplatit 46 542 Kč. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Ze zákaznické karty ze dne 9. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že žije s rodiči, je svobodný, bez vyživovacích povinností, že pracuje jako asistent u [právnická osoba] s.r.o. s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 344 Kč, že jeho měsíční výdaje představují splátky ve výši 4 000 Kč a dále ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Žalovaný k prokázání svých tvrzení předložil k nahlédnutí pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce listopad a prosinec roku 2017 a leden 2018.

12. Z tabulky umoření ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že dlužná částka činila ke dni 21. 1. 2020 celkem 53 021,76 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni.

14. Z oznámení ze dne 20. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávek, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 69 520,67 Kč do 10 dnů od data doručení výzvy. Jak plyne z podacího lístku, tato výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2020.

15. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 28. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužných částek. Výzva byla žalovanému zaslána, jak vyplývá z podacího lístku ze dne 29. 1. 2021.

16. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

22. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

24. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaný před podpisem smlouvy ze dne 31. 8. 2017 prohlásil, že jeho měsíční příjmy činí 14 320 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 6 000 Kč, tedy použitelný měsíční příjem žalovaného činí 8 320 Kč. Žalobkyně přitom soudu předložila toliko prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích, údaje tvrzené žalovaným při podpisu smlouvy však žalobkyně nijak nedoložila, neboť, jak uvedla v podání ze dne 15. 6. 2021, příslušné dokumenty žalovaný předložil při podpisu smlouvy, tyto však nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sám žalovaný stvrdil svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaný při podpisu smlouvy předložil. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovanou předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.

25. Obdobně to platí také v případě smlouvy ze dne 9. 3. 2018, před jejímž podpisem žalovaný prohlásil, že jeho měsíční příjmy činí 14 344 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 7 000 Kč, tedy použitelný měsíční příjem žalovaného činil 7 344 Kč. I v tomto případě totiž žalobkyně soudu předložila toliko prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích, aniž by dané skutečnosti prokazovala příslušnými dokumenty. Proto ani zde žalobkyně neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného. Nadto v tomto případě, i kdyby žalobkyně soudu dokumenty k prokázání svých tvrzení předložila, tak by nebylo možno učinit závěr o tom, že byl žalovaný úvěruchopný. Druhá půjčka byla žalovanému poskytnuta cca 7 měsíců poté, co byla uzavřena prvá smlouva o zápůjčce, a to za účelem refinancování, kdy část poskytnutých finančních prostředků byla užita na úhradu splátek z ještě jiné další smlouvy o zápůjčce. Je zřejmé, že žalovaný byl v obtížné finanční situaci, kdy řetězil půjčky a stále navyšoval svůj dluh. Právní předchůdce žalobkyně měl vzít v potaz, že pokud žalovaný nebyl schopen hradit půjčku při tvrzených použitelných měsíčních příjmech 8 320 Kč ve splátkách cca 1 508 Kč měsíčně, tak tím spíš mu bude činit problém hradit půjčku při nižších použitelných měsíčních příjmech 7 344 Kč vyšší splátky cca 3 104 Kč měsíčně.

26. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřené spotřebitelské smlouvy ze dne 31. 8. 2017 a 9. 3. 2018 za absolutně neplatné. Proto se vztahy mezi stranami vypořádají dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

27. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému nejprve peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dosud zaplatil částku 12 556 Kč a tedy dokonce ještě více, než kolik byl povinen. Proto soud v tomto případě zamítl žalobkyní uplatněný nárok v celém rozsahu, tedy jak co do požadované jistiny, tak co do veškerého příslušenství (výrok II.).

28. Dále bylo v řízení také prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl posléze žalovanému ještě peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 3 752 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 21 248 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek skládajících se z poplatků za poskytnutí úvěru a obchodního úroku, soud žalobu zamítl (výrok II.).

29. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, kdy zde žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 21 671,53 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení (od 28. 3. 2018 do 20. 1. 2020 byly úroky z prodlení kapitalizovány), pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

30. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutých finančních prostředků v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Jelikož byla tato výzva žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 14. 2. 2020, má se za to, že se zásilka dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 17. 2. 2020 (§ 573 o.z.). Žalovaný je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 20. 1. 2020 byla určena lhůta 10 dnů ode dne doručení výzvy, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z 10 denní žalobkyní prodloužené lhůty, kdy tato lhůta uplynula dne 27. 2. 2020. Žalovaný se tak ocitl v prodlení 28. 2. 2020, proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. S ohledem na shora uvedené soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání práva -na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 397,61 Kč, -zákonný úrok z prodlení z částky 21 671,53 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 2. 2020, -zákonný úrok z prodlení z částky 423,53 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení, když za toto období soud sice úrok z prodlení přiznal, avšak z nižší částky 21 248 Kč, která představuje obohacení žalovaného a v zákonné výši 10 % ročně.

32. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, žalovaný byl v převážné míře úspěšný (v rozsahu 57,3 %) a náležela by mu 14,6 % náhrada z celkové výše jeho nákladů řízení. Žalovaný se však v řízení nijak nevyjadřoval, nijak se ho neúčastnil a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.