7 C 245/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 246 214,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dále částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , dále částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se smluvním úrokem ve výši 17,4 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím. Částka se skládá z dlužného debetu ve výši , částka, , který vznikl na běžném účtu č. , č. účtu, , ke kterému právní žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřeli rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb č. , hodnota, a žalovanému zřídila debet, ke kterému sjednali úrok ve výši 25 % ročně z dlužné částky. Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dále dne , datum, uzavřeli Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši , částka, , za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 17,40 % ročně společně s dalšími poplatky za bankovní služby. Žalovaný své povinnosti však nedodržel, splátky neplatil včas a v dohodnuté výši, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila dle článku 7. a 2 Produktových podmínek. Výzvou k zaplacení žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Nyní požaduje jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, splatný ke dni , datum, a úrok z prodlení ve výši , částka, splatný ke dni , datum, a dále běžící smluvní úrok ve výši 17,40 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Dále žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovanému poskytla limit čerpání , částka, . Žalovaný na účtu nezajistil smluvený kontokorentní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu, nebo přesáhl limit, a nyní se žalobkyně dožaduje vedle částky , částka, uhrazení úroku sjednaného v článku 6. 4 smlouvy ve výši 25 % ročně z dlužné částky (kapitalizovaný částkou , částka, ke dni , datum, a běžící od , datum, ), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle 6,3 písm. b) smlouvy kapitalizovanou na , částka, , a zákonný úrok z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila s účinností k , datum, právní předchůdkyně žalobkyně všechny tři pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

2. Ke zkoumání podmínek úvěruschopnosti žalobkyně uvedla v podání ze dne , datum, , že u pohledávky , Anonymizováno, se nejednalo o úvěrový produkt. U pohledávky ze zápůjčky č. , hodnota, vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru, z interních údajů právní předchůdkyně žalobkyně, učinila dotaz v systému Solus a NRKI a BRKI, rovněž využila automatizované modely, které připustilo rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Dále v období od , datum, do , datum, zkoumala výpis z běžného účtu žalovaného, kdy příjmy byly kolem , částka, měsíčně a výdaje , částka, . Žalovaná na zápůjčce uhradil celkem částku , částka, . U úvěru č. , hodnota, mimo výše uvedené právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje na běžném účtu v období od , datum, do , datum, , příjmy byly zjištěny ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, .

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný jako dlužník uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jako věřitelem, Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, ., č. , Anonymizováno, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytovat bankovní služby dle aktuální nabídky (běžný účet, spořící účet, debetní karta, termínovaný vklad a přímé bankovnictví (Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb , právnická osoba, ., č. , Anonymizováno, ). Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o kontokorentu dne , datum, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorent ve výši , částka, , se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 9,90 %. Žalovaný se v článku 4.1. zavázal udržovat pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích tří měsíců. Dle článku 6. 3 a 6. 4 byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ohledně které, je klient b prodlení a v případě přečerpání kontokorentu požadovat smluvní úrok ve výši 25 % ročně (Návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu dne , datum, a Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, Smlouvu o půjčce, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce , částka, ve splátkách po , částka, . Strany sjednaly úrok ve výši 17,40 % ročně (Návrh na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne , datum, a Akceptace návrhu Smlouvy o půjčce). Ke dni , datum, měl žalovaný uzavřeno 32 celkových kontraktů u 14 finančních institucí, dne , datum, , , datum, a dne , datum, žalovaný zažádal o úvěr, všechny byly odmítnuty, úvěr ze dne , datum, byl odvolán, úvěr ze dne , datum, a ze dne , datum, byly odmítnuty (Manuální vstup Konsolidovaného blacklistu). Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl ke dni , datum, a ke dni , datum, vypracovaný protokol, kde právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že prověřila žalovaného v interních, externích databázích dluhů, použila BRKI, NRKI, SOLUS, uvedla, že vycházela z příjmu , částka, , splátek na půjčky , částka, , výdaje na bydlení ve výši , částka, , další výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, . U druhého úvěru uvedla příjem ve výši , částka, , výdaje na splácení půjček ve výši , částka, , bydlení ve výši , částka, , výdaje na živobytí ve výši , částka, a ostatní výdaje ve výši , částka, , žalovanému mělo měsíčně zbýt , částka, (Protokoly o ověření úvěruschopnosti klienta). Přehledy zůstatků k běžným účtům č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, a č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, byl prokázán způsob úhrady žalovaným na kontokorentní úvěr a na smlouvu o půjčce (Přehledy zůstatků). Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byla na žalobkyni postoupena pohledávka z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz Smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy č. , hodnota, , řádky 140 - 142). Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (viz Vyrozumění o postoupení pohledávky a podací lístek). Žalobkyně dne , datum, odstoupila od smlouvy o vedení běžného účtu (Odstoupení od smlouvy ze dne , datum, včetně Přehledu podacích čísel ze dne , datum, ). Prohlášeními o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr č. , hodnota, a , Anonymizováno, (dvě Prohlášeními o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, ). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne , datum, (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne , datum, , podací lístek ze dne , datum, ).

5. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že v březnu 2020 měl žalovaný příjem , částka, , výdaje , částka, , příjem byl v částce , částka, od , právnická osoba, ., z větších výdajů dne , datum, uhradil , částka, na účet č. , č. účtu, a trvalý příkaz ve výši , částka, a trvalý příkaz ve výši , částka, . V dubnu 2020 měl žalovaný příjem , částka, , výdaje , částka, , příjem byl v částce , částka, od , právnická osoba, ., z větších výdajů dne , datum, uhradil , částka, na účet č. , č. účtu, trvalý příkaz ve výši , částka, a trvalý příkaz ve výši , částka, . V květnu 2020 měl žalovaný příjem , částka, , výdaje , částka, , větší výdej byl výběr z bankomatu ve výši , částka, . V červnu 2020 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , , částka, bylo převedeno z jiného účtu žalovaného, , částka, od finančního úřadu, dále dva vyšší výdaje , částka, , právnická osoba, a , částka, , právnická osoba, . V červenci 2020 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , , částka, jako příjem od finančního úřadu, dále vyšší výdaje , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, všechny nespecifikované, , částka, výdaj společnost , Anonymizováno, . Dne , datum, čerpal půjčku ve výši , částka, a dne , datum, uhradil , částka, s označením nájem.

6. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že od , datum, byl příjem ve výši dvakrát , částka, z jiného účtu žalovaného. V lednu 2022 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , dne , datum, byla převedena domácí platba ve výši , částka, , dne , datum, byl příjem ve výši , částka, od , právnická osoba, ., dále je ve výpise příjem od společnosti CoolPeople, a.s., ve výši , částka, , větší odchozí platby ve výši , částka, a , částka, , dále je uvedena splátka půjčky ve výši , částka, , platba ve výši , částka, s popiskem , právnická osoba, , výdaj , částka, v rámci Equabank, dále dva trvalé příkazy k úhradě ve výši , částka, a , částka, , platba autoškoly ve výši , částka, , a dvě platby v rámci Equabank ve výši , částka, . V únoru 2022 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , dne , datum, byla převedena domácí platba příjem ve výši , částka, a dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, , čerpání půjčky ve výši , částka, , dále je ve výpise příjem od společnosti CoolPeople, a.s., ve výši , částka, , větší odchozí platby ve výši , částka, a , částka, a , částka, , dále je uvedena splátka půjčky ve výši , částka, , dále trvalý příkaz k úhradě ve výši , částka, , platba autoškoly ve výši , částka, , platba zásilkovny ve výši , částka, . V březnu 2022 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , dne , datum, příjem od společnosti CoolPeople, a.s., ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, , mzda ve výši , částka, od společnosti Tieto , právnická osoba, . Mezi výdaje patřila platba ve výši , částka, dne , datum, , dne , datum, platba ve výši , částka, s poznámkou , právnická osoba, , platba dne , datum, ve výši , částka, jako doplatek, splátka půjčky dne , datum, ve výši , částka, , autoškola , částka, , platba dne , datum, ve výši , částka, , trvalý příkaz v částce , částka, , platba zásilkovny ve výši , částka, , platba židle ve výši , částka, . V dubnu 2022 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , nemocenská ve výši , částka, a , částka, , mzda ve výši , částka, od společnosti Tieto , právnická osoba, . Mezi vyšší výdaje patřila odchozí splátka půjčky ve výši , částka, , domácí platba ve výši , částka, , zásilkovna dvakrát , částka, , platba AAA auto ve výši , částka, , platba v rámci Equabank ve výši , částka, , trvalý příkaz na částku , částka, . V květnu 2022 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , platba od úřadu práce ve výši , částka, , platba ve výši , částka, od , jméno FO, , mzda ve výši , částka, od společnosti Tieto , právnická osoba, . Mezi výdaje patřila odchozí platba na děti ve výši , částka, , domácí platby ve výši , částka, , , částka, dne , datum, jako vyúčtování energie, platba ALZA ve výši , částka, , výběr hotovosti ve výši , částka, , odchozí platba ve výši , částka, , trvalý příkaz v částce , částka, , výběr z bankomatu ve výši , částka, , platba ve výši , částka, , splátka půjčky ve výši , částka, . V červnu 2022 měl žalovaný příjem , částka, a výdaje , částka, , mezi příjmy patřila zápůjčka od , právnická osoba, . ve výši , částka, , půjčka od společnosti , jméno FO, s.r.o., platby v rámci banky ve výši , částka, a , částka, , čerpání půjčky ve výši , částka, . Mezi výdaje patřil výběr z bankomatu ve výši , částka, , trvalý příkaz ve výši , částka, , splátka půjčky ve výši , částka, , platba v rámci Equabank ve výši , částka, , platba kartou ve výši , částka, , výběr z bankomatu , částka, , platba nábytku , částka, , výběr hotovosti , částka, , domácí platba , částka, , následovaly výdaje po načerpání půjčky.

7. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , spisová značka, , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

19. Podle rozhodnutí Krajského soudu v Praze, č. j. , spisová značka, , krajský soud připustil, že pouze jazykový výklad právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat tomu, že zákonným důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru bude relativní neplatnost smlouvy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. Dle krajského soudu je nutné vyvažovat faktické nerovnosti mezi oběma smluvními stranami. Spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují, a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje a bez prověřování úvěruschopnosti je ochrana pouze iluzorní. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je dle krajského soudu i ochranou druhé smluvní strany, poskytovatele úvěru, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. V neposlední řadě chrání i veškeré další potenciální věřitele úvěrovaného spotřebitele, včetně věřitelů nefinančních, před možným předlužením spotřebitele a jeho pádem do insolvence se všemi důsledky s tím souvisejícími, především pak omezením reálné možnosti uspokojení pohledávek případných dalších potenciálních věřitelů spotřebitele (viz též již shora zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne , datum, ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

21. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“22. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

23. Co se týká prvního nároku vyplývajícího z rámcové smlouvy ze dne , datum, , na základě kterého právní předchůdkyně žalobkyně vedla žalovanému účet, na kterém vznikl neoprávněný debet ve výši , částka, , žalovaný netvrdil, že by tento uhradil a soud jej přiznal jak se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, tak se smluvním úrokem ve výši 25 % ročně dle podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, a to od data , datum, , neboť dne , datum, odstoupila od smlouvy o vedení běžného účtu.

24. Ohledně kontokorentního úvěru ze srpna 2020, soud postupoval podle zákona o spotřebitelském úvěru účinném do , datum, , soud má za to, že nebyla řádně prověřená úvěruschopnost žalovaného, pokud se soud zaměřil na jeho příjmovou a výdajovou stránku na účtu č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, , žalovaný měl sice vysoké příjmy, ale rovněž vysoké výdaje. V květnu 2020 přitom neměl příjem ze zaměstnání, zcela zjevně si navyšoval příjem převodem částek z jiných svých účtů, v srpnu čerpal půjčku , částka, . Všechny měsíce měl žalovaný trvalý příkaz ve výši , částka, a trvalý příkaz ve výši , částka, , kdy není zřejmé, zda se jedná o splátky úvěrů nebo platby za bydlení. Dne , datum, se objevuje položka , částka, s označením nájem, není zřejmé, zda je měsíční nebo za delší období. Nicméně kontokorent zavazoval žalovaného hradit pouze 30 % z načerpané částky měsíčně (částky do jednotek tisíců), což bylo v desetitisícových obratech žalovaného zanedbatelné. Soud tak má v souladu s rozsudkem Nejvyššího ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , za to, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti tento úvěr splácet. Soud proto žalobkyni přiznal celou dlužnou částku , částka, , smluvní pokutu kapitalizovanou na částku , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 25 % ročně v částce , částka, ke dni , datum, a běžící od , datum, a zákonný úrok z prodlení od data zesplatnění úvěru dod , datum, .

25. Ohledně spotřebitelského úvěru pod názvem Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , který byl posuzován podle zákona o spotřebitelském úvěru účinném do , datum, , soud uvádí, že i zde má soud za to, že úvěruschopnost nebyla náležitě prověřena. Z výpisu běžného účtu č. , č. účtu, v období od , datum, do , datum, se podává, že přes vysoké příjmy měl žalovaný vysoké výdaje. Z výdajů s popiskem „, právnická osoba, “ se nabízí, že měl vícečetnou vyživovací povinnost, u které soud nemá postaveno najisto, kolik měsíčně byla. Dále pravidelně odcházela částka , částka, , což byl zřejmě nájem. Objevuje se pravidelně splátka půjčky ve výši , částka, a trvalý příkaz k úhradě ve výši , částka, , kdy se zřejmě jedná o úvěrové zatížení. Konečně v červnu 2022 neměl žalovaný žádný příjem ze zaměstnání a vedle půjčky od právní předchůdkyně žalobkyně si nabral další půjčky ve výši přes , částka, . Sama žalobkyně říká, že mi mělo zbýt měsíčně přes , částka, , soudu není zřejmé, z čeho měl nové úvěry splácet. Finanční situace žalovaného v červnu 2022 nebyla taková, aby mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dalších , částka, . Soud má velké důvodné pochybnosti, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet.

26. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o půjčce. Dle zákona o spotřebitelském úvěru po , datum, takové neprověření způsobuje neplatnost absolutní. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

27. Soud proto žalobkyni přiznal částku , částka, (250 000 – 32 634,74 =217 365,26), co do zbytku jistiny , částka, (217 365,26 – 238, Anonymizováno, 799,17 = 21 433,91) a veškerého příslušenství soud žalobu zamítl.

28. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ).

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 82,56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 91,28 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8,72 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a účast na jednání u soudu dne , datum, ) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud nepřiznal odměnu za doplnění ze dne , datum, , tato tvrzení měla obsahovat žaloba.

30. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo dle § 149 odst. 1 o. s. ř.