7 C 246/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované t.č. Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 30 191,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 979 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 979 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co dočástky 15 212,14 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 149,32 Kč,kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 299,16 Kč,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 784,40 Kč od 28. 1. 2025 do 1. 5. 2025,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 805,40 Kč od 2. 5. 2025 do zaplacení,smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 784,40 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 5. 2025 domáhala zaplacení částky 30 191,74 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala mimo dlužnou jistinu zaplatit dále částku ve výši 17 362 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 942 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 996 Kč. Žalovaná se uvedené zavázala splatit v 52týdenních splátkách po 719 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 29. 11. 2023. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 20. 1. 2023. Ke dni 21. 5. 2023, kdy provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, činila dlužná jistina 17 784,40 Kč a dlužný poplatek 12 407,34 Kč. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 45 256,63 Kč Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 30 191,74 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 17 784,40 Kč a z dlužných poplatků ve výši 12 407,34 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 299,16 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 149,32 Kč, smluvní úrok 15 % ročně z dlužné částky 17 784,40 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné částky 17 784,40 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. V podání ze dne 15. 9. 2025 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalované, které jsou zaznamenány na zákaznické kartě ze dne 30. 11. 2022. Žalovaná uvedla, že její měsíční příjem je 12 521 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč, pracuje v rámci dohody konané mimo pracovní poměr jako prodavačka ve společnosti , právnická osoba, ., žije v nájmu, má dvě vyživovací povinnosti, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobkyně dále zdůraznila, že neprověření úvěruschopnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy dle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ke dni sjednání obou úvěrů, K soudem požadovaným dokladům uvedl, že dle rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020–97, stačilo, pokud měl poskytoval zápůjčky listiny prověřující úvěruschopnost k dispozici ke dni sepsání zápůjčky.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jako věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce 37 362 Kč v 52splátkách po 719 Kč, poslední splátka ve výši 693 Kč. Částka 37 362 Kč se skládala z částky 20 000 Kč jako jistiny, z částky 17 362 Kč jako úroku ve výši 9 942 Kč, částky 1 500 Kč jako poplatku za zpracování úvěru a částky 3 996 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smluvní podmínky). V zákaznické kartě k žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že její čistý příjem činí 12 521 Kč a ostatní příjem 20 000 Kč měsíčně. Odhadové měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 4 000 Kč. Nemá kreditní kartu ani úvěr u jiné společnosti. Má základní vzdělání, je vdaná, pracuje na dohodu o pracovní činnosti jako prodavačka, žije v nájmu a má dvě vyživovací povinnost (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 11. 2022). Tabulkou umoření ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně prokazovala částku ve výši 5 021 Kč, kterou žalovaná na úvěr uhradila (Tabulka umoření). Dne 27. 1. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z předmětných smluv o spotřebitelském úvěru (viz Smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky (viz Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek). Výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do 1. 5. 2025 (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku).

5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1,2 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

11. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ZoSÚ.

18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

19. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“20. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 86 ZoSÚ před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovanou s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Z hlediska příjmové stránky žalobkyně tvrdila, že tuto dostatečně prověřila, vycházejíce z tvrzení žalované (měsíční příjem ve výši 12 521 Kč, doložený výplatními páskami). V tomto ohledu však nemá soud předmětný příjem za prokázaný, kdy žalovaná sice měla předložit výplatní pásky za měsíce září a říjen, uvedené ale soudu doloženy nebyly. Ve vztahu k dalším tvrzeným příjmům domácnosti ve výši 20 000 Kč, již pak u žalobkyně absentovala jakákoliv snaha o jejich dotvrzení či prokázání. Soud má pak za to, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zkoumání výdajové stránky, kdy ve vztahu k poskytnutému úvěru nijak nezkoumala výši nájemného, které žalovaná hradí a postačil jí nijak nedoložený odhad 4 000 Kč výdajů měsíčně, což rozhodně neodpovídá hladině nájemného v Praze, natož výdajům na živobytí. V potaz rovněž nebyla vzata ani skutečnost, že dle informací plynoucích z karty klienta byla již byla žalovaná zatížena splátkami ve výši 1 916 Kč z předchozího úvěru. Soud s ohledem na uvedené shledal, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti a úvěruschopnost žalované nezkoumala náležitě pečlivě ani způsobem zákonem vyžadovaným.

23. Z výše uvedených důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2022.V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč poskytnuty a žalovaná na nich vrátila toliko částku 5 021 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 14 979 Kč (20 000 – 5 021 = 14 979), co do zbytku jistiny a poplatku ve výši 15 212,14 Kč (30 191,74 – 14 979 = 15 212,14) a veškerého příslušenství, resp. úroků přirostlých k jistině, což upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 14 979 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaná v řízení ničeho netvrdila, natož aby tak prokázala, a proto soud dospěl k závěru, že byla schopna vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v zbylé výši již ke dni 1. 5. 2025, tedy do data, do kterého jí žalobkyně umožnila dluh splatit před zahájením soudního řízení v předžalobní výzvě.

25. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, dostala se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení a částku 14 979 Kč je povinna žalobkyni zaplatit v souladu s § 1970 o. z. i se zákonným úrokem z prodlení, běžícím od dne následujícího její splatnosti, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z důvodu, pro který soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 15 212,14 Kč, jí nepřiznal ani právo na zákonné úroky z částky 2 805,40 Kč (17 784,40 – 15 212,14).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážené úspěšným účastníkem je žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízená.

27. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.