7 C 248/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 2 932 198,23 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, na základě které by byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 979 391,56 Kč se smluvním úrokem ve výši 6,52 % ročně z částky 2 907 620,23 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 2 907 620,23 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 98 542,40 Kč k rukám zástupce [žalovaného].</b> 1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 24. 2. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 932 198,23 Kč s řádným úrokem ve výši 140 076,22 Kč, úrokem z prodlení ve výši 3 907 117,11 Kč a poplatky ve výši 24 578 Kč a dále s řádným úrokem ve výši 6,52 % ročně z částky 2 907 620,23 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 2 907 620,23 Kč ode dne 25. 2. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že dne 7. 10. 2004 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle které poskytla žalovanému úvěr ve výši 3600 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci jistiny a uhradit úroky nejpozději do 25. 10. 2033. Splátky byly sjednány ve výši 20 408 Kč a jistina byla hrazena co do rozdílu mezi touto částkou a úroky. Žalovaný naposledy řádně uhradil splátku dne 25. 2. 2006, poté porušoval platby splátek a proto žalobkyně úvěr dne 21. 9. 2007 zesplatnila. Dne 19. 3. 2010 podala žalobkyně návrh na zaplacení žalované částky k rozhodci. Rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] vydala dne 1. 7. 2010 rozhodčí nález, sp. zn. K /2010/01559, kterým návrhu vyhověla. Žalobkyně dále v podání ze dne 7. 7. 2021 uvedla, že žalobkyně se domnívá, že lze analogicky vycházet z aplikace § 16 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, kdy žalobkyně včasně uplatnila svůj nárok u soudu, pokud podali návrh na pokračování řízení do 30 dní ode dne rozhodnutí soudu o zrušení rozhodčího nálezu. Rozhodčí nález v daném případě zrušen nebyl.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 17. 6. 2021 uvedl, že žalovaný nárok neuznává ani zčásti a vznáší námitku promlčení. Žalovaný v podání ze dne 26. 7. 2021 doplnil, že splatnost celého úvěru nastala dne 21. 9. 2007 a žaloba byla tak podána téměř 13 let po splatnosti celého úvěru. Dle žalovaného nelze z nezákonného postupu žalobkyně vyvozovat pozitivní skutečnosti v podobě zachování lhůty pro podání žaloby.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 10. 2004 uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 3 600 000 Kč na koupi ideální poloviny rodinného domu [adresa] na ul. [ulice a číslo]. Žalovaný se dle článku III. smlouvy zavázal úvěr a úroky splatit do 25. 10. 2033 měsíčními splátkami ve výši 20 408 Kč měsíčně k 25. dni v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 5,36 % ročně. Úvěr byl dle článku V. zajištěn zástavním právem. Z obecných podmínek [žalobkyně] pro úvěry občanům bylo zjištěno, že banka může dle článku VI. odst. 3 písm. e) požadovat okamžité splacení celé nebo části jistiny, pokud dlužník nesplní povinnosti podle článku VI. odst.

2. V článku VI odst. 14 je pak zakotvena rozhodčí doložka, kdy rozhodce má jmenovat Správce seznamu rozhodců vedeného Společností pro rozhodčí řízení, a.s. Ze Všeobecných obchodních podmínek a sazebníku bylo zjištěno, jaký byl předpis pro vyměřování poplatků ve vztahu k žalovanému.

5. Z předžalobní upomínky ze dne 25. 2. 2020, včetně kopie obálky, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 6 979 391,56 Kč.

6. Z oznámení o výši úrokové sazby ze dne 17. 8. 2007, včetně obálky, a z oznámení o výši úrokové sazby ze dne 10. 9. 2012, a z oznámení ze dne 25. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně zvýšila úrokovou sazbu na 6,52 % ročně na období od 25. 9. 2007 do 24. 9. 2012 a na období od 25. 9. 2012 do 24. 9.2017 a na období od 25. 9. 2017 do 24. 9. 2022.

7. Ze seznamu na č. l. 9 – 11 spisu bylo zjištěno, jakým způsobem byly žalovanému vyměřovány poplatky za vedení účtu 8. Z rozhodčího nálezu K /2010/01559 ze dne 1. 7. 2009, vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že žalovaný měl uhradit žalobkyni částku 6 250 274,86 Kč s příslušenstvím.

9. Z tabulky na č. l. 19 spisu byly zjištěny částky, jakým způsobem narůstala jistina úvěru a nezaplacený úrok. První sloupec označuje období, za které úrok narůstal, druhý označuje jistinu po splatnosti a třetí označuje sazbu úroku z prodlení v zákonné výši.

10. Z historického výpisu z účtu [číslo] ze dne 12. 12. 2020 bylo zjištěno, jakým způsobem ve skutečnosti žalovaný úvěr hradil. Zůstatek půjčky ke dni 31. 5. 2019 byl ve výši 2 907 620,23 Kč.

11. Z výpisu z účtu na č. l. 65 bylo zjištěno, že žalovaný na úrocích zaplatil částku 3 024 600,05 Kč 3 164 676,27 Kč a jistina zůstala neuhrazená co do části 2 907 620,23 Kč.

12. Z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 4. 9. 2007, včetně dodejky přímo podepsané žalovaným dne 20. 9. 2007, bylo zjištěno, žalobkyně jej vyzvala k úhradě částky 3 883 317,38 Kč, splatnost byla nastavena na následující den od doručení výzvy.

13. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, nylo zjištěno, že žaloba byla podána 25. 8. 2017. Z rozsudku ze dne 2. 5. 2019, č.j. 32 Nc 3001/2018 – 72, bylo zjištěno, že soud zamítl žalobu na určení rozhodce. Soud konstatoval, že rozhodčí doložka v úvěrové smlouvě je absolutně neplatná, a rozhodčí nález ze dne 1. 7. 2009 je nicotným aktem. Za situace, kdy rozhodčí nález nebyl zrušen, nelze jmenovat náhradního rozhodce postupem dle § 9 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, neboť rozhodčí doložka je absolutně neplatná. Neplatnost doložky soud shledal ve skutečnosti, že způsob určení rozhodce není sjednán odpovídajícím transparentním způsobem. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 18 Co 268/2019 – 105, bylo zjištěno, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dále konstatoval, že bylo na navrhovatelce, zda uplatní u soudu svůj nárok v promlčecí lhůtě dle zásady, že každý je odpovědný za hájení svých práv. Dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 1. 2016, č. j. 33 EXE 3701/2010 – 39, bylo zjištěno, že se exekuce nařízená usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 2. 2011, č. j. 33 EXE 3701/2010 – 14, zastavuje (příloha A spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 32 Nc 3001/2018). Exekuce byla nařízena podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného JUDr. [jméno] [příjmení] dne 1. 7. 2010, sp. zn. K /2010/01559. V usnesení bylo konstatováno, že rozhodčí doložka neobsahuje přímé určení rozhodce, a je proto neplatná. Exekuční titul tak byl vydán orgánem, který k tomu neměl pravomoc. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2016.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 10. 2004 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 3 600 000 Kč a žalovaný se zavázala hradit splátky ve výši 20 408 Kč měsíčně a to až do 25. 10. 2033. Žalobkyně úvěr zesplatnila pro nehrazení splátek, o čemž žalovaného informovala výzvou ze dne 4. 9. 2007, která byla žalobci doručena dne 20. 9. 2007. Ve sporu mezi žalobkyní a žalovanou ohledně úvěru rozhodoval rozhodce nálezem K /2010/01559 ze dne 1. 7. 2009, vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení]. Exekuce nařízená na základě tohoto rozhodčího nálezu byla zastavena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 1. 2016, č.j. 33 EXE 3701/2010 – 39, pro skutečnost, že rozhodoval orgán, který k tomu nebyl oprávněný. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2016. Žalobkyně podala dne 25. 8. 2017 žalobu na určení rozhodce, který měl rozhodčí nález zrušit. Její žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 5. 2019, č. j. 32 Nc 3001/2018 – 72, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 18 Co 268/2019 – 105, zamítnuta.

16. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen„ obchodní zákoník“) a v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 5. 2006 (dále jen„ zákon o rozhodčím řízení“).

17. Podle ustanovení § 16 zákona o rozhodčím řízení uplatní-li strana svůj nárok před rozhodci v promlčecí nebo prekluzivní lhůtě a rozhodnou-li rozhodci, že není dána jejich pravomoc, nebo došlo-li ke zrušení rozhodčího nálezu a podá-li strana znovu u soudu nebo u jiného příslušného orgánu žalobu nebo návrh na pokračování v řízení do 30 dnů ode dne, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí o nedostatku pravomoci nebo o zrušení rozhodčího nálezu, zůstávají účinky podané žaloby zachovány.

18. Podle ustanovení § 391 odst. 1 obchodního zákoníku u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

19. Podle ustanovení § 392 odst. 1 obchodního zákoníku u práva na plnění závazku běží promlčecí doba ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti). Spočívá-li obsah závazku v povinnosti nepřetržitě vykonávat určitou činnost, zdržet se určité činnosti nebo něco strpět, počíná promlčecí doba běžet od porušení této povinnosti.

20. Podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

21. Podle ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

22. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, byl-li rozhodce určen odkazem na„ rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stadiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit.

24. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, bylo konstatováno, pokud formálně nezrušený rozhodčí nález vydaný mimo rámec pravomoci rozhodce nemá v exekučním řízení žádné právní účinky, pak věřitel„ nemůže mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se mu jich dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen (pro nedostatek pravomoci rozhodce) soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. Ze srovnání účinků rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, a rozhodnutí podle § 34 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. vyplývá, že podala-li žalobkyně poté, co exekuce byla pravomocně zastavena, bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnila právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo.

25. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014, soud konstatoval, že je-li třetí osobou, která má podle rozhodčí smlouvy (doložky) vybrat rozhodce (§ 7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb.), právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jež rozhodce jmenuje (již bez výslovného odkazu na interní dokumenty, ale podle stejných principů) z okruhu osob, s nimiž dlouhodobě spolupracuje, jejichž seznam i nadále vede a jejichž činnost organizačně a administrativně zajišťuje, nelze takto učiněný výběr rozhodce považovat za transparentní, což má za následek neplatnost rozhodčí doložky podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., obč. zák.). Vůle stran vyjádřená v rozhodčí doložce nemůže být respektována, jelikož odporuje pravidlům spravedlivého procesu.

26. Po zhodnocení všech důkazů a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nárok žalobkyně je promlčený.

27. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, a poté, co žalovaný svůj závazek neplnil, žalobkyně úvěr zesplatnila následně žalovala žalovaného u rozhodčího soudu. Ohledně sporné částky, kterou žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu, byl vydán rozhodčí nález dne 1. 7. 2009. Exekuce tohoto nálezu byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 1. 2016, č.j. 33 EXE 3701/2010 – 39, zastavena, neboť o vydání rozhodčího nálezu rozhodoval orgán, který k takovému rozhodnutí neměl pravomoc, zastavovací usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2016. V takové situaci měla žalobkyně ve lhůtě bez zbytečného odkladu, jak stanoví rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, podat žalobu na plnění dlužné částky, aby si zachovala účinky podané žaloby a nedošlo k promlčení nároku. Jako konstatoval Nejvyšší soud, věřitel při zastavení exekuce pro nedostatek pravomoci orgánu vydávajícího exekuční titul nemůže mít co do promlčení nároku méně práv, než kdyby byl rozhodčí nález odklizen podle zákona o rozhodčím řízení.

28. V daném případě se žalobkyně rozhodla podat žalobu na určení rozhodce, který by uvedený rozhodčí nález zrušil. Tento požadavek žalobkyně Obvodní soudu pro Prahu 2 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze zamítl, neboť považoval rozhodčí doložku obsaženou za absolutně neplatnou. Jako absolutně neplatná je dle judikatury Nejvyššího soudu u spotřebitelského sporu neplatná taková doložka, kdy osobu rozhodce má vybrat právnická osoba, která není stálým rozhodčím soudem (pro vztahy mezi podnikateli u rozhodčích doložek uzavřených po 1. 1. 2014 toho bylo překonáno rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3972/2019). Soudy tedy ve sporu nemohly určit ani jiného rozhodce, protože nebyla platně uzavřena rozhodčí doložka, Městský soud v Praze navíc upozornil žalobkyni, že je odpovědná za hájení svých práv, a tedy nese odpovědnost za to, zda uplatní svůj nárok v promlčecí době. Zdejší soud se s hodnocením obou soudů, co se týká absolutní neplatnosti rozhodčí doložky, ztotožňuje, neboť rozhodce nebyl určen ad hoc a jmenující autoritou nebyl rozhodčí soud zřízený na základě zákona.

29. Dle soudu žalobkyně podala žalobu na plnění ve lhůtě, kterou nelze považovat za lhůtu bez zbytečného odkladu poté, co Obvodní soud v Praze svým usnesením ze dne 28. 1. 2016, č.j. 33 EXE 3701/2010 – 39, exekuci zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2016 a žalobkyně podala žalobu dne 24. 2. 2020, tedy po více než čtyřech letech, takovou lhůtu nelze hodnotit jako lhůtu bez zbytečného odkladu (dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013 jde o lhůtu v řádu dnů maximálně týdnů). Je pak nevýznamné, že v mezidobí žalobkyně sledovala linii zrušení rozhodčího nálezu rozhodcem jmenovaným soudem, navíc i tato žaloba byla podána dne 25. 8. 2017 a to oproti datu právní moci zastavovacího usnesení dne 17. 2. 2016 není rovněž lhůta bez zbytečného odkladu. Její nárok se tak promlčel. Ustanovení § 408 obchodního zákoníku navíc stanoví promlčení nejpozději 10 let od okamžiku, kdy začala běžet promlčecí doba poprvé, což bylo dne 21. 9. 2007 (den po doručení výzvy k uhrazení dluhu). Promlčení nastalo dne 22. 9. 2017. V té době nebyla u soudu podána žádná žaloba na plnění dlužné částky, ale pouze žaloba na určení rozhodce u Obvodního soudu pro Prahu 2 (žaloba podaná dne 25. 8. 2017). Soud proto žalobu zamítl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 98 542,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 932 198,23 Kč sestávající z částky 20 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 17. 6. 2021 a vyjádření k obraně žalobkyně ze dne 26. 7. 2021 a účast na jednání u soudu dne 4. 11. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 81 440 Kč ve výši 17 102,40 Kč. Splnění povinnosti bylo uloženo v třídenní pariční lhůtě, neboť soud neshledal k jinému postupu důvody.

31. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za obě sdělení Obvodnímu soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2020 a ze dne 16. 12. 2020, protože se nejednalo o úkony právní služby, kterými by mi žalovaný ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. uplatňoval nebo bránil svá práva. V prvém případně se jednalo pouze o odpověď na nedopatření soudu, kdy zaměnil žalovaného ho za žalobkyni a v druhém případě zástupce žalovaného pouze sdělil, kde žalovaný bydlí, resp. spíše že nemá stále bydliště. Jednalo o krátká podání, které neobsahovala vyjádření s právním obsahem.