7 C 261/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 4 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 1. 2018 do 8. 2. 2021 zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 4. 2021 domáhala zaplacení částky 4 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou byla dne 1. 1. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně byl žalované dne 24. 11. 2017 poskytnut úvěr v částce 4 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 24. 1. 2018. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů (tel. čísla a emailové adresy), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku ve výši 4 000 Kč, tak žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku zaslanou jí zástupcem žalobkyně dne 2. 2. 2021. Krom dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 25. 1. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině 10 000 Kč, vzhledem k čemuž se jedná o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu prvého stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

6. Smlouva o úvěru obsahuje údaje o žalované, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 4 000 Kč. 7. právnická osoba ze dne 20. 7. 2021 bylo zjištěno, že dne 24. 11. 2017 byla na účet č. bankovní účet vedený na jméno žalované připsána částka 4 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalované zasláno dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalované zaslána dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

11. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

12. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka 4 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalované bez jejího vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

13. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla dne 24. 11. 2017 poukázána částka ve výši 4 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.

14. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 25. 1. 2018, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

15. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalované odeslána dne 2. 2. 2021, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne 5. 2. 2021, poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na 8. 2. 2021. Žalovaná je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 2. 2. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 9. 2. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. Zároveň s ohledem na výše uvedené soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 25. 1. 2018 do 8. 2. 2021.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, i když tato měla ve věci pouze částečný úspěch, jelikož neúspěch žalobkyně se týkal jen poměrně nepatrné části věci. Soud tak žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.

18. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, kdy právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.