7 C 272/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce A , insolvenční správce dlužníka Jméno žalobce B ., IČO 26159074, U nákladového nádraží 3146/6, 130 00 Praha 3 - Strašnice, IČO IČO žalobce B sídlem Adresa žalobce B zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za , datum, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro , adresa, dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdil, že , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen „dlužník,“ jehož je žalobce insolvenčním správcem, a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu bytu. Na zajištění svých povinností předal dlužník pronajímateli – žalovanému jistotu ve výši , částka, . Dlužník po skončení nájmu předal prostory pronajímateli, žalovaný však jistotu ani přes výzvu nevrátil. Pokud žalovaný uvádí, že si započetl dlužné nájemné a zálohy za služby na jistotu, musel tak učinit prostřednictvím oznámení doručeným druhé straně, nebylo možné se pouze rozhodnout o započtení, to však žalovaný ani netvrdí. Nadto žalobce upozornil, že dle § 140 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), není přípustné realizovat započtení, jestliže se dlužníkův věřitel ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem v insolvenčním řízení.

2. Žalovaný v podání ze dne , datum, s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí v plném rozsahu. Žalovaný jako pronajímatel a vlastník domu na adrese , adresa, /, Anonymizováno, pronajal dlužníkovi dne , datum, byt č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kdy dlužník jako nájemce uhradil dle článku 5 nájemní smlouvy jistotu ve výši , částka, . Původně sjednané nájemné ve výši , částka, měsíčně a zálohy na služby ve výši , částka, měsíčně byly postupně navýšeny, naposledy dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, na částku za nájem ve výši , částka, měsíčně a zálohy za služby ve výši , částka, měsíčně. Počínaje rokem 2023 byly platby nájemného a záloh na služby nahodilé, placené v nižší části. Dlužníkovi vznikl dluh ve výši , částka, . K řádnému ukončení nájmu nedošlo, žalovaný jako pronajímatel náklady snížil tím, že netrval na řádné výpovědní době a byt pronajal zaměstnankyni dlužníka paní , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dlužník vyjma e-mailu ze dne , datum, , kterým zaměstnankyně dlužníka , jméno FO, žalovaného informovala o insolvenčním řízení, vůči žalovanému nikdo nereagoval i přes snahu žalovaného. Žalovaný podáním ze dne , datum, , který zaslal obyčejnou zásilkou bez podacího lístku na adresu , adresa, , jednostranně započetl kauci ve výši , částka, oproti dluhu z nájemného a zálohám za služby. Článek 5.2 nájemní smlouvy umožňoval pronajímateli započíst jistotu na dluh na nájemném, vůle žalovaného je z podání ze dne , datum, zřejmá. Dále žalovaná uvedl, že v případě jeho neúspěchu jsou dány podmínky pro aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., neboť jako cizí státní příslušník nevěděl, že musí učinit další krok v podobě započtení, a to v situaci, kdy mu dlužník dlužil nájemné a zálohy za služby podstatně převyšující jistotu.

3. Ve věci je přítomen cizí prvek daný dánskou státní příslušností žalovaného. Soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. Příslušnost českého soudu je založena článkem 24 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), podle něhož bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost ty soudy členského státu, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Rozhodné právo je právo české s odkazem na čl. 4 odst. 1 písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) jako přímo použitelného předpisu Evropské unie, kdy smlouva, jejímž předmětem je věcné právo k nemovitosti nebo nájem nemovitosti, se řídí právem země, ve které se nemovitost nachází. V článku 9.1 nájemní smlouvy si strany rovněž české právo jako právo rozhodné zvolily.

4. Po provedeném dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav: Dlužník, společnost , Jméno žalobce B, ., se nachází v úpadku, byl na ni prohlášený konkurz dne , datum, , a jejím insolvenčním správcem je žalobce (výpis ze spisu i na aplikaci ISIR – Detail insolvenčního řízení , právnická osoba, , IČO , IČO, , spisová značka MSPH , spisová značka, u Městského soudu v Praze, usnesení Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. MSPH , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , v právní moci dne , datum, ).

5. Společnost , Jméno žalobce B, . (dlužník) jako nájemce uzavřela dne , datum, s žalovaným jako pronajímatelem nájemní smlouvu, kterým si pronajala byt , Anonymizováno, , v domě na adrese , adresa, . Dlužník se zavázal na nájemném hradit , částka, měsíčně a na zálohách za služby , částka, měsíčně. V článku 5. nájemní smlouvy si strany sjednaly, že dlužník poskytne žalovanému jistotu ve výši , částka, , pokud vznikne nájemci za trvání nájemního vztahu dluh související s nájmem. V článku 9.2 nájemní smlouvy si strany dohodly písemnou smlouvu pro změny a dodatky smlouvy. Dlužník žalovanému jistotu ve výši , částka, zaplatil (Nájemní smlouva ze dne , datum, , nesporná tvrzení účastníků). Dodatkem č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, byly zálohy na služby navýšeny na , částka, měsíčně a nájem prodloužen do , datum, (Dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, ). Dodatkem č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, , byl nájem prodloužen do , datum, , nájemné bylo změněno na , částka, měsíčně a zálohy za služby na částku , částka, měsíčně (Dodatek č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, ).

6. Ohledně vrácení jistoty proběhla mezi účastníky četná komunikaci, žalobce vyzval žalovaného k vrácení jistoty do , datum, (Výzva insolvenčního správce k navrácení peněžních prostředků/předžalobní upomínka ze dne , datum, , Výzva insolvenčního správce k doložení listin ze dne , datum, , e-mailová komunikace žalobce a žalovaného ze dnů , datum, a , datum, , , datum, a , datum, , Výzva insolvenčního správce ze dne , datum, ).

7. Listinou datovanou dne , datum, bylo prokázáno, že žalovaný vyhotovil listinu, kterou dlužníka informoval o zápočtu neuhrazeného nájemného a služeb za měsíce prosinec 2022 až červenec 2023 ve výši , částka, na kauci , částka, (Listina ze dne , datum, adresovaná dlužníkovi).

8. Dlužník informoval žalovaného dne , datum, e-mailem prostřednictvím zaměstnankyně žalované o Oznámení o zahájení insolvenčního řízení ze dne , datum, , na základě dlužnického návrhu (e-mail ze dne , datum, od , e-mail, adresovaný žalovanému, Oznámení o zahájení insolvenčního řízení datované dne , datum, adresované dlužníkem žalovanému). Následně dlužník již nereagoval (automatická odpověď od , e-mail, ).

9. Ze sjetiny z informačního systému žalovaného, kde jsou evidovány dlužné platby dlužníka, a nespornými tvrzeními účastníků, bylo prokázáno, že dluh dlužníka na nájemném a zálohách za služby od ledna 2023 do srpna 2023 činil , částka, (Sjetina z informačního systému žalovaného za období od ledna 2023 do srpna 2023). Dlužník od prosince 2022 do července 2023 uhradil na zálohách za služby a nájemném částku , částka, (výpis z účtu č. , č. účtu, ).

10. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, do , datum, , dále jen „o. z.“, dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odstavce 2 započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky na Podle ustanovení § stávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

11. Podle ustanovení § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Podle ustanovení § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nesmí být jistota vyšší než trojnásobek měsíčního nájemného. Podle odstavce 2 při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

13. Podle ustanovení § 140 odst. 2 insolvenčního zákona, započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele v případě jistoty při nájmu bytu podle § 2254 občanského zákoníku je přípustné i tehdy, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny do schválení oddlužení. Podle odstavce 3 písm. a) započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem.

14. Pro skutkovém a právním zhodnocení věci soud došel k závěru, že žaloba je důvodná.

15. Soud nejprve zkoumal, o jaký právní vztah se jednalo, neboť nájemní smlouvou ze dne , datum, si strany ujednali užívání bytu dlužníkem. Dlužník byl však právnickou osobou a dle komentářové literatury (, adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, 3. aktualizace, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, komentář k § 2235 o. z., M. Janoušková), nájem bytu uzavřený s právnickou osobou nebude podléhat speciální úpravě nájmu bytu, ale obecné úpravě nájemního práva.

16. Pro vztah mezi dlužníkem a žalovanou nebyla obligatorní písemná forma, nicméně strany nájemní smlouvy si ji v článku 9.2 nájemní smlouvy ujednaly a jednostranné započtení tak musí být v písemné formě, neboť započtecí právní jednání bude vyžadovat písemnou, popř. přísnější formu, pokud alespoň jedna ze započítávaných pohledávek vznikla z právního jednání v písemné formě proto, že tak stanoví zákon, nebo proto, že strany si písemnou formu pro změnu v obsahu závazku dojednaly (, adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, 3. aktualizace, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2024, komentář k § 1982 o. z., M. Výtisk).

17. Žalovaný soudu předložil listinu ze dne , datum, , kterou měl údajně započíst jistotu ve výši , částka, vůči dluhu dlužníka, nicméně nebyl schopen přes výzvu soudu doložit, že tuto listinu dlužníkovi zaslal, dostal do jeho sféry. Tvrdil, že zásilka byla zaslaná „obyčejně“ bez podacího lístku či jiného potvrzení o odeslání. Žalobce sporoval pravost listiny, i její doručení do sféry dlužníka. Přestože nájemní smlouva v článku 5.2 uvádí, že je pronajímatel oprávněn použít jistotu k úhradě peněžitého dluhu, musí tak učinit adresovaným jednostranným právním jednáním, z něhož by nájemci mělo být patrné, proč mu není kauce (zcela či zčásti) při skončení nájmu vrácena, a které aprobovaným způsobem doručí druhé straně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. Žalovaný však nebyl schopen soudu předložit důkaz o jednostranném započtení do rozhodnutí o úpadku dlužníka, ani to, že by se stal přihlášeným věřitelem ve smyslu 140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona. Soudu proto nezbylo než žalobě ve výroku II. vyhovět.

19. Soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení, dle Výzvy insolvenčního správce k navrácení peněžních prostředků/předžalobní upomínka ze dne , datum, měl žalovaný vrátit finanční prostředky do , datum, , dne 11. 4 .2024 byl v prodlení dle § 1968 o. z. Co se týká jednoho dne, kdy původně žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení, vzal žalobce žalobu zpět, soud řízení dle zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. zastavil. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal v zákonné výši dle § 1970 o. z.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný (nepatrný neúspěch se týká paušalizovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a jednoho dne, kdy požadoval zákonný úrok z prodlení), nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, podání ze dne , datum, , účast na jednání u soudu dne , datum, a účast na jednání u soudu dne , datum, ) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po , částka, a dvou po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

21. Za předžalobní výzvu ze dne , datum, soud přiznal odměnu pouze v polovině sazby, neboť se jednalo o stručnou výzvu na vrácení dlužné částky bez právního rozboru.

22. Soud žalobci nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne , datum, , neboť se jednalo o zpětvzetí části žaloby do , částka, jako paušalizovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky, v této části byl žalobce neúspěšný, a nejednalo se o úkon právní služby, který by měl hradit žalovaný. Dále vyčíslení nákladů řízení zástupce ze dne , datum, soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby, zástupce mohl náklady vyčíslit na samotném jednání při vyhlašování rozsudku.

23. Soud rovněž nepřistoupil na aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., jak navrhoval žalovaný. Soud chápe, že pro cizího státního příslušníka žijícího v zahraničí mohou být některá ustanovení pro něj cizí právní úpravy matoucí. Nicméně žalovaný pronajímá v České republice nemovité věci již několik let, je na něm, aby si získal povědomí o relevantní právní úpravě a o tom, jak nakládat s penězi nájemníků, které mu byly svěřeny jako jistota. Dle soudu není nijak překvapující, že pokud se pronajímatel rozhodne ponechat celou či část jistoty, že o tom musí nájemce informovat, aby nájemce měl jistotu, v jaké výši jeho dluh zaniká. Nadto i pro toto řízení byl schopen si zajistit právní zastoupení, nic mu nebrání, aby si stejnou pomoc zajistil při uzavírání nájemních smluv a správě vlastního majetku.