7 C 29/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno , narozený Anonymizováno bytem Anonymizováno o 271 225,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyně zaplatit částku 182 698,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 88 527,29 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 69 362,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 234,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 271 225,80 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem ve výši 15,4 % ročně z částky 271 225,80 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 374,41 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 481,64 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřela s žalovaným dne 26. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 60měsíčních splátkách po 7 201 Kč. Žalovaný svým povinnostem nedostál, když na sjednaný úvěr zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 52 588,44 Kč do postoupení pohledávky, a po postoupení pohledávky částku 64 713,05 Kč. Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 18. 10. 2023 dle článku 7. 1 a 2 Produktových podmínek. Dne 30. 11. 2023 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 271 225,80 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 25 234,04 Kč do 18. 6. 2025, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 69 362,02 Kč do 18. 6. 2025, úroků ve výši 15,4 % ročně z dlužné jistiny ve výši 271 225,80 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 271 225,80 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagoval a ničeho neuhradil.

2. V podání ze dne 16. 3. 2026 po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí. Vzala v potaz sociální a demografická data a informace z interních a externích databází. Dále právní předchůdkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši 300 000 Kč. Uvedla, že počítala s příjmem 65 776 Kč měsíčně, výdaji na živobytí 4 250 Kč měsíčně, výdaji na splátky půjček 5 557 Kč, výdaji na bydlení ve výši 17 620 Kč a ostatními výdaji ve výši 9 557 Kč.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Žalovaný je uzbeckým státním příslušníkem. Podle ust. § 20 věty první Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech publikované pod č. 133/2003 Sb. m. s., Žaloby proti osobám zdržujícím se na území jedné smluvní strany jsou bez ohledu na jejich státní příslušnost podávány u soudů této smluvní strany. Žalovaný má bydliště na území ČR, proto je dána mezinárodní příslušnost českého soudu. S ohledem na to, že mezinárodní smlouva nestanoví pravidla pro určení rozhodného práva, použijí se ust. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) jako přímo použitelného předpisu Evropské unie, podle kterého je v dané věci rozhodné právo české (čl. 4 odst. 2).

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 27. 7. 2020, Všeobecných obchodních podmínek , Anonymizováno, , Sazebník – účty pro občany účinný od 1. 9. 2022, Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 26. 10. 2022, Produktových obchodních podmínek , právnická osoba, pro půjčky účinných od 1. 1. 2022, seznamu právní předchůdkyně žalobkyně pohledávek získaných fúzí soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 26. 10. 2022 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 15,40 % ročně v 60měsíčních splátkách po 7 201 Kč. Celková částka při okamžité splatnosti byla ve výši 431 709,16 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 30. 11. 2023 včetně přílohy č. 1 a Potvrzení úplaty ze dne 1. 12. 2023 a Prohlášení pravosti podpisu soud zjistil, že s účinností ke dni 1. 12. 2023 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vycházející ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupena na žalobkyni.

8. Z Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 18. 10. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že je dluh zesplatněn.

9. Z Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 8. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl dopisem ze dne 8. 12. 2023 obeznámen o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za ním ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na žalobkyni.

10. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby dopisem ze dne 31. 10. 2025 žalobkyní vyzván, aby zcela vyrovnal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to ve lhůtě do 15. 11. 2025.

11. Z Výpisu úvěru za období od 12. 11. 2022 do 30. 11. 2023 soud zjistil, že žalovaný v průběhu splácení úvěru do postoupení pohledávek uhradil 52 588,44 Kč.

12. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 65 776 Kč a z výdajů na splátky ve výši 5 557 Kč, výdajů na bydlení ve výši 17 620 Kč, výdajů na živobytí ve výši 4 250 Kč, ostatních výdajů ve výši 9 557 Kč. Na nepředvídané výdaje zbylo 28 792 Kč.

13. Z Manuálního vstupu Konsolidovaného blacklistu a dokumentu Identifikace žádosti soud zjistil, že se jedná o výpis BRKI, žalovaný neměl negativní informace, měl sjednaný jeden stávající úvěr, kde splácel 5 557 Kč měsíčně. Dále bylo uvedeno, že předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti z měsíčního příjmu žalovaného ve výši 65 776 Kč a z výdajů na splátky ve výši 5 557 Kč, výdajů na bydlení ve výši 17 620 Kč, výdajů na živobytí ve výši 4 250 Kč, ostatních výdajů ve výši 9 557 Kč. Na nepředvídané výdaje zbylo 28 792 Kč. Žalovaný uváděl výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 000 Kč a rodinné náklady a ostatní 9 557 Kč. Příjem žalovaný uváděl od společnosti od pod IČO , Anonymizováno, ve výši 66 683 Kč.

14. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , soud zjistil, že říjnu 2022 (výpis z účtu už pak obsahoval pouze měsíce následující po sjednání úvěru), měl žalovaný příjem ve výši 5 717 Kč, 4 291 Kč, 3 543 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dále příjmy z jiného účtu žalovaného ve výši 2*4 000 Kč, dne 26. 10. 2022 byla připsána projednávaná půjčka ve výši 300 000 Kč. Z výdajů to pak byla platba ve výši 8 000 Kč na neznámý účet, dvě splátky půjčky ve výši 3 019,09 Kč a 2 537,91 Kč a dále platba 36 000 Kč označený jako platba v rámci banky a platba 33 675 Kč označená jako záloha. Ostatní platby a příjmy proběhly po načerpání úvěru.

15. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.

16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

17. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 10. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet v 60 splátkách po 7 201 Kč měsíčně. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 52 588,44 Kč a přímo žalobkyni částku 64 713,05 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 31. 10. 2025. Právní předchůdkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dat poskytnutých žalovaným, z výpisu BRKI a z výpisu účtu žalovaného za říjen 202218. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

23. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“30. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

31. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, č. j. 20 Cdo 3436/2024-140, nedostojí věřitel povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

32. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 10. 2022 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i zákon o spotřebitelském úvěru, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. To se však nestalo, jedinými ověřenými údaji zůstává pouze příjem a výdaje žalované bezprostředně před sjednáním úvěru, které žalobkyně doložila výpisem z běžného účtu , právnická osoba, ., č. , č. účtu, , ve výpisu jsou jedinými příjmy částky 5 717 Kč, 4 291 Kč, 3 543 Kč od společnosti , právnická osoba, ., nikoli žalobkyní tvrzený příjem ve výši 65 000 Kč měsíčně. Výdaje se rovněž neshodují s tvrzeními žalovaného při sjednání úvěru nebo tvrzeními žalobkyně v doplnění žaloby. Za jediný ověřený výdaj lze považovat pouze splátky úvěru ve výši 3 019,09 Kč a 2 537,91 Kč. Právní předchůdkyně nezkoumala náležitě pečlivě příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného před sjednáním úvěru, což nezhojí obecné výpisy z jiných registrů, které nedávají náhled na konkrétní majetkovou situaci žalovaného. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2022.

33. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že její předchůdkyně žalovanému dne 26. 10. 2020 částku 300 000 Kč. Žalovaný uhradil celkem pouze částky 52 588,44 Kč a 64 713,05 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 182 698,51 Kč (300 000 – 52 588,44 - 64 713,05 = 182 698,51), co do zbytku jistiny 88 527,29 Kč (271 225,80 – 182 698,51 = 88 527,29) a veškerého příslušenství včetně poplatku a smluvního úroku, které upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 182 698,51 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

34. Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 17 537,93 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. 69 Co 367/2025–73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71, či ze dne 30. 4. 2026, č. j. 29 Co 57/2026–82.

35. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 374,41 Kč, přičemž tato částka představuje 34,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 850 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 271 225,80 Kč sestávající z částky 9 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba a účast na jednání u soudu dne 11. 5. 2026) a z částky 4 710 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 770 Kč ve výši 7 301,70 Kč.