7 C 290/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 13 617 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 617 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 617 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 617 Kč od 28. 1. 2025 do 14. 3. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 13 617 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 193,95 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 23. 6. 2025 k Okresnímu soudu v , adresa, domáhala zaplacení částky 13 617 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně tvrdila, že dne 22. 9. 2022 uzavřela žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, . Na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala mimo dlužnou jistinu zaplatit dále částku ve výši 39 359 Kč jako součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 37 859 Kč a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč. Žalovaná se uvedené zavázala splatit v 21měsíčních splátkách po 4 256 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 27. 6. 2024, marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky byla žalovaný v prodlení se všemi nesplacenými částkami. Na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalovaná ke dni postoupení pohledávky uhradila celkem částku 36 383 Kč, poté již neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 13 617 Kč jako rozdílu mezi 50 000 Kč a zaplacenou částkou 36 383 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 193,95 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky 13 617 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Ač vyzvána, žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila.

2. V podání ze dne 25. 11. 2025 k výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalované zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí, a to na základě informací získaných od žalované, nicméně to nebylo potřeba, neboť požaduje pouze bezdůvodné obohacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:

5. Žalovaná uzavřela dne 22. 9. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jako věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce 89 359 Kč v 21splátkách po 4 256 Kč, poslední splátka ve výši 4 239 Kč. Částka 89 359 Kč se skládala z částky 50 000 Kč jako jistiny, z částky 37 859 Kč jako a částky 1 500 Kč jako poplatku za zpracování úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a Smluvní podmínky). V zákaznické kartě k žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že její čistý příjem činí 74 106 Kč měsíčně, je zaměstnaná jako ředitelka sekce brand management ve společnosti , právnická osoba, . Odhadové měsíční výdaje žadatele jsou ve výši 15 000 Kč, externí splátky 5 000 Kč. Uvedla, že nemá kreditní kartu, má vysokoškolské vzdělání, má pracovní smlouvu od , datum, , předložila výplatní pásky za červen a červenec 2022, dále uvedla, že žije v nájmu (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 9. 2022). Tabulkou umoření ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně prokazovala částku ve výši 36 383 Kč (částky 4 256 Kč, 23 154 Kč a 8 973 Kč), kterou žalovaná na úvěr uhradila (Tabulka umoření). Dne 27. 1. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z předmětných smluv o spotřebitelském úvěru (viz Smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy). Dopisem ze dne 27. 1. 2025 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky (viz Oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek ze dne 27. 2. 2025). Výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do 1. 5. 2025 (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku).

6. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ZoSÚ.

19. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

20. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“21. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně měla pak dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

23. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované řádně, když vyšla z údajů poskytnutých žalovanou s tím, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a její informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Tyto údaje poskytnuté žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě nijak dále neověřovala, když na výzvu žalobkyně na výzvu soudu odpověděla, že to v případě nároku na vydání bezdůvodného obohacení nutné není. Při prověření úvěruschopnosti se však nelze spoléhat pouze na informace od spotřebitele žádajícího o úvěr, je potřeba si je ověřit, aby si právní předchůdkyně žalobkyně mohla udělat spolehlivou představu o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. To však právní předchůdkyně žalobkyně neučinila.

24. Z výše uvedených důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 22. 9. 2022. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

25. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení prokázala, že žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč poskytnuty a žalovaná na nich vrátila částku 36 383 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 13 617 Kč (50 000 – 36 383 = 13 617).

26. V případě absolutně neplatné smlouvy pak nelze vycházet ani z termínů splatnosti, na kterých se původně strany dohodly. Žalobkyně se proto mýlí, pokud tvrdí, že nebylo potřeba prokazovat prověření úvěruschopnosti, pokud by byla řádně prověřena, mohl by soud přiznat zákonný úrok z prodlení podle splatnosti stanovené ve smlouvě. Soudu však nezbývá, že zákonný úrok z prodlení přiznat podle první výzvy k plnění obsažené v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025, které vyzývalo žalovanou uhradit dluh do deseti dní od doručení výzvy. Výzva byla odeslána dne 27. 2. 2025, dle domněnky doby dojití byla doručena dne 4. 3. 2025 a desetidenní lhůta uplynula dne 14. 3. 2025, dne 15. 3. 2025 byla žalovaná v prodlení.

27. Soud proto zamítl žalobkyní požadovaný zákonný úrok z prodlení před datem 15. 3. 2025, zákonná výše úroku z prodlení dle § 1970 o. z. byla 12 %, soud proto přiznal i nižší zákonný úrok z prodlení.

28. Další význam má pak řádné prověření úvěruschopnosti při postupu soudu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy v případě absolutně neplatné smlouvy je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Žalovaná však zůstala v průběhu řízení nečinná, i přes písemnou výzvu soudu na její možnosti splácet úvěr nereagovala. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna dluh uhradit ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen nepatrně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 617 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.