7 C 295/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 15 376,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 376,76 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 376,76 Kč od 6. 9. 2018 do 8. 2. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 376,76 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 676,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 1. 4. 2021 domáhala zaplacení částky 15 376,76 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalobkyní byla dne 1. 1. 2021 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky také ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Dle tvrzení žalobkyně byl žalované dne 5. 6. 2018 poskytnut úvěr v částce 10 000 Kč, která měla být splacena nejpozději do 5. 9. 2018. K uzavření úvěrové smlouvy přitom došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky webová adresa, na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů (tel. čísla a emailové adresy), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Ačkoliv právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na její účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo částku ve výši 10 000 Kč, tak žalovaná ničeho neuhradila, a to ani přes upomínku zaslanou jí zástupcem žalobkyně dne 2. 2. 2021. Krom dlužné jistiny požaduje žalobkyně ještě také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 376,76 Kč a úroky z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti, tj. od 6. 9. 2018 do zaplacení.

2. V podání ze dne 16. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla prověřována lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, zároveň žalovaná prohlásila, že se její schopnost splácet úvěr od posledního posouzení podstatným způsobem nezměnila. Na základě těchto skutečností právní předchůdce žalobkyně nepochyboval o úvěruschopnosti žalované.

3. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovanou podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli jí předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Po provedeném dokazování soud ve věci dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu ve věci.

6. Smlouva o úvěru obsahuje údaje o žalované, chybí však vlastnoruční, popř. zaručený elektronický podpis. Výše úvěru je uvedena v částce 10 000 Kč.

7. Ze sdělení právnická osoba příjmení ze dne 24. 8. 2021 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. bankovní účet momentálně je a v červnu 2018 byla žalovaná a že v červnu 2018 byla na uvedený účet poukázána částka 10 000 Kč.

8. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že dne 5. 6. 2018 byla na účet žalované č. bankovní účet převedena částka 10 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalované zasláno dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalované zaslána dne 2. 2. 2021, jak vyplývá z podacího lístku.

12. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neunesla důkazní břemeno, když v řízení nebylo prokázáno, že by mezi jejím právním předchůdcem a žalovanou byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva. Jak je patrné ze shora uvedeného, smlouva nebyla opatřena podpisem žalované, přičemž i když si je soud vědom toho, že k jejímu uzavření mělo dojít pomocí prostředků komunikace na dálku, tak ale ani v takovém případě nelze rezignovat na požadavek jasného určení stran a obsahu smlouvy. Jde-li o identifikaci stran, pak soud uvádí, že problémy zřejmě nenastanou tam, kde bude distančně uzavřená smlouva opatřena zaručeným elektronickým podpisem. Za určitých okolností by zřejmě připadalo v úvahu také užití prostého elektronického podpisu anebo podpisu v podobě jednorázového kódu, na němž se strany předem dohodly, zde by však bylo nutné trvat na tom, aby o identitě osoby svědčily také jiné skutečnosti, jako např. telefon či email navázaný na již dříve řádně ztotožněný subjekt.

13. V projednávané věci byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč poté, co žalovaná odeslala prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobkyně žádost o úvěr. S ohledem na uvedené však soud tento způsob identifikace nepovažuje za dostatečný. Povinná strana měla činit veškeré kroky při sjednávání smlouvy distančně, přičemž k jejímu uzavření mělo dojít takovým shora popsaným způsobem, u něhož nelze vyloučit ani to, že blíže neztotožněná osoba zadala údaje žalovaného bez jeho vědomí. V daném případě tak nebylo prokázáno, že by žalovaná s původním věřitelem uzavřela smlouvu o úvěru, zároveň nebylo prokázáno ani to, že by smlouva byla uzavřena právě v tom znění, v němž byla soudu předložena, kdy z žádného důkazu nevyplývá, že by právě tato smlouva kdy byla předmětem jakéhokoliv kontraktačního procesu.

14. V řízení se podařilo prokázat pouze to, že žalované byla 5. 6. 2018 poukázána částka ve výši 10 000 Kč, nicméně z jakého právního důvodu se tak stalo, prokázáno nebylo. Soud proto postupoval dle ust. § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalované jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinna žalobkyni vydat.

15. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 6. 9. 2018, pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

16. Dluh se zde stal tedy splatným až v návaznosti na učiněnou výzvu. V daném případě žalobkyně doložila, že výzva k plnění byla žalované odeslána dne 2. 2. 2021, kdy mělo být plněno do 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. byla tedy žalované výzva doručena dne 5. 2. 2021, poslední den 3 denní lhůty k plnění pak připadl na 8. 2. 2021. Žalovaná je tedy v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 2. 2. 2021 byla určena lhůta 3 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění určená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, když s přihlédnutím k okolnostem případu je tuto lhůtu třeba hodnotit právě jako lhůtu bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z třídenní lhůty dle výzvy stanovené v souladu se zákonem a žalobkyni přiznal úroky z prodlení od 9. 2. 2021 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. Zároveň s ohledem na výše uvedené, kdy soud přiznal žalobkyni pouze částku 10 000 Kč představující bezdůvodné obohacení, soud zamítl požadavek žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 15 376,76 Kč od 6. 9. 2018 do 8. 2. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 5 376,76 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 676,95 Kč, přičemž tato částka představuje 30,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,03 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,97 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 376,76 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

19. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu postoupené pohledávky z úvěrových smluv, kdy právě takové řízení lze přitom považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ust. § 14b advokátního tarifu a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, ve kterých jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ust. § 14b advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.