7 C 30/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Veroniky Hlinkové a přísedících Ing. Karla Říhy a Ilony Jirotkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 1 475 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky ve výši 1 223 000 Kč zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 252 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 69 405,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice částku ve výši 1 494 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 3.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení státu České republice částku ve výši 306 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 3.

1. Žalobce se návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum], v doplnění ze dne [datum], v doplnění ze dne [datum], v doplnění ze dne [datum], domáhal zaplacení částky ve výši 1 475 000 Kč jako náhrady mzdy za období od února 2017 do prosince 2021. Tvrdil, že žalobce byl u žalovaného v pracovním poměru od [datum] zaměstnaný na dobu neurčitou jako asistent prodeje. Od [datum] přestal žalovaný žalobci přidělovat práci, dohodli se, že žalobce přestane docházet do práce, doku se situace nezmění. Do [datum] žalovaný žalobci vyplácel mzdu. Dne [datum] žalobce informoval žalovaného, že žádnou dohodu o ukončení pracovního poměru neuzavřel a dne [datum] trval na dalším zaměstnávání. Dne [datum] žalovaný žalobci sdělil, že platně uzavřeli dohodu o ukončení pracovního poměru. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 19 C 220/2017, bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná a že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné, tyto výroky potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Co 11/2021. Žalobce u žalovaného pobíral mzdu ve výši 25 000 Kč čistého měsíčně, což činí průměrnou hodinovou mzdu ve výši 182,54 Kč. Dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však ničeho nezaplatil. K pracovní smlouvě ze dne [datum] žalobce uvedl, že listinu nezná a že podpis na ní vypadá jako jeho podpis.

2. Žalovaný v podání ze dne [datum] s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Žalovaný uplatnil co do části nároků promlčení, kdy uvedl, že dle pracovní smlouvy byla mzda splatná do 15. dne následujícího měsíce po měsíci, kdy na mzdu vnikl nárok. Žalovaný proto vznesl námitku promlčení do nároku ve výši 575 000 Kč jako náhrady mzdy za období od [datum] do [datum], neboť žaloba byla podána dne [datum]. Dále sporoval žalobcem uváděnou mzdu ve výši 25 000 Kč měsíčně, neboť z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky vyplývala mzda ve výši 14 000 Kč měsíčně. Nárok tak dále považuje za nedůvodný co do částky 396 000 Kč za období od ledna 2019 do prosince 2021. Žalovaný dále navrhl moderaci nároku na náhradu mzdy dle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“).

3. Soud nejprve rozhodoval, zda je příslušný k rozhodnutí sporu s ohledem na skutečnost, že žalobce je občanem Nizozemského království. Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, je dána dle článku 20 a 21 příslušný soud v případě žaloby proti zaměstnavateli soud členského státu, v němž má zaměstnavatel bydliště, nebo b) v jiném členském státě: i) u soudu místa, kde nebo odkud zaměstnanec obvykle vykonává svou práci, nebo u soudu místa, kde svou práci obvykle vykonával naposledy, nebo ii) jestliže zaměstnanec obvykle nevykonává nebo nevykonával svou práci v jediné zemi, u soudu místa, kde se nachází nebo nacházela provozovna, která zaměstnance přijala do zaměstnání. Příslušnost českých soudů je dána.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán na pozici asistenta prodeje od [datum] (pracovní smlouva ze dne [datum] a pracovní smlouva ze dne [datum]) s místem výkonu práce na [obec a číslo] u smlouvy ze dne [datum], dle smlouvy ze dne [datum] v [obec]. Obě smlouvy byly sjednány na dobu neurčitou. Pracovní smlouva ze dne [datum] uváděla měsíční mzdu ve výši 14 000 Kč.

5. Žalovaný podniká jako osoba samostatně výdělečně činná v předmětu podnikání nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty se sídlem v České republice (výpis z živnostenského rejstříku ze dne [datum]). Žalobce na zaměstnávání u žalovaného nadále trval (dopis žalobci ze dne [datum], výzva zaměstnavateli ze dne [datum] včetně podacího archu ze dne [datum]), žalobce však považoval dohodu o ukončení pracovního poměru ze dne [datum] za platnou a rovněž s žalobci z opatrnosti okamžitě dne [datum] zrušil pracovní poměru (odpověď na Váš dopis ze dne [datum] ze dne [datum]). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 19 C 220/2017-269, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Co 11/2021-310, bylo určeno, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná a že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 10. 2020, sp. zn. 19 C 220/2017-269, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 30 Co 11/2021-310). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky podáním ze dne [datum] (Věc: Výzva k zaplacení částky 1 475 000 Kč ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslané zprávě ze dne [datum]).

6. Co se týká výše sjednané mzdy mezi žalobcem a žalovaným, soud má ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi prokázáno, že žalovaný fakticky vyplácel vyšší mzdu, než uváděly pracovní dokumenty (potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od [datum] do [datum] ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] od [datum] do [datum] ze dne [datum], potvrzení při změně zaměstnání ze dne [datum], potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne [datum]), potvrzují to i vklady žalobce na bankovní účet u [právnická osoba] Žalobce si dne [datum] uložil na účet částku ve výši 25 000 Kč, dne [datum] částku 42 000 Kč, dne [datum] částku 33 000 Kč, dne [datum] částku 23 000 Kč a dne [datum] částku 11 000 Kč (výpis z účtu [právnická osoba], č. [bankovní účet]). Svědkyně [příjmení] potvrdila vyplácení mzdy v hotovosti v částce 25 000 Kč (v papírových pytlíčcích), někdy jim náležela i odměna navíc podle úspěšnosti prodeje ve výši 5 000- 10 000 Kč. Stejné potvrdil i žalobce v účastnické výpovědi. Svědkyně [příjmení] vypovídala konzistentně s výslechem u zdejšího soudu ve spise 19 C 220/2017 (protokol o výslechu [jméno] [příjmení] ve spise sp. zn. 19 C 220/2017), kdy svědkyně potvrdila, že v pracovní smlouvě byly uvedeny jiné částky, než skutečně vyplácené.

7. Soud měl dále za prokázané, že žalobce byl od [datum] zaměstnaný na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] jako„ [anonymizována čtyři slova]“ s místem výkonu v [obec], týdenní pracovní dobou 40 hodin týdne za mzdu 43 000 Kč měsíčně hrubého (pracovní smlouva uzavřená mezi žalobcem a společností [právnická osoba] ze dne [datum]). U tohoto zaměstnavatele žalobce pobíral částku 43 000 Kč hrubého, průměrně 34 846 Kč čistého v roce 2017, 35 382 Kč měsíčně čistého v roce 2018, 32 142 Kč měsíčně čistého v roce 2019, v roce 2020 pobíral stejnou mzdu, v říjnu 2020 získal 232 578 Kč čistého (potvrzení o výši mzdy zaměstnance od společnosti [právnická osoba]). Žalobce byl dále zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] od [datum] (vyjádření [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum]), dle mzdového listu žalobce ledna 2021 do prosince 2021 pobíral mzdu ve výši od 90 231 Kč do 95 182 Kč a za měsíce listopad a prosinec roku 2020 částky 90 231 Kč a 91 133 Kč hrubého (mzdový list žalobce u [právnická osoba] [právnická osoba] za rok 2020 a 2021). Dle výpovědi žalobce obě zaměstnání byla srovnatelná se zaměstnáním u žalovaného (účastnická výpověď žalobce).

8. Po právní stránce soud postupoval podle zákoníku práce ve znění účinném do 31. 3. 2017, neboť ukončení pracovního poměru bylo dáno v březnu 2017 a v části promlčení dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění.

9. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Podle odstavce 2 přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil. Podle odstavce 3 rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, a) byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby, b) byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

11. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

12. Podle ustanovení § 351 zákoníku práce má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy.

13. Podle ustanovení § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

14. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odstavce 2 za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

15. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odstavce 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období.

16. Po zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a po právním posouzení věci soud došel k závěru, že žaloba na náhradu mzdy za období od února 2017 do prosince 2021 je důvodná pouze částečně.

17. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou uplatnil žalovaný a to k nárokům na náhradu mzdy za období od února 2017 do prosince 2018, žaloba byla podána dne [datum]. Promlčecí lhůta pro mzdové nároky je subsidiárně stanovena v § 629 odst. 1 občanského zákoníku a je tříletá. Splatnost mzdy za prosinec 2018 nastala ke dni [datum] dle pracovní smlouvy ze dne [datum], pokud podala žalobkyně žalobu dne [datum], je nárok za prosinec 2018 a všechny nároky na náhradu mzdy předcházející promlčený. Existenci pracovní smlouvy ze dne [datum] potvrdila i svědkyně [příjmení], kdy na jednání dne [datum] ve spise, sp. zn. 19 C 220/2017, uvedla, že žalobce měl ve smlouvě psánu nižší částku 14 000 Kč, než mu byla skutečně proplácena (tato částka je uvedena pouze ve smlouvě ze dne [datum]). Žalobce uvedl, že si na podpis této smlouvy nevzpomíná, ale podepisoval více smluv a že podpis vypadá jako jeho. Soud proto nárok za období od února 2017 do prosince 2018 zamítl.

18. Žalobce namítal, že se podáním žaloby na určení platnosti výpovědi nebo okamžitého zrušení pracovního poměru se promlčecí lhůta přerušuje. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 2208/2000, dle kterého pro počátek běhu promlčecí lhůty pro uplatnění práva na náhradu mzdy není rozhodné, zda v té době bylo již rozhodnuto v řízení o neplatnosti rozvazovacího právního úkonu. Promlčení tedy nastane bez ohledu na podanou žalobu na určení platnosti rozvazovacího aktu.

19. Ve zbytku žalované částky soud přistoupil k moderaci dle ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce, neboť to žalovaný navrhl. Dle judikatury Nejvyššího soudu má soud zkoumat okolnosti, které nastaly po 6 měsících po oznámení zaměstnance, že trvá na dalším zaměstnávání, v dané věci tedy okolnosti, které nastaly nejdříve v září 2017. Žalobce splnil podmínku, aby žalovaného informoval, že trvá na dalším zaměstnávání podáními ze dne [datum] a dne [datum]. Žalobce rovněž tvrdil, že obě zaměstnání, do kterých nastoupil po zaměstnání u žalovaného, byla rovnocenná zaměstnání u žalobce, nebyla ničím horší, soudu se jevila jak z hlediska vykonávané práce, tak mzdy, výhodnější. Všechna zaměstnání žalobce vykonával v [obec], měl 40 hodinový pracovní týden, u posledních dvou zaměstnání měl vyšší mzdu. Soud proto neshledal žádné okolnosti, které by moderaci bránily.

20. Jako výchozí částku pro moderaci soud vycházel ze žalobcem uplatněné částky 185,54 Kč jako průměrného hrubého hodinového výdělku žalobce za období října, listopadu a prosince 2016. Tento výpočet vychází z částky 25 000 Kč měsíčně, kterou dle výpovědi svědkyně [příjmení], žalobce a vkladů na žalobcův účet, vyplácel žalovaný v hotovosti. Ač je průměr počítán zjevně z takzvaně čistého, a průměrný hrubý hodinový výdělek by byl vyšší, soud vycházel ze žalobcem uplatněné částky.

21. Pro období od ledna 2019 do září 2020 soud moderoval částku na 10 000 Kč měsíčně (21 * 10 000 = 210 000). Žalobce byl v té době zaměstnán u společnosti [právnická osoba], pobíral měsíčně mzdu 43 000 Kč hrubého. To činilo přibližně 32 000 Kč čistého, částka 10 000 Kč se soudu jeví jako přiměřená, pokud soud vezme v úvahu, že žalobce pobíral přibližně 25 000 Kč čistého měsíčně a další nenárokové odměny, které společně mohly činit přibližně 35 000 – 38 000 Kč čistého měsíčně.

22. Pro období od října 2020 do ledna 2021 soud považoval za přiměřenou náhradu částku 5 000 Kč měsíčně (4 * 5 000 = 20 000). Žalobce získal v říjnu jednorázově od společnosti [právnická osoba] částku ve výši 232 578 Kč čistého a následně byl zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba] od [datum], kde jeho průměrný výdělek dosud činí přibližně 90 000 Kč hrubého měsíčně, přibližně 70 000 Kč čistého měsíčně. Soud vzal v úvahu, že se jeho mzda téměř zdvojnásobila oproti předchozímu zaměstnavateli a téměř ztrojnásobila oproti práci u žalovaného a částka 5 000 Kč jako polovina předchozí náhrady se jeví jako přiměřená.

23. Pro období od února 2021 do prosince 2021 soud stanovil náhradu ve výši 2 000 Kč měsíčně (11 * 2000 = 22 000), pro toto období soud vzal v úvahu jednak skutečnost, že uplynuly už 4 roky od neplatného rozvázání pracovního poměru, žalobce našel dobré uplatnění na pracovním trhu, a jednak v únoru 2021 nabyly právní moci rozsudky o určení neplatnosti dohody a okamžitého zrušení pracovního poměru. Žalobce přesto ještě skoro rok otálel s podáním žaloby. Soud proto částku 2 000 Kč považoval za přiměřenou za situace, kdy nemůže náhradu za současného znění zákoníku práce moderovat na nulu.

24. Soud proto žalobu co do částky 1 223 000 Kč (1 475 000 – 210 000 – 20 000 – 22 000) zamítl a přiznal částku 252 000 Kč v zákonné pariční lhůtě, neboť pro jinou lhůtu neshledal důvody (výrok I. a II.). Zákonný úrok z prodlení žalobce nepožadoval.

25. Jako nedůvodné pak považoval soud námitky žalobce, že žalovaný svým chováním ve věci sp. zn. 19 C 220/2017 prodlužoval svojí nečinností jednání. Je právem účastnit se jednání, nikoli povinností advokátem zastoupeného žalovaného být přítomen na jednání. Je rovněž věcí procesní taktiky, zda účastník bude se svým výslechem souhlasit. Přes žalobcem tvrzenou nečinnost žalovaného, byl žalobce ve sporu sp. zn. 19 C 220/2017 plně úspěšný, navíc čím déle spor trval, tím delší období mohl žalobce využít pro požadavek náhrady mzdy. Ze strany žalovaného nešlo o jednání v rozporu s dobrými mravy. Uplatnění moderace dle § 69 odst. 2 zákoníku práce je rovněž právem žalovaného, je třeba zdůraznit, že žalobce požaduje náhradu mzdy za téměř 5 let a to za situace, kdy získal lepší zaměstnání na trhu práce. Ustanovení § 69 odst. 2 zákoníku práce je právě na takové situace určené a není důvod jej nepoužít pro námitku rozpornosti dobrých mravů.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 69 405,36 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 65,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,92 % a úspěchu žalobce v rozsahu 17,08 %). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 475 000 Kč sestávající z částky 14 220 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání ze dne [datum], účast na jednání u soudu dne [datum], účast na jednání u soudu dne [datum], účast na jednání u soudu dne [datum], účast na jednání u soudu dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 87 120 Kč ve výši 18 295,20 Kč. Za podání, kterým žalovaný informoval o výsledku mimosoudního jednání, soud odměnu nepřiznal, neboť se jednalo o krátké informativní podání a soud jej nepovažoval za úkon právní služby.

27. Účastníci pak byli dle míry svého úspěchu povinni uhradit náhradu nákladů řízení státu dle ustanovení § 148 o. s. ř. a to v podobě odměny tlumočníka [celé jméno tlumočníka], přiznané usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 2. 2023, č. j. 7 C 30/2022 – 148, ve výši 1 800 Kč. Žalobci soud proto uložil uhradit částku ve výši 1 494 Kč a žalovanému 306 Kč (výroky IV. a V.).