7 C 307/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t.č. Hořanská 1513/4. 3130 00 Praha 3 o 36 616,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 736,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 736,20 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 19 880,03 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 462,34 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 668,63 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 900 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 14 163,80 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 616,23 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, ) uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovanému byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které mohl čerpat bezúčelově a opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši dle článku 8 Smluvních podmínek. Žalovaný svým povinnostem nedostál, když na sjednaný úvěr zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně částku 75 310,80 Kč a načerpal 92 046,48 Kč, Úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 15. 9. 2024. Dne 28. 4. 2025 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni s tím, že žalobkyni nezaplatil žalovaný na dluh již ničeho. Žalobkyně na základě uvedeného požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 30 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 716,23 Kč do 15. 9. 2024, kapitalizovaných úroků ve výši 3 668,63 Kč od 16. 9. 2024 do 28. 4. 2025, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 462,34 Kč od 16. 9. 2024 do 28. 4. 2025, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 900 Kč od 29. 4.2025 do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, na tuto však nereagoval a ničeho neuhradil.

2. V podání ze dne 22. 12. 2025 po výzvě soudu žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí. Vzala v potaz sociální a demografická data. Dále právní předchůdkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši 30 000 Kč.

3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

4. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 27. 2. 2023 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal je právní předchůdkyni vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 60 % ročně. Celková částka při okamžité splatnosti byla ve výši 40 940,2 Kč. Úvěr měl žalovaný uhradit ve splátkách dle rozpisu plateb.

7. Z tabulky umoření soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši 92 046,48 Kč a žalovaný jí vrátil v součtu částku 75 310,28 Kč v období od 27. 2. 2023 do 15. 9. 2024.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že s účinností ke dni 28. 4. 2025 byla pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným vycházející ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupena na žalobkyni.

9. Z výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 11. 8. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že pokud do 30 dní dluh nezaplatí, bude jeho dluh zesplatněn.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaný byl dopisem ze dne 28. 4. 2025 obeznámen o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za ním ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, na žalobkyni.

11. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby dopisem ze dne 29. 7. 2025 žalobkyní vyzván, aby zcela vyrovnal svůj dluh ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to ve lhůtě do 13. 8. 2025.

12. Z fotografie občanského průkazu žalovaného a jeho fotografie soud zjistil, že v době pořízení fotografie měl žalovaný platný občanský průkaz.

13. Z pěti potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 8. 2023 částku 30 000 Kč, dne 16. 1. 2024 částku 30 000 Kč, dne 22. 5. 2024 částku 1 286,48 Kč, dne 26. 4. 2024 částku 760 Kč a dne 27. 2. 2023 částku 30 000 Kč.

14. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci.

15. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

16. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky, které byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně do výše 30 000 Kč a žalovaný se je zavázal ve výši nejméně minimální splátky se smluvním úrokem ve výši 60 % ročně splácet. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 75 310,28 Kč, načerpal 92 046,48 Kč. S účinností ke dni 28. 4. 2025 přešla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni s tím, že žalobkyni žalovaný neuhradil ničeho dalšího, a to ani k výzvě ze dne 19. 7. 2025, ve které mu byla poskytnula lhůta k dobrovolnému plnění do 13. 8. 2025. Soud přes opakované výzvy nebyl schopen učinit skutkový závěr ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalbkyně.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1,2 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžadují.

23. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

30. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

31. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“32. Podle rozsudku Nejvyššího ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 27. 2. 2023 podle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 2 ZoSÚ. V souladu s § 86 ZoSÚ byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Přes opakované výzvy soudu však žalobkyně nedoložila, jak jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřovala. Sice v žalobě a jejím doplnění tvrdila, že vycházela z výpisu z běžného účtu žalovaného, tento však soudu přes výzvu nepředložila a zaslala soudu pouze Tabulku umoření (transakční výpis), ten však svědčí o chování žalovaného po sjednání smlouvy nikoli před sjednáním smlouvy. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 27. 2. 2023.

34. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 a násl. o. z. pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalovanému byly dne 7. 8. 2023 poskytnuty prostředky ve výši 30 000 Kč, dne 16. 1. 2024 ve výši 30 000 Kč, dne 22. 5. 2024 ve výši 1 286,48 Kč, dne 26. 4. 2024 ve výši 760 Kč a dne 27. 2. 2023 ve výši 30 000 Kč (celkem 92 046,48 Kč), žalovaný na nich vrátil částku 75 310,28 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 16 736,2 Kč (92 046,48 – 75 310,28 =16 736,2), co do zbytku jistiny 19 880,03 Kč (36 616,23 – 16 736,2 = 19 880,03) a veškerého příslušenství (až na zákonný úrok z prodlení uvedený níže), resp. úroků přirostlých k jistině, což upravovala absolutně neplatná smlouva, soud žalobu zamítl. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky představující jistinu úvěru v nevrácené výši 16 736,2 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 o. z. povinen vydat žalobkyni.

35. Soud pak přiznal zákonný úrok z prodlení od 14. 8. 2025, neboť do tohoto data požadovala úhradu dlužné částky předžalobní výzva a pouze u této výzvy bylo žalobkyní doloženo, že skutečně byla odeslána. Soud proto přiznal zákonným úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 16 736,20 Kč dle § 1970 o. z. a dle § 1968 o. z. ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaný v řízení ničeho netvrdil, soud proto rozhodl, že má dlužné prostředky vrátit ve lhůtě 3 dní.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když by právo na ně vzniklo v řízení úspěšnějšímu žalovanému, avšak tomu v průběhu řízení žádné náklady nevznikly.