7 C 316/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 55 105 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje co do zaplacení částky 3 923 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 431,88 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 920,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 479,33 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 2 479,33 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 26 100 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 25 082 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 964,38 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 816,08 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 499,31 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 399,31 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 28 499,31 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 55 105 Kč s příslušenstvím. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 31. 7. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 25 082 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 950 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 165 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 967 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatek v 60 týdenních splátkách po 919 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 23. 9. 2016. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 22. 9. 2015. Ke dni 26. 2. 2016 činila dlužná jistina 28 499,31 Kč a dlužný poplatek 22 682,69 Kč. Po tomto datu již nebylo uhrazeno ničeho. Jelikož nebyla dlužná částka řádně hrazena, úročí se jistina ve výši 28 499,31 Kč úrokem ve výši 20,50 % ročně, a to od 23. 9. 2016. Žalovaný ke dni postoupení pohledávky uhradil celkem částku 3 900 Kč. Na základě smlouvy ze dne 16. 11. 2017 byla pohledávka za žalovaným s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 51 182 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 51 182 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 28 499,31 Kč a z dlužných poplatků ve výši 22 682,69 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 6 816,08 Kč (20,50 % ročně z jistiny 28 499,31 Kč od 23. 9. 2016 do 16. 11. 2017), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 964,38 Kč (8,05 % ročně z jistiny 28 499,31 Kč od 30. 9. 2015 do 16. 11. 2017), smluvní úrok 20,50 % ročně z dlužné částky 28 499,31 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 28 499,31 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Dále mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 7. 5. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek ve výši 2 901 Kč, který byl představován součtem kapitalizovaných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 417 Kč s úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 667 Kč, náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 817 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu a poplatek ve 45 týdenních splátkách po 154 Kč, kdy poslední splátka měla připadnout na 17. 3. 2016. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 22. 9. 2015. Ke dni 26. 2. 2016 činila dlužná jistina 2 479,33 Kč a dlužný poplatek 1 443,67 Kč. Po tomto datu již žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož nebyla dlužná částka řádně hrazena, úročí se jistina ve výši 2 479,33 Kč úrokem ve výši 21,90 % ročně, a to od 17. 3. 2016. Žalovaný ke dni postoupení pohledávky uhradil celkem částku 2 978 Kč. Na základě smlouvy ze dne 16. 11. 2017 byla pohledávka za žalovaným s účinností k témuž datu postoupena na žalobkyni z jejího právního předchůdce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 3 923 Kč. Žalobkyně tak uplatňuje zaplacení částky 3 923 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 2 479,33 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 443,67 Kč, dále uplatňuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 920,04 Kč (21,90 % ročně z jistiny 2 479,33 Kč od 17. 3. 2016 do 6. 11. 2017), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 431,88 Kč (8,05 % ročně z jistiny 2 479,33 Kč od 30. 9. 2015 do 16. 11. 2017), smluvní úrok 21,90 % ročně z dlužné částky 2 479,33 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky 2 479,33 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k plnění uskutečněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. V obou případech zkoumal právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že činil dotaz na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, kdy tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaným od žalovaného. Získané informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty,“ mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

3. V doplnění žaloby ze dne 9. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Ze zákaznické karty je zřejmé, že majetková situace žalovaného byla před podpisem smlouvy o zápůjčce [číslo] ověřena na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní/podnájemní smlouvy. S ohledem na žalovaným uvedené skutečnosti, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor, že žije v nájmu, že nemá vyživovací povinnost, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a dále s ohledem na výši příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že žalovaný je schopen zápůjčku řádně hradit. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně sama nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, když žadatelé o půjčku dokumenty pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Žalobkyně přitom v této souvislosti poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dle kterého postačí, pokud má věřitel k dispozici listiny, z nichž vychází při posuzování úvěruschopnosti, ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám dlužník podpisem na zákaznické kartě. Soud nemá důvod pochybovat o doložení daných listin věřiteli.

4. Současně žalobkyně podáním ze dne 17. 9. 2021 vzala žalobu částečně zpět z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] když tato nebyla dohledána, a to co do částky 3 923 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 431,88 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 920,04 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 479,33 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně z částky 2 479,33 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení.

5. Jelikož žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 17. 9. 2021 v právě uvedeném rozsahu částečně zpět, rozhodl soud dle § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a řízení v tomto rozsahu zastavil (viz výrok I).

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

7. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

8. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 7. 2015 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Strany si sjednaly poplatek za poskytnutí finančních prostředků ve výši 25 082 Kč, přičemž tento sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 6 165 Kč, z úroku ve výši 3 950 Kč a z poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 14 967 Kč. Žalovaný měl celkově zaplatit 55 082 Kč. Dlužná částka měla být hrazena v 60 týdenních splátkách ve výši 919 Kč, poslední splátka činila 861 Kč, zápůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 60 splátkách činila 20,50 % ročně. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Z tabulky umoření ze dne 22. 11. 2018 bylo zjištěno, že dluh žalovaného činil 51 182 Kč, přičemž sestával z nákladů na sjednání úvěru ve výši 22 682,69 Kč a z dlužné jistiny ve výši 28 499,31 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o zápůjčce za žalovaným ze dne 31. 7. 2015 byla následně postoupena na žalobkyni.

12. Z oznámení ze dne 16. 11. 2017 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky dopisem odeslaným mu dne 6. 12. 2017.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

14. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba není důvodná. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

20. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

21. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

22. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaný před podpisem smlouvy ze dne 31. 7. 2015 prohlásil, že jeho měsíční příjmy činí 24 800 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 13 800 Kč, tedy použitelný měsíční příjem žalovaného činí 11 000 Kč. Žalobkyně přitom soudu předložila toliko prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích, údaje tvrzené žalovaným při podpisu smlouvy však žalobkyně nijak nedoložila, neboť, jak uvedla v podání ze dne 9. 8. 2021, příslušné dokumenty, jako výplatní pásku, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, žalovaný předložil při podpisu smlouvy, tyto však nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sám žalovaný stvrdil svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaný při podpisu smlouvy předložil. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovaným předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.

23. Jelikož tedy právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, byla spotřebitelská smlouva ze dne 31. 7. 2015 posouzena jako absolutně neplatná. Proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

24. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 31. 7. 2015 peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem částku 3 900 Kč, je povinen žalobkyni zaplatit částku 26 100 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o různé poplatky, popř. obchodní úrok, soud žalobu zamítl (výrok II.).

25. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, kdy zde žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 28 499,31 Kč od 30. 9. 2015 do zaplacení (od 30. 9. 2015 do 16. 11. 2017 byly úroky z prodlení kapitalizovány), pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

26. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutých finančních prostředků v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 11. 2017. Jelikož byla tato výzva žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 6. 12. 2017, má se za to, že se zásilka dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 11. 12. 2017 v pondělí (§ 573 o.z.). Žalovaný je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 16. 11. 2017 byla určena lhůta 10 dnů ode dne doručení výzvy, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z 10 denní žalobkyní prodloužené lhůty, kdy tato lhůta uplynula dne 21. 12. 2017. Žalovaný se tak ocitl v prodlení dne 22. 12. 2017, proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. S ohledem na shora uvedené soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání práva - na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 964,38 Kč, - na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 499,31 Kč od 17. 11. 2017 do 21. 12. 2017, - na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 399,31 Kč od 22. 12. 2017 do zaplacení, když za toto období soud sice úrok z prodlení přiznal, avšak z nižší částky 26 100 Kč, která představuje obohacení žalovaného.

28. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř 29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převížně úspěšným účastníkem řízení je žalovaný, neboť rozdíl jeho úspěchu v řízení v rozsahu 52,64 % a úspěchu žalobce v rozsahu 47,36 % je 5,28 %. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.