7 C 319/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 805 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 635 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 635 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 9 170 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 613,57 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 7 756,44 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, zákonného úroku z prodlení z částky 365 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do smluvního úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 270,54 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 20 805 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 18. 2. 2016 uzavřena smlouva nazvaná jako Smlouva o půjčce [číslo]. V důsledku fúze sloučením se dne 30. 9. 2016 stala právním nástupcem spol. [právnická osoba], [IČO], společnost [právnická osoba], dnes pod názvem [právnická osoba]. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta v den uzavření smlouvy v hotovosti částka 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný si též zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázal zaplatit částku 290 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 30. 3. 2017. Žalovaný však sjednané splátky nehradil, když na svou pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení uhradil jen 365 Kč, kdy poslední splátka byla uhrazena dne 1. 3. 2016 Kč. Částka 365 Kč byla přitom započítána na úrok ve výši 277,24 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 82,76 Kč a na poplatek za životní pojištění ve výši 5 Kč. Ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky se žalovaný ocitl v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, kdy právní předchůdce žalobkyně mohl požadovat zaplacení celé zbývající dlužné částky. Jelikož žalovaný ke dni 30. 3. 2017 neuhradil dlužnou částku, úročí se neuhrazená jistina ve výši 12 000 Kč ode dne 31. 3. 2017 do zaplacení úrokem ve výši 23,72 % ročně. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2019, a to s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 20 805 Kč, kdy tato sestávala z jistiny ve výši 12 000 Kč, úroku za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 402,76 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 717,24 Kč, poplatku za životní pojištění ve výši 285 Kč. Za dobu ode dne postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 20 805 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 8 805 Kč, z kapitalizovaných úroků ve výši 7 756,44 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z 12 000 Kč od 31. 3. 2017 do 6. 12. 2019), z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 613,57 Kč (zákonný úrok z prodlení z 12 000 Kč od 7. 4. 2017, kdy marně uplynula lhůta od splatnosti poslední splátky, do 6. 12. 2019), úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši z 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

2. V doplnění žaloby ze dne 5. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací poskytnutých žalovaným před uzavření smlouvy, kdy tyto údaje byly ověřeny doklady vyžádanými od žalovaného (výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva). Poskytnuté údaje byly zaznamenány do karty zákazníka. Žalovaný byl tázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Z čestného prohlášení žalovaného plyne, že tento svým podpisem stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost poskytnutých údajů. Žalovaný přitom v kartě zákazníka uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako obsluha myčky ve [právnická osoba] [jméno] [příjmení], že jeho měsíční příjem činí 18 650 Kč, že nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě a že nemá žádnou půjčku. Právní předchůdce tedy s ohledem na informace, které mu žalovaný poskytl, a které byly ověřeny z předložených dokumentů a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, a také s ohledem na výši požadovaného úvěru učinil závěr, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně ani žalobkyně sama nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného, když žadatelé o půjčku dokumenty pouze předkládají při sjednávání smlouvy. Žalobkyně přitom v této souvislosti poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, dle kterého postačí, pokud má věřitel k dispozici listiny, z nichž vychází při posuzování úvěruschopnosti, ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám dlužník podpisem na zákaznické kartě. Soud nemá důvod pochybovat o doložení daných listin věřiteli.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyzval soud žalovaného podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, ačkoli mu předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.

5. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy ze dne 18. 2. 2016 bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným, že výše úvěru činila 12 000 Kč, že poplatek za poskytnutí finančních prostředků činil 8 800 Kč, přičemž sestával z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, z úroku ve výši 1 680 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, že na pojistném měl žalovaný zaplatit 290 Kč, že celkově měl žalovaný zaplatit 21 170 Kč, že dlužná částka měla být hrazena v 58 týdenních splátkách ve výši 365 Kč, že zápůjční úroková sazba v případě úhrady dlužné částky v 58 splátkách činila 23,72 % ročně. Strany se přitom dohodly na užití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. Jak vyplývá z karty zákazníka ze dne 17. 2. 2016, žalovaný prohlásil, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako obsluha myčky u [jméno] [příjmení], že jeho měsíční příjmy činí celkem 18 650 Kč (mzda), že měsíční výdaje činí celkem 10 500 Kč, kdy tyto sestávají z nájmu ve výši 3 500 Kč, z výdajů domácnosti ve výši 7 000 Kč. Žalovaný zároveň prohlásil, že tvrzené údaje doložil výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou a běžnou poštou.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o půjčce za žalovaným byla postoupena na žalobkyni ke dni uzavření smlouvy.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni a dále také že byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 805 Kč do 10 dnů ode dne doručení výzvy. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení bylo žalovanému odesláno dne 7. 1. 2020.

10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 3. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužných částek ve výši 34 055,49 Kč nejpozději ve lhůtě do 18. 9. 2020. Z podacího lístku vyplývá, že výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 9. 2020.

11. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

17. Právní předchůdce žalobkyně měl pak dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

18. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).

19. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá. V daném případě žalovaný prohlásil, že jeho měsíční příjmy činí 18 650 Kč, že měsíční výdaje činí celkem 10 500 Kč, tedy použitelný měsíční příjem žalované činí 8 150 Kč. Žalobkyně soudu předložila prohlášení žalovaného o příjmech a výdajích, údaje tvrzené žalovaným při podpisu smlouvy však žalobkyně nijak nedoložila, neboť, jak uvedla v podání ze dne 5. 8. 2021, příslušné dokumenty, jako výplatní pásku, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, žalovaný předložil při podpisu smlouvy, tyto však nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sám žalovaný stvrdil svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaný při podpisu smlouvy předložil. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovaným předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.

20. A přestože týdenní splátky nepředstavovaly nijak vysokou částku, tak dle soudu není možné toliko s poukazem na nízkou hodnotu úvěru, resp. jeho splátek, zcela rezignovat na jakékoliv zjišťování schopnosti spotřebitele splácet půjčené peněžní prostředky.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, vzhledem k čemuž je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu ze dne 18. 2. 2016 za absolutně neplatnou. Proto je třeba vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 365 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 11 635 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o různé poplatky, popř. obchodní úrok, soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala v zákonné výši z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (od 7. 4. 2017 do 6. 12. 2019 byly úroky z prodlení kapitalizovány), pak je třeba uvést následující. Již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

24. Dluh se zde stal splatným až v návaznosti na učiněnou výzvou. V daném případě byl žalovaný vyzván k vrácení poskytnutých finančních prostředků v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019. Jelikož byla tato výzva žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty dne 7. 1. 2020, má se za to, že se zásilka dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den, tj. 10. 1. 2020 (§ 573 o.z.). Žalovaný je tak v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Ve výzvě ze dne 6. 12. 2019 byla určena lhůta 10 dnů ode dne doručení výzvy, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní však zákonnou lhůtu nezkracuje, naopak lhůtu dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. prodlužuje, kdy by se za lhůtu bez zbytečného odkladu dala v dané věci považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti z 10 denní žalobkyní prodloužené lhůty, kdy tato lhůta uplynula dne 20. 1. 2020. Žalovaný se tak ocitl v prodlení 21. 1. 2020, proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. S ohledem na shora uvedené soud zamítl návrh žalobkyně na přiznání práva na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 613,57 Kč úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 úrok z prodlení z částky 365 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, když za toto období soud sice úrok z prodlení přiznal, avšak z nižší částky 11 635 Kč, která představuje obohacení žalované a v zákonné výši 10 % ročně.

26. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 270,54 Kč, přičemž tato částka představuje 11,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 833 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 805 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.